EVA HRINDOVÁ

17. lis, 2017

Co je to za otázku? 17. listopad je významným dnem našich dějin, který MÁ smysl slavit. Skepse a frustrace nejsou na místě. Přesto se setkávám se smutnými a rezignovanými reakcemi na přelomové datum našich dějin stále častěji.

Mnozí si zásadní změnu představovali jinak. Nelíbí se jim, kam se naše země ubírá a vinu za dnešní stav dávají právě revolučním listopadovým dnům. To je ale zaměňování příčin. Co se vlastně stalo 17. listopadu? Co mě při vzpomínkách na tento den naplňuje nadějí? Rozhodně se projevila většinová svobodná vůle národa. To nelze ničím zastřít. Lidé vyšli do ulic, ačkoliv jim první dny hrozilo reálné nebezpečí z represí dožívajícího režimu. Je úplně jedno, co bylo hlavním impulsem a kdo ho vyslal.

Lidé měli dost hospodaření od deseti k pěti a života v kleci. Chtěli rozbít mříže a chtěli cítit svobodu. Co na tom, že tenkrát k tomu měl každý jiný důvod. V ty listopadové dny jsme byli jednotní – chtěli jsme poslat neschopné komunisty a tehdejší srandovní mocipány na smetiště dějin a chtěli jsme si konečně věci řídit po svém. Měli jsme plné zuby propagandy a cenzury. A chtěli jsme to společně. Všichni! Ta jednota byla ohromující. Byli jsme plni nadějí a odhodlání. Copak to není hodnota, na kterou lze vzpomínat v dobrém?

Vzpomínám na společný zpěv hymny, na úctu k vlajce, na transparenty, které jsme si psali sami, a nikdo nám do toho nemluvil. Vzpomínám na nadšení a na ochotu lidí začít zase od píky a dokázat světu, že na to máme. Strachu tam bylo málo, možná proto, že jsme cítili to společné nadšení pro věc. Na to vzpomínám ráda. Nese to naději i pro dnešní dny. Dokážeme se semknout a dokážeme se postavit těm, kteří nás nenechají volně dýchat. Je to v nás, jen tomu musíme víc věřit.

Proč to dopadlo tak, jak to dopadlo? Nehledejme vinu u druhých, sami jsme udělali spoustu chyb. Příliš jsme věřili Západu, tomu Západu, který pro nás byl vzorem, když jsme bojovali s cenzurou a totalitou slábnoucího komunismu. Věřili jsme, že když půjdeme stejnou cestou, jako Západ, budeme svobodní a spokojení. Byli jsme příliš zaslepení jejich bohatstvím, které překrývalo už existující problémy. Bylo to pohodlné, nenutilo nás to hledat vlastní cesty. Spolehli jsme se na jejich řešení. Mýlit se je lidské a každá chyba se dá napravit.

Taky jsme se přestali zajímat o společné věci. Jakmile se listopadová náměstí vyprázdnila, slábla ochota podílet se na správě veřejných záležitostí. Tolik jsme toužili být vzdělaní, poznávat svět a budovat vlastní bohatství, že jsme zapomněli na společný zájem. Nechali jsme politiky bez kontroly a ti toho náležitě využili. Postupně z politiky začali mizet státníci a začali tam převládat malí kariéristi, jejichž vliv postupně sílil. Dovolili jsme jim to, nehlídali jsme je a zcela jsme se odnaučili rozeznat státníka od slabošských patolízalů.

Dnes jen žneme plody svého nezájmu a chyb. Přesto to nijak nesnižuje hodnotu listopadové revoluce. Protože to byla revoluce. Lidi vyšli do ulic, protože sami chtěli. Zažila jsem to a rozhodně mohu říct, že to bylo velké, dojemné a plné naděje. První krok byl správný, ty další byly někdy chybné. Ale co nám brání se vrátit na správnou cestu? Pomalu měníme směr, a když nepodlehneme skepsi a budeme si věřit, nakonec se nám to podaří. Otočíme kormidlo. Možná to bude chvilku trvat, ale co se dá dělat. Sami jsme udělali spoustu chyb, tak to chvilku potrvá je napravit.

Ale vážení, nikdo to za nás neudělá!

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 17.11.2017

zdroj:

http://www.evahrindova.cz


 

 

 

15. lis, 2017

Dva roky od Bataclanu. Dovede si představit tu hrůzu? Pustíte svoje děti na koncert a ony se vám nevrátí. A co říkají politici? Že si na něco takového prostě musíme zvyknout, že to patří k civilizaci.

Nepatří a zvykat si nemusíme! Když ale chcete problém řešit, musíte si přesně definovat, co ho vytváří a k tomu jaksi u kompetentních osob nedochází. Tak je musíme vyměnit!

Musím se přiznat, že někdy člověk podlehne frustraci, protože ne každý chápe a ne každý kdo chápe, koná efektivně. Kdyby lidi nevolili ODS (já vím, on ten mladý Klaus mluví tak rozumně...), mohla mít SPD o pár procent hlasů víc a být druhou nejsilnější stranou, což by jí dávalo silnější vyjednávací pozici pro jednání s ANO.

Snad už to lidi pochopí, politiky nemusíte milovat, není to soutěž krásy, politiky posíláme dělat za nás špinavou práci. Nesmí se bát aktivistů a novinářů. A jejich kroky musí být v souladu s jejich slovy - jinak si nazaslouží naši důvěru.

V této souvislosti mě zaráží, jak někdo může vzhlížet k Mirku Topolánkovi? Prakticky konstantně dělal něco jiného, než říkal. Jeho "gule" jsou jen divadlo, další způsob, jak oblbnout lidi, což předvedl mnohokrát. Politika je pro něho jen hra, užívá si, jak v tom umí chodit a jak umí intrikovat. S takovými politiky dalším Bataclanům nezabráníme.

V tom nám pomohou jen ti "nesympatičtí". Protože ti kašlou na média, nesnaží se lézt do zadku snobům. Je jim jedno, jak vypadají. Je to zkouška vážení. A doufám, že v ní obstojíme.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 15.11.2017

zdroj:

http://www.evahrindova.cz/


 

9. lis, 2017

Zvykli jsme si na kolorit internetových diskusí, kdy mnozí „lepšolidi“ dávají najevo odpor k osobě prezidenta Zemana. Pro mnohé je to zdá se vlastně i jejich programem. ODS ve svém posledním prohlášení jasně deklarovala, že jejím cílem je nezvolení Zemana prezidentem.

Pojďme si rozklíčovat, co tedy oni antizemanovci vlastně odmítají:

  • Ten, kdo nechce Zemana, tedy odmítá jasnou podporu Izraele?
  • Ten, kdo nechce Zemana, tedy odmítá účinný boj s terorismem?
  • Ten, kdo nechce Zemana, tedy souhlasí s pronikáním islámu do Evropy?
  • Ten, kdo nechce Zemana, tedy odmítá politiku dobrých vztahů s důležitými zeměmi světa?
  • Ten, kdo nechce Zemana, tedy chce přijmout co nejrychleji euro?
  • Ten, kdo nechce Zemana, tedy souhlasí s odpornou politikou Norska ve věci odebírání dětí?
  • Ten, kdo nechce Zemana, tedy odmítá respektovat výsledky voleb a presumpci neviny?

Toto všechno jsou věci, které prezident Zeman jasně deklaruje a také podle nich koná. Osobně považuji prezidenta Zemana za jednoho z mála politiků, který má v jasném souladu slova s činy. V dnešní době je to podle mého soudu nejvyšší hodnota ze všech hodnot politika. Vyšší, než je vzhled a umění plout na vlně zájmu médií a voličstva. Za druhou nejvyšší hodnotu u politika považuji odvahu mluvit nekorektně a nebát se médií a potrhlých aktivistů. To Miloš Zeman splňuje naprosto excelentně. Nemusíme se bát, že své rozhodování bude podřizovat komukoliv. Jen svému programu a svým jasným postojům, které už mnohokrát potvrdil.

Nevidím nikoho jiného, který by disponoval takovou mírou odvahy a konzistentnosti. Kvůli tomu je samozřejmě neustále napadán, dehonestován, jeho činy jsou interpretovány mylně či falešně. Proč asi? Protože Miloš Zeman není loutka v rukou nikoho. Jako jeden z mála evropských politiků. Nehraje žádné hry, a proto mu odpouštím drobná šťouchnutí typu zvednuté hole na bývalého premiéra. Je to také jediný prezident, kterému věřím, že by se zastal kohokoliv, kdo by byl nespravedlivě souzen. Jediná pojistka našeho zdivočelého právního státu.

Přemýšlejte hlavou a třeba si dáte dohromady jedna a jedna a docvakne vám, proč je tedy tak Miloš Zeman u některých politiků a jejich příznivců neoblíben. A to přesně je důvod, proč ho budu volit.  

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 9.11.2017

zdroj:

http://www.evahrindova.cz/co-vlastne-chteji-ti-co-maji-odpor-k-prezidentu-zemanovi


 

 

 

6. lis, 2017

Hysterie hereček a různých aktivistů už překročila hranici normality.

Tak si dovoluji říct, že jsou to hysterky a slepice. Normální ženská nemá problém zvládnout chlapa, který ji někde v kavárně položí ruku na kolenu nebo ji verbálně nabídne sex. 

Dělat z toho problém znamená, že chlapi přestanou s ženami flirtovat a to by byla škoda! Myslím, že my rozumné ženy, bychom měli bránit normální chování.

Flirtování je fajn a to i za cenu toho, že si občas nějaký chlap plete flirtování s verbálním sexuálním útokem. Stačí nereagovat nebo reagovat naopak neverbálně a to dobře mířenou fackou. Opravdu si nepřeju, aby takové věci za mě řešil stát nebo banda aktivistů z neziskovek.

Svět se v prdel obrací - jinak se to říct nedá.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 6.11.2017


 

4. lis, 2017

Skoro to tak vypadá. Média mají ráda kandidáty, kteří neoplývají vlastními názory, dobře vypadají na fotografiích a mají marketingově dobře uchopitelný životopis. Zdá se, že favoritem průměrnosti a tím nikohonenaštvatelnosti se stal Jiří Drahoš.

Jezdí si po zemi jakoby už byl prezidentem, státnicky se usmívá do fotoaparátů a fotí se se snaživými politiky, kteří mají rádi nevýrazné postavy, protože se děsí, že by politik mohl nějakým svým postojem kohokoliv naštvat.

V tomto ohledu je logické, že politici ODS mají v oblibě právě Jiřího Drahoše. On je proslulý tím, že žádné výrazné postoje nemá, takže si každý do něho může projektovat svou představu prezidenta. Nikoho neuráží, ale ani nikoho nenadchne. Což potvrzuje i krátké info níže...

"Od Bori Svijan":
Několik postřehů z olomoucké besedy s prof. Drahošem:

1) O mnoha věcech zcela evidentně nic neví a snaží se to zakrýt frázemi o tom, že by byla potřeba „odborná diskuze“ a „solidní informace“.

2) Legendární výrok o tom, že referendum odmítá, protože jsou lidé zmanipulovatelní, jednak neřekl, a jednak byl prý „vytržen z kontextu“ (jak jinak, ještě mohl být špatně pochopen...). Nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí.

3) V EU prý názor České republiky a její návrhy všechny moc zajímají, ale je chyba, že naše politická reprezentace nepřichází s žádnými, které by byly rozumné (asi nezaznamenal např. postoj v otázce kvót, nebo mu tento nepřipadá rozumný).

4) Je nudný až hanba, má charisma hadru na podlahu (credit: Nigel Farage) a je slušnopoctivý. Po pěti minutách jeho projevu lidi kolem mě buď usínali, byli na mobilu, nebo se bavili. Ideální kanditát médií."

Děkuji za hezké postřehy z besedy, které jsem našla na síti. Nic, co by mě nějak výrazně překvapilo.

Přikládám i pěkné fotografie z návštěvy pana Drahoše v Olomouci (převažují na nich politici z ODS - takže očekávám od ODS oficiální podporu páně Drahošovi), kde ho přijal i primátor (ČSSD) a náměstek hejtmana (ODS) Olomouckého kraje.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 4.11.2017