14. kvě, 2018

PETR HAMPL: Vzpomínka na oběti & vítězství

Ještě jedna vzpomínka na konec II. světové války...

Ještě jednou se Vám ozývám a to jen proto, že jsem si vzpomněla na odsun Němců z města Bruntál. Můj otec byl vlakvedoucím na dráze a tak jsme se i dosti často stěhovali. Bylo mně 13 let, když jsem šla ze školy a právě měli odjíždět tito Němci na nákladním autě a jedna Němka začala řvát z auta: "MY SE TU JEDNOU VRÁTÍME A MY SE S ČESKÝMI HLAVAMI VYDLÁŽDÍME CHODNÍKY." A tato výhrůžka mně provází mým životem. A není se co divit. Za války jsem bydlela v obci, téměř součást Valašského Meziříčí. Od svých 10 let jsem už chodila do 1. Měšťanky, kdy se psal rok 1944. Kdo udělal zkoušky i když to bylo za války, tak jsme mohli jít už ze 4. třídy do měšťanky. A tak jsem chodila do tohoto města, které se navíc za války i bombardovalo a museli jsme chodit do školy okolo oběšených partyzánů, kteří viseli na stromě přímo u hlavní silnice."

Žádná jednotlivá vzpomínka neobsahuje vše, co se tehdy dělo. Ale tato vzpomínka je docela typická. Když jsem vyrůstal, znal jsem desítky lidí, kteří na to všichni vzpomínali docela podobně. Bylo jasné, že odsunutí (vyhnaní) Němci nebyli žádnými oběťmi. Naopak. Naprostá většina z nich mohla být ráda, že z toho vyklouzli tak snadno. Pokoušet se prosadit lži o tom, že Češi vlastně ubližovali Němcům (nebo že je vina na obou stranách) bylo nemyslitelné, dokud žili pamětníci. Až když většina z nich zemřela, začínají se přepisovat dějiny.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 14.5.2018