PETR HAMPL

12. srp, 2019

830 nebezpečných slov o důsledcích protirodinné politiky. Varování: Následující text obsahuje narativy, které v pražské a brněnské kavárně vyvolávají výbuchy vzteku...

Stoupenec Antify zavraždil 10 lidí, a dalších 27 vážně zranil. Pro odpůrce Antify, jako jsem já, by to mohla být nahrávka na smeč, ale je dobré si v takových případech zachovat férový přístup. Magoři se objevují všude, a nezdá se, že existovala systematická souvislost mezi tímto druhem zločinnosti a politickým přesvědčením.

Záhadě skutečné motivace takových pachatelů bychom ale měli věnovat pozornost i my v České republice, protože mnohé z toho, co se odehrává v USA, a co z evropského pohledu působí jako naprosto bláznivé, to v Evropě o pár let později přijde taky.

Americké veřejné vraždy tu nebyly odjakživa. Za celá 80. léta došlo v celých USA k pouhým čtyřem takovým případům, což dnes odpovídá měsíční bilanci. Do konce 70. let byly ještě vzácnější. Přitom střelné zbraně byly ještě snadněji dostupné než dnes a působily velmi podobné politické ideologie. Co se tedy změnilo?

Změnila se podoba rodiny a změnily se výchovné vzorce. To je zatím asi jediný faktor, který všechny ty zločince spojuje. Všichni vyrůstali v nefunkčních rodinách (většinou bez otce). Všichni měli psychické problémy, které se dají v takové situaci očekávat. Mladý muž bez vzorů, bez vztahů, bez životní perspektivy, bez základního řádu v životě. Když jsou takových miliony, čistě statisticky se musí čas od času stát, že v hlavě někoho z nich dojde k příslušné poruše – v kombinaci s dalšími faktory, jako jsou sociální sítě.

Nefunkční rodiny tu byly odjakživa, jenže naše doba je přece jenom jiná. Neúplná nebo nefunkční rodina bývala chápána jako něco problematického a dospělí se to snažili nějak kompenzovat. Dnes děti vyrůstají v atmosféře, kdy „všechny druhy rodiny jsou stejně dobré a všechny typy výchovy jsou stejně dobré.“ Nejsou. A co hůře, vychovávají je rodiče, kteří sami v takové atmosféře vyrostli.

Za druhé. Vymizely fyzické tresty. I kdybychom připustili, že některým dětem ta změna prospěla, pro určitou část dětí to je komplikace. Mimo jiné právě pro kluky, co si nevědí rady s vlastní agresivitou.

Za třetí. Společnost měla určité nástroje, jak případy kluků z nefunkčních rodin řešit. Mladý muž mohl jít do armády. Mohl se nechat najmout na velmi těžkou práci, třeba do dřevorubeckého tábora nebo na ropnou plošinu. A pak tu byly paramilitaristické organizace, které poskytují striktní kázeň, trénink a intenzivní fyzickou námahu. To obtížní mladí muži potřebují! Nikoliv psychoterapeutická sezení a přednášky o toxické maskulinitě. Jenže takových organizací ubývá, protože jsou označovány za údajně nebezpečné. Ubývá i odpovídajících pracovních příležitostí.

„Bojíte se silných mužů? No tak ještě nevíte, co dokážou udělat slabí mužové,“ nechal se nedávno slyšet kanadský psycholog Jordan Peterson. Slabí mužové vyrůstají, když je maskulinita potlačována a kluci nemají šanci vyrůst v silné muže. Přibývá bezradnosti, přibývá poruch. V Evropě k tomu přistupuje ještě etnický tlak. Mnoho mladých Němců, Angličanů, Švédů a dalších je fakticky vyřazeno ze života jen kvůli tomu, že se narodili s bílou barvou kůže a mluví jazykem své země. V žádné oblasti nedostanou férovou šanci. Dokonce i v oblasti partnerství narazí na vládní programy přesměrovávající dívky k imigrantům. Někteří se uzavřou k počítačovým hrám, ale Martin Konvička nedávno připomněl, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a že můžeme čekat nevypočitatelné násilné jednání. Obávám se, že jeho prognóza byla správná a přesná.

Tím se dostáváme k podstatnému bodu. Pokud lidé svým zločinným jednáním sledují nějaký cíl, může fungovat represe. Třeba, když se chtějí dostat k penězům nebo šířit islám nebo prosadit nějaký politický cíl. V těch případech může fungovat kalkulace: Co když se začnu chystat a hned budu přistižen? Jakému trestu budu vystaven? Vyplatí se riskovat? Jaký celkový dopad to bude mít na můj záměr? Taková kalkulace zpravidla není zcela vědomá, nicméně když je vysoký trest i riziko přistižení, odstrašení funguje.

Zhroucenou osobnost ale odstrašíte jen velmi obtížně. Pachatel cítí psychickou bolest a nedokáže ji snášet. Chce vše ukončit a chce způsobit bolest co největšímu počtu dalších lidí. Jak ho můžete odstrašit represí? Snad mu můžete zabránit v přístupu ke střelné zbrani, ale on použije sirky. Zabráníte mu v přístupu k sirkám a použije automobil. Zabráníte mu v přístupu k automobilu a otráví jídlo. Pokud se ve společnosti systematicky vyskytuje porucha, která takové vadné typy vytváří, je prakticky nemožné zabránit občasnému neštěstí.

Dalo by se tedy čekat, že v takové situaci bude vláda usilovat, aby rodiny fungovaly aspoň jakž takž a aby se klukům dostávalo takové péče, jakou kluci potřebují. Jenže místo toho čteme, že branné spolky jsou údajně nebezpečné. A státní správa na všech úrovních pracuje na tom, aby poslední funkční rodiny zmizely. Nesmí existovat žádná oblast, kde by rodiče a děti mohly žít nerušeny. Tradiční rodiny nesmí být pocit, že jejich život je normální a přirozený. Proto nejrůznější x-pride a všechny možné další programy. Otevřenější aktivisté tvrdí, že „to, že heterosexuálové mají neférovou výhodu ve schopnosti plodit, musí být státem posuzováno jako porušení principu rovnosti" a požadují zákaz výchovy dětí v heterosexuálních rodinách, zatímco podle vyjádření pražského primátora Hřiba je podpora tradiční rodiny pouze „projevem nenávisti.“

Počítejme tedy, že poruch bude přibývat a že některé z nich budou vražedné. Odpovědnost nesou ti, kdo mávají nad magistrátem duhovými vlajkami. Uvědomují si to? Ani náhodou! Jejich mozek není vycvičen, aby dokázal cítit odpovědnost. Je vycvičen k tomu, aby si mysleli a cítili přesně to, co je požadováno. Momentálně je požadováno bát se klimatické změny a prezidenta Zemana.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 12.8.2019


 

11. srp, 2019

Jak probíhají útoky na homosexuály v českých zemích?

1) agresor je od homosexuálních aktivistů vzdálen 70 km a vůbec o nich neví.
2) homosexuální aktivisté za ním tedy dojedou.
3) agresor si jich vůbec nevšímá.
4) homosexuální aktivisté se tedy nalepí na jeho plot a dělají příšerný rámus
5) agresor se přijde podívat, co se děje
6) homosexuálové vykřikují, že se cítí ohroženi a že je ve vzduchu násilí.
7) agresor uvažuje, jestli je přece jen nemá proplesknout, ale nestojí to mu za to.
8) ublížení homosexuálové odejdou.

Už chápete, proč musí česká vláda vynakládat desítky milionů korun na obranu homosexuálů? Už je vám jasné, co by jim jinak hrozilo? Nikdo by si jich nevšímal!

Video zde:

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 11.8.2019


 

8. srp, 2019

Zatímco v Praze budou v sobotu veřejně vystavovány pohlavní orgány, na zámek Příčovy u Sedlčan může v tentýž den, tj. 10. srpna, přijet každý patriot. Pozná tam zajímavé lidi, s jejichž myšlenkami se třeba už setkal v nezávislých médiích...

U příležitosti Mezinárodního dne původního domorodého obyvatelstva proběhne na zahradě příčovského zámku dne 10. srpna velmi zajímavá celodenní akce. Účastnit se jí doporučuji každému samostatně myslícímu člověku, který se nedá opít rohlíkem propagandy, kterou šíří média hlavního proudu. Přijede několik desítek vlasteneckých spisovatelů, myslitelů, aktivistů, politiků… prostě zajímavých osobností. Účastníci všechny uslyší v panelové diskuzi, ale budou mít možnost s každým neformálně hovořit.

Kdo bude veřejně hovořit

Jaroslav Bašta, Ivo Budil, Jaroslav Foldyna, Ivo Gec, Petr Hampl, Viktorie Hradská, Ladislav Jakl, Martin Konvička, Benjamin Kuras, Stanislav Novotný, Lenka Procházková, Michal Semín, Jaroslav Štefec, Radoslav Štědroň, Alexander Tomský, Milan Vidlák, Petr Žantovský… seznam potvrzených roste každým dnem. Pokud vím, ještě nikdy se nepodařilo dostat tolik výrazných vlasteneckých osobností na jedno místo v jeden čas. Program začne mší v 10 hodin ráno. Panelové diskuze budou probíhat od 12 hodin přibližně do šesti, vrcholem večera bude vystoupení skupiny Gospel Time Zuzany Stírské.

Domorodci všech zemí, spojte se

Proč je připomínán právě Mezinárodní den původního obyvatelstva? Tento svátek se totiž každoročně slaví 9. srpna, v den před naším vlasteneckým setkáním, jehož hostitelkou je MUDr. Alice Tomková, lékařka, která prostě nechce pasivně přihlížet pomalé smrti vlastenectví a jeho ostrakizování. International Day of the World's Indigenous Peoples, jak zní název výše zmíněného svátku v angličtině, byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů v prosinci 1994. Jeho cílem je podpora a ochrana práv světového domorodého obyvatelstva. Ptáte se mě, co s tím má společného naše akce v utěšené středočeské krajině? Je to prosté. Jestliže jsou chráněna veškerá původní etnika a národnosti, proč by se vše nemělo týkat také Evropanů? Kdy jindy by měl být takový svátek připomínán než v době, kdy někteří intelektuálové propagují „bílou genocidu“, kdy se původní evropské obyvatelstvo ocitá v mnoha místech v menšině a kdy probíhá systematická kolonizace oblastí původně německých, francouzských, švédských či anglických? Ostatně, nová předsedkyně Evropské komise již dala jasně najevo, že trvalý přísun muslimských a afrických kolonistů na náš kontinent považuje za zcela přirozený a neodvratný proces. Půjde-li vývoj takto dál, jen otázka času, kdy se masivně dotkne i naší líbezné země. Nečekejte ale žádnou politickou demonstraci. V Příčovech proběhne inteligentní kultivované setkání na úrovni. Ukázka toho nejlepšího, co nabízí evropská civilizace.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 8.8.2019


 

6. srp, 2019

Jodie už nežije a Tereza Mayová už není britskou premiérkou. Přesto je důležité se k jejich příběhu vracet, protože přesně ukazuje, co se děje s evropskou mládeží na mnoha úrovních a na mnoha místech...

První část se odehrává v listopadu, kdy britská premiérka přijala delegaci Skatů. Ze setkání známe jen krátký novinový článek a posty na sociálních sítích. Mnohé si ale dokážeme snadno domyslet. Dospívající lidé prožívají slavnostní pocit. Cítí se, jako by vstupovali do velkého světa. V tu chvíli neřeší, že proti nim sedí premiérka, která kašle na obyvatele vlastní země, počíná si tyransky, drsně omezuje občanské svobody, nechává zabíjet politické vězně, podporuje džihád proti Velké Británii a pohrdá vůlí lidu vyjádřenou v referendu.

O takových věcech ale přemýšlí rebelové, nikoliv vzorné holčičky. Vzorná holčička stojí na tribuně nebo u řečnického pultu, kde plamenně hovoří o ledních medvědech nebo volá po útoku na Rusko. Vidí šanci utéci ze světa, kde je život stále těžší a šance stále omezenější. Není to lepší ani horší, než když se jiná dívka snaží stát filmovou hvězdou.

Něco takového můžeme tušit ze stručné zprávy o návštěvě premiérky. Možná to bylo trochu jinak. Možná byla Jodie Chesney výjimečná. Ale i kdyby nebyla, nemůžeme se 16leté dívce divit.

Jenže náš příběh má ještě druhé dějství. O půl roku později ji v parku v centru Londýna ubodala dvojice imigrantů. Těch, které premiérka Mayová aktivně láká do země, a kterým poskytuje status nadlidí nadřazených domácímu obyvatelstvu. Jejich zločiny nejsou posuzovány srovnatelně přísně jako zločiny Angličanů – pokud jsou vůbec odsouzeni. Vrah se s Jodie nikdy předtím nesetkal. Měl prostě možnost zabodnout nůž do etnické Angličanky, tak to udělal.

Premiérka Mayová předem věděla, že se tak budou kolonisté chovat, ale nebylo to pro ni dost důležité. Ani po vraždě nevolala po žádném zvláštním vyšetřování ani po nových bezpečnostních opatřeních. Tím nejlépe vyjádřila, jakou hodnotu měla v jejích očích puberťačka ve skautské uniformě.  I když se na ni usmívala a fotila se s ní, byla pro ni jen kusem materiálu, jaký dnes používáme, a zítra skončí v odpadkovém koši. Nic víc.

Ostatně, ono se vlastně nic nestalo. Příbuzní a přátelé smutnili, ale nezdvihla se žádná vlna rozhořčení. Nikdo nevolal k odpovědnosti ani premiérku, ani ministra vnitra na londýnského starostu. Život jedné anglické puberťačky nestojí za rozčilování.

To není jen příběh Jodie Chesney. To je příběh celé další generace Evropanů. Zfanatizovat, zneužít, zahodit.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 6.8.2019

Zdroj:

https://petrhampl.com/jodie


 

3. srp, 2019

370 nebezpečných slov o policejní brutalitě...

Varování: Následující text obsahuje narativy, které vyvolávají v pražské a brněnské kavárně výbuchy vzteku

Jak jsem vysvětlil v druhé kapitole Prolomení hradeb, lidský mozek má tu nepříjemnou vlastnost, že pokud narazíme na fakta, která nejdou dohromady s dosavadním obrazem světa, tak ta fakta prostě vygumuje.

Jsme svědky toho právě teď. Po celé roky jsme pokládali za samozřejmé, že Francie je humánní demokratický stát, zatímco Rusko diktatura. A teď jsou před námi jasná fakta svědčící o tom, že Rusové se těší větší svobodě a francouzské bezpečnostní síly postupují o třídu brutálněji (vůči pokojným demonstrujícím, násilné skupiny nechávám stranou).

Všimněte si, že to lidi rozdělí do tří skupin:

  1. ti, co si chtějí udržet dosavadní představu za každou cenu. Spokojí se s jakýmkoliv ujištěním, že je všechno v pořádku, že je Macron hodný a Putin zlý. Může to být i jakkoliv povrchní potvrzení, hlavně, že existuje fráze, která se dá opakovat. Často je s tím spojena značná agresivita vůči všem, kdo by snad chtěli takový obraz světa narušit.
  2. Ti, kdo začnou přemýšlet. Jak je to možné, že ruská policie postupuje o tolik mírněji? Proč jsou na Rusko kladeny požadavky, jakým nedostojí žádná evropská země? Proč je policejní brutalita ve Francii, Španělsku, Německu a jinde tak snadno tolerována? Co to vypovídá o povaze režimů? Nevyplývá z toho, že naše dosavadní informace byly nepravdivé? V čem jiném nám ještě lhali? To jsou lidé, kteří jsou v emotivně nejobtížnější situaci. Mnozí z nich se nakonec s úlevou vrátí k frázím o zlé ruské diktatuře.
  3. Ale jsou i tací, jejichž obraz světa byl už předtím takový, že Evropská unie je despotickým megastátem, jeho stoupenci fašisté a Rusko dobře spravovaná země, byť s jinými civilizačními hodnotami. Ti si po posledních zprávách jen potvrdili, co věděli.

A vedle toho samozřejmě hraje roli, že jsme bombardováni propagandou, jejíž hlavním cílem je udržen správný obraz světa, a tudíž i naši poslušnost, a odvrátit nás od nezávislého přemýšlení. Česká televize, Aktuálně, Český rozhlas, Seznam… a mnoho dalších médií už fakticky ztratilo zpravodajské ambice. Zůstala jen propaganda.

Ale na druhé straně existují i ostrůvky „odporu“. To jsou ty party, kde zkusíte opakovat televizní fráze o nutnosti osvobodit Rusko od putinovsko-stalinské diktatury (osvobození bude dovršeno tehdy, až veškeré ruské zásoby ropy budou patřit korporaci ExxonMobile), a kde vám kamarád odpoví: Tak se probuď!

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 3.8.2019

Zdroj:

https://petrhampl.com/francie-rusko