PETR HAMPL

10. bře, 2019

Během toho měsíce, kdy jsem byl opět zablokován, jsem mohl přemýšlet o pravicových argumentech, podle kterých se prý žije mnohem svobodněji, když korporace mohou blokovat, koho se jim zachce...

Pokaždé, když jsem nemohl odpovědět na zprávu, tak jsem pocítil, že je moje svoboda projevu mnohem lépe chráněna. Vnímal jsem, že je i moje vlastnictví lépe chráněno, protože v případě útoku na můj majetek bych se nemohl ozvat. Jásal jsem nad kvalitnější demokracií, když ve veřejné diskuzi mohou být prezentována jen vládní stanoviska. Pak jsem přemýšlel, jestli mám vzít miliardu dolarů a vybudovat konkurenční platformu, ale svobodně jsem se rozhodl, že tak neučiním. A celkově jsem se hrozil Klausova návrhu, protože kdyby mě korporace nemohla blokovat, vznikl by "etatismus."

A teď vážně. Pokud někdo obhajuje právo korporací blokovat uživatele sociálních sítí, je to buď přívrženec tyranie nebo hlupák.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 10.3.2019


 

7. bře, 2019

760 nebezpečných slov o poučení z konce jedné politické strany

Varování: Následující text obsahuje narativy, které vyvolávají v pražské i brněnské kavárně záchvaty zuřivosti

Dění v ČSSD by měli sledovat i ti, kterým tato strana není nijak blízká. Jsou na něm totiž dobře patrny mechanismy, které – ve větším měřítku – zatím vedou ke kolapsu západní civilizace jako celku.

Nikdy jsem nebyl příznivcem ČSSD, protože za celého mého života působila jen zlo, zlo, a zase zlo. Na konci 90. let uzavřeli socani tichou alianci s havlisty a usnadnili jim ovládnutí země. Rozdali české banky zahraničním finančním skupinám. Bezplatně. Šli až tak daleko, že začala nadnárodním korporacím platit za zabírání České republiky. Ani,  když studie ukázaly, že tzv. investiční pobídky škodí české ekonomice, nepřestali s tím. Vláda ČSSD provedla privatizační podvod, kterým stvořila temné Bakalovo impérium, které se pak stalo odrazovým můstkem pro tu nejhorší myslitelnou špínu. Sociální demokraté (konkrétně za ministra Špidly) změnili sociální politiku tak, že začala odrazovat od práce a vytvářet sociální patologii. Rozklad Romské komunity je nejviditelnějším důsledkem této politiky, ale dopady vidíme i v mnoha dalších oblastech. Vláda ČSSD vyjednala vstup do EU za až neuvěřitelně nevýhodných podmínek. Její hospodářská politika zlikvidovala statisíce životností a malých firem. A vše bylo dovršeno zatažením České republice do agrese proti Srbsku. Seznam by mohl dlouho pokračovat… až po inkluzi na základních školách.

To, že současní a bývalí funkcionáři ČSSD se nestydí chodit po ulici, to je dáno především tím, že se jim podařilo přesvědčit veřejnost, že s těmi všemi lumpárnami nemají nic společného. Nejvíc vlastní špíny naházeli na Václava Klause, ale nejen na něj.

Tím ostatně narážíme na nejsilnější stránku ČSSD. Během všech těch let devastování českých zemí se „socani“ opírali o hlasy voličů, kteří s žádným z těch opatření nesouhlasili. A dokonce přiměli tisíce poctivých řadových členů, aby pracovali v kampaních, aniž by ti lidé tušili, co strana ve skutečnosti prosazuje. Až tenhle podvod konečně skončí, nebude to žádná škoda.

Komentováno v roce 2019, není to strategie nijak unikátní. Všechny tzv. demokratické politické strany ve skutečnosti prosazují přesný opak toho, co říkají voličům. Proto jsou závislé na médiích, média zase na korporacích, a korporace zase na politických rozhodnutích. Vzniká tak jednotná sociální hmota vyztužená neziskovkami a univerzitami. Hmota absolutně odolná vůči jakýmkoliv demokratickým mechanismům.

Nicméně ČSSD se před několika lety rozhodla z tohoto postoje vybočit a naivně se přihlásit k radikálně anticivilizačnímu programu, ve smyslu imigrace, islámu, plazení se před evropskou byrokracií a pohrdání českými lidmi. Tato strategie přinesla výsledky. Volební podpora postupně klesla z 1,7 milionu hlasů na 350 tisíc, a podle všeho se dále snižuje. Pád k nule už nebude tak rychlý, protože strana má pořád ještě poměrně masivní členskou základnu, těší se podpoře médií a vděčnosti kmotrů.  Ale pokračovat bude.

Dalším milníkem byl sobotní sjezd, na kterém ČSSD rázně skoncovala se všemi nápady na změnu politiky. Jasně a okázale plivla voličům do tváře, a dala najevo, že pokud mluvíte česky, máte bílou barvu kůže a živíte se rukama, jste pro stranu nepřítel. V květnu tedy logicky přijdou o další europoslance.

Co je důvodem této sebevražednosti? Logicky by se nabízelo spiknutí, kdy nějaké tajemné centrum dostalo své lidi do strany, aby ji zničili. Ale vystačíme i s docela obyčejným nekonspiračním vysvětlením.

Ve straně rozhodují funkcionáři a kmotři. Členové hrají jen doplňkovou roli, pokud vůbec.

  1. Kde se objeví výrazný názorový rozdíl, tam převládne vedení. Ovládá aparát, komunikační linky a další prostředky, takže může svou vůli poměrně snadno vnutit těm dole. Členové nemají, a z principu nemohou mít, žádné alternativní možnosti.
  2. Z toho také vyplývá, že každý, kdo chce ve straně udělat kariéru, závisí na funkcionářské vrstvě.
  3. Ti protřelejší a méně charakterní tedy dělají všechno, co se po nich chce. Včetně požadovaných změn názorů.
  4. Všichni tedy chápou, že pokud někdo chce uspět, nesmí navrhovat nic, co by mohlo potenciálně ohrozit pozici stávajících funkcionářů a kmotrů. Kritika je přípustná pouze v mezích, kdy je neškodná.
  5. Není žádná naděje, že by taková organizace mohla uznat chybu, poučit se a chovat se úplně jiným způsobem.
  6. Současný trend bude pokračovat až do hořkého konce. I kdyby se objevila ve vedení nová tvář, nebude jí umožněn restart strany. Spíš to dopadne na nějakého fialu.

Podstatné je, že stejný mechanismus vede k likvidaci celých národních států a možná i dokonce k likvidaci celé civilizace. Jakmile se kolos rozhýbe špatným směrem, už se nezastaví.

Dobrá zpráva je, že v národech existuje možnost revolucí. Ze strany nespokojenci postupně odcházejí, takže nevznikne silné opoziční jádro.  Z některých zemí nespokojenci také odcházejí, ale třeba v případě České republiky odcházejí spíše „spokojenci“ a nespokojenci zůstávají.

Druhá dobrá zpráva je, že už snad konečně odejde Jaroslav Foldyna a lidé kolem něj. Ten do toho světa nikdy nepatřil.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 7.3.2019


 

 

6. bře, 2019

Cenzura, která fakticky brání diskutovat řadu důležitých témat, už zasahuje nejen tvrdé neomarxistické jádro „liberálních demokratů“, ale i řadu soudných lidí, kteří se – více či méně vědomě – kontrolují, zda se nepouštějí do nepřijatelných oblastí nebo nehovoří s nepřijatelnými lidmi...

V takovém prostředí se pak často stává, že přežívají mnohé nesmysly, které by mohly a měly být snadno vyvráceny a které se místo toho stávají obtížně zpochybnitelnými axiomy.

Jedna z takových mlčky přijímaných, nicméně nebezpečných myšlenkových chyb je tvrzení, že pokud odmítáme přijmout migranty (kolonisty, uprchlíky, dětské uprchlíky atd.), vyplývá z toho povinnost „pomáhat v místě.“ Pokud někdo toto tvrzení používá jen jako pokryteckou výmluvu pro nicnedělání, je to ještě ten nejméně škodlivý případ. Jindy obnáší „pomoc v místě“ faktické placení vazalského poplatku.

Turecko je vojensky silnější než kterýkoliv evropský stát, má možnost zaplavit Evropu migranty a v nejvýznamnějším státě EU má miliony lidí schopných rychlé přeměny v turecké vojáky. Je tedy logické, že slabší státy odvádějí silnějšímu Turecku pravidelné výpalné. Ostatně, Byzanc platila takový vazalský poplatek Osmanské říši po celá století, než sultán Murad II. ztratil trpělivost a rozhodl se Cařihrad vypálit. Novinové články mohou říkat cokoliv, ale když sledujeme finanční toky, naskýtá se nám jednoznačný obraz, kdo má navrch a kdo musí odvádět poplatky.

Výpalné by muselo být placeno i bez propagandy o pomoci v místě. Mnohem větší škody tak vznikají tam, kde se „pomáhání v místě“ setkává s další líbivou frází, že „kdo chce zabránit následkům, musí nejprve vyřešit příčiny.“  Při povrchním prvním posouzení to může znít logicky a jsou situace, kdy takový přístup může přinést určité výsledky – i když praktická zkušenost ukazuje, že bez funkční represivní složky je řešení kriminality a sociálních problémů jen zřídka úspěšné.

Pokud se ale mentalita „nejprve řešme příčiny“ dostane do mezinárodních vztahů, rychle vede ke třem typům problémů.

1)      Západní státy řeší civilizačně odlišné záležitosti, kterým jejich politici ani experti nedokážou porozumět. Odstraňování diktátorů tak vede k ještě nástupu ještě horších režimů. Hospodářská pomoc vede ke korupci a prohlubování chudoby. Zdravotní péče zase k takovému zvýšení počtu obyvatel, že to znemožní pokračovat v tradičním životním stylu a vede k sociálním katastrofám.

2)      Západní státy přebírají odpovědnost za problémy, které z principu nejsou schopny řešit. Jsou pak logicky terčem neustálé kritiky, vydírání a zaplétají se to cizích záležitostí hlouběji a hlouběji.

3)      To logicky vede k tomu, že různé místní skupiny začínají západní státy vydírat, stupňují požadavky a dokonce úmyslně prohlubují problémy svých vlastních zemí.

Nevíme o žádném případu, kdy by představitel státu třetího světa projevil vděčnost za pomoc. Čím více prostředků západní státy vynakládají, tím rozhněvanější jsou lidé v cílových zemích. Jaká je tedy pozitivní varianta? Zcela odmítnout rétoriku o pomoci v místě a rovněž tak „řešení příčin“. Namísto toho se vrátit k zásadám, které se historicky mnohokrát osvědčily:

  • Striktní hájení vlastních hranic a deportace všech, kdo na území státu pronikli bez předchozího svolení. 
  • Striktní trvání na principu, že 100 % odpovědnosti za situaci v každé zemi nesou její obyvatelé a její vláda.
  • Západní státy mohou podporovat některé místní síly pouze v případě, že existují naprosto jednoznačně definované cíle.  To může obnášet třeba podporu diktátora výměnou za zastavení pirátských útoků, ochranu křesťanské menšiny, dodávku surovin nebo cokoliv jiného, ale zcela konkrétního.

Ostatně, neznáme z dějin žádný případ, kdy by byla bezpečnostní hrozba zažehnána „pomáháním v místě“ nebo „řešením kořenů problému.“ Na bezpečnostní hrozby platí dobrá připravenost vlastních bezpečnostních sil.

Pokud se kdy v dějinách řešily příčiny, tak až po vítězném konfliktu. V našem případě by to znamenalo až poté, co budou zcela zastaveny migrační toky, islámské menšiny asimilovány a jejich nejradikálnější části deportovány. Stojí za zmínku, že „řešení příčin“ po vítězné válce bývalo opačné. Vítěz se snažil zabránit opakování bezpečnostní hrozby tím, že zničil území protistrany – zboural hradby, zapálil domy, zdemoloval hospodářská zařízení, případně dokonce snížil počet obyvatel s využitím velmi brutálních prostředků.

Absolutně nevyzývám k tomu, aby se dělo něco podobného. Nepochybně však platí, že prvním krokem ke zvýšení mezinárodní bezpečnosti musí být opuštění ambic, že můžeme nebo že dokonce máme povinnost převzít odpovědnost za celý svět. Taková nadutost nutně vede ke katastrofě pro zemi, které „pomáhá“, i pro tu, jíž je „pomáháno.“ Dobrá zpráva je, že si to zcela zřetelně uvědomuje americký prezident Donald Trump a že americká zahraniční politika se tímto směrem posouvá, byť pomalu.

Zastavit aktivity zaměřené do zahraničí vůbec není snadné, protože to vyžaduje odříznout miliony intelektuálů a aktivistů od vůbec nejsnadněji získaných peněz, jaké mohou existovat. Klíčovou výhodou „pomoci v místě“ je totiž to, že plátci z veřejného i soukromého sektoru nejsou schopni zkontrolovat výsledek a musí se spokojit s vágním ujištěním, že je vyvíjena jakási činnost. Dárce vidí na plakátu filmovou hvězdu s oslem, popřípadě obdrží děkovný dopis, ale nikdy se nedozví, co se ve vzdálené zemi opravdu děje.  Navíc z „pomoci v místě“ čerpá výhody spousta dalších lidí – od „fundraiserů“ přes učitele specializovaných fakult až po popového zpěváka, který už byl za zenitem a kterému „koncerty pro Afriku“ pomohly k dalším milionům prodaných desek. A pochopitelně tisíce lidí, kteří jsou na jeho úspěch obchodně navázáni.

Zastavit devastující aktivity nebude snadné. Ale přiznat si, že „pomoc v místě“ a „řešení příčin“ jsou kolosálním nesmyslem, to je první a základní podmínkou.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 6.3.2019

Zdroj:

http://institutvk.cz/clanky/1290.html


 

 

5. bře, 2019

Lidem, kteří mají zakázán Facebook, by měl být zakázán také vstup do veřejných prostor, jako jsou ulice, chodníky, parky apod. Není to názor izolovaného magora, ale vlivné britské odborové centrály TUC, která je jedním z hlavních sponsorů Labor Party. Zatím se nezdá, že by s tím někdo měl problém...

Další postup už známe. Budou nás ujišťovat, že je to hoax, že se to neplánuje a do pěti let to zavedou.

Dobře to ukazuje, jak nesmírně pokrytečtí (nebo naivní) jsou ti, kdo obhajují cenzuru na sociálních sítích "soukromým vlastnictvím". Velmi dobře vědí, že jde jen o fázi totálního útoku na občanské svobody, jenže zatím nemají odvahu se ke svému neostalinskému pohledu veřejně hlásit.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 5.3.2019

Zdroj:

https://www.breitbart.com/europe/2019/03/03/trade-union-barons-lobby-tommy-robinson-banned-public-spaces/


 

 

4. bře, 2019

Bývaly časy, kdy byl metrosexuál komickou postavou. Shodli se na tom komunistický funkcionář, disident i dělník, obyvatel komunistického bloku i americký podnikatel...

Byla v tom i shoda mezi generacemi. Ve smyslu základních morálních hodnot existoval pouze jeden svět. Dnešní rozdělení je patologické, a není krokem k něčemu svobodnějšímu, nýbrž ke zhroucení. Právě o tom budu, mimo jiné, mluvit ve své přednášce v úterý 5. března od 18 hodin na pražské Novotného lávce.

Informace o akci zde:

https://www.facebook.com/events/611726952596786/

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 4.3.2019