16. čvc, 2018

PETR HAMPL: Parlamentní demokracie, R.I.P.

Nevíme ještě, jaký bude další osud Velké Británie. Jestli se podaří rozpoutat občanskou válku a zemi rozdělit nebo jestli celá organizovaně přejde pod islámskou kontrolu, původní etnikum zmizí a vznikne ostrovní pákistánská kolonie. Nebo třeba dojde na nějaký jiný scénář, jaký si dnes ani nedokážeme představit...

V každém případě jsme svědky zániku Velké Británie jako hrdé země se silnou kulturou, která kdysi kralovala mořím celého světa, kolébka parlamentní demokracie a občanských svobod, jejíž lid byl ochoten bojovat s hitlerovskými zrůdami až do hořkého konce. „Vládni Británie! Vládni vlnám! Britové se nikdy nikdy nestanou otroky!,“  zpívalo se hrdě v národní písni. Stačilo pár let a z Britů se otroci stali. Heroický odpor Tommyho Robinsona a jeho přátel na tom nemůže nic změnit.

Jenže on to není jen konec hrdé země, ale také konec klasické parlamentní demokracie. Jestliže se ještě před pár desetiletími říkalo, že „parlamentní demokracie má řadu nevýhod, ale nevíme o ničem lepším,“ dnes už to neplatí. Prakticky cokoliv je lepší. I většina diktátorů se chová méně strašlivě než řádně zvolený britský parlament.

Nejde jen o mizernou hospodářskou a sociální politiku. Mnohem vážnější je likvidace občanských svobod, až ke stavu, kdy policie může kohokoliv odvést v poutech na základě pouhého podezření, že smýšlí rasisticky. A co hůře, justice dává prostor pákistánským gangům, které fakticky vykonávají vlastní rozsudky, až po rozsudek smrti. A to ve spolupráci se státní justicí. Z hlediska občana není žádný rozdíl, zda ho pronásleduje Gestapo, NKVD nebo banda Pákistánců podporovaná státními úřady. Fakticky došlo k tomu nejhoršímu – spojení středověké brutality s moderní byrokracií a pokročilými technologiemi. Ale to pořád ještě není to nejhorší.  Za tím vším probíhá likvidace Angličanů jako etnika. Tak daleko se dostaly jenom ty nejděsivější diktatury.

Westminsterský model se všemi brzdami a rovnováhami zkrátka nefunguje. Můžeme diskutovat o tom, kdy fungovat přestal a jaké jsou příčiny, ale na samotném základním faktu to nic nemění.

Čím jej nahradit, to dnes ještě fakticky nevíme. Stačí jej korigovat referendy a rozsáhlou místní autonomií? Stačila by odvolatelnost poslanců? Nebo nějaká dramatická změna volebních pravidel? Možná, že samotný princip zastupitelské demokracie ještě není mrtvý a že se podaří vytvořit něco jako Parlamentní demokracie 2.0.

V každém případě ale platí, že prosazovat v roce 2018 tradiční parlamentní demokracii je stejné intelektuální selhání jako prosazovat vedoucí úlohu komunistické strany.  Ono u těch komunistů se to taky mohlo zdůvodnit selháním konkrétních lidí. Kdyby bylo politbyro složeno ze samých andělských bytostí, možná by to fungovalo. Jenže pokaždé bylo složeno z obyčejných lidí náchylných k chybám. S parlamentní demokracií je to také tak.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 16.7.2018