PETR HAMPL

16. říj, 2019

Ostravský bard se stal v posledních dnech terčem několika hodně sprostých útoků za to, že pokřtil mou knihu Poctivost a kreativita (kapitoly z buranské sociologie)...

K těm ubožákům, co mu přes média nadávají, se nebudu vyjadřovat, ale dvě poznámky přece jen mám:

1) vnímám určitou rozladěnost některých přátel, že u toho nemohli být. Ale nebyl v tom můj úmysl, prostě jsem akceptoval pravidla ostravské Heligonky - lístky do předprodeje, žádné filmování, velice omezené focení. I tak jsem velice vděčný, že Jarek pomohl tu knihu uvést.

2) během té akce nebyl zmíněn žádný sluníčkář. Ani jsme na žádného nemysleli. Prostě jsme se cítili svobodně a vedli ten večer podle svého. A kdyby Tomáš Halík někde uváděl knihu Pavla Šafra, neměli bychom nejmenší potřebu se do ho jakkoliv míchat. Obávám se, ale, že "kavárna" neumí žít svými věcmi. Ti lidé v podstatě nemají žádné své životy a žádné své plány či umělecké záměry - jen šikanovat a buzerovat ostatní, případně se navzájem hlídat. To stejné se projevilo i v létě v Příčovech.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 16.10.2019


 

11. říj, 2019

Chtějí-li lidé žít stále stejně, je to podmíněno tím, že národní ekonomika poroste. Je-li velikost národní ekonomiky stále stejná, lidé přichází o práci a jejich životy se rozpadají. To je jeden z paradoxů současného ekonomického systému...

Jaký dopad bude mít příští hospodářská krize, můžeme usuzovat z dopadů té minulé, a také z toho, co všechno se od té doby změnilo.
 
V zemích nejvíc zasažených klesne počet rozvodů. Rozvody (formální i faktické) jsou drahé a zchudlí lidé si je nemohou dovolit. Zároveň ale přibyde stressů v zaměstnání, život bude celkově obtížnější a lidé nervóznější. Bude přibývat manželských hádek a dalších problémů.
 
Úsporná opatření budou zaměřena v první řadě proti chudším pracujícím vrstvám, ale zasáhnou i korporátní centrály, velké úřad a neziskovky. Nebude přicházet v úvahu vytváření nových pracovních míst pro stále početnější absolventy právnických a humanitních škol. Ten problém fakticky existuje již dnes, ale vyostří se. Nebude možné přejít do výrobního sektoru, protože ten bude zasažen krizí ještě citelněji.
 
Můžeme proto očekávat stále tvrdší a stále zoufalejší boj o rozpočty a pracovní místa. V kavárně si navzájem pojedou po krku. Bude přibývat akcí typu MeToo, neomarxisté se budou navzájem obviňovat (co je snazšího, než obvinit šéfku z toho, že nerespektuje mou identitu a převzít její místo) a budou soutěžit o to, kdo se stane radikálnějším.
 
Jenže radikalizovat se bude i druhá strana. Normálně pracující lidé budou postiženi mnohem hůře než ti, kdo drží velké majetky nebo jim přímo slouží. To je standardní ekonomický princip – krizemi je zasažena práce, kapitálu naopak krize prospívají. To vše povede k ještě mnohem většímu napětí ve společnosti, než jaké zažíváme dnes. Uvidíme více projevů nepřátelství, a je možné, že i více projevů násilnosti. Rozdělení přitom povede podle stejných linií jako v současné době.
 
Politické strany, které dnes zaujímají stanovisko chytré horákyně, budou nuceny se posunout na jednu nebo druhou stranu, protože ve středu nebudou voliči. To, co dnes zažívá Trikolora (strana s původním potenciálem 30% zápasí o vstup do sněmovny), postihne i ANO a ODS. Není vyloučeno, že ANO bude nuceno přeměnit se v radikálně nacionalistické hnutí. Ostatně, dnešní kroky naznačují, že se ANO na takový vývoj připravuje jako na jednu z možných alternativ.
 
Na řadě míst ale vzroste převaha saudských-katarských peněz (ať už pumpovaných přes Sorosovy fondy nebo jinudy) nad zchudlou společností. V českém prostředí to bude obnášet rychlejší budování kolonií, více nákupů lázní, pozemků a podniků. Stejně tak lze očekávat přibývání muslimského násilí – policie bude čelit úsporným opatřením, zatímco sponzoři teroristů nikoliv.
 
A ještě něco můžeme na základě minulé krize předvídat. Skokový nárůst sebevraždˇ, převážně mezi muži. A širší nabídku sexuálních služeb, mezi jejichž poskytovatelkami se objeví i překvapivě vysoké manažerky, dodává sociolog Petr Hampl.
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 11.10.2019
 
Zdroj:
 

 
10. říj, 2019

Všimněte si, že politik (když je oblíbený) dnes hraje podobnou roli jako za Husáka lidový bavič... 

Pronese poznámku, v níž oklikou poukáže na nějakou vadu režimu a všichni tleskáme. Nebo se dokonce ozve s otevřenou kritikou. To už jsou voliči vyloženě nadšení. Politik je pak nějakou dobu hodný a pak se to celé opakuje. Beztak nikdy neuvažoval, že by mohl podle toho jednat. A dával si velmi dobrý pozor, aby toho neřekl zase moc. Ti nejšikovnější na tom mají postavenou velmi úspěšnou kariéru už desítky let. A jsou i celé politické strany založené na tomhle principu.

Mezitím zoufale hledáme někoho, kdo to bude myslet vážně natolik, aby se za ty dobré věci popral a riskoval kariéru nebo dokonce osobní ohrožení. Jaroslava Foldynu podporuju, protože doufám, že by mohl být jedním z těch vzácných případů.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 10.10.2019
 
4. říj, 2019
Václav Havel je obdivován, protože symbolizuje nadřazenost intelektuálských darmošlapů nad obyčejnými lidmi...
 
O jeho osobní vlastnosti nejde ani v nejmenším. Mnozí z těch, kdo se dnes angažují kolem knihoven a laviček Václava Havla, by se možná zhrozili, kdyby poznali skutečného Václava Havla a nejspíš by pohrdali jeho texty, kdyby nevěděli, kdo je autorem. S Karlem Gottem se to má obdobně, respektive zrcadlově obráceně.  
 
Při analýze husákovského režimu můžeme rozlišit dvě vrstvy. Jednu z nich tvořila oficiální marxistická ideologie, obrazy Lenina, kádrové posudky, Státní bezpečnost, Lidové milice apod.
 
V té druhé vrstvě probíhal normální přirozený život. Lidé se ženili a vdávaly, vychovávali děti, pracovali, vynalézali, konstruovali nové stroje, stavěli domky a chaty, vytvářeli rodinné klany a mnoho dalšího. Režim je v mnohém omezoval, ale naučili se s tím žít. ByIi přirozeně vlastenečtí. I když nadávali na komunisty, neztráceli životní optimismus. O tom nejlépe svědčí nárůst porodnosti hned po nejhorší normalizaci. Kdyby ti lidé nevěřili v budoucnost, nespěchali by rodit děti.
 
Režim jim byl v zásadě lhostejný. Odkývali poučky o vedoucí úloze komunistické strany, občas došli na schůzi nebo do průvodu, ale nepřikládali tomu důležitost. Dokázali nicméně podávat výkony, nad kterými ještě dnes žasneme. Navzdory ekonomickým teoriím o tom, že socialismus vede k lenosti, vyrostla nesmírně činorodá, kreativní a pracovitá generace. Generace neuvěřitelně schopných techniků, s nimiž po pádu „železné opony“ nedokázali jejich západní konkurenti držet krok. To nebyla práce politického režimu. To bylo důsledkem toho, že nadále fungoval svět obyčejných lidí, jejich snů, vztahů a kšeftů, a že tento svět byl postaven na zkušenostech a schopnostech předchozích generací.
 
Do tohoto světa patřil také Karel Gott. I když měl více peněz než ostatní, sdílel kulturu a hodnoty svých spoluobčanů z fabrik. Ostatně, sám v ČKD začínal. Zkrátka, úplný opak dnešních celebrit okázale odlišných od normálních lidí.
 
Tím se dostáváme k jádru problémů. Dnešní globálně orientované elity pohrdající národy i národními státy, ty by se s komunistickými papaláši asi nějak dohodnout dokázaly. Ostatně, Sorosovi lidé a Státní bezpečnost spolupracovaly při sametovém převratu, jak je jednoznačně zdokumentováno. A o pár let později se estébácké kádry začlenily do managementů korporací.
 
Jenže s národem si tak snadno neporadíte. Nemůžete zkorumpovat všechny. Miliony obyčejných lidí žijící své obyčejné neregulované životy samozvanou elitu děsí. Jsou nevypočitatelné. Odmítají odložit selský rozum. Kladou odpor. Musíte vyvíjet neuvěřitelnou propagandistickou snahu, aby ti lidé nevolili populistické politiky. A často je volí navzdory vší propagandě.
 
Za to je posmrtně trestán Karel Gott. Ne za Husáka nebo antichartu, ale za rodinku s embéčkem.
 
Ještě něčeho si všimněte. Když obyčejní lidé žijí svoje prosté životy, není v tom žádná nenávist k havlistické kavárně. Prostě si jich nevšímají. Když truchlili nad svým oblíbeným zpěvákem, vůbec je nenapadlo, že by z toho mohl být politický spor. Přesto kavárna zareagovala okamžitě. Možná i proto, že její aktivisté většinou nemají žádné vlastní životy ani sny, které by nebyly založeny na pocitu nadřazenosti nad obyčejnými lidmi. Kdyby obyčejní lidé zmizeli, kavárna by ztratila smysl života, dodává socilog Petr Hampl.
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 4.10.2019
 
Zdroj:
 
 
 
2. říj, 2019

Když někdo přijde o práci, jak rychle sežene novou? 

Kolik lidí zůstane bez práce dlouhodobě? Jak ukazuje graf, nejdynamičtější evropskou ekonomikou je - Maďarsko! Ano, Maďarsko s vysokou mírou státních zásahů a sektorovými daněmi. Další potvrzení, že starý model levice - pravice už ve skutečnosti nefunguje ani v ekonomice.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 2.10.2019