EVA HRINDOVÁ

7. pro, 2019

Děti potřebují cítit lásku. Láska ale není, když dítě nutíte se rozhodovat v záležitostech, na které nemá rozum...

Jistotu mu dopřejete, když mu dopřejete luxus pevných hranic, mezi kterými se může bezpečně pohybovat. O tom, že se musí jíst a spát se přece nediskutuje. O tom, že neomezené hraní her neprospívá rozvoji dítěte, se také nediskutuje. To, co dítě blaží, mu prostě vždy neprospívá. A je na rodiči, aby rozhodl a nastavil hranice. I za cenu krátkodobého omezení dítěte.
 

Bohužel ale poslední dobou čím dál častěji vidíme, že se prosazují modely, které upřednostňují krátkodobá potěšení dítěte, před jeho zdravým vývojem. Rodiče s dětmi diskutují i o věcech, kde mají rázně říct STOP nebo nevhodné aktivity prostě zakázat. Dítě má mít povinnosti a má také přiměřeně věku překonávat překážky. Jinak z něho vyroste rozmazlený fracek, který bude mít celoživotní problémy s navazováním vztahů a může se stát i přítěží pro své okolí a společnost. Mít sílu trvat na svém, je největší rodičovské vítězství. Vychovat z dítěte rozumnou bytost, která si je vědoma své zodpovědnosti, je největší rodičovský úkol. Ovšem dříve to bylo samozřejmé. Děti věděly, že si požitky musí zasloužit, že po špatném chování přijde trest a uměly rozeznávat rizikové chování.

Dnes žijeme ve věku blaženosti, kdy pocity dětí a lidí jsou nadřazeny všemu. Lidé se musí cítit komfortně a to i za cenu, že bude tolerováno jejich chování, které devastuje je samotné a ohrožuje společnost. Kdo se cítí špatně, má dveře otevřené a podpora společnosti jde až za hranu zdravého rozumu. Kritika není přípustná ani ve škole a není možné dítěti říct, že je hloupé a nešikovné a to ani citlivým způsobem. Bez zpětné vazby, která dítěti ukazuje jeho limity, se tak dítě nemá šanci vyvíjet smysluplným směrem. 

Analogie se špatně fungující společností je více než zřejmá. Pozitivní diskriminace rozežírá nevratně komunity menšin. Jako když dítěti dovolíte úplně vše a nejste schopni mu říct - tak dost, chovej se slušně a zodpovědně! Kdo jiný to dětem má říct než jeho rodiče. A kdo jiný má ve společnosti nastavit pravidla než volení politici. Oni musí udělat přítrž nezodpovědnému chování, které ohrožuje slabé a vyčerpává nemístně zdroje. Ale stát se chová jako nezodpovědný rodič. Aby byl klid, raději uplácí ty, kteří by mohli dělat scény. Zatěžuje tak ty, kteří problémy nedělají, protože někdo to platit musí.

Být dobrým rodičem je těžké, chce to rozum a sílu nepodléhat vydírání dětí. Kdo ale své děti opravdu miluje, zvládá dětem hranice nastavit. Stejné je to s politiky a společností. Opravdoví státníci se nenechají vydírat rozmazlenými fracky a stanoví spravedlivá pravidla. Patří k nim i definování škodlivého chování a následného trestu. Není možné se řídit pocity. Je třeba se řídit realitou má dáti dal. Protože jinak se prohlubuje nespravedlnost vůči těm, kteří dávají společnosti více. A jejich neochota podporovat slabší se zmenšuje a zmenšuje... Snaha zmírnit nepříjemné pocity tak vede jen k rozvratu, který nás bude bolet mnohem více. Opravdu to je přiměřená cena za zmírnění pocitů méněcennosti?

Možná se to všechno stalo jen proto, že slušní lidé se věnovali výchově svých dětí a nevěnovali se politice. Do vedení států, do médií a na veřejné funkce se tak protlačili lidé, kteří nemají děti nebo je neměli problém zanedbávat. Není dobré, když za špatné chování nenásleduje trest, není dobré, když společnost na vymezování hranic ve všech smyslech slova rezignuje pod tlakem naivních aktivistů bez životních zkušeností. V rodině se jeden rozmazlený fracek dá zvládnout, ale rozmazlené skupiny obyvatel se už zvládají těžko. Čím déle se jim ustupuje, tím hůř to dopadá. Proto jsou politici tvrdé ruky požehnáním pro každou společnost. Nebojme se jich a podporujme je. 

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 7.12.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/tvrda-ruka-jako-laskavy-zpusob-vychovy


 

 

2. pro, 2019

Je toho čím dál víc. Agresivita lidí se „správným“ názorem roste. Je jen otázkou času, kdy se z virtuálního světa přelije do světa skutečného. Facka Petry Procházkové je takovou první vlaštovkou...

Přiznám se, že se na sluníčkářských akcích necítím dobře. Beseda na jihlavském festivalu dokumentů, kdy mě „zabíjely“ stovky pohledů sluníčkářů, je pro mě dostatečně výmluvnou vzpomínkou. Ale tam to dopadlo dobře, měla jsem prostor se obhájit.

Jak by to ale dopadlo dnes? Nenávist a agresivita, kterou vidíme na sociálních sítích, už dosahuje nebetyčných rozměrů. Posledním případem je rozstřel, kde Jana Jochová mluvila o spolku na podporu rodiny. Moderátor se jí zeptal na to, co by dělala, kdyby jí její syn oznámil, že je homosexuálem. Neznám žádného rodiče, který by kvůli něčemu takovému jásal nebo si to dokonce přál. Protože každý rodič přeje svému dítěti především štěstí v plnohodnotném životě – a to znamená mít děti a rodinu. Proto je taková otázka nefér. Pokud na ni odpovíte upřímně – roznese vás na kopytech LGBT komunita. A to se také stalo. Paní Jochová to dostala v maximální náloži, kterou já jsem už několikrát dostala a jsem tudíž vůči ní už imunní.

Nevím, jestli pořad nebyl stříhaný, nevím, jestli zaznělo vše, co skutečně zaznělo. Sama paní Jochová na svém zdi znovu opakuje, že vždy platí, že by nikdy nepřestala své dítě milovat. Tak to prostě je. Ale i kdyby to bylo jinak, i tak bych se paní Jochové musela zastat. Protože ona má právo si své soukromé věci uspořádat podle sebe. Nikomu své uspořádání nenutí a ani nechce NIKOMU NIC ZAKAZOVAT. Což ovšem druhá nenávistná strana dělá pořád. Zastánci LGBT ideologie jsou nenávistní, agresivní a zlí. Nechápou smysl demokracie a jsou zásadním ohrožením pro naše svobody. Mají na své straně většinu médií, hloupých celebrit, a i část politiků, kteří si beztak v soukromí myslí jiné, ale veřejně jsou vůči zastáncům genderových a LGBT ideologií servilní až k zblití.

Vidím z toho jedinou cestu ven. Nebát se jich, nenechat se zastrašovat a nepodléhat autocenzuře. Já touto cestou jdu už dávno a jde to. Dostala jsem už tolik ran, že jsem vůči nim imunní. A stejně by se měla chovat i některá rozumnější média. Na obranu paní Jochové se postavil časopis Echo24. Věřím, že jim to pár čtenářů odvede, ale když ve svém postoji vytrvají, mnoho nových čtenářů získají. Třeba konečně pochopí, že vyděračům se neustupuje. Je třeba si budovat pozice, které se budou opírat o podporu rozumných čtenářů, kterých je stále většina. Ostatně až to dopíšu, půjdu si časopis Echo24 předplatit. Doporučuju vám to také.

A paní Jochové doporučuju vytrvat a nebát se. Je to jediná cesta, jak nést prapor zdravého rozumu a ukazovat současným mocným, že se NIKDY nevzdáme. Ani když na nás sto herců bude plivat v živém přenosu České televize. Kéž by odvahu říkat věci tak, jak jsou, našlo více lidí. Především těch, kteří jsou slyšet a vidět. Aby byli vzorem pro druhé a postupně vytvářeli životaschopné ostrůvky pozitivní deviace. Tak jak o nich ještě za minulého režimu mluvil Miloš Zeman. On se tehdy na rozdíl od všelijakých Drahošů a Svěráků nebál. A nebáli se ani v technickém magazínu a jeho skvělý text vydali. Tak se inspirujme, máme od koho.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 2.12.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/o-zdivocelych-lepsolidech


 

 

1. pro, 2019

Nejsilnější důvod proč se aktivně vymezuju proti feminismu, je jeho absolutní škodlivost pro děti...

Feminismus totiž aktivně zavádí prvky pozitivní diskriminace pro ženy. A diskriminace je prostě škodlivá ať už je s jakýmkoliv znaménkem. Degraduje lidské bytosti do pozic jakýchsi opečovávaných chudáčků a připravuje je o motor, který by jim pomáhal se zlepšovat a aktivně hledat své místo ve společnosti. Kdyby šlo jen o ženy jako takové, nebylo by to tak hrozné. Jenže s ženami to dostávají v plné palbě i děti.

Samozřejmě že v první řadě dětem škodí feministická přiblblá teorie, že děti jsou pro ženu zátěží a omezují je v rozvoji. A v druhé řadě se děti bohužel děti stávají zbraní, kterou si ženy vyrovnávají své účty s muži. To je skutečně odporné. Bohužel v tom ženy podporuje legislativa a také celá justice a sociální systém. Vše je hořkým plodem feministických snah.

Nedovedu si ani představit, co by s takto nastaveným systémem udělala ratifikace Istanbulské úmluvy. Už tak dost fanatičtí aktivisté by mohli ještě zintenzivnit své destrukční úsilí. Rozumná žena si tak jen těžko najde muže, který by si ji chtěl vzít a mít s ní děti. Protože když muž vidí, jaké to má důsledky při prvním konfliktu, raději se stáhne. 

V prvé řadě ženy by měly protestovat a neměly by feministické spolky podporovat a to žádným způsobem. Především by neměly volit strany, které aktivistům dopřávají sluchu. Ale bohužel ženy jsou většinou ve vleku ženských časopisů a oblíbených seriálů a ty jsou promořené propagandou až na půdu. 

Je to smutný pohled, ale neměl by nás brzdit v tom, aby každý, kdo neutěšenou situaci vidí, volal a křičel a snažil se neblahé tendence brzdit. O což se snažím každý den a naštěstí nejsem sama. Antifeministek přibývá a jsou čím dál víc slyšet!

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 1.12.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/feminismus-bojuje-za-zeny-skodi-detem


 

27. lis, 2019

Otevřená společnost natočila video, kde se nechutným útočením na city snaží získat podporu pro přijetí Istanbulské úmluvy...

Násilí na ženách je odporné a nikdo soudný ho nebude schvalovat. Dávat ale do souvislostí jakoukoliv legislativu s prevencí proti takovému násilí je nezodpovědné! Mylně se snaží vyvolat dojem, že bez přijetí úmluvy se nepodaří násilí na ženách zastavit.
 
Jedinou prevencí násilí na ženách je osvěta, která bude učit ženy se bránit a hlavně se vyhýbat nebezpečným situacím. Opravdu není normální, když se žena sama opije v baru a pak jde s cizincem na pokoj. Když ji tam onen muž znásilní, neochrání ji žádná úmluva. Naopak rétorika genderových bojovnic učí ženy, že si mohou dělat co chtějí a za jakékoliv násilí na ženách je odpovědný jen muž, který ho páchá. Ale přiznejme si - vyhledávat nebezpečné situace, vytvářet je a pak útočit na muže jako jediné pachatele je poněkud nešťastné. Ženy samy jsou odpovědné za své chování a je pro ně jednodušší se do nebezpečných situací nedostávat - bez ohledu na to, co tvrdí trhlé feministky. Vždy to tak bylo a vždy to tak bude. Když taková situace nastane, je pozdě na to přehodnocovat své postoje. 
 
Je odporné, když různé genderové a feministické spolky vtloukají ženám do hlav, jak si mohou dělat co chtějí a pak společné pláčou nad tím, že nezodpovědné chování žen produkuje situace, které muži zneužívají. 
 
A úplně nejodpornější je, že odporné příklady násilí na ženách používají aktivisté k tomu, aby protlačili nechutnou úmluvu, která na násilí na ženách nebude mít žádný vliv. Naopak - jen dá do rukou aktivistů další klacky, kterými budou bořit přirozené uspořádání řádu věcí a dále budou ženy oslabovat. Protože úmluva ženy extrémně pozitivně diskriminuje, což zase bude odhánět muže a bude nadále komplikovat normální vztahy mezi muži a ženami.

Video zde:

https://www.youtube.com/watch?v=6n47iYH0FWM&t=13s

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 27.11.2019

Zdroj:

 

 

26. lis, 2019

Máme potenciál 12% hlasů, říká nová šéfka TOP 09...

Nedá mi, abych to trošku neokomentovala. Je naprosto fascinující, jak představitelé této malé strany nejsou schopni vnímat realitu. Na jejich příkladu a na postavě její nové předsedkyně uvidíte nejlépe, co s člověkem udělá, když se uzavírá do své vlastní bubliny. V malém můžete pozorovat, jak vznikají totality a co se společností udělá cenzura a omezení svobody slova.

V Topce se záměrně obklopují jen lidmi s předem určenými názory a nikoho s jiným názorem mezi sebe nepustí (on by tam ani nikdo nechtěl...). Je tím zcela umrtvená diskuse a vzniká snový virtuální svět, kde se všichni navzájem utvrzují ve své jediné pravdě. Ono to tak v politických stranách bývá, proto jim zpětnou vazbu musí dávat média a voliči. V těch chytřejších stranách si udržují nějakou vnitřní opozici, která stranu udržuje v realitě. Bohužel pro TOP 09, ale vnitřní opozici nemají a ani média dnes neplní svou funkci a oni tak mohou dál žít svůj sen o 12% ve volbách.

Jedinou zpětnou vazbou pro politiky jsou dnes volby a to ještě v omezené míře, protože draze placený politický marketing a vstřícná média ještě dovedou mnohé mrtvé koně udržet na dráze.

Ale je to fascinující, ty ódy na euro, naprosto nesmyslné řeči o migrantských sirotcích, když už celá republika ví, jak se věci mají. Předsedkyně TOP 09 to neví, protože se pohybuje jen v umělém světě neziskovek a spřízněných médií. Její rétorika je svou odtržeností dokonale směšná a je mi líto, že jí to nikdo neřekne. Ale znáte to, kdo chce kam, pomozme mu tam...

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 26.11.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/srandovni-predsedkyne-top-09