EVA HRINDOVÁ

22. bře, 2020

Ráno jsem zaznamenala informaci, že v rouškách musí chodit i batolata a nemluvňata...

Šíří se spousta nesmyslů, tak jsem tomu nepřikládala důležitost. Leč po ověření jsem zjistila, že to není hoax. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví skutečně potvrdila, že rodiče, jejichž děti včetně batolat a nemluvňat nebudou vybaveni rouškou, budou pokutováni.

Malé děti nemoci odolávají a je tedy zbytečné, aby se chránily rouškou. Miminka jsou navíc v kočárku, a i při nejlepší vůli nemohou nemoc šířit. Na nikoho nemluví, nedotýkají se madel ani nic podobného. Přesto ministerstvo trvá na jejich orouškování a je připraveno rodiče dětí bez roušek pokutovat.

Můžeme si hypoteticky představit situaci, kdy maminka samoživitelka prostě musí vyrazit třeba s ročním prckem na nákup. Jak ho donutí, aby si roušku na obličeji nechal a nestrhnul si ji? Jistě v takovou chvíli přispěchá bdělý občan, kterých razantně přibývá, a takto nešťastnou maminku rád nahlásí příslušným orgánům. Jak jsem se dočetla v tisku, mimořádný nápor zažívá třeba od čtvrtka tísňová linka 156 v Brně. Mluvčí městských policistů Jakub Ghanem vysvětluje, že řada telefonátů se týká nařízení vlády o zakrývání obličeje. "Hodně jich není opodstatněných, lidé upozorňují například i na osoby, které na balkoně rodinného domu kouří cigaretu," říká Ghanem. V jiných městech to bude podobné…

Podobnou situaci jsem zaznamenala i ve vysílání České televize. Tlumočníci do znakové řeči se museli orouškovat. Sluchově postižení, kteří jsou odkázáni na odezírání z úst, jsou tak nahraní. Myslela jsem, že je Česká televize přehnaně aktivistická, ale pan Prymula sdělil, že o možnosti tlumočníky znakové řeči z nařízení vlády vyjmout jednali a nebylo to povoleno. Opravdu by tlumočník, který je sám ve studiu, někoho ohrozil? Opravdu by tlumočník, který pro sluchově postižené potřebuje mít odkrytá ústa, znevážil nutnost nařízení o povinném nošení roušek? To si fakt myslí, že jsou lidi takoví idioti?

Na příkladu nošení roušek je vidět, že pokud nařízení a restrikce přestávají být pochopitelná a lidská, lidé je také přestanou respektovat. Přehnané plošné vynucování bez zohlednění jednotlivých konkrétních situací, z takových nařízení dělají totalitní manýry. Výsledek – lidi začnou taková nařízení obcházet a zpochybňovat i tu část, která obsahuje nějakou racionalitu. Zatím to ale nehrozí, protože názor vlády evidentně sdílí většina obyvatel a jsou schopni nabonzovat i člověka, který je sám na své vlastní zahradě a nekryje se rouškou. Nepochybuju, že se dočkáme i nahlašování miminek v kočárku.

Ostatně přiznala to i sama policie. Nejsou schopni kontrolovat, jestli lidé o víkendu vyrazí na své chalupy, a to i přes nedoporučení vlády. Policisté spoléhají na „sociální interakci“ občanů, což je v překladu naše staré známé bonzování. Vítejte ve zlých časech, přátelé…

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 22.3.2020

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/nemluvnata-v-rouskach?


 

14. bře, 2020

Každá životní zkouška jednotlivce i společnosti nám může něco ukázat a ti chytřejší se dovedou z prodělaných překážek i poučit...

Dokážeme to i my? Zatím to vypadá, že je to marné a marné a marné. Nepoučitelnost je zřejmě neoddělitelnou součástí lidských společenství.

V prvé řadě se ukázala hloupost lidí a jejich nezodpovědnost. I v době mimo epidemií mnoho lidí podceňuje své nemoci a místo krátkého odpočinku doma pod peřinou chodí stále do práce a zaplavují veřejný prostor kapénkovou infekcí. Škodí nejen společnosti, ale i sobě. Pravda systém tomu napomáhá – lidé jsou pod tlakem svých předražených hypoték a bojí se dát najevo slabost, protože by mohli přijít o místo. Lehko se mnohým moralizuje, když si nemusí od huby sami odtrhnout. Ale co taková maminka samoživitelka, která s každou pracovní neschopností přichází o dost zásadní část platu? Nic není černobílé a člověk by na to měl myslet před tím, než vystřelí šíp tvrdého odsouzení.

Jistě ale lze zvednout obočí nad lidmi s dost vysokými příjmy, kteří i v době vrcholící epidemie nechtějí přijít o své luxusní zájezdy do center nákazy. A tak jedou. Možná by jich bylo míň, kdyby informování o situaci bylo více uměřené, věcnější a přesnější. Česká televize si jede svůj katastrofický film bez ohledu na fakta. Redaktoři se třesou na první mrtvé a celou situaci svou bulvárnosti jen zkreslují. Česká televize rozhodně potřebuje změny a to zásadní. Máme-li povinně platit její chod, má plnit funkci umírněného a věcného informování. To je to poslední, co Česká televize dělá.

Virové infekce patří k našemu životu, stávající epidemie se zas tak moc neliší od běžné chřipky. Ne všechno o projevech koronaviru vědci stihli prozkoumat, ale většina je známá, a tedy není nutné panikařit. Virus je nebezpečný pro oslabené lidi s chronickými nemocemi – tedy pro ty, které ohrožuje KAŽDÁ infekce. Dokonce existují i nějaké léky. Nejsme tedy bezmocní. Umíme se bránit. Škoda, že vláda neudělala razantní opatření dříve, nemusely se dnes zavírat školy a rušit akce. Toto poslední opatření sice šíření infekce nezastaví, ale aspoň ho zpomalí a zdravotnictví, které je dobře připraveno, bude vše lépe zvládat. No, ještě uvidíme, ale myslím, že to dobře dopadne.

Celá situace by nás měla navést k debatám o našem zdraví, o lavinovitém šíření chronických nemocí, o přibývajícím počtu diabetiků, o tom, jestli řešením jsou jen další a další nové léky. Není dnešní situace příležitostí zamyslet se nad většinovým přístupem ke zdraví? Věřím, že zodpovědní lidé, kteří ve svých záležitostech nespoléhají jen na stát, takovou revizi ve svých životech udělají. Mají k tomu teď obrovskou příležitost.

Nejlepší ochranou před nemocemi nejsou stále nové a nové léky, které přestávají zabírat a devastují organismus svými nepříjemnými vedlejšími účinky. Tento kolotoč má možnost každý jedinec zastavit. Více poslouchat své tělo, pečovat o něj, přemýšlet o tom, co jí, jak žije a jak se cítí psychicky. Nejlepší obranou před každou další epidemií totiž nejsou opatření vlády, ale vlastní silná imunita. Když tedy sleduji hysterii některých jedinců, mám chuť jim položit otázku: co jste udělali vy pro bezpečí těch, kteří jsou ohroženi? Trávíte čas se svými rodiči a zbavujete je zbytečných obav? Postarali jste se o jejich servis, aby nemuseli chodit mezi lidi? Vybavili jste je prostředky na podporu imunity? Bavíte se s nimi o celé situaci a eliminujete jejich stres, který je velkým ohrožujícím faktorem? Vstupte si do svědomí…

Já to udělala a starám se o rodiče nejen v době epidemie. Mají nakoupeno a nemusí do obchodu. Dlouhodobě si doplňují vitamíny. Některé léky jsme postupně vysadili, jiné nahradili bylinkami. Odměnou je jejich lepší zdravotní a psychický stav. Vaří si doma sami a skoro každý den mají vývar. Pijí čistou, zásaditou vodu, obohacenou vodíkem. A nově si ještě začali vyrábět domácí kefír. Kyselé zelí konzumují pravidelně a ve velkém množství. Pracují lehce na zahradě a tráví tak čas venku. A nesledují zpravodajství České televize. Což považuji za jeden z klíčových faktů, který jim pomůže epidemii zvládnout!

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 14.3.2020

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/co-nas-ma-epidemie-naucit


 

 

10. bře, 2020

Z toho je jasně vidět, že žijeme v éře slabochů...

Ustupují všichni všem, protože klid je mantra v jejímž zájmu jsme ochotni si "rozm...dat" doslova vše, co funguje. Jen nenaštvat křiklouny!

Všímejte si, kdo všechno se nechá vydírat - začíná to už doma, kdy dáme vřískajícímu dítěti i to, co mu škodí. Ustupujeme sousedům, kteří se chovají agresivně a doufáme, že se jejich agrese neobrátí proti nám. Neokřikneme arogantního hulváta na ulici, protože nechceme, aby se na nás zaměřil.

A pak to pokračuje už i na vyšších úrovních - v komunální politice čelíme hysterickým zeleným a všelijakým šílencům, kteří nemají kontext a otravují třeba kvůli třem korunám v rozpočtu. Vykřikují na schůzích zastupitelstvech o klimatických nouzích, když zcela ignorují problémy běžného provozu.
Co udělají politici? Raději se snaží ustoupit, než aby je poslali tam, kam patří - do škol a do práce.

A jede to dál... Politici ve vládě podléhají hysterickým vlnám, které rozpoutávají různí aktivisté spolu s novináři. Umí jen řvát a řvát a zcela sobecky si protlačují své agendy. A politici? Nechtějí je naštvat, tak jim v mnohém ustupují. To ale není řešení, protože vydírání se ustupovat nemá.

Úplně jiný level je vydírání Erdoganovo. Není pitomý a moc dobře si všiml, jak uřvaná vydírací politika v Evropě funguje. A tak Turek možná prolomí hranice Evropy skoro bez boje.

Přitom na začátku stačilo neustupovat uřvaným fakanům a nebát se jim vymezit prostor, odpovídající jejich věku a zkušenostem.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 10.3.2020
 
Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/kdo-ustupuje-vydirani-dokazuje-svou-slabost



 

8. bře, 2020

Když vidím takovou fotku, napadá mě jediné...

Ženy přispívají k posilování zvrhlosti světa čím dál víc. Své schopnosti, které normálně jsou pozitivní, využívají velmi silně k likvidaci normálnosti. Nic na tom nemění fakt, že je to fotomontáž - původní heslo je podobně hloupé - místo vagína tam jsou dveře.

Empatie, laskavost a vnímavost obracejí docela špatným směrem. Je mi takových žen líto. Neví si rady se svou ženskostí a podléhají mylnému dojmu, že ženu dělá sex. Nechápou, k čemu je jim vagína a tak s ní mávají všude kolem jako praporem. 

Vskutku pěkný obrázek k mezinárodnímu dni žen. Naivní a zmanipulovaná nešťastnice otevírá svou vagínu migrantům. Neprospěje to nikomu, jen to zhorší její frustraci, která je evidentní. Migranti ve své jednoduchosti pochopili, že nešťastné ženy jim mohou sloužit jako převozníci k legalizaci pobytu a k sociálním dávkám. Vyhledávají zlomené ženy, kterým lichotí a tváří se zamilovaně, a až zlegalizují svůj pobyt, odkopnou je. Dnes by ženy měly zakládat ženská hnutí, která pomohou takovým chudinkám a ochrání je před neuváženými kroky, které v lepším případě nekončí jejich smrtí, jen pouhým finančním a emocionálním vyčerpáním.

Jenže taková hnutí neexistují. A pokud ano, musí pracovat v ilegalitě, protože přece varovat před vztahem s migranty je xenofobní a rasistické. 

K MDŽ si popřejme více odvážných žen, které se vrátí na cestu ženskosti a rozumu a nebudou se bát odmítnout manipulaci aktivistů. Popřejme si více žen, které se postaví na odpor falešné humanitě, odmítnou kšeftování s dobrem a nenechají si vnutit jediný správný pohled na roli ženy. Popřejme si více žen, které budou chránit děti a postaví se proti šíleným plánům liberálních aktivistů, kteří vnucují dětem sex skoro od narození. 

Ženy to mají v rukou a věřte, že změní-li žena svůj přístup, změní to i muže, kteří vedle slabých a frustrovaných žen jaksi neví, co sami se sebou...

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 8.3.2020
 
Zdroj:
 
 
 
6. bře, 2020
Žijeme v době křehkých květinek, v době, kdy rozhodující není měřitelná realita, ale jakýsi vnitřní pocit...
 
Pravidla tak mají určovat subjektivní pocity lidí, ne objektivní skutečnost. Je to nebezpečné? Je, a to hodně!

Nejtypičtěji změnu přístupu vidíme právě na Istanbulské úmluvě. Její nejkontroverznější část zavádí jako měřítko posuzování pouhý pocit. Je to tak zásadní změna přístupu, že je na místě smlouvu odmítnout, i kdyby nabízela každému jedno zlaté vejce denně. Zavádí pojem pohlaví ne podle biologických znaků, ale podle pocitů. Takže kdokoliv se můžu cítit jako žena a žádat tak o ženské výhody. Už se to děje a není to dobré. Istanbulská úmluva je na tom celá založená - o násilí na ženách jde až na druhém místě.

Málokdo si uvědomuje - a už vůbec si to neuvědomují bojovníci za přijetí kontroverzní úmluvy - jak fatální dopad by měla ratifikace úmluvy na běžný život lidí. S jejím přijetím by se podařilo dostat do našich životů to nesmyslné a naprosto neobjektivní a neměřitelné. Vlastně se tím sami oslabujeme. Děláme ze sebe křehké květinky, které se pod tíhou zlého pohledu zlomí. A to je špatně. Chránit se máme před objektivním násilím, které je reálné. Dal ti někdo facku a zlomil ti čelist? Šup s tebou do vězení. Ale proč máme trestat někoho, kdo dělá lascivní vtipy? Je to jen živná půda pro udávání a likvidaci nepohodlných lidí.

Celý neziskovkářský byznys je založený na pocitech a emocích. Stačí jen když uvidí uprchlíka, který má sice značkové hadry, ale klidně vymáčkne slzu, aby ukázal jak trpí. A už to jede - umělci apelují, profesionální humanisté burcují a neziskovky navyšují rozpočty. Co na tom, že systémově je všechno špatně. Hlavně že se mohou navzájem nad sebou a nad lidmi bez domova (kteří odešli DOBROVOLNĚ a ještě za cestu ZAPLATILI pašerákům) dojímat a hezky u toho vypadat. Celý neziskovkářský byznys chce na základě pocitů a emocí zakazovat, dirigovat, trestat a převychovávat. Dejte jim Istanbulskou úmluvu a budete se divit!

Obrázek, kdy žena s mužskými znaky, kojí dítě, je tak perfektní zkratkou zvrácenosti naší doby. Není to normální, není to přirozené a hlavně - není to zdravé. Kolik hormonů musela ta žena spolykat, aby jí začaly růst vousy! A jak to ovlivnilo její dítě můžeme jen spekulovat. Těžko si představit, že někdo tak zmatený (cítí se jako muž a porodí dítě) vychová dítě k sebevědomí a k pevnosti, která mu pomůže zvládat nástrahy světa. 

Istanbulská úmluva je podvod na lidech, protože násilí na ženách neřeší nijak zásadně. Naopak - oslabuje roli ženy tím, že dává možnost mužům se za ženy vyhlašovat na základě pocitů. Posiluje taky roli pocitů v našich životech a oslabuje tím trestní právo. Je jen fajn, že už tolik států její ratifikaci odmítlo. Není to s námi až tak špatné, opatrně se snažíme bránit, i když by ta obrana mohla být silnější!

Zdroj fota a další informace k Istanbulské úmluvě - ZDE

https://alipro.cz/2020/03/03/istanbulska-umluva-aneb-prava-zen-az-na-druhem-miste/

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 6.3.2020
 
Zdroj: