EVA HRINDOVÁ

19. čvn, 2019

Možná už v té Mateřídoušce, kde dětem bez vších pochybností předkládají Grétin zelený svět, kde pochybnosti neexistují. Na televizi Déčko, kde vysílají čím dál víc novodobých pohádek plných levicového aktivismu a ideologie gender. Ve školách na hodinách občanské nauky, kde se děti učí hlavně nepochybovat…

Pořád přemýšlím, kde se v mladých lidech bere ten fanatismus. Ale znáte to, příklady táhnou. A mladí mají od dětství vzory, které v nich nerozvíjí kritické myšlení ani náhodou. Schopnost pochybovat, diskutovat a přemýšlet nezávisle na vnucovaných ideologiích je ten největší výdobytek svobodné společnosti. Chtěli jsme takovou společnost vybudovat a nějak se nám to vymklo z rukou.

Nějak se stalo, že systém upřednostňuje hloupé lidi, kteří tupě a neochvějně sdílí nějaké mantry společné všem těm lepším lidem. Stačí mít správnou rétoriku a ideálně udělat ze sebe menšinovou oběť a dveře máte otevřené do médií a k práci v neziskovkách. Mladí lidé se jen přizpůsobili. Vybírají si nejúčinnější životní strategie. Boj o svobodu jsme prohráli. Příklady mladých, kteří dávají přednost stádnímu nesvobodnému chování jsou toho důkazem.

Nejdůležitějším znakem svobodné společnosti je totiž schopnost diskutovat, pochybovat, hádat se a na základě těch hádek a diskusí si upravovat svůj pohled na svět. Poznávat nové věci a nezávisle je posuzovat. To je svoboda. A je to taky důležitý předpoklad vývoje a také prosperity. Když společnost svobodná není, ztratí se pochybnosti a diskuse, ustrne i vývoj. Ne nadarmo Evropská unie dost pokulhává – nemá žádné super firmy, které by určovaly technologický vývoj.

Když vidíte mladé lidi, kteří přebírají svazáckou rétoriku jediného správného vidění světa, musí vás mrazit. Duch padesátých let je zpátky v hipsterských dresech. Pronikl i do komunit, kde byste stádnost nečekali – je v hip hopu, v alternativním rocku, v uměleckých komunitách. Největšími fanatiky jsou FAMáci…

Znakem mladých přece bylo vždy rebelství, snaha se lišit a zpochybňovat vše, co bylo mladým nuceno autoritami. Dnes mladí jakékoliv rebelství potírají a staví se na stranu autorit bez jakéhokoliv zpochybňování. Kdo halasněji projevuje nadšení nad lidmi jako je senátor Drahoš nebo jemu podobní papaláši, ten je king. Za nás by to byl člověk odsouzený k vyloučení z komunity…

Můžeme jen doufat, že jak bude tlak na vymývání mozků sílit, lidé včetně těch mladých se budou bouřit. Ani těm svazákům to moc dlouho nevydrželo – i ten Pavel Kohout prohlédl. Chvilku to ještě potrvá, protože moderní doba má přece jen víc rafinovanějších nástrojů na blbnutí lidí, ale jednou to skončí.  

Autor:  Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 19.6.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/kde-zacina-vymyvani-mozku


 

 

16. čvn, 2019

Do pekla přátelé. Jen do pekla. K mým očím doletěla zpráva, že motorkáři s azbukou na vestách nemohli položit věnce k památníku v Lidicích...

Znechutilo mě to a hlasitě jsem zprávu komentovala. Kolegyně, která můj komentář slyšela, s ním ale nesouhlasila. V podstatě s kádrováním u památníku souhlasila. A to mě doopravdy šokovalo - víc než cenzura přímo u památníku.

Věřila jsem tomu, že totalitní praktiky, ke kterým řadím i kádrování těch, co chtějí položit věnec u památníků, provozují jen viditelní aktivisté s vlastními zájmy. Podcenila jsem jejich vliv na širokou veřejnost. Média a hlasití manipulátoři, kteří mají otevřené dveře do veřejnoprávních médií, populisticky zneužívají neinformovanosti občanů a implementují jim do hlav nenávistné mantry. Dělají z nich své pomahače na cestě k jedinému správnému názoru, kterému se budou muset všichni kořit.

K nechutným manipulacím je využíván odpor velké části veřejnosti ke komunistům, ruským okupantům a k nečestně zbohatlým lidem. Odborník na komunikaci velmi rychle odhalí pozadí těch největších manipulací, které stojí za stádním chováním části veřejnosti. Moje kolegyně se nakonec přiznala, že nemá tolik informací, aby mohla soudit a nakonec byla svolná k následné diskusi, kdy jsme našly pár styčných bodů. Ale co ti ostatní? Kdo jim zředí veřejnoprávní propagandu? 

Je správné odmítat komunismus jako ideologii vedoucí k totalitě. Neznamená to ale, že současní komunisté usilují o zavedení totality. Měli bychom se naučit rozeznávat totalitní praktiky přítomné v jakýchkoliv ideologiích a v jakýchkoliv systémech. Ony se totiž nepojí jen s komunismem. O tom se ale žádné debaty ve veřejném prostoru nevedou. Naopak - mnoho slovutných antikomunistů hájí omezování svobody slova a ani se u toho nečervenají.

Je správné odmítat sovětskou okupaci jako nepřiměřený zásah do národní suverenity. Neznamená to ale, že dnešní Rusko je totožné s tehdejším hegemonem socialistického bloku a že dnes stejně omezuje naši národní suverenitu. Spíše bychom měli debatovat o tom, jestli naši suverenitu neomezuje Evropská unie a jestli NATO plní funkci, kvůli které jsme tam vstupovali. Ale takové debaty se ve veřejném prostoru nevedou a kdo se tato témata pokouší otevřít, je označován za extremistu.

Je správné odmítat nečestné obohacování. Neznamená to ale, že každý bohatý člověk krade. U nás to poslední dobou vypadá, že krade jen Babiš a Agrofert a kdo nemá EET vlastně taky krade. Což je pochopitelně naprosto absurdní. V debatě o Babišovi chybí jakékoliv racionální argumenty, které by současnou debatu z roviny lynče posouvaly k normální politické diskusi a k normálnímu politickému souboji. V debatě o EET je to stejné a antibabišovská opozice dodnes nenašla žádný obecně přijatelný protiargument.

Věci tak přirozené pro mě, nejsou vůbec přirozené pro většinu médií a politiků a tak si připadám, že žiju na planetě Absurdno. Co je ale horší je fakt, že primitivní manipulace nesou svůj omezený efekt. Zdaleka ne všichni občané si dovedou udělat jasno a mnozí z různých důvodů podléhají lživé a zavádějící argumentaci. Stávají se tak nástrojem těch, kteří nemají čest ani morálku. Nemůžeme s tím ale nic dělat. Můžeme jen doufat, že nakonec převáží pravda, racionalita a čest. 

Do té doby se ale braňme všude, kde to jen jde. Diskutujme s přáteli, obchodními partnery a zasévejme zrnka racionality. Pořád dokola - i když se nám zdá, že chapadla zlých manipulací, která jsou živená často i našimi penězi, nemáme šanci porazit. 

Věřím tomu, že se dožiju dobrých časů, kdy se nikdo nebude muset nikoho prosit o to, aby mohl projevit čest mrtvým, kteří obětovali životy za naši svobodu!

Kádrování je totalitní praktika vždy a všude. A bohdá se dožijeme doby, kdy se kádrovat nebude a lidi se budou posuzovat podle činů a ne podle zvrhlých teorií šílených vládců světa nebo chatrných manipulací.

Autor:  Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 16.6.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/kam-vede-kadrovani-piety


 

13. čvn, 2019

Koncem června se můžete těšit na novou knihu z nakladatelství Naštvané matky. Tentokrát je to letní čtení plné humoru. Ale úsměv vám může mrznout na tváři... Co je totiž dnes absurdní, zítra může být realitou...

Autor Josef Provazník už více jak rok zveřejňuje na facebookové stránce Fejk Ňůs absurdní tiskové zprávy, které reagují na skutečné zprávy z médií. Zdá se, že postupující šílenství západní civilizace nejde zastavit, tak se můžeme alespoń úlevně zasmát. Nicméně kdo ví, možná tyto absurdní zprávy přivedou čtenáře k zamyšlení dříve, než varující elaboráty intelektuálů. Proto jsme se rozhodli tuto knihu vydat. A taky proto, že humoru mezi lidmi ubývá a ubývá.

Anotace:

Svět tiskové agentury Fejk ňůs se jeví absurdním, bláznivým a leckdy jen stěží uvěřitelným. Většina z vybraných přibližně 100 domácích i zahraničních zpráv, které jsou součástí této knihy, má svůj reálný základ. Autor pouze pozměnil hlavní aktéry a dovedl celou situaci ještě víc ad absurdum. Nedílnou součástí každé zprávy je osobitý vklad reportérů tiskové agentury Fejk ňůs Jakuba Undy a Anji Al-Shaabatové. Zmiňovaní reportéři svorně bojují za lepší svět, kde nebudou provádět své "špinavé rejdy" euroskeptici, kritici migrace, tvrdošíjní zastánci klasického rodinného uspořádání a v neposlední řadě "agenti Putina", kteří jsou podle dvou výše zmíněných reportérů doslova všude. Jejich urputnost a snaha čtenáře pobaví nekorektním humorem a snad i přiměje k zamyšlení.

ISBN: 978-80-906573-4-2

Počet stran: 216, Formát: 10,5/18 cm, Brožované

Doporučená prodejní cena: 200 Kč

Facebooková stránka agentury Fejk Ňůs zde

https://www.facebook.com/fejknus/

Autor:  Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 13.6.2019
 
Zdroj:
 
11. čvn, 2019

Václav Klaus mladší udělal, co musel. Do role hlavního opozičního lídra, který se musí postavit čím dál rozplizlejším politikům, byl dotlačen okolnostmi. Oceňuji, že přijal zodpovědnost a šel do toho...

Včera jsem sledovala tiskovku – stejně jako mnoho dalších. Situace na politické scéně je denervující a frustrující. Na zemi leží potenciál cca 30 % voličů, který politici buď neumí (SPD) nebo nechtějí (ODS) zvednout. Dnes je jasné, že se o to pokusí Trikolóra.
 
Jednoznačně je třeba nové hnutí pochválit za program, který jednoduše a vlastně brilantně představil samotný lídr hnutí. Poznámkami na klimatickou Grétu a odmítnutím africké a arabské kultury se jasně vymezil politické korektnosti a ukotvil tak pozici hnutí pevně a nezpochybnitelně. Jeho postoj k dotacím (který prezentoval už dříve ve sněmovně) a nástin programu ohledně ekonomiky dávají naději, že tu konečně bude síla, která bude hájit skutečnou svobodu nejen v podnikání.
 
Jenže program je jen začátek. Líbivá hesla bude třeba převést do řeči zákonů nových nebo konečně rušených. Setkávala jsem se s tím hodně často – když řeknete svoboda v podnikání, všichni tleskají. Když ale řeknete omezíme pravomoci ČOIky nebo hygieny, lidi začnou protestovat. Stejně tak narazíte, když budete mluvit o minimální mzdě nebo rozvolnění zákoníku práce.
 
Pokud by byly předčasné volby, věřím, že by Trikolóra udělala hodně dobrý výsledek. Mohla by plout na vlně současného nadšení a vystačila by si jen s několika hesly, které padají na vyprahlou půdu voličské přízně více než blahodárně. Pokud ale budou volby v řádném termínu, bude to mít Trikolóra těžší.
 
Lidé ve straně se začnou hádat o detailech, voliči začnou vnímat, že oblíbená hesla mají i nepopulární pozadí a jejich bezvýhradná podpora začne slábnout. Nastane čas na skutečné budování podpory v podobě tvrdého voličského jádra.
 
A jak se takové voličské jádro buduje? Potřebujete přesvědčivé a charismatické lídry. Lidi, kteří jsou prověření časem a různými zkouškami. Protože jen těm projde, když budou hlásat i nutné nepopulární opatření. To jistě Václav Klaus mladší je. Ale co ti ostatní? Zatím je neznám a není jisté, jestli si stihnou štít, který je bude chránit před nepřízní voličů, vytvořit. Dnes je Trikolóra zalitá sluncem přízně a předsudečná nenávist většiny komentátorů je překrytá velkým zájmem všech médií. To ale skončí. Jak se s tím noví a neznámí lidé, kteří jsou dnes oslnění září reflektorů, vyrovnají? Jsou na to připraveni?
 
A tak nám nezbývá než čekat. Brzy uvidíme, jak se noví neznámí lídři vyrovnají se zkouškami největšími. Budou si muset zvyknout, že mainstream není na jejich straně. Jisté náznaky o tom, že nová strana nechce být spojována s už onálepkovanou alternativou, tady byly a jsou. Jsou to ale marné snahy. Nová strana bude potřebovat VŠECHNY alternativní média a komunikační kanály. Protože na mainstream se nebudou moci spoléhat.
 
Pokud nebudou v pokušení si mainstream prvoplánově naklonit, mohla by se jim jejich mise podařit. Ať chtějí, či nechtějí, prvním výkopem se ocitli na stejné lodi s SPD, KSČM a ANO - s tím se budou muset smířit. Osobně považuji konflikt s mainstreamem za nejtěžší úkol. Ne každý je nastaven osobnostně tak, aby zvládl lži a útoky kritiků. Mnozí podlehnou a snaží se svou rétoriku zmírnit. V tomto ohledu bude také jistě sílit tlak z členské základny. Pokud ale Trikolóra nenadřadí snahu zalíbit se, snaze pravdivě popisovat realitu a řešit problémy efektivně, bude na dobré cestě.
 
Autor:  Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 11.6.2019
 
Zdroj:
 
 
10. čvn, 2019

Když už to mocní tohoto světa přeženou s propagandou, začnou se lidé bránit. Posílají řetězové maily, pídí se po zakázaných médiích a také jsou odhodláni napravovat lež propagandy vlastními silami. Jako farmář na obrázku...

Poslední dobou pozorujeme, že tlak na přepsání vítězů a poražených druhé světové války sílí. Vidíme to i u nás - z vojáků Rudé armády se dělají okupanti a za jediného vítěze se označuje americká armáda. Naposledy všechny šokovalo, že v jihoanglickém Portsmouthu, kde ve středu začaly oslavy 75. výročí spojeneckého vylodění v Normandii, chyběl Putin, ale vesele se mezi spojenci naparovala Angela Merkelová. Pozvolna se tak zamlžuje skutečný cíl války - porazit fašistické Německo. A také se zamlžuje prostý fakt, že bez nasazení Rudé armády by fašismus nebyl poražen.
 
Politici ale vesele mlží a mění rétoriku podle potřeby byrokratických aparátů. Možná svým lžím dokonce i sami věří. Ale voliči nemají potřebu mlžit. Ještě stále dovedou realitu vidět nezkresleně. A někdy situace dojde tak daleko, že je frustrace z nesmyslů ve veřejném prostoru dožene až k výrobě vlastního bilboardu...
 
Pravda se nedá utajit, zamlžit a utopit. Ona vždy nějak vyplave na povrch. Politická korektnost je nesmysl, který nebude dlouhodobě fungovat. Nakonec se lidi naštvou a začnou se bránit. Zatím jen křičí, aby přehlušili ten balast mainstreamu. Ale zítra už mohou přijít k užitku vidle, sudlice a cepy. A pak bych věru nechtěla být na místě těch největších lhářů.
 
Autor:  Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 10.6.2019
 
Zdroj: