27. čvc, 2018

PETR HAMPL: K manažerce roku

Když Hospodářské noviny loni vyhlásily šéfku místního Google Taťánu le Moigne manažerkou roku, ani jsem to nezaznamenal. Nicméně, že je médii nekriticky uctívána, toho jsem si všimnul. Čeho musí dosáhnout manažerka, aby si získala takové postavení? Vznikl v místním Google nějaký nový průlomový produkt? Byly vytvořeny tisíce pracovních míst? Odstraněn nějaký problém, který trápil lidstvo? Jiný fantastický výkon?

Ani náhodou. Místní Google mechanicky byrokraticky aplikuje vše, co dělá světová korporace. Kromě toho u nás neplatí daně (což je opět globálním zvykem korporace), čehož dosahuje všemožnými podvody organizovanými z centrály. K zákazníkům se chová hůř než předlistopadové státní podniky (mám osobní zkušenost). A to je celé. To stačí k tomu být manažerskou celebritou.

Nedivme se pak, že takoví manažeři jsou schopni udělat absolutně všechno, aby si své pozice udrželi. A že existují tisíce jiných schopných udělat absolutně všechno, pokud jim někdo poskytne naději, že takové místo může být jejich. Co to znamená v korporaci Google, kde za prozrazení politicky nekorektního myšlení dostávají hodinový vyhazov i programátoři, si asi dokážete snadno představit. Nicméně to těm lidem nebrání cítit se něčím mnohem lepším než všichni ostatní, a okázale všemi ostatními pohrdat.
Názorná ukázka "nové aristokracie," jak jsem ji popsal v Prolomení hradeb.
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 27.7.2018