PETR HAMPL

27. srp, 2019

V politice by mělo jít především o to, jak zlomit moc korporací, aniž by to vedlo k nepřiměřenému růstu moci státní byrokracie, jak píše Christopher Lasch...

Proto nepomůže žádný "návrat ke skutečné pravici" ani "obnovení staré levice." Možná to někomu pomůže k poslaneckému místu nebo jiné kariéře, ale rozhodně nepřispěje k tomu, že by se lépe žilo. Totéž platí o "středu" ve smyslu kompromisu mezi dvěma zbytečnými politickými programy.

Potřebujeme úplně nová řešení, byť mohou být inspirována ideály staré levice nebo staré pravice nebo obojím.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 27.8.2019


 

22. srp, 2019
Cesta od děsivého bolševického teroru k celkem snesitelnému autoritativnímu systému nezačala během pražského jara.  První významný zlom proběhl v roce 1941, kdy vládcové pochopili, že bez lidové podpory Hitlera neporazí. Další milník pak v roce 1956. Od té doby byl každý rok o maličko svobodnější než rok předcházející. A zároveň s tím i stoupala životní úroveň...
 
Že lidem takový pomalý pokrok nestačil, to je pochopitelné. Zvlášť, když jejich blízcí byli ještě pořád ve věznicích a oni sami se báli ceknout.
 
Ale jako ve všech podobných případech, stál režim před dvěma problémy.
 
Na jedné straně jak pokračovat v postupném uvolňování poměrů (vždy narazíte na odpor lidí, jejichž kariéry jsou spojeny s represemi). Na druhou stranu udržet stabilitu. Když se nepodaří udržet stabilitu, nabízí se několik variant vývoje a všechny jsou špatné. Chaos a davové násilí. Nebo pád režimu a okupace (nezapomínejme, že režimy na západ od nás byly svobodnější, ale nepřátelské, jak jsme se přesvědčili po roce 1989). Nebo se k moci dostane skupina fanatiků a obnoví teror.
 
Na Pražské jaro můžeme pohlížet jako na úplně zbytečné narušení stability. Nejen české společnosti, ale celého sovětského bloku a možná i rovnováhy celého světa.  O to ve skutečnosti šlo. Postupné rozšiřování svobodného prostoru, to by bylo i bez Pražského jara. Konec konců, většina politických vězňů byla propuštěna už dříve.
 
Kdyby Sovětský svaz vedli chytří lidé se strategickým myšlením, možná by vše zvládli. Jenže Sovětský svaz vedly brezněvovské nomenklaturní kádry. Tupí funkcionáři sáhli v kritické chvíli po nehorším řešení, jaké bylo možné si představit. Vpád vojsk varšavské smlouvy neměl vítěze. Všichni zúčastnění ztratili. Ale nic jiného se od tupých členů politbyra čekat nedalo.  Tvůrci Pražského jara to museli vědět, přesto lehkovážně narušili stabilitu systému.
 
Dnes je těžké soudit, do jaké míry v tom hrála roli hloupost a neschopnost, a do jaké míry šlo o to, že fanatičtí svazáci z 50. let měli strach, že budou vynecháni.
 
Dnes můžeme s určitým obdivem hledět na několik měsíců lidového semknutí a solidarity, která po invazi následovala. Ale byla to snaha zcela marná. Neexistovalo žádné pozitivní východisko. Na vině byla tehdejší mocenská elita, která národ dovedla do zcela bezvýchodné situace. Úplně zbytečně.
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 22.8.2019
20. srp, 2019

Zavedení přímé prezidentské volby je změna srovnatelná se zavedením všeobecného rovného volebního práva v roce 1907 nebo se zrušením vedoucí úlohy komunistické strany. Jasné a jednoznačné kroky od diktatury k demokracii...

Podstatný rozdíl je ale v tom, že za zrušením vedoucí úlohy a zavedením všeobecného volebního práva byla určitá vize, a že ty kroky byly provedeny v době celkového posunu k demokracii. Zavedení přímé prezidentské volby bylo spíš výsledkem hlouposti a zbabělosti mocenské elity a stalo se v době zavádění tyranie. Proto vyvolává takový odpor, a proto vidíme tolik snad tu volbu zrušit či okleštit pravomoci prezidenta.

Po přímé volbě logicky následuje i změna způsobu vládnutí. Ta si dříve či později vyžádá změnu ústavy, aby odrážela vyšší autoritu prezidenta. Ústavu je však možné předělávat až poté, co reálný život ukáže, jaká
 je skutečná moc prezidenta.
 
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 20.8.2019
18. srp, 2019

Vysvětlení má dvě roviny...

Dokud je firma malá, vydělává peníze tím, že dodává produkty odpovídající tomu, co chtějí zákazníci. Když ovšem dosáhne dostatečné síly, je pro ni výhodnější zničit demokracii a místní kulturu, převzít politickou moc, vydrancovat zemi a jít jinam. Chtějí prosadit regulace, které zničí místní podnikatele, přimět lidi pracovat za nedůstojné platy a přinutit je kupovat za nepřiměřené ceny věci, které nepotřebují. Když to nejde manipulací, použijí politický tlak. Jakmile korporace získají určitou sílu, mizí svoboda, demokracie i volný trh. Právě toho jsme svědky.

Kromě toho hrají roli i poměry uvnitř korporací. Téměř vždy je tomu tak, že existuje nějaký útvar společenské odpovědnosti nebo personalistiky, který terorizuje zbytek organizace. Lidé v tom útvaru většinou přišli z radikálních neziskovek, jsou na ně napojeni a prosazují ty nejabsurdnější požadavky. Nikdo se jim neodváží postavit. Stačí připomenout zakladatele a generálního ředitele firmy Mozzila Brendana Eicha, který byl vyhozen, protože se prozradilo, že nepodporuje homosexuální „manželství“. Můžeme též zmínit viceprezidentku společnosti Apple Denise Young Smith vyhozenou za výrok, že jako žena se necítí špatně v mužském kolektivu. Ani ti nejvyšší nejsou vyjmuti z pravomoci inkvizitorů. Jak jsem napsal ve své knize Prolomení hradeb, moc nejvyšších manažerů je postavena na schopnosti manipulovat a vyvažovat zájmy různých nátlakových skupin. Pokud se vzepřou a pokusí se jednat poctivě, jsou i oni zničeni.

V korporacích vládne politická korektnost a strach.

Celý rozhovor na parlamentkách najdete zde

Autor: Petr Hampl, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 18.8.2019


 

16. srp, 2019

Leoš Janáček nebyl jen skladatelem se světovým věhlasem, ale také nadšeným fanouškem všeho ruského...

Tehdy se to ale neřešilo. Kdyby žil Leoš Janáček dnes, Národní divadlo by jeho práce nehrálo. Dokonce i okresní kroužek, kdyby s ním začal spolupracovat, stal by se okamžitě terčem různých Jandů, Šafrů a samozřejmě BIS. Nikdo by se nedozvěděl, jak geniální díla tento "proruský šváb" psal.

O kolik takových janáčků nás dnešní hony na čarodějnice připravují? Kdy budou voláni k odpovědnosti ti, kdo rozpoutávají protiruskou hysterii.

Autor: Petr Hampl, Hukvaldy, ČR, 16.8.2019