8. srp, 2020

PETR HAMPL: Třicet nádherných

500 nebezpečných slov o poučení z vývoje západoevropských ekonomik...

„Nečekal bych, že bude nutné 30 let po sametu hájit kapitalismus,“ napsal Josef Provazník, spisovatel, aktivista Trikolory a mnoho dalšího. V té větě a diskuzi pod ní je dobře patrné překvapení, které mnozí prožívají. Celá generace bývalých voličů pravice zjišťuje, že teoretický model liberální ekonomie je chybný, a to nejen v jednotlivostech, ale už od svého svého základního konceptu. Někteří mají odvahu si to přiznat, jiní ne. Napětí narůstá. Občas i nervozita.

Diskuze, která z toho vzchází, bude probíhat ještě dlouho. A neměla by být ignorována zásadní skutečnost, o které se dočtete jenom v některých učebnicích ekonomie a sociální dějin, a která přitom má naprosto zásadní význam pro pochopení toho, co se dělo a děje.

Najdete ji pod označením „30 skvělých let“ nebo „30 úžasných let“ a jiné, ale to není tak důležité. Jde o období mezi roky 1950 a 1980 (někdy se uvádí 1955 a 1985). Západoevropské ekonomiky byly založeny soukromém podnikání, ovšem s masivními státními zásahy. Některé největší podniky byly státní a na řízení všech větších podniků se podílely rady zaměstnanců. Národní vlády vykonávaly aktivní hospodářskou politiku, preferovaly určitá odvětví a chránily domácí firmy. To bylo provázeno masivními sociálními výdaji. Inflace byla poměrně vysoká, takže permanentně docházelo k určitému znehodnocování úspor. V každé západoevropské zemi to mělo trochu jinou podobu, ale základní trend byl takovýto.

Podle ekonomické teorie to nemělo fungovat. Jenže ono to fungovalo! Západoevropské státy nejen, že ekonomicky nezhroutily, ale prožívaly hospodářský zázrak. Ekonomiky rostly, rostla životní úroveň všech vrstev obyvatel, chudoba fakticky zmizela, státní finance byly stabilní.

V 70. letech prošla západní Evropa hospodářskou krizí, která pohledem reality roku 2020 vlastně nijak hluboká nebyla. Nicméně tehdy byla prožívána velmi palčivě. V následné diskuzi i volbách dostali zelenou liberální ekonomové, jejichž receptem bylo předávávání státního majetku korporacím, deregulace, snižování sociálních dávek  - zkrátka tržní reformy.

Z krátkodobého hlediska byly výsledky těchto tržních reforem smíšené. Z dlouhodobého hlediska přinesly pokles hospodářské výkonnosti, masové zbídačování, do té doby nepředstavitelné státní zadlužování a prudké snižování úrovně veřejných služeb.  Jediné, co se zlepšilo, byly podnikové zisky a manažerské bonusy.

Je zajímavé, že dodnes, když chce někdo demonstrovat pozitivní výsledky volnotržní ekonomiky, neukazuje skutečnou globalizovanou volnotržní ekonomiku, nýbrž těchto zmíněných „30 nádherných let“. Tedy smíšený model s klíčovou rolí národního státu. Žádný liberální ekonom vám nebude argumentovat životní úrovní v dnešních USA, ale Západním Německem nebo Francií 70. a 80. let.

Na jiném místě jsem napsal, že je bychom neměli podléhat zjednodušujícím dogmatům a studovat husákovskou dobu. Minimálně stejně důležité je studovat „30 nádherných let.“ Proč to období skončilo? Proč nebylo rozmetáno neomarxisty, ale spojenectvím korporátních peněz, liberálních ekonomů a části konzervativců? Kdy tržní reformy pomáhají a kdy přinášejí zkázu? 

Samozřejmě by se tím měly zabývat někteří z té obrovské masy ekonomů, kteří u nás působí. Ale jsou vesměs příliš zaneprázdněni opakováním frází o tom, že když se korporace ponechají řádit bez dozoru, bude to vlastně úžasné. Nebo, že budou zkroceny jakýmsi tajemným tržním mechanismem, který nikdy nikdo neviděl a nikdo neví o žádném konkrétním případu, že by působil.  

Hlavně si na to ale vzpomeňte, až vám budou tržní komsomolci argumentovat Západním Německem 80. let. 

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 8.8.2020

Zdroj:

https://petrhampl.com/30


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!