PETR HAMPL

8. srp, 2020

500 nebezpečných slov o poučení z vývoje západoevropských ekonomik...

„Nečekal bych, že bude nutné 30 let po sametu hájit kapitalismus,“ napsal Josef Provazník, spisovatel, aktivista Trikolory a mnoho dalšího. V té větě a diskuzi pod ní je dobře patrné překvapení, které mnozí prožívají. Celá generace bývalých voličů pravice zjišťuje, že teoretický model liberální ekonomie je chybný, a to nejen v jednotlivostech, ale už od svého svého základního konceptu. Někteří mají odvahu si to přiznat, jiní ne. Napětí narůstá. Občas i nervozita.

Diskuze, která z toho vzchází, bude probíhat ještě dlouho. A neměla by být ignorována zásadní skutečnost, o které se dočtete jenom v některých učebnicích ekonomie a sociální dějin, a která přitom má naprosto zásadní význam pro pochopení toho, co se dělo a děje.

Najdete ji pod označením „30 skvělých let“ nebo „30 úžasných let“ a jiné, ale to není tak důležité. Jde o období mezi roky 1950 a 1980 (někdy se uvádí 1955 a 1985). Západoevropské ekonomiky byly založeny soukromém podnikání, ovšem s masivními státními zásahy. Některé největší podniky byly státní a na řízení všech větších podniků se podílely rady zaměstnanců. Národní vlády vykonávaly aktivní hospodářskou politiku, preferovaly určitá odvětví a chránily domácí firmy. To bylo provázeno masivními sociálními výdaji. Inflace byla poměrně vysoká, takže permanentně docházelo k určitému znehodnocování úspor. V každé západoevropské zemi to mělo trochu jinou podobu, ale základní trend byl takovýto.

Podle ekonomické teorie to nemělo fungovat. Jenže ono to fungovalo! Západoevropské státy nejen, že ekonomicky nezhroutily, ale prožívaly hospodářský zázrak. Ekonomiky rostly, rostla životní úroveň všech vrstev obyvatel, chudoba fakticky zmizela, státní finance byly stabilní.

V 70. letech prošla západní Evropa hospodářskou krizí, která pohledem reality roku 2020 vlastně nijak hluboká nebyla. Nicméně tehdy byla prožívána velmi palčivě. V následné diskuzi i volbách dostali zelenou liberální ekonomové, jejichž receptem bylo předávávání státního majetku korporacím, deregulace, snižování sociálních dávek  - zkrátka tržní reformy.

Z krátkodobého hlediska byly výsledky těchto tržních reforem smíšené. Z dlouhodobého hlediska přinesly pokles hospodářské výkonnosti, masové zbídačování, do té doby nepředstavitelné státní zadlužování a prudké snižování úrovně veřejných služeb.  Jediné, co se zlepšilo, byly podnikové zisky a manažerské bonusy.

Je zajímavé, že dodnes, když chce někdo demonstrovat pozitivní výsledky volnotržní ekonomiky, neukazuje skutečnou globalizovanou volnotržní ekonomiku, nýbrž těchto zmíněných „30 nádherných let“. Tedy smíšený model s klíčovou rolí národního státu. Žádný liberální ekonom vám nebude argumentovat životní úrovní v dnešních USA, ale Západním Německem nebo Francií 70. a 80. let.

Na jiném místě jsem napsal, že je bychom neměli podléhat zjednodušujícím dogmatům a studovat husákovskou dobu. Minimálně stejně důležité je studovat „30 nádherných let.“ Proč to období skončilo? Proč nebylo rozmetáno neomarxisty, ale spojenectvím korporátních peněz, liberálních ekonomů a části konzervativců? Kdy tržní reformy pomáhají a kdy přinášejí zkázu? 

Samozřejmě by se tím měly zabývat někteří z té obrovské masy ekonomů, kteří u nás působí. Ale jsou vesměs příliš zaneprázdněni opakováním frází o tom, že když se korporace ponechají řádit bez dozoru, bude to vlastně úžasné. Nebo, že budou zkroceny jakýmsi tajemným tržním mechanismem, který nikdy nikdo neviděl a nikdo neví o žádném konkrétním případu, že by působil.  

Hlavně si na to ale vzpomeňte, až vám budou tržní komsomolci argumentovat Západním Německem 80. let. 

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 8.8.2020

Zdroj:

https://petrhampl.com/30


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

7. srp, 2020

Otázkou inteligence a rasy jsou v poslední době skoro všichni fascinováni. Dle mého soudu neoprávněně...

Neobolševici se snaží předstírat, že neexistuje žádná statistická souvislosti mezi inteligencí a etnickým původem. Ale nemohou dělat nic jiného než zakazovat. Ta souvislost byla prokázána příliš jednoznačně a příliš mnoha odlišnými metodami.

Konzervativně-patriotická strana se naopak snaží udělat z IQ střed světa. Ale tak to nefunguje. Vezměte si třeba Evropany a Číňany. Číňani mají o něco výkonnější mozky než my. A skutečně, někdy kolem roku 700 (našeho letopočtu) jsme ve srovnání s nimi byli zaostalí barbaři. Kolem roku 1900 to bylo přesně naopak, obrovský civilizační náskok jsme měli my. Teď zase začínají mít navrch oni. A rozdíl v mozkové výkonnosti byl nejspíš celou dobu stejný.

Nejde o vrozené IQ, ale o to, jak jsou ty mozky používány. Jestli ke stupidnímu opakování pouček nebo k racionálnímu myšlení a hledání nových řešení. Jestli ve prospěch civilizace nebo k jejímu rozvrácení. Jestli jsou podmínky nastaveny tak, že zájmy jedinců jsou v souladu se zájmem celku nebo jestli je prosazování osobních zájmů destruktivní. Civilizační příslušnost je víc než geny.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 7.8.2020

Zdroj:

https://deliandiver.org/2017/09/rasa-a-inteligence-co-rikaji-dukazy.html


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

3. srp, 2020
O tendenci připravovat se na minulé války toho bylo napsáno již dost...
 
Tato tendence se pochopitelně projevuje i tam, kde si jsou plánovači její existence vědomi. To platí jak obrazně, tak při přípravě na skutečné války. V naší současnosti jde o to, že zaniklo uspořádání, které převládalo po staletí, v němž byli válečníci odděleni od civilistů a kde se podstatná část střetů odehrávalo v neobydlených zónách.
 
Dnes čelíme nepříteli, který takové rozdělení nejen nerespektuje, ale nejspíš si je ani nedokáže představit. Džihád spojuje nejrůznější aktivity od leteckých bitev přes přednášky na školách, atentáty v obchodních centrech až po znásilňování, přepadání je krádeže. Džihád je celek, který zahrnuje jakoukoliv aktivitu. Potenciálním bojovníkem džihádu je každý radikálnější muslim, potenciální obětí džihádu je každý nevěřící. O jakémkoliv oddělení válčení od neválčení nelze mluvit.

Změny ale probíhají i uvnitř západního civilizačního okruhu. Útok proudem migrantů se stal standardní součástí válčení (byl použit i např. v kubánsko-americkém konfliktu) a stará strategie přenesení války na území nepřítele zcela selhala. Otevírání front v dalších zemích neoslabilo schopnost protistrany obsazovat celé čtvrti evropských měst.

V tuto chvíli víme o jediné účinné odpovědi na tyto změny. Vyzbrojit obyvatele vlastní země a poskytnout jim potřebný výcvik. V případě napadení se stane bojištěm každá ulice, každá křižovatka, každý dům či byt. To žádná profesionální armáda nedokáže pokrýt – přinejmenším do doby, než bude mít k dispozici miliony bojových robotů.

To ukazuje k branným silám, jejichž základ tvoří domobrana. Profesionální armáda se svými schopnostmi a technikou tuto domobranu podporuje.

To vše pochopitelně platí za předpokladu, že cílem ozbrojených sil je ubránit vlastní území. Armády, jejichž doktrína rezignovala na obranu vlastní země a které se soustředí např. na obsazování ropných polí či uranových dolů v zahraničí, ty domobranu nepotřebují. 

Posun ke skutečně efektivní branné moci s domobranou jako základem ovšem narazí na několik problémů,  z nichž vyjímám:

Za prvé. Výcvik a vyzbrojení domobrany nepředstavuje příležitosti ke korupci srovnatelné se současnými armádními nákupy. Dodavatelům pak nepřinese ani vzdáleně srovnatelné zisky.

Za druhé. Současná mocensko-finanční elita, zcela odtržená od běžných pracujících, se jich bojí. Nižší třídy jsou pokládány za mnohem horší hrozbu než jakýkoliv vnější nepřítel.

Za třetí. formování domobrany by vyžadovalo také jinou přípravu na školách, důraz na fyzickou zdatnost, některé změny ve výuce na školách, podporu v médiích atd. Finanční prostředky by musely být přesměrovány jinak, čímž by byla od peněz odříznuta celá současná vrstva profesionálních multikulturalistů, genderistů atd.

Za čtvrté. Lidé by si potřebovali osvojit nejen výcvik, ale do určité míry i bojovnou mentalitu. To není těžké. Jak však ukazuje izraelská zkušenost, neobejde se to bez systematické podpory maskulinity mužů (což pak vede k i určitým změnám v chování žen). Tedy přesný opak toho, o co usilují současné finanční, mocenské a mediální elity.

Předcházející uvádím jen jako příklady toho, že účinná obrana (včetně zformování domobrany) by vedlo k ideovým a politickým změnám, které by radikálně změnily mocenskou strukturu společnosti. Z hlediska těch, kdo jsou dnes nahoře, je tedy účinnější strategií kolaborovat s nepřítelem (a v budoucnu mu sloužit) než riskovat vyzbrojení nižších tříd. 

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 3.8.2020

Zdroj:

https://petrhampl.com/milice


 

PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
1. srp, 2020

Případ Redbull je zajímavý test toho, v jakém stavu je současný politický systém...

Majitelé této rakouské rodinné firmy odvolali manažery americké pobočky za to, že ti manažeři podpořili Black Lives Matter. Je-li systém dosud při síle, pak bude následovat prohlášení Redbullu za rasistický nápoj. Velké řetězce ho přestanou prodávat, velké televizní stanice a sociální sítě přestanou zveřejňovat reklamu. Firma skončí, resp. zmenší se na zlomek původní velikosti. To se nemusí stát hned. Po pár týdnech klidu se stane, že nějaký aktivista bude hledat novou záminku k protestům a rozběhne kampaň.

Nebo to Redbullu projde, a to pak znamená, že systém ztrácí na síle.

Tak to se dobře dívejte. Do Vánoc budeme vědět, jak to je.

Můj odhad je, že vzpoura Redbullu byla předčasná, a že značka zmizí z trhu. Nebo minimálně bude nucena k veřejnému pokání masivnímu výpalnému.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 1.8.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

27. čvc, 2020
A proč je nikdy nebudou mít?
 
Byla by tím omezena jejich samostatnost, stálo by je to peníze, vyplývaly by z toho povinnosti, ale v případě tureckého útoku by mohli počítat s podporou nejsilnější armády světa nebo aspoň finanční podporou jednoho z nejbohatších evropských států.
 
Jenže „spojenectví“, jak je praktikováno v současném západním světě znamená něco úplně jiného. Silnější stát svého slabšího „spojence“ vysaje, zničí a předhodí k drancování komukoliv, kdo má zájem. Pro menší a slabší státy je to úplně děsivé, ale je to nevýhodné i pro ty velké. Když si zničíte všechny potenciální spojence, můžete na to velmi doplatit, až půjde do tuhého.
 
Logicky se nabízí otázka, proč se velké státy chovají tak iracionálně. Proč si raději nepěstují spojence? Proč se nespokojí s každoročně odváděným poplatkem, jak tomu bývalo za starých časů?
 
Možných vysvětlení je několik (a mohou být pravdivá všechna zároveň), ale jedno z nich ukazuje na mocenskou strukturu velkých západních zemí. Politici nerozhodují nezávisle, ale jsou součástí mocenské struktury, která zahrnuje – mimo jiné  - i kapitány velkých korporací a bank.
 
A tady je jádro problému. Z pozice člena představenstva jakékoliv velké akciové společnosti vám nestačí stejný zisk jako loni a předloni. Potřebujete růst. Musíte tedy stále více ždímat své zaměstnance (ve většině zemí Západu také klesá životní úroveň), musíte pohlcovat menší konkurenty (ve všech zemích Západu jsou neustále zaváděny regulace zaměřené proti malým firmám)… a také to znamená, že každý rok musíte z kolonií vydřít více než předtím.
 
Když je tou kolonií zaostalý stát, mohou být první roky docela přijatelné. Přinesete nové technologii, zajistíte bezpečnost, možná pomůžete zlepšit kvalitu zákonů, země roste a vy si můžete brát, aniž by to bylo zničující. Jenže od určitého bodu je obtížné brát si stále víc. A trhy vám nedovolí spokojit se s tím, co loni. Až do úplného zničení.  Nejdříve „spojenců“, pak vlastního.
 
Kéž bychom se mohli vrátit do časů, kdy existovalo vazalství.
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 27.7.2020
 
Zdroj:
 
https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/petr-hampl-proc-usa-nemaji-vazaly-a-proc-je-nikdy-nebudou-mit/
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!