EVA HRINDOVÁ

30. dub, 2020
Životy se pomalu vrací do normálu a komplikuje to už jen vláda se svým týmem „odborníků“...
 
Lidé se otřepali, pochopili, že se žádná apokalyptická epidemie nekonala a nekoná. Je třeba fungovat, stejně jako dokázali fungovat lidé i při mnoha drsnějších epidemiích.
 
Celá situace vytáhla na povrch různá zajímavá zjištění. Pojďme si je trochu nahodile sesumírovat…

1. Naši občané jsou v porovnání s „vyspělým“ Západem mnohem odolnější a zdravější. Nejsme tak bohatá země, abychom mohli plýtvat léky, a tak se u nás nerozvinula tak brutální rezistence na antibiotika jako se to děje v jižních zemích. Naši senioři se také nenechávají – přes nátlak lékařů – tolik očkovat proti chřipce. Jejich imunita je tedy silnější a přirozenější. Italští senioři jsou cca 4krát více očkováni než ti naši. Doufejme, že po proběhlé epidemii nebudou senioři vyděšeni o dost víc a nezmění svůj přístup k očkování. Bude to ale těžké udržet. Překvapilo mě také, kolik seniorů v Itálii užívá léky proti vysokému tlaku. Jejich způsob života a stravy jim totiž dává šanci se této medikaci vyhnout. Některý typ léků na tlak bohužel zvyšuje vnímavost buněk vůči koronaviru, jak informoval odborný lékařský časopis. Evidentně ale „vyspělý“ a průmyslový sever Itálie je odpojen od tradičního italského způsobu života. Není divu, že italský jih nebyl epidemií téměř zasažen. Tam se ještě žije pohodově a senioři asi léky na tlak nepotřebují.

2. Máme skvělý systém urgentní medicíny. Lidé se opravdu nemusí bát, že by někde v ohrožení života zůstali ležet bez pomoci – záchranná služba je nastavena perfektním způsobem. Urgenty nemocnic fungují na špičkové úrovni. Nemocnice, které o pacienty v ohrožení života pečují, mají skvělé lékaře a sestry, perfektní vybavení. Dokonce začíná platit, že je lepší dostat se na urgent než se nechat léčit ambulantně. Osobně se mi to potvrdilo na dvou případech. Známý s chronickými problémy v ambulantní péči si neustále stěžoval na zhoršující se stav. Nic se nedělo, progrese pokračovala. Ze zoufalství odešel na urgent do nemocnice a tam si ho nechali a následně dali zásadně do pořádku. Stejně tak můj otec – se zápalem plic jsme ho odvezli na urgent a po týdnu se vrátil domů i s dalšími vyřešenými chronickými problémy a jeho stav se skokově zlepšil.

3. Přístup k civilizačním a chronickým nemocem je neudržitelný. Ostatně koronavir ohrožuje pouze lidi s komplikacemi typu obezita, cukrovka, vysoký tlak. Všechno to jsou problémy, které lze řešit úpravou životního stylu a změnou přístupu k životu. Hodně lidí to už pochopilo a sami hledají cesty, jak zlepšit své zdraví. Mnoho ale stále zůstává v devastující péči lékařů, kteří umí „jen“ předepisovat léky. Ty mají mnoho vedlejších účinků, a tak se na banální problém vysokého tlaku začnou nabalovat další problémy jako dna, chronická zácpa, zažívací problémy, deprese, demence, a mnoho dalších. Ze seniora se tak stává chodící diagnóza a zásadní klient farmaceutického průmyslu. Takoví lidé mají sníženou kvalitu života a ohrožuje je každé ofouknutí. Ztratili vládu nad svým životem a předali ji do rukou svého obvoďáka, který si na nich plní kvóty pro dodavatele léků. Vyrábějí se pacienti. Ministerstvo zdravotnictví pak pouze vykonává servis pro tento smrtící koloběh.

4. Média mají nadměrnou moc. Ještě stále dovedou média vodit lidi jako loutky na drátkách. Novináři se chovají jako kdyby neměli žádnou odpovědnost. To ale dávno víme. Fascinující ale je, že si dokázali povodit v době epidemie i ty lidi, kteří ještě před měsícem média kritizovali a byli si vědomi jejich neschopnosti objektivity. Zdraví a strach ze smrti je evidentně spouštěč, který lidem vypíná kritické myšlení. Není dobré, že se to teď tak ve velkém ukázalo. Lidé, firmy a politické skupiny, kteří odmítají respektovat přirozené právo člověka na své tělo, tak získali velkou sílu a budou ji chtít využít. Smutné je, že tak budou činit za podpory občanů, kterou si dokázali vybudovat ve spolupráci s médii. Přirozená práva jako je rodičovské právo na vlastní dítě a právo k vlastnímu tělu tak budou nadále omezována. Bez odporu, a naopak s velkou podporou. Přidejme k tomu mediální pokrytí, které tak přispívá omezováním a tlumením kritických názorů k omezování svobody slova, a jsme tam, kde jsme být nechtěli. Jak dlouho si to lidé nechají líbit, je ve hvězdách. Vše se děje pod pláštíkem strachu a hrozby smrti – to málokdo umí prohlédnout.

5. Ani diskuse o islámu, genderu a klimašílenství nás nenaučily chápat skutečnou svobodnou debatu. Mnozí prostě nejsou schopni respektovat věcně předložený oponentní názor. Nemusíme názory druhých chápat, ale jistý respekt bychom si měli umět zachovat. Nikdo totiž nemá patent na rozum a kdykoliv mohou vyjít na světlo světa fakta, která vše otočí. Přesto stále mnoho lidí druhé fatálně uráží, označuje je ošklivými slovy a dehonestuje je za jiný názor. Proč proboha? Jako kdybychom neměli za sebou mnoho debat se sluníčkáři, kteří se chovají úplně stejně – neposlouchají, melou si svoje, trollí na profilech oponentů a umí jen urážet. Vážím si každého, kdo se k urážkám a nadávkám nesnížil. Chápu, že ne každý zvládl minulé období beze strachu o své blízké a sebe. Nelze se neustále odstřelovat za odchylky v pohledu na svět. Naučme se už konečně jinakost chápat jako obohacení a inspiraci k zamyšlení. Bez urážek a plivanců.  

Nejsem fanatik, který přes les ideologií nevidí jednotlivé stromy v lese. Chápu, že někdy je třeba svobodu omezit – není to absolutní hodnota. Existují nepříjemné situace jako války, epidemie, živelné pohromy. Tehdy se nepochybně svobody omezovat mohou. Ale není to dogma a neznamená to, že nelze o míře opatření diskutovat. Mimořádné situace totiž svádí ke zneužití a jen kontrola lidí zdola tomu může zabránit. Nemohu ale nevzpomenout na záplavy v roce 1997 – to ohrožení a fatální důsledky velké vody byly tak všudypřítomné, že NIKDO neměl blbé kecy ani neměl NIKDO problém respektovat nařízení krizových štábů.

Epidemie posledních dní ale nic takového není. Málokdo skutečně zná někoho nemocného a když už se někdo takový objeví, má většinou lehký průběh. Nelze se divit lidem, že rebelují – a měli by rebelovat více. Protože není žádný důvod, proč by současná situace měla být příčinou likvidace lidských existencí. A čím déle to bude vláda protahovat a motat se v nařízeních, která už nemají žádný smysl, tím více bude klesat její podpora. Tak uvidíme.  

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 30.4.2020

Zdroj:

 

 

 
20. dub, 2020

Pokusila jsem se vyjmenovat jen to, co nás ohrožuje nejvíce...

1. Ničí malé firmy, které mohou potenciálně růst a třeba konkurovat těm větším. Dělají také pestrost na trhu, takže jsou přínosem pro zákazníky. Vytvářejí pracovní místa mimo centra.

2. Likvidují zemědělství v podobě, která prospívá krajině a kvalitě potravin.

3. Dělá z lidí otroky - vytrhává je z jejich zemí a posílá je do všelijakých cizích zemí dělat kariéru.

4. Z cestování dělá odporný průmysl, který ničí krásná místa na zemi.

5. Dává příliš velkou moc nadnárodním firmám (teď rostou farmafirmy) - ty pak dovedou přes média a PR ovládat i politiky. Demokracie pro ně není překážkou v prosazení čehokoliv.

Ať přemýšlím jak přemýšlím, tak jediný, kdo to může zastavit, jsou národní vlády. Tím, že nastaví ve svých zemích taková pravidla, která zvýhodní menší domácí firmy. Vliv nadnárodních firem se musí omezovat, jinak si s námi za chvilku budou dělat to, co chtějí - demokracie nedemokracie. Není překvapením, že současná situace těžce postihne hospodářství - ovšem kromě farmaceutických firem, které rostou a zvyšují své zisky...

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 20.4.2020

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/co-je-na-globalismu-spatne


 

 

18. dub, 2020

Těžko se píše něco o politice, protože všechno válcuje korona... 

Ale přesto se nám ukazuje několik věcí. 
 
1. Rozpočet bude deficitní, to je jasné. Vláda chce podpořit ty, kteří museli přerušit svou činnost a jsou bez příjmů. To je správné. Co ale správné není, že se nedebatuje o tom, kde škrtat. Opravdu se za takové situace nemůžeme vzdát podpory feministek, LGBT komunity a uprchlických projektů? Není náhodou dnešní stav příležitostí k tomu, konečně ukončit inkluzi? Jistě by se dalo šetřit i v jiných oblastech - existují všelijaké úřady k ničemu, kultura odčerpává plno peněz, které jsou teď potřeba jinde. I když vydávám knihy, jsem přesvědčená o tom, že podporu si zaslouží jen knihkupci, ne vydavatelé. Protože knížek se vydává tolik, že se ani nestíhají prodávat...
 

2. Nemáme žádnou slušnou opozici. Nikdo nevyužil příležitosti, aby se na probíhající krizi předvedl. Nikdo neobjevil žádné téma, které by mu pomohlo se zviditelnit. Nikdo nedokázal "přiložit ruku k dílu" tak, aby se předvedl voličům něčím smysluplným. Jediný, kdo aspoň neztratil body je Okamura a SPD. Obávám se, že politická mapa musí být překreslená, ale nevidím nikoho, kdo by to dokázal. Takže marasmus nepřitažlivé politiky nás bude zaplavovat i nadále...

3. Mnozí si stěžují, že antiislámské hnutí se definitivně rozpadlo. To je ale omyl - žádné tady nebylo. Hnutí nebo nějaký politický směr může fungovat jen na nějakém pozitivním principu - nikoliv na jednom negativním tématu. Silné opoziční hnutí se musí teprve zformovat - aby mohlo fungovat, musí být postaveno na ochraně svobody, na ochraně národních zájmů a na spravedlnosti. Nesmí tolerovat žádné dvojí metry nebo stavět na principech nesvobody nebo nespravedlnosti. Zatím se definují pojmy, o nějakém hnutí tu nemůže být ani řeči.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 18.4.2020

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/o-politice-v-case-korony


 

16. dub, 2020

Ministr vnitra Hamáček si užívá euforie. Po dlouhém období propadů, kdy si musel připadat jako looser, je najednou nahoře...

 Jak už to ale v pohádkách bývá, pokud jste předtím neudělali tři dobré skutky, princeznu a půl království nedostanete. A Jan Hamáček není žádný "hloupý Honza". Místo dobrých skutků pomáhal pomalu likvidovat jedinou autentickou levicovou stranu u nás. Pomalu a systematicky se dostával nahoru po zádech skutečných mužů z lidu.

Zatímco skuteční sociální demokraté bojovali proti inkluzi, on byl součástí partičky neoliberálních a novodobých sociálních demokratů, kteří natvrdo proti názorům vlastních členů a proti názorům odborníků, devastující inkluzi prosadili.

Tatíci v regionech tak konečně pochopili, že jim sociální demokracii ukradli všehoschopní, a po moci bažící mladí sociální demokraté.

Převzetí moci neoliberály bylo dokonáno předsednictvím Jana Hamáčka. Ten hlava nehlava pokračuje v linii, která sociální demokracii přivedla ke krachu. Jinak to neumí - potřeby voličů jsou pro něho španělská vesnice a vždy umí vzácně vyhmátnout téma, které občany spolehlivě naštve. Legendární je jeho oslava islámu a neutuchající boj s nenávistnými projevy na sociálních sítích.

Jeho boj se nikdy nedočkal ovací a potlesku, po kterém tolik baží. Až teď. S červeným svetrem najednou jeho arogance a pohrdání voliči dostalo nový kabátek. Touha po špiclování a omezování lidi se konečně sešla s touhami jeho voličů. Konečně si zažívá něco, co poznal jen letmo - přízeň a podporu lidí. S každým pozitivním komentářem na sociálních sítích jeho svetr ještě více rudne a jeho sebevědomí roste do nebeských výšin. Ten se své nové pozice jen tak nevzdá...

Je otázkou, jestli jeho přiblížení se voličům je jen krátký průnik křížících se cest nebo se voliči přidají k rytíři v červené zbroji na jeho cestě k definitivnímu nastolení policejního státu.

Troufám si tvrdit, že to nadšení pro nového silného vůdce brzy opadne. Jan Hamáček si totiž přízeň voličů žádnými minulými dobrými skutky nevysloužil. Jen ukázal, že umí zadupat na draka a to nestačí.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 16.4.2020

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/pohadka-o-muzi-v-cervenem-svetru


 

 

13. dub, 2020
Malé kostelíky, které ožívaly na Velikonoce dnes zejí prázdnotou...
 
Symbolika, která je výmluvná, až to bolí. Osiřelé chrámy s knězi v rouškách, kteří provádějí mše přes internet, jsou dokonalým dokladem naší ubohosti. Dokladem slabosti církve, která už nedokáže být duchovní oporou národa. Podrobila se zcela nelogickému nařízení.

Proč nelogickému?

I když přistoupíme na argument, že je třeba bránit šíření viru, musíme se ptát: "Proč hobbymarkety ano a kostely ne?"

Jakou logiku má nechat se lidi srocovat v chrámech konzumu a duchovní chrámy nechat zavřené? Navíc je téměř jisté, že by se v kostelích scházelo méně lidí než v supermarketech.

Církev tak tím, že se nebránila a poslušně přistoupila na svou degradaci, jen potvrdila svůj úpadek. Není divu, že ztrácí věřící stejně rychle, jako supermarketům rostou tržby.

A tak vidíme, jak lidi tajně navštěvují posilovny a hospody, ale služebníci církve jsou nejposlušnějšími z poslušných. Je to smutný pohled a je jisté, že duchovní obroda národa bude muset přijít z jiných míst. Bude muset vyrůst zdola, od lidí, kteří mají dost síly a víry v něco, co nás přesahuje. U církve ale oporu hledat nemohou...

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 13.4.2020

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/velikonoce-osirele-chramy