NORMALMAN.CZ

3. kvě, 2019

Autor: TGM, Praha, ČR, 3.5.2019 zdroj: internet

3. dub, 2019

Výstava fotografií Roberta Vana "Jedna láska, jedno manželství"...

Koná se ode dneška do 3. května ve Dvoraně Poslanecké sněmovny, vchod z Malostranského nám. č. 7/19

„Já si myslím, že je úplně jedno jestli se jedná o gaye, lesby nebo to jsou heteráci. Když dva lidi se mají rádi a chtějí se vzít, mělo by jim to být umožněno. Už je to skoro všude, tak nevím, proč by to nemohlo být i u nás,“ říká Robert Vano. A naráží tak na fakt, že manželství pro všechny je uzákoněno ve většině zemí západní Evropy.

Hmm, když je to teda jedno a všichni jsme si rovni, proč na těch fotkách není aspoň jeden heterosexuální pár? Heteráci taky nemají všechno uzákoněný...Například nemají zákon na ochranu rodiny proti militantní LGBTQ...

Autor: TGM, Praha, ČR, 3.4.2019

Zdroj:

https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=699&dx=20190403

https://www.jsmefer.cz


 

25. úno, 2019

Letos bez moderátora, protože se černošský komik Kevin Hartse vysněného postu vzdal kvůli svým dávným žertům na adresu homosexuálů. To se totiž nesmí, dělat si z bukvic srandu (ani když jste černej). Jinak to šlo jak po másle (teda černém másle, bílé je zakázané).

 

Nejlepší film: Zelená kniha & Původní scénář: Nick Vallelonga, Brian Currie a Peter Farrelly (road movie černošského pianisty s bílým řidičem po rasistickém Jihu 60.)

 

Scénář podle předlohy: Charlie Wachtel, David Rabinowitz, Kevin Willmott a Spike Lee - BlacKkKlansman (Na začátku sedmdesátých let minulého století se Spojené státy vařily v záplavě demonstrací za lidská práva. V téže době se jeden mladý černý kluk s gigantickým afrem (John David Washington, syn Denzela Washingtona) rozhodl rozšířit řady coloradské policie. Ron Stallworth byl první Afroameričan v tomhle sboru.)

 

Krátkometrážní hraný film: Skin (Kůže) - režie Guy Nattiv (zlej bílej američan, co učí svoje děti střílet a hodnej americkej černoch)

 

Krátkometrážní dokument: Period. End of Sentence. (Perioda. A konec řečí.) - režie Rajka Zahtabčiová (o menstruaci, která přece nemá nic společného s intimností)

 

Výprava a dekorace: Hannah Beachlerová a Jay Hart - Black Panther & Kostýmy: Ruth Carterová - Black Panther, Hudba: Ludwig Göransson - Black Panther (název hovoří jasně)

 

Sošku Oscara 2. herec & herečka běloši, 3. herci & herečky černoši

 

Nejvíc mě baví, že Oscara za hudbu k filmu nezískala Bohemian Rhapsody, ale Black Panther...Tím je v podstatě řečeno vše...

 

Autor: TGM, Praha, ČR, 25.2.2019


 

16. pro, 2018

Pohledem salámožrouta. 550 nebezpečných slov o bezdůvodné nadutosti...

Varování:  Následující text obsahuje narativy, které dohání pražskou i brněnskou kavárnu k zuřivosti

Tohle nám napsal na stránku jeden mladý muž (viz. obrázek), kterému přebývá na aroganci, co mu chybí na maskulinitě. A vlastně se trefil. Mnoho z nás nosilo na tělocviku červené trenýrky a nestydíme se za to. V našich domácnostech se častěji vaří ze supermarketových potravin než z děsivě předražených fajnových farmářských surovin. A co se týče bydlení, zrovna já jsem měl v životě štěstí, takže bydlím v hezkém rodinném domku na superluxusní adrese a nesplácím už žádnou půjčku. Ale kdybych měl o něco méně štěstí, bydlel bych v paneláku a nebyl bych kvůli tomu lepším ani horším člověkem.

Nicméně mi nedá, abych nepřipojil ještě pár poznámek.

Pamatujete si na časy, kdy se lidé dělili na poctivé a nepoctivé? Když jste chtěli někoho pochválit, řekli jste o něm, že to je poctivý člověk. A naopak. Ve skutečném životě je málokdo úplně dokonale poctivý, ale bylo to tu jako ideál. Lidé vyhlášení svou poctivostí neměli více peněz než ostatní, ale měli více prestiže.  Veksláci měli hodně peněz a žádnou prestiž. Kdybych o tom vyprávěl mladým, nevěřili by mi. V posledních 10 letech jsme se s tím slovem úplně přestali potkávat. Na plakátech čteme cosi o slušném předsedovi politické strany, ale to je něco jiného. Poctivost jako ideál zmizela. Nahradil ji úspěch. Zmizel stud za úspěch dosažený nepoctivě. Naopak, takoví lidé dnes mají pocit morální nadřazenosti nad těmi, kdo si nenakradli. Nepřeháním. Morální nadřazenosti!

Mohli bychom být v pokušení přisuzovat tu změnu „kapitalismu bez hranic,“ ale ve skutečnosti ji do českého prostředí přinesli havlističtí intelektuálové, kteří si bezostyšně přidělovali státní zakázky, dotace, privatizační lahůdky a profesorské tituly. Oni to dělali i jiní, ale ti jiní se nepokládali za morálně nadřazené. A ti jiní měli určitou úctu k těm, kdo se rozhodli pro cestu poctivosti. Pravdoláskaři nikoliv.

Za druhé. Na besedách se opakovaně setkávám s tím, že když se zmíním o elitě nebo lepšolidech, představitelé té vrstvy předvádějí hysterické výlevy. Prý rozděluji lidi, žádný takový rozdíl neexistuje, oni sami si velice váží obyčejných pracujících a vlastně mezi ně patří. Ti stejní lidé pak pohazují hlášky o frustrovaných chudácích nebo o pojídačích salámů. Odkud ten rozpor? Tradičně tomu totiž bylo tak, že příslušnost k elitě obnášela také určitou míru odpovědnosti za ty méně šťastné. Dnešní lepšolidé chtějí všechny výhody, ovšem bez nejmenší odpovědnosti. Dokážou sice pateticky mluvit o své odpovědnosti či lásce k národu, nemyslí tím ovšem nic jiného než odhodlání vymačkat své spoluobčany jako citron.

Za třetí. Nevím, jakými potravinami se ten hulvátský mladý muž živí, ale vím, jak je na tom s bydlením. Na své facebookové stránce nedávno hledal někoho, kdo ho u sebe nechá aspoň dva týdny bydlet. Nejspíš by byl za garsonku v paneláku hodně vděčný.

Z čeho tedy vyvozuje svůj pocit nadřazenosti, když nemá ani ten majetek? No přece z toho, že se tváří stejně jako kníže Schwarzenberg a horlivě napodobuje jeho pohyby, móresy a názory. To je skoro, jako by byl sám tak bohatý.  Cítí se tedy patřit k lepším lidem a odmítá si připustit, že pro knížete je jen bahnem na podrážce.

To vše by byla jen psychologická kuriozita, kdyby takových nebyly desetitisíce. A kdyby je nečekala stejně chmurná budoucnost. Až je panstvo přestane potřebovat, prostě zavře korporátní pobočky, a to nejlepší, s čím mohou počítat, je ubytovna armády spásy.  No, hlavně, že ten mládenec nekouše do salámu.

Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 16.12.2018


 

22. lis, 2018
Zatímco Mezinárodní den žen, který má pravděpodobně své opodstatnění, dostává vcelku dost prostoru v médiích, aktivistických kroužcích a agitačních skupinkách, v informačních sítích a zdrojích, Mezinárodní den mužů už takové štěstí nemá, a podívejme se, proč je tedy feminismus v souvislosti s MDM, dokonalým projevem politické rakoviny...
 
MDM se v českých zemích neslaví, ale MDŽ se za minulého režimu slavilo velice hojně. Nic proti tomu. Minulo režimní oslavy MDŽ se nesli ve zdravém duchu podpory rodiny a podpory ženy jako matky a paní domácnosti se všemi privilegii i povinnostmi, které to přinášelo. Slavit Mezinárodní den mužů ani nebylo nutné, protože pozice a postavení muže ve společnosti nebylo tak degradováno a tak zahanbováno jako je tomu dnes, pod vlivem neomarxistických elit.
 
Tento článek je pojat především v souvislosti s vyspělými, a nikoliv zaostalými zeměmi. V těch nezřídka vládnou kruté formy islámského patriarchátu, které berou ženám všechna práva a nerespektují je ani jako matky.
 
Neomarxismus a feministky vymyslely falešný termín „male privilege“, mužské privilegium. Tento termín ignoruje celou řadu ženských privilegií a přisuzuje mužům ve vyspělých zemích privilegia, která nikdy neměli, anebo, která jim byla vzdělávacím systémem a neomarxismem ukradena. Ale jaká jsou skutečná „mužská privilegia“? Podívejme se na pár čísel.
 
97% úmrtí v boji se týká mužů, 97% alimentů je placeno muži, 94% sebevražd na pracovištích spáchají muži, 93% úmrtí na pracovištích postihne muže, 81% všech úmrtí ve válkách postihne muže, 84% rozhodnutí o výchově dětí po rozvodu je v neprospěch muže, 80% všech sebevražd je vykonáno muži, asi 40% domácího násilí je pácháno na mužích, ale co patří, asi mezi nejkřiklavější příklady „female privilege“ je, že o 65% vyšší pravděpodobnost, že muž skončí ve vězení za porušení zákona, za které žena nebude odsouzena. To jsou tzv. male privilege. Je pravda, že ženy berou méně peněz v  práci (mezi 15-25%), ale taky pracují o 14% v průměru méně a při výkonu povolání umírají o 90% méně, než muži. Pokud neomarxisté chtějí rovnoprávnost, budou muset přistoupit na vytvoření kvót pro ženy, kolik žen bude zabito při výkonu povolání, aby došlo k rovnoprávnosti s muži. To, ale nikdo z nás nechce.
 
Chceme jen vyvrátit lži, polopravdy a hysterické skřeky, které šíří neomarxisté. V Česku například prostřednictvím šovinistického a sexistického pořadu „Branky, body, kokoti“.
 
Nyní k samotnému Mezinárodnímu dni mužů. Ten se začal slavit od roku 1992, kdy byl iniciován Thomasem Oasterem. Slaví se vždy 19. listopadu. Pokusy o zavedení už jsou v 60. letech a jako první plnohodnotně Mezinárodní den mužů zavedlo Trinidad a Tobago v roce 1999. V současné době se slaví v 70 zemích světa. Má, společně se Dnem otců, poukázat na řadu aspektů týkajících se diskriminace bílých heterosexuálů, ale i pronásledování bojovníků a bojovnic za práva mužů.
 
Další, co je nutné zmínit je fakt, že žena je v případě fyzického napadení muže zřídkakdy právně postižená, což přiznává dokonce i feministka Meghan Daum píšící pro Los Angeles Times. A i když ve společnosti existuje kupříkladu relativně početný segment lidí, kteří si myslí, že žena má podíl na tom, když je znásilněna, což je absurdní, tak přesto, v případě znásilnění funguje presumpce viny, a násilníky, nebo i falešně obviněný muž, je navždy stigmatizován, tedy je i společensky trestán. Nezřídka pak ženy využívají tohoto vlastního privilegia při vyhrožování muži v otázce odebrání dětí, rozvodu atd., přičemž policie musí řešit desítky falešných udání. Tento psychický teror proti mužům, ještě víc rozpoutala fašizoidní kampaň MeToo, na které si frigidní extrémistické feministky přihřály svou polívčičku.
 
No nic, zakončím to jen optimistickým blahopřáním k Mezinárodnímu dni mužů, a toto blahopřání je věnováno nejen mužům, ale i ženám, které se nenechaly strhnout ultralevicovou hysterií.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 22.11.2018