PETR HAMPL

19. čvn, 2019

I když dnes oceňujeme některé pozitivní aspekty husákovského režimu, nemůžeme zapomínat, že pořád ještě řádila Státní bezpečnost, že tu bylo pár zakomplexovaných funkcionářů, a že kdo měl smůlu, na toho to dopadlo velmi tvrdě...

Spisovatelka Lenka Procházková v tom prostředí projevila velikou osobní statečnost, zejména ve srovnání s fešáckými "disidenty" typu Havla, a dost toho vytrpěla. Když ji ale prezident nominoval do rady Ústavu pro studium totalitních režimů (kdo jiný by tam měl být než ona, která má osobní zkušenost?), posuzovali ji předlistopadoví straníci a horliví podlézači režimu. Možná včetně těch, jejichž blízcí spolupracovníci Lenku Procházkovou mlátili. Pochopitelně ji do rady neschválili. A pak šli na tribunu pronést projev "proti estébákovi".

Nejde jen o konkrétní skandální situaci, ale o celkový trend, který - žel - nezmizí s odcházející generací. Děti předlistopadových papalášů dostaly lepší výchozí postavení, takže dnes vedou "protikomunistické" aktivity zatímco děti těch, kdo si s režimem nezadali, ti jsou označováni za komunisty a šikanováni.

Dnešní antikomunisté - to jsou skuteční bolševici.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 19.6.2019


 

17. čvn, 2019

V červnové epizodě videomagazínu Prolomení hradeb se – s Ladislavem Jaklem – věnujeme svobodě projevu...

Upozorňuji, že „kdo si odvykl svobodně mluvit, ten si odvykl i myslet. Kdyby byla svoboda projevu a myšlení zase obnovena, takový člověk bude nepoužitelný. A to jsou dnes stovky vysokoškolských učitelů, politiků, redaktorů a dalších. Svoboda projevu pro ně představuje existenční hrozbu...

Video zde:

https://www.facebook.com/watch/?v=2089015974557498

https://www.youtube.com/watch?v=Df4pVRo_Mlc

Autor: Petr Hampl, Ladislav Jakl, Praha, ČR, 17.6.2019


 

14. čvn, 2019

V desáté kapitole Prolomení hradeb píšu o lidech, kteří sedí ve vrcholových managementech, vedení politických stran, ministerstev, velkých redakcích, velkých politických neziskovkách a univerzitách. Ukazuji, že ti lidé udělají absolutně všechno pro to, aby si udrželi své postavení. Absolutně všechno...

Nechají si vymýt mozky. Nechají si diktovat životní styl. Nechají si určovat politické názory. Jak mají trávit dovolenou, s kým se mají kamarádit a jak mají vychovávat děti. Prostě všechno. Už jenom představa, že by mohli být vyvrženi mezi obyčejné pracující, je pro ně nesnesitelná.
Chudoba s tím úzce souvisí. Dokud bude chudoba vnímána jako něco naprosto děsivého, nechají si ti lidé líbit úplně cokoliv. Jestli ale začnou chudobu pokládat za něco nepříjemného, ale co se dá snášet, pak někteří z nich řeknou v určitém bodě. „Dál už se ponižovat nenechám, mám svoji důstojnost, za to mi to nestojí.“ 

Stabilita režimu je tak do značné míry závislá na tom, jestli na tom budou chudí lidé dost špatně. Když na tom špatně budou, pak bude snadnější udržet kázeň i mezi příslušníky vyšších tříd.

Proto je tak důležité ty dole poškodit, zesměšnit, zbavit důstojnosti, udělat jejich život nesnesitelným. Čím hůře na tom budou, tím lépe. Netvrdím, že si to všichni přesně takhle uvědomují, nicméně jednání mocenské elity k tomu směřuje. Současný systém neprodukuje chudobu. Ta tu byla už předtím. Produkuje ale nesnesitelnost chudoby. Exekuce, to je jenom vrchol ledovce.

V politice narazíme na tři stanoviska.
Levicové strany a odbory se snaží přerozdělovat tak, že každý bude mít nadprůměrný příjem. Každý, kdo zvládl matematiku na úrovni prvního stupně základní školy, tak ví, jestli to může fungovat. Neziskovky se z nich zase snaží udělat rukojmí. Objekty péče zbavené svéprávnosti, samostatnosti i naděje, na které je možné čerpat peníze. A pravice tvrdí s moralistickým zápalem, že nízkopříjmové skupiny je zapotřebí potrestat a zničit.

Nechme je opakovat politické fráze a podívejme se, co je opravdu zapotřebí udělat.
Za prvé. Dbát na to, aby existovaly možnost žít levně. Kanály pro nákup laciného zboží a levnější možnosti trávení volného času. Bude to méně kvalitní, ale to se nedá nic dělat.
Ve skutečnosti vidíme přesný opak. Jak něco začnou využívat chudí lidé, hned je to zakázáno. Vesnický traktorista si nesmí v hospodě zapálit startku, ale manažer na své golfové hřiště dostává dotace. Zakazují se stará auta, ale elektromobily, které ničí životní prostředí nesrovnatelně více, jsou podporovány. Jsou zakazovány technologie pro levné opravy věcí. A nové normy zase lidem zakazují, aby si stavěli levné domky.

To je zapotřebí změnit. U každého nového opatření musí být v první řadě posuzováno, jak dopadne na chudé lidi.

Za druhé. Úcta. Když někdo poctivě pracuje, hezky se stará o svou rodinu a nevzdá to, přestože je chudý, tak si zaslouží úctu. To nejde nikomu nařídit, ale stát se podle toho chovat může. Ředitel státního divadla, který se vysmívá chudým lidem, by měl být okamžitě odvolán. Filmy natáčené za státní peníze nesmí vyvolávat dojem, že normální je bydlet v luxusní vile a všechno ostatní je životní prohra. A podobných věcí je spousta.

Za třetí. Musíme respektovat způsob života a kulturu různých společenských vrstev. Dnes je to tak, že ti, kdo se cítí být lepšími lidmi, ti něco vymyslí a vnucují to všem. Historická zkušenost ukazuje, že to, co chudým pomáhalo přežít, to byla sebekázeň, tvrdá práce, pevné soudržné rodiny, rozdělení rolí v rodinách, poměrně přísná výchovy dětí… a konec konců i náboženství. Křesťanské nebo židovské. To umožňuje vést jasnou čáru mezi tím, kdo má jenom málo peněz a mezi chátrou. A všimněte si, že právě proti tomu je veden masivní útok. Poškozuje to všechny, ale chudé nejvíc.

Za čtvrté. Bezpečnost. Když do chudinských čtvrtí přichází imigranti, kteří je plní násilím, činí to život nesnesitelným. Ve školách, kde jsou bílé děti v menšině, jsou šikanovány tak, že jsou doháněny k sebevraždám. A zoufalí lidé si prostě nemohou dovolit bydlení jinde. U nás se děje totéž s problémovou částí romské populace. To není otázka jednotlivců, ale masového přesouvání. A opět nikdo neřeší, jaký dopad to bude mít na obyvatele těch nešťastných regionů, protože jsou chudí a chudí Češi si nezaslouží slitování.

Jestli někdo říká, že dokáže odstranit veškerou chudobu, tak je obyčejný lhář. Ale je možné zajistit, že život chudých nebude neúnosný a že nebudou zbavováni důstojnosti. To by byla změna, která by mohla mít revoluční dopad na celou společnost.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 14.6.2019
 
Video zde:

http://www.novaburzoazie.com/436677047/6765892/posting/petr-hampl-prolomen%C3%AD-hradeb-kv%C4%9Bten-2019-videomagaz%C3%ADn


 

 

9. čvn, 2019
370 nebezpečných slov o tom, proč jsou nebezpečné falešné náboženské prožitky...
 
Když čtete výpovědi demonstrantů z posledních dnů pozorně, všimnete si, že hlavním tématem není Babiš, nýbrž vlastní ego. „JÁ nesnesu, aby…“ „pro MĚ je nepřijatelné…“ „JÁ odmítám tolerovat, že…“  Každý demonstrant je vlastně takovým malým středem vesmíru. Je nadšen svou vlastní ušlechtilostí, a je součástí obrovského davu, který to vše potvrzuje. Opravdu jsem skvělý člověk a vysoce morální osobnost – jenom proto, že jsem se přidal. 
 
Ono to vlastně dává perfektní smysl. Vidíte, že s vaší zemí to jde od desíti k pěti, a přitom pravidelně opakujete frázi o tom, že „ještě nikdy jsme se neměli tak dobře.“ Papouškujete, že „muslimové k nám nechtějí,“ a přitom vidíte všechny známky rychlé probíhající islamizace. Samozřejmě, máte psychologické mechanismy, jak se s tím srovnat, a pokaždé se s přáteli dokážete vzájemně ujistit, že to vidíte správně (a potrestat odpadlíky). Ale stejně to ve vás někde v hloubi hlodá. Podobně jako před desítkami let, když stoupenec režimu poslušně nadával na zlé statkáře a přitom viděl, jak StB odvádí toho hodného a poctivého chalupníka odvedle. 
 
Ten rozpor se dá potlačovat celé roky. Ale dobře se s ním nežije. A najednou je tu řešení. Splynete s davem, který vám dá pocit, že jste poctivý, autentický a mravný. I ta nejmenší stopa vlastního selhání je pryč. A pomáhá vám, že ani na tribuně není nikdo, kdo v životě projevil nějakou osobní statečnost. Projevy pronášejí lidé, jejichž jedinou devizou je naprostá servilita k režimu, a čerpání dotací. A teď najednou jste všichni dohromady morálně očištěni. 
 
V křesťanské civilizaci hraje značnou roli náboženský moment, kdy člověk prožije osobní setkání s Bohem, a ten v té chvíli vymaže všechny jeho hříchy. Věřící se cítí jako nové stvoření a prožívá intenzivní radost. Vsadil bych se, že dnešní protibabišovštví demonstranti budou mít v mozku vyplaveny stejné látky. Jejich vyjadřování a jednání tomu rozhodně odpovídá. Prostě falešná náboženská konverze. 
 
Jenže po skutečné křesťanské konverzi (v teologickém jazyce se hovoří o „znovuzrození“) člověk přestane s nadměrným pitím alkoholu, krádežemi a začne vykonávat spoustu náboženských obřadů. Někomu to může připadat naivní, ale rozhodně to není škodlivé. 
Očištění davem v politickém smyslu vede velmi snadno k zapalování domů, pogromům, lynčům a volání po popravách. Pokaždé visí ve vzduchu průšvih. 
 
I proto jsou „dav“ a „lid“ dva naprosto protichůdné pojmy. 
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 9.6.2019
3. čvn, 2019
Vše nasvědčuje tomu, že ve své rané brutální podobě...
 
Stalinista Corbyn je na cestě stát se britským ministerským předsedou a Zelení jsou podle výzkumů nejsilnější stranou v Německu. Lidé jsou zděšeni (jako v tomto případě Hynek Charous) a pořád ještě doufají, že je to omyl. Doufají, že až si lidé uvědomí, koho vlastně volí, přestanou Piráty, Zelené a jim podobné podporovat.
 
Ve skutečnosti ale aktivisté a tvrdé jádro podporovatelů Pirátů velmi dobře ví, o co jde. Stejně jako to vědí komentátoři, univerzitní učitelé a politici tzv. demokratických stran, které s Piráty a různými sorosovskými skupinami spolupracují. A další mají příliš vymyté mozky.
 
Je ale důležité vidět jeden obrovský rozdíl proti starému bolševismu. Komunismus, který jsme poznali v českých zemích, byl vždy spojen s étosem ochrany chudých pracujících vrstev. Dnešní nový zelený bolševismus počítá s terorem bohatých vůči chudým, nikoliv naopak. Tak tomu bylo v prvních letech Sovětského svazu, kdy bolševici z nóbl rodin masakrovali vesnické rolníky a další „méněcenné“ skupiny.
 
Proč jim vadí estébák v čele vlády? Protože reálný socialismus odsuzují jakožto příliš mírný, příliš národní, příliš lidový, příliš tolerantní. Jan Čulík do Britských listů nedávno napsal, že husákovský režim byl nesnesitelně pravicový. Kdyby Babiš pomáhal nějaké che-gueverovi, a zůstaly za ním hromady mrtvol, kavárna by jej oslavovala jako hrdinu.
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 3.6.2019
 
Zdroj: