EVA HRINDOVÁ

24. led, 2020

V posledních dnech mě zaujalo několik mediálních výstupů...

Nejvíce mě překvapil rozhovor s Táňou Dykovou, dříve Vilhelmovou. No ano, měla jsem ji zařazenou ve škatulce zpovykané pražské herečky. Včera jsem ji z ní musela vyndat.
 

V rozhovoru pro MF Dnes hovořila o svém životě. Dala si pauzu od hraní a věnuje se rodině a svým koníčkům. Z jejích slov vyplynulo, že tradiční model rodiny jí není cizí. Což dokazuje i tím, že po svatbě si vzala manželovo jméno. Hrdě se přiznává také k tomu, že své syny vychovávají k mužství a nebrání se ani hračkám jako meče a pistolky. Řeknete si, že je to normální, ale ve světě, kdy se celebrity předhánějí v aktivismu a své děti strojí opačně, než je jejich pohlaví, je to milé osvěžení. Minimálně v tom, že se to Táňa nebojí říct nahlas. Však také redaktorka ocenila fakt, že se Táňa nebojí. To už opravdu musíme mít odvahu říkat přirozené věci?

Včera mě také nalákal titulek televize Seznam, kterou normálně nesleduju. Klára Vytisková (alternativní hudebnice, zpěvačka) říká, že mohla mít děti dříve. A skutečně na konci dokumentu se vyznává z toho, jak je pro ni mateřství velkou inspirací a jak lituje, že děti neměla dříve. Myslela si totiž, že s dítětem bude muset utlumit své aktivity. Ale zjistila, že nemusí. Jen si jinak zorganizovala čas a ve svých aktivitách je mnohem efektivnější. Když to říkám já, jsem pro své trolly nechutnou babou, která diskriminuje bezdětné ženy. Vyjádření alternativní umělkyně z pražské kavárny asi genderoví fanatici přejdou mlčením.

Stejně tak je normální – nebo to asi dříve bylo – že za své zdraví je každý zodpovědný sám. Systému se ale podařilo v lidech tuto zodpovědnost utlumit a vychovali si nemyslící konzumenty farmaceutických výrobků. Lidé bez odporů přijímají vše, co jim sdělí osoba v bílém plášti. Někdy je to třeba – akutní medicína je na špičkové úrovni a dokazuje zachraňovat životy. V oblasti prevence je ale radno o nařízeních lékařů pochybovat. Lékařský stav, který je bohužel prodlouženou rukou farmabyznysu, ovládá samozřejmě i naše ministerstvo zdravotnictví. To by se mělo přejmenovat na ministerstvo zdravotnického průmyslu, aspoň by všichni mělo jasno. Lidé tak polykají spoustu léků, jejichž přínos je sporný (třeba statiny). Nežádoucí účinky léků tak vyvolávají další problémy a lidi se zbytečně trápí.

Krásně to ilustruje případ, který rozbouřil dění na sociálních sítích. Jedna žena, která se zviditelnila videem o odpouštění mužům, doporučuje ženám se mamografu raději vyhnout. Je to doporučení, které sdílí i mnozí lékaři u nás (třeba má ženská lékařka mě takto také instruovala) a odborníci ve světě se už nějakou dobu o přínosech mamografu přou. Ve Švýcarsku je například mamograf dokonce zakázaný. Ale u nás budeme šikanovat ženu, která si dovolila říct nahlas, co je veřejným tajemstvím. Ohrozila tím byznys s přístroji a s vyšetřeními, které hradí pojišťovna. Kapitánům farmaprůmyslu ale přispěchali na pomoc jejich zmanipulovaní zákazníci - ne nadarmo jsou investice do ovlivňování veřejného mínění (pomocí inzerce a PR) u farmaprůmyslu tak vysoké.  

Na případu paní z Akademie celostního zdraví jasně vidíme, jak funguje potlačování přirozeného a normálního. To, co říká ona, samozřejmě říká mnoho dalších lidí, ale na ty si novináři ani ministerstvo netroufnou. Vyberou si nějaký slabý cíl a ten vyšikanujou pro výstrahu. Paní Matoušová působí trochu jako esoterička a z těch se dobře daří dělat blázny. A přes ni média znevěrohodní celé to téma. Teď už se mu budou vyhýbat i ti, kteří byli připraveni k věcné a poučené diskusi. Kdy by chtěl na sebe přivolávat zfanatizované novináře nebo dokonce pozornost mocného státu?

A tak si tady žijeme, normální a přirozené se pomalu stává nebezpečným a disidentským. A dejte si ruku na srdce – nepřispíváte k tomu taky? Kolik z vás je ochotno nechutně nadávat té paní, která zpochybnila mamograf? Kolik z vás si předtím něco o tématu přečetlo? Kolik z vás nejprve přemýšlelo, než plivlo hořkou slinu? Skoro jako by vás výrobci mamografu platili. Mimochodem přesně tak fungují sluníčkáři, nikdo je neplatí. Jen papouškují to, co si myslí, že je správné a že je udrží ve správné linii.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 24.1.2020

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/ma-byt-normalita-odvahou


 

21. led, 2020

Čtyři dny jsem byla na veletrhu a měla jsem možnost bavit se s různými lidmi... 

Se zákazníky, se spoluvystavovateli. Mám to ráda, protože se seznámíte s novými lidmi a je to nejlepší způsob, jak se dostat do jiných sociálních bublin.

Tentokrát jsme měli za sousedy mladé lidi, kteří se věnují sportu. Je osvěžující se bavit s někým, kdo miluje přírodu a rád v ní tráví čas. Byli to také lidé, kteří jsou aktivní a pohybují se v komerčním světě. Nejsou tedy závislí ani na dávkách, ani na grantech a dotacích. Lidé, co si na svůj život vydělávají vlastní aktivitou.

A byla jsem ohromena a překvapena. Mají jasno – nechtějí migraci, nechtějí islám, nechtějí pozitivní diskriminaci nikoho a ničeho. Prostě normální rozumné názory. Takových lidí je nakonec většina, ani na vteřinu o tom nepochybuju. Jakmile si musíte na sebe vydělávat sám, poznáte cenu peněz a práce a pak najednou svět vidíte realističtěji. Většina lidí se stále musí živit sama a tím pádem ani nemají čas na sledování propagandistických pořadů v televizi a ani nečtou noviny typu Deník N nebo Respekt. Můžeme být v klidu – rozumných je většina.

Co nás ale nemůže nechat v klidu je fakt, že i když mají lidé rozumné názory, neumí podle nich volit. Neví, kdo bude umět jejich rozumné názory zastávat a hájit jejich zájmy. Vše je příliš složité a zamotané a lidé nemají čas prokousávat se legislativou a přemýšlet o nezamýšlených účincích všelijakých opatření. Na druhé straně rovnice stojí i politici, kteří neumí rozumným lidem vysvětlit, co mají dělat, jak se zorientovat ve složitém světě promořeném propagandou.

Je evidentní, že existuje velká skupina rozumných lidí, která ví, co nechce, ale neví, jak toho dosáhnout. Plácají se na hranici aktivního nevoličství nebo aktivního špatného volení. Tyhle lidi v devadesátých letech volili ODS. Vzpomínáte – to byla ta velká volební vítězství. Jenže ODS přestala přijímat zpětnou vazbu od voličů – z různých důvodů – tak o ně postupně přišla.

Dnes žádná politická síla neumí normální lidi oslovit. Někteří se o to pokoušejí, ale nejde jim to. Je to zoufalost nad zoufalost. Samozřejmě že je to složité a komplikované. Je nepochybné, že malá skupina lidí, která obsadila úřady, neziskovky, média a vedení politických stran, dělá vše proto, aby rozum byl dehonestován a potlačován. Ale nelze se na to donekonečna vymlouvat. A donekonečna to dělat stejně blbě jako ti, kteří už pohořeli. Rozumní lidé tu jsou a čekají na to, až je někdo osloví a ukáže jim, co mají dělat. Stane se jejich lídrem. Dnes tu žádný takový politický lídr pro normální lidi není.

A ještě poznámka – když se bavím s takovými normálními lidmi, jsou šokováni probíhající cenzurou. Nechápou, jak je možné, že se musím potýkat s takovou šikanou. Žijí v iluzi, že je u nás svoboda. Mé názory jim přijdou úplně normální a jsou překvapeni, že mi jsou rušeny profily a stránky. A to prosím šokuje i lidi, kteří se mnou v ledasčem nesouhlasí. Pokud by někdo otevřel celonárodní debatu na téma cenzura na sociálních sítích, lidé by ho podpořili. Je to téma, které leží na chodníku a nikdo ho nezvedá…

Proč? To je vlastně i odpověď na to, proč tu nemáme opravdového politického lídra pro rozumné lidi. Protože by se takový lídr musel otevřeně zastat lidí jako jsem já, Martin Konvička a Petr Hampl. Ještě na to nenazrála doba, ještě se budeme chvilku trápit. Masa rozumných lidí ještě nemá koho volit. Bohužel.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 21.1.2020

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/lide-maji-dost-rozumu-ale-neumi-ho-dostat-do-politiky


 

 

13. led, 2020

Na Slovensku budou volby a volební kampaně přinášejí skutečné perly idiotismu. Jedna z kandidátek té nejhorší možné strany, se označila velmi průkazně jednoduchým výrokem...

Hledím na tu fotku a přemýšlím, co onu děvenku k takovému výroku vedlo a co z něj můžeme vyčíst.

V prvé řadě jasně ukázala, že v zájmu věci popře zdravý rozum. Možná ho vůbec nemá, protože nebát se islámu znamená, že nezná historii, nezajímá se o součassné dění, nečte žádné knihy. Nikdo, kdo se aspoň trochu zajímá o společnost a historii, nemůže takovou větu říct. Druhá možnost je, že rozum ono děvče nemá. Pravděpodobně je to důvod, proč se dostala na kandidátku.

Takové věci se dějí nejen na Slovensku, které v prezidentských volbách ukázalo, že jejich obyvatelstvo trochu tápe. I u nás jsme svědky stále absurdnějších výroků mladých lidí, kteří se předhánějí v tom, kdo vypustí do světa větší blbost. Zatím jim to vychází a snaha udělat ze sebe idiota jim otevírá dveře do neziskovek a k celebritám, které jsou hlavními propagandisty eurohujerského režimu. Klimaideologie šmrcnutá levičáctvím komunistického střihu dává velký prostor ukázat, kdo je jeho větší slouha. 

Ale má to i odvrácenou stranu - přihlášením se k pitomcům, kteří popřou poslední zbytky rozumu v zájmu svého zviditelnění - se odepíšete pro použitelnost v jakémkoliv normálním systému. Přitáhnete na sebe nejen pozornost ideologů greténismu a multikulti magorů, ale také pozornost lidí se zdravým rozumem. Odepíšete se před skutečnými lidskými autoritami, před lidmi, kteří dávají přednost racionalitě a faktům. A to je už na pořád... Přitáhnete na sebe i hněv obyčejných lidí, kteří už mají plné zuby tlaku, který je nutí popřít vše normální, lidské a rozumné.

I když je faktem, že si asi tyhle hvězdičky nových ideologií říkají - když to prošlo všelijakým komunistickým vlezdoprdelkům, kteří dnes patří k největším bojovníkům proti komunismu, proč by to neprošlo i nám? Když se to otočí, otočím se taky, jako mnozí v minulosti.

Přála bych si, aby se přepočítali. Minulé kolaborování s komunisty nenutilo přisluhovače přispívat k totálnímu rozpadu hodnot, nenutilo je aktivně udávat a pořádat hony na čarodějnice. Stačilo jim držet hubu a krok. Dnes to nestačí - musíte hlasitě mávat praporem zelené a multikulti revoluce a ještě u toho ukazovat na ty, kteří to nedělají. A to se nezapomíná !

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 13.1.2020

Zdroj:
 
9. led, 2020

Nedávno nějaká herečka při děkování na pódiu zmínila v pozitivní konotaci i svůj potrat...

Jakože zabití jejího dítěte jí umožnilo být svobodná a získat různá ocenění. Až z toho člověka zamrazí, kam se posunulo vnímání role ženy ve společnosti.

Faktem ale je, že největší výhrou ženy jsou vlastní děti. Bohužel to žena pochopí teprve tehdy, až je porodí. Celkový úpadek společnosti jen dokládá, jak devastující je, když je žena odváděna od svého hlavního úkolu - rození a vychovávání dětí.

Frustrovaní jedinci dnes začínají ovládat společnost a nikdo moc neví co s tím. Když se ale budete zamýšlet nad příčinami takového stavu, nakonec vždy dojdete k výchově a k roli matky - tedy k jejímu selhávání. 

Ženy škodí ženám, aniž by jim to docházelo

Role matky je vždy svazující a mnohé ženy se mohou cítit v určitých fázích života nesvobodné. Sama jsem se tak mnohokrát také cítila. Naštěstí mi ale mé podvědomí vždy dovedlo ukázat co je nejdůležitější. Společnost ale dělá vše proto, aby instinkty ženy byly přehlušeny společenskou poptávkou a silnou propagandou. A tak jsme svědky výrazného protimluvu - přestože ženy dělají věci, které jsou propagované a vyzdvihované, spokojené nejsou. To je vidět u mnoha feministek a aktivistek, u žen, které přijaly aktivistickou roli a propagují ji - často se svěřují se svou nespokojeností, frustrací, depresemi. Šokovalo mě také, že mnoho takových žen bojuje s těžkými nemocemi. Je to logické - i když rozumem řídíte svůj život k svobodnému naplnění, které považujete za správné - přirozenost neoklamete a vnitřní nespokojenost a nenaplněnost vám podráží nohy. Zdrojem problémů žen jsou tak samotné ženy, které vytvářejí neustálý tlak a nutí ženy se podřídit nějakému vzoru, který si vysnily. Ženy, které svobodu nadřazují přirozené roli ženy být matkou.

Ukázal to i poslední cyklus Manželských etud. I když se režisérce nepodařilo ukázat příčiny problémů, byly v druhém plánu jasně u některých párů vidět. Neochota ženy přijmout závislou pozici na muži (který se navíc chová necitlivě a svého dominantního finančního postavení zneužívá), ji žene do zaměstnání, pryč od dětí. To dále prohlubuje sžírající frustraci a vede až k rozpadu rodiny. Žena, která chce být samostatná a muž, který nechce být zodpovědný - je kombinace, která rodinu ničí. Žena, která je mnohem víc propojená s dětmi, tak svou situaci nezvládá. Ženy, které přijmou v mateřství svou závislost na muži a očekávají jeho zodpovědné chování, jsou mnohem spokojenější a tím také jejich děti. 

Skutečnou výhrou ženy je partner, který ji umožní být ženou a spolu s ní naplní normální model rodiny. Skutečnou výhrou ženy je být matkou. Mělo by to znít všude, měly by se to dívky učit ve školách, mělo by to být součástí umění, mělo by to být jasné každému.

Místo toho se propagují ženy, které daly přednost kariéře, propagují se antiženské modely chování. A tak ženy jsou samotnými ženami neustále oslabovány a frustrovány. Začarovaný kruh, z kterého se daří vystoupit jen hodně silným osobnostem. 

A protože společnost ovládají slabí, dělají vše proto, aby silné marginalizovali a zabránili jim veřejně působit a být správnými vzory. Novodobý hon na čarodějnice zuří na všech frontách...

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 9.1.2020

Zdroj:
 
 
8. led, 2020

Zabití jednoho z nejvlivnějších představitelů Íránu Kásima Sulejmáního rozpoutalo na sociálních sítích vášně. Lidé se přou o to, jestli aktivita USA a prezidenta Trumpa měla smysl nebo ne.

Mě se také lidé ptají, co si o tom myslím. A já věru úplně nevím. Nehodlám se stavět ani na jednu stranu sporu. Svět není černobílý, i kdyby se o tom lidé na internetu přesvědčovali do nekonečna. Opravdu je nutné k takové záležitosti zaujmout nějaké definitivní stanovisko? Teď hned a za každou cenu? 

Situace okolo islámských zemí je nepřehledná a pozice a vliv USA pod prezidentem Trumpem také. Nemusíme se během chvilky rozhodnout, jakým praporem budeme mávat na které barikádě. Někdy je lepší mlčet a pozorovat. A to přesně já dělám. Čtu si různé analýzy, sleduju kdo se jak vyjadřuje a postupně si skládám obrázek sama za sebe.

A jisté jsou za mě jen dvě věci:

1. Každý představitel fanatického islámského režimu je zloduch. Neexistuje lepší a horší islám, protože islám je vždy nebezpečný. Je mi jedno, na jaké straně zabitý generál bojoval. Je to představitel islámu a to je naprosto zásadní. Stačí se podívat na dění v Iránu po jeho zabití. - demonstranti, kteří fanaticky vykřikují hesla, jen ilustrují nebezpečí jakéhokoliv islámu kdekoliv.

2. Izrael bojuje proti rozpínavému a fanatickému islámu. Jistě má i svoje další zájmy, ale je jednoznačné, že hlavním jejich zájmem je držet islám na uzdě a to je prostě rozumné a rozhodně to podporuji.

Podle dvou výše uvedených bodů se dá celkem dobře orientovat i v té současné motanici.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 8.1.2020

Zdroj:
 

https://www.evahrindova.cz/sulejmani-taky-cetl-basne