18. pro, 2018

PETR HAMPL: Dedukce, indukce & další Putinovy agentky

Dnešní komentář je nejen o Babišově střetu zájmů...

Máme za sebou týden, kdy jsme žili „střetem zájmů“ nejen u nás, ale kdy nám svou milostivou pozornost věnovali i evropští mocipáni. Je český premiér ve střetu zájmů? Samozřejmě, že ano! Alespoň měřeno obyčejným selským rozumem. Je ve střetu zájmů od chvíle, kdy začal sponzorovat ODS a ČSSD. Byl ve střetu zájmů jako ministr financí, kdy přiděloval dotace vlastním firmám a kdy nechával obstavovat účty svých konkurentů. Je ve střetu zájmů i jako předseda vlády. A pro úplnost musíme dodat, že ve stejném střetu zájmů byl i předchozí ministr financí Kalousek, který poskytoval nadstandardní dotační podmínky Karlu Schwarzenbergovi. A totéž lze říct o všech „solidních“ politických stranách. V české politice už dávno nejde o nic jiného než o rozkrádání státních peněz.

Ostatně, není to jen otázka nejvyšších pater české politiky. Není snad střetem zájmů, že lidé pracující na ministerstvu školství a sociálních věcí dostávají druhou výplatu od Georga Sorose a že mnozí významní novináři mají vedlejšáky v neziskovkách. Korupce? Kdeže, peníze z norských fondů nesmrdí. Pokud se vám to nelíbí jste ruský agent. Jakákoliv kritika korupce je v českém prostředí už dávno označována za „extrémistický postoj.“

Však on také Babišův střet zájmů po celé ty roky nikomu v Bruselu nevadil. Dokud nedošlo na lámání chleba v migrační politice. Andrej Babiš ale nedávno rozhodl, že ve věci migrace dá přednost postupnému obsazování země před jednorázovým masovým zaplavením, a taková neposlušnost se netoleruje. 

Tím méně je tolerován xenofóbní extrémistický postoj, podle nějž by současní Češi a Moravané měli i nadále zůstat dominantním etnikem na území svého státu, ale tak absurdním úvahám se zde nemůžeme věnovat. Podívejme se raději, co spor o Babišův střet zájmů ukázal – resp. co se stejně vědělo a co minulý týden potvrdil.

Za prvé. S dotacemi to není tak, že by Evropská unie posílala České republice nějaké dary, a že by tudíž mohla čekat vděčnost. Ve skutečnosti Evropská unie realizuje svoje zájmy a realizuje je podle svých pravidel. Shodou okolností mimo jiné na území ČR. Můžeme spekulovat, jestli to je pro obyvatele ČR výhodné nebo nevýhodné, ale rozhodně to není dar.

Za druhé. Ty dotace nejsou technicky neutrální v tom smyslu, že by měly vést třeba k modernizaci strojního vybavení, prodloužení života, snížení dopadu na krajinu nebo jiný stanovený cíl. Kdyby tomu tak bylo, měly by o nich rozhodovat expertní týmy, včetně toho, co bude pokládáno za střet zájmů a co už nikoliv. Když o tom hlasují poslanci, je to z principu záležitost ideologického směřování. A samozřejmě se nabízí otázka, nakolik je slučitelné s demokracií, jestliže politické projekty v České republice rozhodovány podle výsledků voleb v České republice, nýbrž podle výsledků voleb ve Francii a Německu.

Co z toho vyplývá?

  1. Jakákoliv vděčnost nepřichází v úvahu. Citové vydírání o tom, že „jsme si vzali peníze a musíme se na oplátku podřídit tomu nebo onomu“, je absurdní. Pokud vzniká nějaká morální závazek, pak je to závazek EU vůči nám, že si necháváme líbit její aktivity na našem území.
  2. Vzniká dluh evropské unie vůči ČR. Čeští daňoví poplatníci hradí administrativní náklady bruselských projektů, které – jak teď EU jasně potvrdila – nejsou naše. Že současná vláda nemá dost odvahy tyto náklady vymáhat, to je irelevantní. Ona ta vláda beztak nemá odvahu vymáhat od nikoho nic – kromě toho, že se vybíjí na drobných živnostnících. Nicméně pokud jednou budeme mít normálně fungující vládu, mělo by být mezi jejími prvními kroky vystavení faktury vůči Bruselu. Evropská unie nám dluží miliardy. Tak to prostě je.
  3. Kofinancování evropských dotací z českého státního rozpočtu je docela obyčejným rozkrádáním. Když ministerstvo financí doplňuje peníze EU, proč taky nedoplňuje peníze pana Nováka, když si chce pan Novák realizovat nějaký svůj projekt? Dnes je nemožné stavět kvůli tomu úředníky před soud, ale za pár let… kdo ví.

Možná to zní příliš radikálně, ale jednoznačně to vyplývá z kroku, který evropský parlament podnikl. Tím se dostávají do nepříjemné situaci místní euronadšenci. Jak mohou postup EU nadále obhajovat? Jedině tak, že usilovně bojují proti Putinovým agentkám, které si říkají „dedukce“ a „indukce“ a které spadají do sféry plukovníka „logické myšlení“. Zatím se toho nebezpečného vlivu dokázali zbavit ve vlastních hlavách.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 18.12.2018