30. dub, 2020

NAŠTVANÁ MATKA EVA HRINDOVÁ: Druhotné efekty koronakrize

Životy se pomalu vrací do normálu a komplikuje to už jen vláda se svým týmem „odborníků“...
 
Lidé se otřepali, pochopili, že se žádná apokalyptická epidemie nekonala a nekoná. Je třeba fungovat, stejně jako dokázali fungovat lidé i při mnoha drsnějších epidemiích.
 
Celá situace vytáhla na povrch různá zajímavá zjištění. Pojďme si je trochu nahodile sesumírovat…

1. Naši občané jsou v porovnání s „vyspělým“ Západem mnohem odolnější a zdravější. Nejsme tak bohatá země, abychom mohli plýtvat léky, a tak se u nás nerozvinula tak brutální rezistence na antibiotika jako se to děje v jižních zemích. Naši senioři se také nenechávají – přes nátlak lékařů – tolik očkovat proti chřipce. Jejich imunita je tedy silnější a přirozenější. Italští senioři jsou cca 4krát více očkováni než ti naši. Doufejme, že po proběhlé epidemii nebudou senioři vyděšeni o dost víc a nezmění svůj přístup k očkování. Bude to ale těžké udržet. Překvapilo mě také, kolik seniorů v Itálii užívá léky proti vysokému tlaku. Jejich způsob života a stravy jim totiž dává šanci se této medikaci vyhnout. Některý typ léků na tlak bohužel zvyšuje vnímavost buněk vůči koronaviru, jak informoval odborný lékařský časopis. Evidentně ale „vyspělý“ a průmyslový sever Itálie je odpojen od tradičního italského způsobu života. Není divu, že italský jih nebyl epidemií téměř zasažen. Tam se ještě žije pohodově a senioři asi léky na tlak nepotřebují.

2. Máme skvělý systém urgentní medicíny. Lidé se opravdu nemusí bát, že by někde v ohrožení života zůstali ležet bez pomoci – záchranná služba je nastavena perfektním způsobem. Urgenty nemocnic fungují na špičkové úrovni. Nemocnice, které o pacienty v ohrožení života pečují, mají skvělé lékaře a sestry, perfektní vybavení. Dokonce začíná platit, že je lepší dostat se na urgent než se nechat léčit ambulantně. Osobně se mi to potvrdilo na dvou případech. Známý s chronickými problémy v ambulantní péči si neustále stěžoval na zhoršující se stav. Nic se nedělo, progrese pokračovala. Ze zoufalství odešel na urgent do nemocnice a tam si ho nechali a následně dali zásadně do pořádku. Stejně tak můj otec – se zápalem plic jsme ho odvezli na urgent a po týdnu se vrátil domů i s dalšími vyřešenými chronickými problémy a jeho stav se skokově zlepšil.

3. Přístup k civilizačním a chronickým nemocem je neudržitelný. Ostatně koronavir ohrožuje pouze lidi s komplikacemi typu obezita, cukrovka, vysoký tlak. Všechno to jsou problémy, které lze řešit úpravou životního stylu a změnou přístupu k životu. Hodně lidí to už pochopilo a sami hledají cesty, jak zlepšit své zdraví. Mnoho ale stále zůstává v devastující péči lékařů, kteří umí „jen“ předepisovat léky. Ty mají mnoho vedlejších účinků, a tak se na banální problém vysokého tlaku začnou nabalovat další problémy jako dna, chronická zácpa, zažívací problémy, deprese, demence, a mnoho dalších. Ze seniora se tak stává chodící diagnóza a zásadní klient farmaceutického průmyslu. Takoví lidé mají sníženou kvalitu života a ohrožuje je každé ofouknutí. Ztratili vládu nad svým životem a předali ji do rukou svého obvoďáka, který si na nich plní kvóty pro dodavatele léků. Vyrábějí se pacienti. Ministerstvo zdravotnictví pak pouze vykonává servis pro tento smrtící koloběh.

4. Média mají nadměrnou moc. Ještě stále dovedou média vodit lidi jako loutky na drátkách. Novináři se chovají jako kdyby neměli žádnou odpovědnost. To ale dávno víme. Fascinující ale je, že si dokázali povodit v době epidemie i ty lidi, kteří ještě před měsícem média kritizovali a byli si vědomi jejich neschopnosti objektivity. Zdraví a strach ze smrti je evidentně spouštěč, který lidem vypíná kritické myšlení. Není dobré, že se to teď tak ve velkém ukázalo. Lidé, firmy a politické skupiny, kteří odmítají respektovat přirozené právo člověka na své tělo, tak získali velkou sílu a budou ji chtít využít. Smutné je, že tak budou činit za podpory občanů, kterou si dokázali vybudovat ve spolupráci s médii. Přirozená práva jako je rodičovské právo na vlastní dítě a právo k vlastnímu tělu tak budou nadále omezována. Bez odporu, a naopak s velkou podporou. Přidejme k tomu mediální pokrytí, které tak přispívá omezováním a tlumením kritických názorů k omezování svobody slova, a jsme tam, kde jsme být nechtěli. Jak dlouho si to lidé nechají líbit, je ve hvězdách. Vše se děje pod pláštíkem strachu a hrozby smrti – to málokdo umí prohlédnout.

5. Ani diskuse o islámu, genderu a klimašílenství nás nenaučily chápat skutečnou svobodnou debatu. Mnozí prostě nejsou schopni respektovat věcně předložený oponentní názor. Nemusíme názory druhých chápat, ale jistý respekt bychom si měli umět zachovat. Nikdo totiž nemá patent na rozum a kdykoliv mohou vyjít na světlo světa fakta, která vše otočí. Přesto stále mnoho lidí druhé fatálně uráží, označuje je ošklivými slovy a dehonestuje je za jiný názor. Proč proboha? Jako kdybychom neměli za sebou mnoho debat se sluníčkáři, kteří se chovají úplně stejně – neposlouchají, melou si svoje, trollí na profilech oponentů a umí jen urážet. Vážím si každého, kdo se k urážkám a nadávkám nesnížil. Chápu, že ne každý zvládl minulé období beze strachu o své blízké a sebe. Nelze se neustále odstřelovat za odchylky v pohledu na svět. Naučme se už konečně jinakost chápat jako obohacení a inspiraci k zamyšlení. Bez urážek a plivanců.  

Nejsem fanatik, který přes les ideologií nevidí jednotlivé stromy v lese. Chápu, že někdy je třeba svobodu omezit – není to absolutní hodnota. Existují nepříjemné situace jako války, epidemie, živelné pohromy. Tehdy se nepochybně svobody omezovat mohou. Ale není to dogma a neznamená to, že nelze o míře opatření diskutovat. Mimořádné situace totiž svádí ke zneužití a jen kontrola lidí zdola tomu může zabránit. Nemohu ale nevzpomenout na záplavy v roce 1997 – to ohrožení a fatální důsledky velké vody byly tak všudypřítomné, že NIKDO neměl blbé kecy ani neměl NIKDO problém respektovat nařízení krizových štábů.

Epidemie posledních dní ale nic takového není. Málokdo skutečně zná někoho nemocného a když už se někdo takový objeví, má většinou lehký průběh. Nelze se divit lidem, že rebelují – a měli by rebelovat více. Protože není žádný důvod, proč by současná situace měla být příčinou likvidace lidských existencí. A čím déle to bude vláda protahovat a motat se v nařízeních, která už nemají žádný smysl, tím více bude klesat její podpora. Tak uvidíme.  

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 30.4.2020

Zdroj: