20. čvn, 2020

MARTIN KONVIČKA: O ZAVÍRÁNÍ NŮŽEK, A TAKY LIDSKÉ JEŠITNOSTI

Jistě jste si toho též všimli...

Krom vyložených "person nevítaných", kam jistě mohu zařadit sebe a které si svoji "nevítanost" zasloužily tu přímočarou prostořekostí, tu neobratností, tu naivitou a občas (přátelé snad odpustí) takovou trochu jednoduchostí, máme ve veřejném prostoru persony či osobnosti, kterým se dosud dařilo bruslit v šedé zóně mezi kavárnou a disentem, či mainstreamem a zavržením. Občas ostře zkritizovali režim, občas se poklonili některým jeho ikonám; tvářili se apoliticky, soustředili se spíše na společenské komentování; občas mluvili ostřeji než zlouni zh D.O.S.T.u, občas se nechali vyfotit na lepšočlověčí recepci. Zdráhám se jmenovat, abych snad něho nepohanil či nepřechválil, ale zařadil bych sem některé redaktory Lidovek a Reflexu, moderátora Xavera Veselého, brilantní dámy typu Karolíny Stojnekové či Lucie Sulovské, "venkovem vyléčeného" Matěje Stropnického nebo Ondřeje Neffa. Ten je vlastně typickým představitelem oné (jistěže umělé) množiny publicistů. Celý fenomén na něm lze ukázat. 

Vždy kritizoval neomarxistické blbnutí a faleš západní politické korektnosti, současně si však dával dobrý pozor, aby si nezadal. Díky rozkročení ovlivňoval i spořádaného proevropského lepšočlověka, ukazoval mu totiž, že svět nejspíš není tak nablble sluníčkový, jak ho prezentují novinářské elévky z České televize. V poslední době však jakoby i on přitvrdil. Před pár dny uveřejnil na  Neviditelném psu text, ve kterém snad pětkrát použil slovo "negr". Ten text sice popisoval poměry na starém americkém Jihu, jenže v době, kdy na"vyspělém západě" za totéž slovo cenzurují staré filmy a školní četbu, jde řekněme o odvážnou provokaci. 
 
Co se to vlastně děje - krom tedy provkace? Domnívám se, že západní kapitální zblbnutí naší šedé zóně přivírá nůžky. Už prostě nejde chválit "prozápadní orientaci" a v mezích zákona kritizovat jednotlivosti. V minulosti šlo věřit ve střední cestu mezi řekněme bezbřehým vítáním islámských migrantů a nulovou tolerancí, nebo mezi klimalarmismem typu malé Grétky a klimaskeptismem inženýra Kremlíka. Nelze však hledat střední cestu mezi šílenstvím a normalitou, tolerancí a rasismem naruby, životem a Rozvratem. 
 
Dynamika západní neomarxistické revoluce je přitom jasná: Kdo není s nimi, je proti nim. Proto současné štvanice proti včera ještě obdivovaným nebo alespoň přijatelným autorům, publicistům, vědcům, obchodním značkám, dávno mrtvým historickým postavám. V Česku, budete možná namítat, se zatím nic neděje, národ je vůči leftardskému blbnutí imunní. Imunní však nejsou hlásné trouby mainstreamu - Česká televize, Respekt a další Bakalova média, kariéristé z humanitních fakult, Sorosovy neziskovky. Už proto, že musí pro své sponzory vykazovat činnost, budou se pokoušet o štvanice. A čerstvý odpadlík z mainstreamových řad je lepší oběť, než řekněme Lenka Procházková nebo Michal Semín. Ti jsou zařazeni ve vyhrazených škatulkách. Nové odpadlíky je teprve třeba zařadit. Takový Xaver by mohl vyprávět... 

"Podle mě mnozí tvrdě zesluníčkovatí", spekuloval na to téma kolega Hampl při jednom rozhovoru. 

"Nedávám jim moc šancí", namítl jsem. "Jistě, pro leftardy by tito lidé byli objektivní přínos. Jenže představ si, že jsi čelný sluníčkář, něco jako Moláček nebo Apolena Rychlíková. Dovedeš si představit, že bys ses o místo na slunci, o které léta boxuješ s podobně postiženými, najednou dělil s někým, kdo se ještě včera smál politické korektnosti nebo rasismu naruby?" 

Dost lidí z šedé zóny se s tím brzy setká. Už to nepůjde hrát na obě strany a nalevo bude plno - Sorosův byznys model, založený na konkurenci mezi leftardy, na té straně spektra vyselektoval hráče pořádně ostré, byť křivé. Probíhající krysí závod mezi leftardy bude ty lidi vytlačovat mezi patrioty. 

A zde se naskýtá otázka - co s nimi? Máme jim předhazovat, že jsme to vše říkali už dávno, jako to sám ve slabých chvilkách dělám? (Živím se jako vědec a každý vědec je ješitný, jinak se v té práci neudržíte...). Jsem přesvědčen, že ne, že by to byla taktická i strategická chyba. Potřebujeme každého schopného člověka - respektive potřebujeme každého člověka, protože dlouhodobým cílem musí být společnost pohodová, poklidná a v mezích slučitelných se životem tolerantní, ne rozhádané báby na tržišti. 

Je si totiž třeba uvědomit, že momentálně nejde ani tak o klasickou politiku, kam výše zmíněná ješitnost bohužel patří. Všechny blízké volby vyhraje oportunista Babiš a ten bude lavírovat a neobratně švejkovat v mezích, které mu vytýčí domácí a mezinárodní situace. Jde právě o tu domácí situaci - o udržení leftardského blbnutí co nejvíc od hranic Česka, případně v ohlídnatelných rezervacích typu CNN Prima News a katedry genderových studií.  Nesmíme tomu dovolit metastázovat, nesmíme dovolit, aby se pomatenost leftardů stala společenským normálem. Jen tak vyjdeme - jako stát a společnost - z šílenství roku 2020 relativně bez poškození. Jen tak se nám podaří uhlídat politického hegemona Babiše. Jen tak si do budoucna udržíme ze bývalého západu to dobré a budeme to schopni rozvíjet bez šílených konců. 

Takže až se zas někdy budu smát brusličům, šedé zóně a "dětem, které jejich máma revoluce požírá" - neberte mě úplně vážně. Každý je někdy nesnesitelně ješitný, znáte to. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 20.6.2020