10. čvn, 2018

PETR HAMPL: Cesta české ekonomiky: Od komplikovaných investičních celků k jednoduchým součástkám

„Za poslední rok vzniklo 102 tisíc pracovních pozic, které nevyžadují maturitu, ale jen necelých 7200 pozic, které maturitu vyžadují,“ upozornil ekonom Lukáš Kovanda na Novinkách...

Když si uvědomíme, že maturita má dnes stejný význam jako před generací dokončení dvouletého učňáku, je to další doklad o tom, k čemu vede naše zapojení do západoevropské ekonomiky. Stali jsme se technologicky vyspělejší zemí v tom smyslu, že tu lze koupit poslední model iPhonu. Ale vedle toho Češi ztrácí schopnosti, na kterých bylo po 200 let založeno našeho hospodářství. Ubývá složitých prací, kde se toho lidé mohli hodně naučit, místní pracovníci jsou vytlačováni do pomocných pozic, je jim svěřována hlavně druhořadá práce. A to přesto, že jsou prokazatelně šikovnější než třeba jejich němečtí kolegové.

Zatím se to zdráháme přiznat, ale 15 let v EU poškodilo českou ekonomiku víc než 40 let komunismu. Možná přibyly nějaké nové tovární haly, ale ubylo něco mnohem cennějšího - lidské schopnosti a zvláště schopnost zvládnout a rozvíjet složité technologie.

To neznamená, že by to komunisté dělali nějak skvěle. Převzali zemi ekonomicky i technologicky vyspělejší než Švýcarsko a vrátili ji ve stavu blízkém Portugalsku. Nicméně je skutečností, že v technických záležitostech postupovali poměrně pragmaticky a po pár zběsilých Gottwaldových letech se snažili udržet při životě to, co získali po předchozím režimu. Ponechali tedy v provozu výroby se stoletou tradicí i systém učňovského školství. České země jakožto nejvyspělejší část východoevropského bloku byly pověřovány nejsložitějšími úkoly, takže místní lidé mohli odborně růst. A postupně vznikal systém, kde být dobrým technikem bylo jednou z mála cesta, jak slušně žít a zároveň se nezaplést s režimem. K odborné úrovni paradoxně přispívala i neschopnost zajistit plynulou podporu strojních zařízení – v každém podniku si museli poradit, jak to jen šlo. Což vyžadovalo získání úplně jiných schopností než měli ti, kterým stačilo poslat žádanku do korporátní centrály.

Ekonomický zázrak 90. let byl založen na schopnostech českých techniků vytvořených v předcházejících desetiletích. Stačilo vlastně uvolnit lidem ruce. A že jim chyběla zkušenost s nejmodernějšími technologiemi? Když jsou lidé šikovní a rozumí technickým principům, naučí se rychle každé další zařízení. Proto i korporace tehdy vyvažovaly české inženýry zlatem.

Jenomže přišla Evropská unie, do země vstoupily korporace, výroby se staletou tradicí zanikly a nastoupily montovny. Technika přestala být oborem srovnatelným třeba s čerpáním dotací a korporátní výrobny se vesměs soustředí na jednoduché součástky. Čísla HDP možná rostou, ale lidské schopnosti klesají. I kdyby dnes přišel další listopad 89, nebude po něm následovat boom srovnatelný s tím devadesátkovým, protože v českých zemích už nežijí stejně schopní lidé.

Jenže to ještě není konec. Každý rok současné integrace do evropské ekonomiky znamená další ztrátu schopností. Za pár let zbude z dvousetleté průmyslové tradice jen pár fotografií v muzeu.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 10.6.2018