5. dub, 2019

NAŠTVANÁ MATKA EVA HRINDOVÁ: O politickém pragmatismu - poučení z jakýchkoliv voleb

Sledovala jsem slovenské volby a studovala jsem i analýzy, které po volbách zaplavily internet...

Mluvila jsem i s kamarádkou, která žije na Slovensku a podrobně mi popsala své motivace a pocity a také chování svých přátel. A je to pořád stejné. Významná skupina lidí je schopna vidět realitu, ale není schopná své postoje převtělit do odpovídajícího politického chování. Chtějí zařídit něco, ale konají proti tomu. Protože volí neefektivně.

Je to stejné i u nás. Většina lidí je schopná volit rozumně, ale stále existuje dost aktivních lidí, kteří mají nerealistické představy nebo přikládají příliš velkou váhu nesmyslným kritériím, které ovlivňují jejich politické chování. Na Slovensku komplikuje situaci nejzásadněji fakt, že se médiím podařilo udělat z Fica démona. A to tak velkého, že jsou lidé ochotni dobrovolně zvolit démona ještě většího - nenávist vůči Ficovi jim zatemňuje mozek. U nás je to analogické s Babišem. 

Já tvrdím, že dokud budou lidé o politice uvažovat pohledem zatíženým emocemi, nikdy se nikam neposuneme. Člověk musí být především pragmatik a nekompromisně zvažovat, kdo má jakou sílu, kdo je čím ovlivněn a kdo je schopen co prosadit. Sympatie a mediální mýty jen člověka manipulují. Nakonec i historie ukazuje, že skutečně efektivní politici nebyli zrovna sympatičtí. Já osobně už vůbec neřeším kritérium rozkrádání v politice. Přikrádají si prakticky všichni a navíc je to téma, které se dá nejvíce využít pro likvidaci politika - na tom mají zájem především různé neziskovky a novináři. Má to smysl řešit? Bůhví, kde je pravda, novinářům dnes nevěřím ani dobrý den. Chovám se pragmaticky a soudím politika jen podle jednoho základního kritéria - co dnes dělá a jestli je to v souladu s tím, co dnes taky říká. Takže je mi jedno, že Václav Klaus někde potáhnul propisku a fakt je mi jedno, že Tomio Okamura byl kdysi na návštěvě v mešitě. V klidu mě nechává i to, že Miloš Zeman na Hradě kdysi vyvěsil vlajku EU. Podstatné přece je, že EU kritizuje dnes a podle toho se i chová.

Nikdy nemůžete politika posuzovat odtrženého od jeho okolí. Na co vám je, že někdo hezky mluví a dokonce i jakousi činnost na podporu svých slov koná, když za ním nestojí silná struktura podporovatelů. Takže všichni ti malí a zásadoví kandidáti, kteří se ráno vyspali a rozhodli se, že budou někam kandidovat, jsou k ničemu. Jen tříští síly a kradou energii lidí, která by jinak mohla být využita mnohem lépe. Musíme být pragmatičtí a nepodporovat něco, co už v zárodku je odsouzeno k neúspěchu. Byť by naše sympatie byly sebevětší. Člověk musí ledacos zkousnout a svůj hlas dát tomu, kdo má aspoń trochu šanci získat mandát. A to nedokážou blouznivci bez velké základny, bez peněz a bez marketingu. Jestli se nenaučíme vystoupit ze svých sociálních bublin a vidět věci z nadhledu, budeme jen dokola opakovat své chyby a vyhazovat svou politickou podporu oknem.

Nakonec jsem si nechala to, co považuju za totální politickou nezodpovědnost. Lidi, co nechodí k volbám. Je třeba si to říct naprosto upřímně - jsou to idioti, srovnatelní s největšími sluníčkáři a vítači. Protože jejich vliv na politiku je stejně devastující. Krásně to bylo vidět teď na Slovensku - k urnám přišlo měně jak polovina oprávněných voličů. Mnoho z nevoličů si umanutě mlelo něco o tom, že si odmítají vybírat menší zlo. Co na to říct - menší zlo je jim málo, tak otevřou vrata tomu většímu zlu. Přesně tak to je! Politici se někdy chovají jako idioti a oprávněně je kritizujeme - ale stejně hloupě se chovají voliči, kteří mají moc korigovat chování politiků. Uraženě si klepou nožkou, že oni volit nepůjdou a nepůjdou, protože nabídka není podle jejich představ. A my to odskáčeme spolu s nimi. Vždy je na výběr, byť ne úplně přesně podle nás. Proboha - já už skoro 15 let v každých volbách volím pragmaticky (nevolím ideál, protože mi volení politici nejsou ani moc sympatičtí ani s nimi nesouhlasím ve všem). Ale volím a odmítám se zbavit svého největšího občanského práva. A už nebudu tolerovat hlasy, které šíří mezi lidi frustraci a vyzývají k nevolení. Je to dětinské a nezodpovědné.

Lidé na Slovensku měli na výběr - Šefčovič byl o dost menší zlo, jak Čaputová. Že ani Kotleba ani Harabin nevyzvali své voliče k zodpovědné volbě v zájmu Slovenska, je smutné. Nicméně lidi mají svůj mozek a mohli si to přebrat sami. Nešli a bude je to dost mrzet. Poučme se z toho a naučme se být striktně pragmatičtí. Jde o hodně a nějaké uražené ješitnosti a naivní představy o čistotě politiků a ideálním chování, jsou dnes v rovině sebevražedného chování. Takže já opět budu volit pragmaticky - bez ohledu na mé sympatie a představy o ideálním fungování politické strany. Budu i nadále burcovat lidi, aby chodili k volbám a volili hlavou a zase hlavou. Na nějaké emoce není prostor. 

A chcete-li přispět k nápravě naší společnosti, nepřemýšlejte o tom, jak založit novou a lepší politickou stranu. Náš úkol je jasný - naučit lidi efektivně politicky myslet. Naučit lidi nepodléhat propagandě a konspiracím, protože ty jsou stejné zlo jako propaganda. Naučit je vidět realitu a podle ní se správně chovat. Až významná část společnosti toho bude schopná, pak bude i čas na sjednocování a vytváření vlasteneckých politických projektů, které budou zásadně ovlivńovat politiku. Zatím musíme využívat toho, co už reálně funguje a nepokoušet se pořád dokola vymýšlet nové projekty, které nemají šanci na úspěch. Protože lidi jsou tak zblblí, že je stejně nepodpoří. Slovenské volby nechť nám jsou poučným příkladem...

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 5.4.2019

Zdroj:

http://www.evahrindova.cz/o-politickem-pragmatismu-pouceni-z-jakychkoliv-voleb