PETR HAMPL

29. říj, 2020

Mozarta prý dojalo, když viděl, jak si pekařský učeň na pražské ulici pohvizduje melodii z jeho opery...

Vzpomněl jsem si na to, když mi včera přivezli další dávku Cesty z nevolnictví a ukázalo se, že řidič náklaďáku je můj čtenář.

Tentokrát jsme nechali dotisknout čtyři tisíc kusů. I to by bylo samo o sobě víc než celý náklad jakékoliv sociologické knihy, co u nás kdy vyšla. Ale ambice jsou mnohem větší. Aby to byla kniha, kterou si přečtou desetitisíce lidí a která jim pomůže lépe zápasit o budoucnost svojí a svých dětí. Která aspoň změní atmosféru v zemi. Nebude to snadné, zejména s ohledem na to, že nemůžu pořádat besedy, což byl fakticky hlavní propagační kanál. Budu prostě muset vymyslet něco jiného.

Dotisk má na obale červenou barvu místo okrové, ale je to z čistě praktických důvodů. První verze Cesty z nevolnictví se na regále pletla s Prolomením hradeb.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 29.10.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

26. říj, 2020
Xaver LIVE...
 
Petr Hampl je sociolog, autor knih Poctivost a kreativita a Prolomení hradeb. Je tajemníkem České společnosti pro civilizační studia a místopředsedou Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže, které spoluzakládal.
 
Video zde:
 
 
Autor: XTV, Praha, ČR, 26.10.2020
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
 
23. říj, 2020

V proslovu na zářijovém Dni národní hrdosti se věnuji, mimo jiné, roli národní kultury...

Když slyšíme o divadlech, kinech a muzeích, tak můžeme mít tendenci mít za to, že je jenom nějaká kratochvíle. A někdo se ptá, proč to vůbec podporovat z peněz daňových poplatníků. Ať si každý vybere, co chce a ať si prostě koupí vstupenku. Ale národní kultura, to je něco úplně jiného.

To si za první republiky dobře uvědomovali. Jestli jsme spojeni stejnými dějinami, stejnou kulturou, jestli známe stejné písně, jestli vnímáme národní kulturu, a jestli ta národní kultura vůbec existuje – to není otázkou volného času. To je otázkou bezpečnosti. To spolurozhoduje o tom, jestli dokážeme být jednotným národem.

Národní divadlo tu není proto, aby se tam realizovala nějaká parta deviantů a předváděla tam nějaké exhibicionistické kousky, jak je tomu v současné době. Národní divadlo je tu proto, aby povzbuzovalo národ. Aby školní děti a normální pracující mohli občas jít do Národního divadla. Aby tam všichni viděli stejné vlastenecké hry a aby se formovalo jejich národní uvědomění. Proto platíme ze svých daní národní divadlo.

A ze stejného důvodu platíme Českou filharmonii a Národní muzeum. Možná jste si toho všimli, že probíhá výběrové řízení na nového ředitele Národní galerie. Jedním z účastníků nejužšího výběru je cizinka, která ani neumí česky (ta dáma mezitím konkurz vyhrála). Nezpochybňuji, že to je dobrá odbornice, která by dokázala vést jakoukoliv newyorskou nebo pařížskou galerii. Ale Národní galerie je přece o vztahu k národu! Má nás přece sjednocovat. To je něco, co bylo úplně zahozeno.

Dnešní Národní divadlo a Národní galerie jsou národní jen tím, že to národ platí. Ale vůbec ničím jiným...

Video zde:

https://www.youtube.com/watch?v=frcqOiWv7b0&t=1s


Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 23.10.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

18. říj, 2020

Více než čtyři roky vězení za politicky nekorektní číslovku...

Tolik rozsudek vynesený speciálním soudem pro politické případy (nejspíš proto, že běžní soudci nejsou ochotní se do takové špíny namáčet). Rozsudek nad Marianem Kotlebou je jen vrcholem ledovce. Obrázek o Slovensku, které se vrátilo do 50. let. Pronásledování běžných občanů se do zpráv nedostává.

Jenže je to taky možná budoucnost České republiky. V případě, že po příštích volbách budou Piráti vládní stranou, což je poměrně pravděpodobné. Účast v krajských vládách jim otevírá cestu k miliardám a oni ty peníze umí využít - k získávání a posilování moci. Nejde přitom jen o zatýkání politických odpůrců, ale také třeba o zaplavení České republiky statisíci migrantů. K tomu se dokonce hlásí ve svých Pirátských novinách ("splnění všech mezinárodních závazků ve vztahu k migraci").

Bylo by logické, že v takové situaci zavládne panika, a mnozí budou vymýšlet, jak převzetí moci Piráty odvrátit. Jenže Andrej Babiš má úplně jiné starosti, komunisti jsou paralyzováni vnitřními spory, v SPD nejspíš nejsou schopni pochopit, co se děje, Trikolora řeší získání státního příspěvku, a podstatná část lidové opozice zredukovala své vlastenectví na právo šířit nakažlivý virus, případně na protesty proti matematickým vzorečkům.

Když jsem četl o Únoru 1948, fascinovalo mě, že demokratická opozice, která o Gottwaldových ambicích a plánech věděla dlouho dopředu, se nezmohla na nejmenší odpor. Každý řešil své peníze, své milenky nebo svůj vliv v již zanikající straně. Kéž bychom dnes neviděli něco velmi podobného.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 18.10.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

14. říj, 2020

Vím, že si nenecháte politickou korektností diktovat, s kým se smíte bavit a pro koho přednášet. V minulosti jste přednášel kupříkladu i pro DSSS. Existují v tomto ohledu pro vás nějaké limity?

Držím se zásady formulované Karlem R. Popperem, že soupeřit mají myšlenky, nikoliv lidé. Některé myšlenky jsou natolik nepřijatelné, že mají být z veřejného prostoru vytlačeny, ale to nikdy nesmí platit o lidech. Jakmile se téhle zásady přestaneme držet, jsme na cestě k vyhlazovacím táborům.

Už se mi stalo, že když jsem měl jít někam přednášet, a raději jsem se předem ujistil, že tam některé věci nezazní. A existují lidé, od kterých bych chtěl jasně slyšet, že se od některých věcí distancují nebo že jich litují, než bych si s nimi sedl ke společnému stolu. Kudy přesně ta hranice vede, to teď asi nedokážu říct, ale třeba schvalování holokaustu je zcela jistě za ní. 

Ve vaší novější knize Kreativita a Poctivost - Úvahy z buranské sociologie jsem četl myšlenku, kterak by novodobým byrokratům prospělo se odstěhovat na venkov a poznat reálnou práci, problémy venkovských lidí, jejich názory, zkušenosti a opustit svou sociální bublinu. Tuto vaši hypotézu v praxi potvrdil bývalý předseda strany Zelených Matěj Stropnický. Zaznamenal jste jeho životní cestu a velmi radikální změnu názorů?

Ano. Všimnul jsem si toho. Přišlo mi, že proměna pana Stropnického tak přesně odpovídá sociologické teorii, že je to až podezřelé. Ale v jeho případě je podstatný ještě další aspekt. A sice ten, že strana Zelených pod jeho vedením fakticky zkrachovala, a že je ve svém původním prostředí přestal být přijímán.

Ono to by totiž taky mohlo vypadat tak, že se městský intelektuál nebo manažer přesune na venkov, ale zůstává plně začleněn do svého původního městského prostředí. S lidmi kolem se moc nebaví a fakticky jimi pohrdá. Se svými přáteli a kolegy je spojen přes internet. To pak vede k vytváření metastáz města. Nově příchozí požadují zavření zemědělských výrob, protože manažerům smrdí. Požadují ukončení fungování dílen, protože jsou hlučné. Prosazují ve školách multikulturní programy. Na zastupitelstvech chtějí změny, které vedou k zavírání levných obchodů. Vzrůstá tlak na starousedlíky, aby své domky prodali a přestěhovali se jinam. V některých oblastech v dosahu Prahy to začíná být poměrně vážný problém.

Myslíte, že je to jeden z možných scénářů, který oslabí moc korporací a vyděračské moralizující prostředí nové levice? Už nyní stoupla poptávka po venkovských nemovitostech a i dost lidí z mého okolí, většinou městské typy začali pěstovat zeleninu. Rovněž se proslýchá, že díky téměř žádné zimě, přemnoženým hrabošům a velkému suchu bude jen velmi malá úroda a základní potraviny tedy citelně zdraží. 

Nestává se, že by jedna událost úplně změnila trend. Kromě té události je totiž zapotřebí, aby existovali lidé připravení na ni reagovat. Jinak zůstane bez odezvy.

Trend obratu k samozásobitelství a směně služeb tu už byl. Zatím se ale týká převážně lidí z dělnického a řemeslnického prostředí. Je to důležité, protože jim to umožní přežít, ale k rozpadu režimu to nestačí.

Může ale odstartovat jiné dění. Když mluvíme o elitách, neměli bychom zapomínat, že elity jsou závislé na loajalitě nižších vrstev byrokratických aparátů, různých úředníků, manažerů a expertů. Kdyby se tihle lidé vzbouřili, celý systém udržování moci se rozpadne. Přitom tahle vrstva je dnes drcena víc než kdokoliv jiný. Mají sice o něco vyšší platy než dělnické profese, ovšem také mnohonásobně vyšší nároky, za co všechno musí utrácet. Dnes se tihle lidé navzájem ujišťují, že jsou něco lepšího než dělnická třída, ale bude stále těžší zakrýt, že ve skutečnosti jsou na tom hůř.

A jako v každé jiné oblasti, i tady platí, že elity jsou absolutně neschopné reagovat. 

Víte, jak si stojí prodej vašich knih na Slovensku, pokoušel jste se více proniknout i na slovenský trh?

Vím, že na Slovensku nějaké čtenáře mám, ale nedokážu odhadnout, o jak velkou skupinu se jedná. Když plánuji besedy, jsem plně vytížen pozváními, které dostávám. Nedokážu někoho proaktivně oslovovat. A pozvání ze Slovenska nepřicházejí. Nicméně poskytuji rozhovory slovenským alternativním médiím a občas se mihnu na Slovenskom Vysielači.

Myslíte si, že existuje i nějaký slovenský "Hampl"? 

To záleží, jak definujete Hampla. Z mého pohledu je klíčové ono spojení. Na jedné straně odhodlání zápasit o obranu západní civilizace, a na straně druhé hlubší sociologická a ekonomická analýza. V tom se cítím osamělý. Ve své generaci nevidím nikoho podobného ani v českém prostředí, ani na Slovensku ani jinde. Leda snad Martin Konvička. I když je jeho zájem primárně biologický, naše výzkumné metody i občanské postoje jsou velmi podobné.

Osobně mi přijde, že v České republice místo přímo vlasteneckých či nacionalistických iniciativ vznikla negativně vymezená sdružení IVČRN a Blok proti Islámu. Zatímco na Slovensku tyto anti- islámské aktivity vynechali a začali přímo budovat nacionalistické iniciativy - Mea Patria, LSNS, Kulturblog, Reconquista atd. Měl byste k tomu nějaký postřeh?

Blok proti islámu, resp. IVČRN nebylo projektem skupiny moudrých lidí, kteří by něco naplánovali. Byla to naprosto spontánně vzniklé hnutí. V názvu bylo to, co lidi zajímalo a čím žili. Proto islám.

Když se pak formovalo vedení, jednalo se vesměs o velmi liberálně smýšlející osobnosti. Lidé, kteří jsou odhodláni bránit západní civilizaci a kteří jsou odhodláni bránit svůj národ, protože jim dává prostor pro svobodný život. Ale také lidé, kteří nechtějí moralizovat a nechtějí nikomu říkat, jaký životní styl je správný. Navíc jsme probíhající střet chápali jako střet mezi civilizacemi, nikoliv mezi etniky. Nebylo to nacionalistické hnutí podobné těm, které jmenujete.

Možná byste čekal, že pro mainstream bude taková platforma přijatelnější. Ale fungovalo to obráceně. Úplně jsme rozbili pohled, že na světě existují jen progresivističtí intelektuálové a radikální nacionalisté, a nic mezi.

Obdivuji vás, že dokážete přiznat chybu a říci. Ano, mýlil jsem se, neměl jsem dostatek informací. To dnes dokáže opravdu málokdo. Měl byste nějakou poznámku i k omylům a k tomu, že není žádná ostuda si je přiznat?

Naprostá jistota patří do náboženství. Někdo si může být naprosto jistý, že Ježíš Kristus jednou přijde soudit živé i mrtvé. Ale ve vědě musíme počítat s tím, že veškeré naše poznatky mohou být vyvráceny. I ty, které vypadají nejspolehlivěji. To se týká přírodních i společenských věd. Právě tohle vědomí, že žádná znalost není naprosto dokonale spolehlivá, je základem skutečné vědy. I to, co nám dnes připadá naprosto jisté, to může být zítra vyvráceno.

Myslím, že jedním z největších objevů v dějinách západní civilizace je oddělení těchto dvou oblastí. Umožnilo to rozvoj každé z nich. Obě potřebujeme. Na jedné straně to, co dává našemu životu smysl, na druhé straně racionální přístup k řešení problémů.

Dnes se objevují tendenci znovu obě oblasti smíchat. Snažím se tomu oponovat, protože to vede k rozvratu morálky i úpadku schopnosti racionálně myslet. Místo argumentace nastupuje dojmologie, místo jasně formulovaných teorií se žongluje metaforami. Já se jako sociolog hlásím k racionálnímu vědeckému přístupu, a tudíž i k omylnosti.

Jak osobně vnímáte americké rasistické organizace, tedy selektivně rasistické - tedy jen proti-bělošské - SPLC Centrum, Centrum Simona Wiesenthala, NAACP?

Všímám si, že tenhle protibělošský rasismus provozují téměř výhradně bohatí běloši. A že existuje velice ostré soupeření, kdo bude radikálnější. Před časem se mluvilo „pouze“ o vině bílé rasy. Potom o nutnosti provést genocidu bílé rasy. V poslední době jsou slyšet poznámky o nutnosti vyhladit celé lidstvo. Odhaduji, že do dvou let přijdou s požadavkem na zničení celého vesmíru.

Kdybychom nežili v tak kritické době, bylo by to vlastně docela vtipné.

Slyšel jsem, že připravujete i Prolomeni Hradeb II. díl (Cesta z nevolnictví). Bude se týkat i kořenů vnucované multikulturní společnosti, tedy Frankfurtské škole a jejímu pozadí? Tedy, proč se jmenovala Frankfurtská a kdo ji založil?

O Frankfurtské škole jako prvním centru neomarxismu toho bylo napsáno již dost. Já si v té knize spíš všímám vývoje, kterým neomarxismus prošel. Původně byl ostře protikapitalistický, dnes si jeho představitelé perfektně rozumí s velkými bankami a korporacemi.

Hlavní téma knihy ale zní: Jak získat další generaci pro obranu evropské civilizace.

A jak ji lze získat?

Chcete-li někoho pro něco získat, musíte především něco nabídnout. Mladí lidé vyrůstají do světa, který je všechno mnohem těžší, než to bylo pro jejich rodiče a prarodiče. Víte třeba, že politicky korektní nadšenci, kdyby si mohli vybrat, tak by raději vyrůstali v těch nechutných rasistických a sexistických sedmdesátých letech? Aspoň podle výzkumu Pew Research.

Nemá smysl na ně klást další břemeno, jako například povinnost bránit evropskou tradici. Už takhle je to pro ně dost obtížné. Potřebujeme pozitivní vizi návratu k základním civilizačním hodnotám, ovšem takovým způsobem, že to přinese lepší život, než jaký může nabídnout vláda globálních korporací. Vizi světa, kde lidé budou šťastnější, svobodnější a nebudou žít ve strachu. To není další komunistická utopie. To je jenom návrat k normálnosti.

Vnímáte nějakým způsobem aktivity celosvětové organizace Generace Identity? Vím, že pro jejich pobočku jste už párkrát přednášel...

Podporuji každého, kdo dělá něco pozitivního pro svůj národ a pro obranu západní civilizace. Generaci identity pokládám za nesmírně důležité hnutí. Vlastně mě jenom mrzí, že nejsou silnější. Přál bych si, aby česká pobočka GI měla desítky zaměstnanců, desetitisíce členů a pobočku v každém okresním městě.

e vám sympatická identitářská strategie oslovit co nejvíce lidí s různými názory a přitáhnout je k vlastenectví? Je tedy možné že se na řekněme demonstraci potká vlastenecký komunista, libertarián, pohan, konzervativní křesťan, decentní homosexuál a třebas i dost vyhraněný bělošský nacionalista? Taková strategie minimalizuje odpůrce vlastenectví a přitáhne i dost lidí, kterým třebas jenom vadí vydírání politickou korektností, ale nezastávají žádné pevné hodnoty či hodnoty konzervativní. 

Ten přístup mi je nesmírně sympatický. Právě to je jednou z úžasných výhod západní civilizace – že různí lidé mohou žít vedle sebe. Spojeni svobodou, solidaritou a základními životními hodnotami. Ale opravdu jen základními.

Není to něco samozřejmého. O tuhle podobu západního světa musíme neustále zápasit. Proto občas vedu spory se všemi, kdo se snaží ovládnout celý prostor pro svá dogmata, a kdo s chutí rozbíjejí vlasteneckou koalici. Jednou to jsou ultrakonzervativní katolíci, podruhé bojovní ateisté, potřetí konceptuálové, počtvrté biofanatici… Udržet tu aliance pohromadě není snadné.

Jak se vám podařilo zajistit si pro Vlastenecké setkání na zámku v Příčovech záštitu od presidenta Miloše Zemana?

Není to první záštita, kterou jsem od pana prezidenta Zemana získal. Prezidentská kancelář v té věci funguje velmi profesionálně. Podáte žádost, popíšete akci, a za dva týdny máte záštitu.

Vnímáte nějakým způsobem, že vlastenci jsou daleko kreativnější než jejich protivníci z řad neomarxistů? Například zatímco vlastenci vymysleli lokální typicky české pojmenování "pražská kavárna" a "sluníčkář," tak neomarxisté si vystačí s globalizovanými vzory "rasista," "fašista," "xenofob."

Rozhodně ano. Nejen kreativnější, ale také chytřejší, vzdělanější, lépe informovaní a pracovitější.

Je to logické. Neomarxisté mají k dispozici neomezené finanční zdroje a drtivou finanční převahu. Na jejich straně stojí represivní aparát. Neexistuje něco jako tlak na výkon. A k tomu zákaz diskuze a svobodného myšlení. To vede k degeneraci.

Oproti tomu vlastenecká strana je pod ohromným tlakem. Téměř žádné peníze, nulový přístup do médií, policejní represe… to vytváří jiné charaktery a posiluje jiné vlastnosti.

Existuje dle vás metoda, jak posouvat celou mainstreamovou politiku vlasteneckým směrem? Před několika lety některé dnešní názory politiků zastávalo jen mizivé procento extremistů.

Tohle platí jen do určité míry. Třeba tvrdit, že existují jen dvě pohlaví bylo ještě před pár lety samozřejmostí, a dnes je to téměř trestný čin.

Konec konců, podívejte se na mé články z doby před deseti lety. Nebyl jsem méně radikální než dnes. Přesto jsem mohl přednášet na vysoké škole, mé články tiskly celostátní deníky a byl jsem zván do veřejnoprávních médií.

Nicméně k otázce. Mainstreamová politika se bude posouvat směrem k radikálnějšímu neomarxismu, ať chceme nebo ne. Nečekejme drobné změny k lepšímu. Ale čekejme, že elity budou vršit chyby. Třeba takové chyby jako umožnění přímé volby prezidenta nebo přehnaný nátlak na předsedu vlády.

V jednom z minulých rozhovorů a slyšel jsem vás to říkat i na přednášce, doporučujete zakládat drobné městské, venkovské nebo okresní vlastenecké iniciativy, sdružovat lidi, vymýšlet pro ně program. Zaznamenal jste v poslední době nějaký posun tímto směrem? 

Nikdo mi nepodává hlášení. Ale zaznamenávám, že počet takových skupin přibývá. Ale ono jich přibývá už několik let. Nicméně pořád ještě to není tak, že by v každém městě existovalo telefonní číslo, kam se dá zavolat a za kterým je skupina spolehlivých vlastenců.

Dostal jste se ke knize Vlastimila Vondrušky Kronika zániku Evropy či jiným dílům tohoto spisovatele, kupříkladu jeho známé Přemyslovské epopeji? Osobně oceňuji jeho termín rollout - tedy selhání centrální moci a vytvoření celkové paralelní polis v západních krajinách a také to, že je jeho kniha velmi prorocká v tom, jak bude pomalu krize nastupovat a jaké bude mít příznaky. Vím, že ani autor nečekal, že její nástup bude skrze korona virus tak rychlý. 

Kroniku zániku Evropy mám rozečtenou a nedávno jsem dočetl Vondruškovy Epištoly o elitách a lidu. Obávám se ale, že je přehnaně optimistický. K vytvoření plně funkčních paralelních struktur máme ještě daleko. Nedávno jsem napsal, že je před námi boj o samozásobitelství. Elity udělají všechno, co je v jejich silách, aby lidem na venkově zabránily třeba chovat králíky a pěstovat rajčata. Jistě se ukáže, že domácí pěstování králíků ohrožuje planetu. Takže na jedné straně stále více kontrol a buzerací, na druhé straně vynalézaví vesničané, kteří se snaží přežít.

A jako ve všech oblastech života, i zde půjde o čas.

Jak to myslíte?

Při dnešním úrovni informačních systémů a sledovacích technologií je myslitelné, že městské elity zabrání lidem na venkově, aby si cokoliv pěstovali, budovali, opravovali atd. S cílem učinit ty lidi plně závislé na zboží ze supermarketů, přimět je, aby se zadlužovali a rozbít jejich životní styl.

To ale zabere čas, a systém se rozpadá rychle.
 
Zprvu mi přišlo že vy a vaše kolegyně Eva Hrindová (vydavatelství Naštvané matky) jste sdíleli názor, že se jedná jen o takovou mírnější chřipku. Co vás donutilo změnit názor?
 
Prosím, abych nebyl jakkoliv spojován s názory Evy Hrindové ohledně zdraví, vědy, medicíny a životního stylu. A rozhodně jsem nikde nesdílel názor, že se jedná o mírnější chřipku.
 
Neskrývám, že jsem se na začátku domníval, že je to další z těch kvaziepidemií, kterých jsou plná média, ale která se do naší části světa fakticky nedostanou. Dokonce jsem se komusi vysmál. Ale to bylo všechno v soukromých hovorech. Jak byla publikována další a další čísla, bylo stále jasnější, že čelíme nejtěžší epidemii za posledních 100 let.

Kromě otevřené mysli mi k pochopení pomohla i určitá znalost matematické statistiky. V tomto ohledu je zarážející, že třeba ctihodní ekonomové s profesorskými tituly zjevně neovládají matematiku ani na středoškolské úrovni. Nedokážou si třeba představit, co je geometrická řada. V takovém prostředí se pak obtížně diskutuje, ve veřejném prostoru koluje i spousta naprostých nesmyslů a výsledkem je zmatení.

Změní dle vás směřování naší civilizace právě koronavirus? Americký autor Greg Johnson nazval koronavirus jako globálvirus - tedy že díky němu lidé pocítí všechny nevýhody globalizace a volných hranic. Lidé různých etnik namačkaní na jednom hustě osídleném místě se nejsou schopni domluvit ani na základních bezpečnostních opatřeních, takové etnické složení obyvatelstva není schopno táhnout za jeden provaz a každá skupina hájí jenom své zájmy. Politika otevřených hranic selhala, je potřeba nakažené izolovat a ne virus šířit po světě. Ukázalo se rovněž, že ztratit potravinovou soběstačnost a spoustu věcí levněji dovážet ze zahraničí nebylo dobrým krokem.

Můj odhad je, že současná epidemie nic nezmění. Rozhodně ho nezmění v krátkodobé perspektivě.

Rozhodnutí přece nejsou činěna podle toho, co je dobré a potřebné, ale podle toho, jaké jsou zájmy nejmocnějších sociálních vrstev, skupin a jednotlivců. A v tom se nic nezměnilo.

Bude tedy tlačen stejný model, i když bude přinášet stále horší výsledky.
 
Musíme počkat na jeho zhroucení nebo aspoň na takové oslabení, že ztratí schopnost potlačovat odpor. A zatím se zdá, že sebedestruktivní schopnosti elity jsou obrovské. V tomto smyslu jsme je podceňovali. Dokáží zlikvidovat sami sebe rychleji a efektivněji, než by kdo čekal. Teď jde jen o to, kolik dalších lidí a národů stáhnou s sebou.

Co byste doporučil čtenářům na závěr?

Vlastně jen zopakuji, co už jsem řekl. Dějiny nás učí, že každý systém podobný současnému se jednou zhroutí. A učí nás také, že režimy se hroutí ze svých vnitřních příčin, nikoliv v důsledku chrabrých činů povstalců.

Hraje se ale o to, jak velkou škodu elity před svým rozpadem způsobí. Zda to dojde až k nevratné islamizaci Západu a likvidaci západních etnik nebo jestli budou škody menší. V téhle fázi je důležitý každý krok. Každý migrant, který do naší země nepřijde. Každý multikulturní program, který neproběhne. Každý pozemek, který nekoupí katarský investor. I když se některé věci podaří jenom oddálit, získáváme čas. A čas je v téhle chvíli to nejdůležitější.

Ptal se Ondřej Mann.

Publikováno v časopise Reconquista v srprnu 2020.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 14.10.2020
 
Zdroj:

https://petrhampl.com/rekonkvista


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!