2. čvc, 2018

PETR HAMPL: Proč se ti dnešní mladí neuskromní ?

Proč se ti dnešní mladí neuskromní, my jsme také neměli všechno, píšou někteří na můj včerejší status a připomínají doby, kdy auto měl na vesnici jen starosta a městské rodiny žily ještě 20 let po svatbě v jediné místnosti v bytě svých rodičů. Ať se ti dnešní mladí uskrovní také tak...

JENŽE:

- ono není tak těžké žít skromně, když žijí skromně i další lidé kolem vás. Svět je na to prostě zařízený, existují odpovídající služby (způsoby vzájemné pomoci a podpory), lidé jsou na to zvyklí. 
- když se pro něco takového rozhodne jedna rodina, znamená to deklasovanost, postupné rozbití vztahů s okolím, ztrátu podpory okolních lidí, nápor na vztahy v té dvojici a v důsledku mnohem těžší dopad než za starých časů. 
- korporace i státní správa utrácí miliardy za to, aby vytvořily atmosféru, ve které je hodně skromný život zločinem nebo aspoň přestupkem nebo aspoň důkazem, že jste méněcenní. Když to neovlivní vás, ovlivní to zcela jistě vaše blízké. 
- v pozadí číhá sociálka, která skromné či chudé rodině může odebrat děti.
- existuje ještě "preferovaná skromnost", která je určená hornímu jednomu procentu, kdy lidé žijí v maketě dělnického obydlí a jedí v luxusní kopii dělnické restaurace, kde za večeři dáte měsíční dělnický plat. Ale to s tím nemá nic společného.

Faktický zákaz slušné chudoby je jedním z nejtěžších zločinů tohoto sociálního systému, ne-li tím vůbec nejtěžším. Připomínám morální zásadu našich předků: Kdo poctivě pracuje a dodržuje zákony, ten je hoden úcty, i když je chudý. Po příští revoluci budeme muset tuhle zásadu obnovit.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 2.7.2018