EVA HRINDOVÁ

3. zář, 2019

Nová reklama výrobce spodního prádla je super moderní a cool. Ukazuje ženu s výraznou nadváhou, která se navíc tváří velmi naštvaně. Jaké zákazníky má taková reklama oslovit? Koho má přilákat? Více než reklamou, je takové dílko obyčejnou propagandou...

Svět je prostě naruby. My dříve narození jsme si mohli užít krátkého svobodného nadechnutí v devadesátých letech. Pro nás je stále jasná hranice mezi normálním a přirozeným a mezi propagandou a aktivismem, který chce lidem do hlav natlouct vizi, která nefunguje. Kdyby fungovala, nepotřebovala by propagandu.

A tak se na nás z plakátovacích ploch, které dříve byly vyhrazeny harmonickým a krásným lidem a sdělením (protože kdo by chtěl prodávat přes ošklivost???) dívají nasupené a zamračené osoby pokud možno nebílé pleti, které svými výrazy chtějí dát najevo, že radovat se a kupovat si hezké věci je nemoderní a nenormální. Adoruje se jakákoliv úchylka a vybočení z normality, protože tím dají firmy najevo, že jsou diverzní, multikulturní a cool. Vyzdvihováním nenormalit si jen kupují vstupenku do lepší společnosti a především klid, protože na ně nikdo nebude útočit pro sexismus a genderovou a rasovou nevyváženost. Dřív jsme všude lepili srp s kladivem, dnes se všude cpou homosexuálové a černoši - ideálně v muslimském šátku. Princip je stejný - nevybočovat a mít klid.

Jenže dnes to nevybočování není zadarmo. Některé firmy, které přepálily novodobý aktivismus, mají problémy s klesajícími tržbami. A u většiny svých zákazníků přicházejí o důvěru a loajalitu. V České republice je to zbytečný hujerismus, který si firma za rámeček nedá.

V reálném životě propagandistická masírka také nese své plody. Většina mladých lidí si už zvyká na nezbytnou autocenzuru jako na něco běžného a normálního. Prostě si něco jiného myslí a něco jiného prezentují na veřejnosti. V horším případě se propagandou i řídí a dost zásadně si tím ničí život. Mají narušené vztahy a vztah sám k sobě. Opravdu jsme tohle chtěli, když jsme v roce 1989 radostně vítali svobodu?

Já jsem vůči reklamě a propagandě velmi otrlá - nenechám si zkazit své vnímání světa a nenechám si ani znechutit své vztahy vůči adorovaným skupinám osob. Ale já patřím k malé skupině takto odolných lidí. Většina zareaguje tak, jak je to běžné - to, co se jim nutí, začnou odmítat a nenávidět. Aktivistická snaha vybudovat krásný svět bez konfliktů vede jen ke konfliktům a svárům.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 3.9.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/vsechno-je-naopak


 

 

31. srp, 2019

Děcka nejsou schopná ani zalít kytky - pokud na to nemají grant...

Každý normálně myslící člověk to musí vidět. Všechny ty aktivistické záležitosti, u kterých mají naše celebrity skoro orgasmy, jsou jen šikovným způsobem, jak tahat peníze z veřejných rozpočtů. Vyděláte a ještě si zajistíte hezké PR - vypadá to pěkně, když se ty programy spouští, otvírají, instalují. Jako politik pak můžete něžně hovořit o životním prostředí a o tom, jak vám dobro lidstva leží na srdci.

No a když skončí doba udržitelnosti (která je nastavená v grantu), vše se zhroutí a nikoho už novátorské projekty nezajímají... Ale peníze byly utraceny, PR podpořeno.

Hanba to je!

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 31.8.2019

Zdroj:

https://www.idnes.cz/praha/zpravy/chytra-lavicka-magistrat-zahrada-uschla-vyrobce-zaleval-na-vlastni-naklady.A190823_154552_praha-zpravy_rsr


 

29. srp, 2019

Je to otázka, která probleskuje politickými diskusemi posledních pár let. Podle některých je dělení na pravici a levici přežitek, podle jiných je naopak třeba pečlivě rozlišovat a nezadat si s opačnou stranou ani jen trošičku...

Realita je ale úplně jinde.

Pravice a levice jako pojmy, které charakterizují chování lidí, stále fungují. Lidé jsou prostě buď levičáci nebo pravičáci. A neudělá s tím nikdo nic. Buď důvěřujete lidem a dopřejete jim svobodu (pravičák) nebo jim nedůvěřujete a máte potřebu se o ně starat, protože sami to přece nemůžou zvládnout (levičák). Tak to prostě je a můžete o sobě vykládat, co chcete, vaše pravá podstata se časem nevyhnutelně projeví. Dělení na pravici a levici je věčné a nikdy nezmizí.

To ale neznamená, že jedni jsou dobro a druzí zlo. Proto je absolutně nesmyslné ostrakizovat druhé a vymezovat se proti jedněm nebo druhým. Dospěli jsme totiž do doby, která sebou nese zásadnější problémy než hádky o způsobech přerozdělování a o čistotě pravicových či levicových řešení. Za humny nám roste invazivní armáda, která chce zničit západní civilizaci a v této situaci jsou akademické debaty o pravici či levici poněkud směšné.

O našem přežití rozhodne schopnost bránit se, míra naší racionality, ochota krátkodobě sáhnout k možná drastickým řešením (deportace, vyvlastňování, regulace proti posilování vlivu korporátních firem, omezování vlivu politických neziskovek, bránění se pitomostem z EU atd.). Dnes není čas na akademické debaty a snobské vymezování.

Snaha udržet čistou pravicovou nebo levicovou politiku je nesmyslná, malicherná a mnohdy i škodlivá. Vidíme to na existujících politických stranách, které jsou nejčastěji nazývány pravicovými nebo levicovými. ODS tak ignoruje nálady lidí, kteří mají dost protěžování a omlouvání podnikatelů obecně. V minulých letech se setkávali s podnikatelskou nenažraností příliš často a nejsou ochotni se za podnikatele postavit. Stejně tak ČSSD nepochopila, že lidé mají dost rozdávání peněz všem, co křičí. Hlasy levicových voličů už se dnes nedají koupit za pastelkovné nebo za odpuštění poplatku u lékaře.

Lidé nejsou hloupí a vidí, že současná doba potřebuje jiná řešení. Potřebuje politiky, kteří vystoupí ze stereotypních rolí a budou reagovat operativně a věcně. S pochopením současných společenských dějů. Potřebujeme věci vrátit do normálu, protože doba se vymkla z kloubů. A k tomu jsou potřeba lidi, kteří jsou schopni pojmenovat problém, nenechají se zblbnout politickou korektností, mají odvahu a nebojí se médií. Jsou potřeba silní konzervativní politici, kteří stojí pevně nohama na zemi. A je zcela jedno, jestli jejich srdce bije vpravo nebo vlevo. Důležité je, aby bilo! Slaboši, kteří v přítmí svých kanceláří vymýšlejí marketingové strategie, které zakryjí jejich neschopnost postavit se čelem realitě, jsou politicky mrtví.

Proto vždy s trpkým úsměvem na rtech sleduju vyjádření těch, kteří odmítají nutná řešení, protože nejsou dost pravicová nebo dost levicová. Dnes potřebujeme víc – potřebujeme funkční řešení. Se smutkem v očích pozoruju ty politiky nebo aktivisty, kteří si nechtějí špinit ruce s tím nebo oním, protože je to komunista nebo bývalý člen ODS. Proč se tak oslabujeme? Včera bylo včera a dnes je dnes. Mnozí teprve postupně dospěli k pochopení stávajícího marasmu a takových lidí není moc. Je odpovědné se štítivě vymezovat kvůli malichernostem? Není – jde o přežití.

Levice a pravice existuje a existovat bude, ale dnes je třeba vzájemné rozdíly potlačit. Je třeba zahodit stará politická klišé a konečně konat. Hned a s každým, kdo je schopen vidět problém a odvážně ho řešit.  

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 29.8.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/je-pravice-levice-prezitek


 

 

27. srp, 2019

Dnes jsem se nechala vyprovokovat k diskusi na svém twitterovém účtu. A byla to chyba...

S některými lidmi prostě diskuse není možná. Jenže to nepoznáte hned. 

Občas se k mým příspěvkům vyjadřuje jeden pán, s kterým jsem kdysi spolupracovala a vycházeli jsme dobře a korektně. Bláhově jsem si myslela, že fakt osobní známosti lidi brzí v urážkách a nespravedlivém nálepkování. No, nebrzdí. Za jeden svůj status, který nebyl nijak namířen vůči osobě onoho pána jsem schytala spršku urážek. Jsem na to zvyklá, ale lidé, s kterými se znám osobně, se většinou drží zpátky a při debatách se l nadávkám a urážkám neuchylují.

Přestože jsem zvyklá na ledacos, toto mě zasáhlo více, než vulgarity anonymních trollů. Kam se naše společnost dostala, když už se k vulgaritám a nespravedlivým nálepkám uchylují i lidé, kteří nejsou chránění anonymitou? To jako když onoho pána potkám v Olomouci na ulici, mám očekávat, že mi plivne do tváře? Nebo dokonce něco horšího? Jak daleko je k lynčům? To jsou otázky, které mě napadají a není mi z nich dobře.

Vždy si člověk může myslet, že má pravdu, ale měl by hovořit tak, aby dal prostor i jiným pravdám. Minulost nám totiž ukazuje, že se často lidé mýlili a v zájmu jejich zaručeně jediné pravdy se zabíjelo, mučilo, věznilo. Nějak na to zapomínáme. Dnešní hloupou diskusí na Twitteru byl pro mě překročen Rubikon. Pro "jedinou" pravdu lidé zahazují i slušnost a likvidují dobré vztahy mezi sebou samými. Co nás tedy v budoucnu bude chránit? Není to pěkné zjištění a nejde mi tu debatu bagatelizovat. Nemůžu to hodit za hlavu. 

Až se budete s někým ze svého okolí hádat, mírněte se. Pořád jsme lidi a slušnost a respekt ke druhému by nás měla odlišovat od barbarů. Já vím, je to těžké - když vám někdo tvrdí, jak s migrací v Německu klesla kriminalita, těžko si zachováte chladnou hlavu. Ale stále se o to musíme pokoušet. Protože zítra se budeme navzájem potřebovat jako spojenci proti mnohem větší přesile.

Normálně mi koťátka pomůžou, ale dnes to nezabírá.

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 27.8.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/kdyz-cloveka-neuklidni-ani-roztomile-kotatko


 

 

21. srp, 2019

Jak kdysi správně poznamenal pan prezident Zeman, holocaust nezačal transporty. Začal první lavičkou, na kterou si nesměl sednout Žid… A lidé mlčeli, protože jim ta selekce nepřišla nijak hrozná. Promlčeli se až k plynovým komorám...

Dnes lidé také mlčí, protože jim ty dvojí metry a nespravedlivé nálepkování nepřijdou také tak hrozné. Vždyť se to týká jim nesympatických osob, a tak před tím dvojím metrem přivřou oči. Mluvím z vlastní zkušenosti. Taky jsem schvalovala odvezení poslance Sládka do vazby a následné hladké těsné zvolení prezidenta Havla. Poslanec Sládek mi byl nesympatický a zpětně přiznávám, že jsem v tomto ohledu souhlasila s mainstreamem. Nepřišlo mi nijak alarmující, že se někomu nesympatickému děje příkoří. Prostě jsem jela na vlně s davem.

Stejně jako to dnes dělá mnoho lidí. Nemyslí a jen přejímají skupinové chování podporované médii a celebritami. Hřeje je pocit, že stojí na té správné straně a identifikují se se správnými lidmi. Pokud mají nějaké pochybnosti, raději je zatlačí hluboko do svého vědomí, protože když se kácí les lítají třísky a vůbec. Nesympatičtí a „špatní“ lidé si trochu nespravedlnosti zaslouží. Jenže tak začínaly všechny totality – nejen holokaust. Na začátku byly malé nespravedlnosti na určité skupině lidí, která byla vybrána jako terč společenské frustrace. Bohatí židé, kteří okrádali chudé Němce, sedláci, kteří měli dost jídla a majetku a bránili se socialistickým experimentům, intelektuálové, kteří dráždili svou svobodomyslností a neochotou přistoupit na revoluční zjednodušování. Pořád je to stejné.

Když hubatého Okamuru nazvou populistou, nikdo se neobtěžuje zkoumat, v čem ten jeho populismus tkví. Není třeba o tom přemýšlet, rozdělení rolí je předem určeno a vlastní uvažování se nevyžaduje. Stejně tak se nikdo nepozastavuje nad tím, když policie stíhá poslankyni SPD za výroky, které jsou pravdivé a jen popisují realitu. Nemusí se vám její srovnání migrace s invazivními druhy rostlin líbit, ale je to jen srovnání. Nevyzývá nikoho k hubení „plevele“ ani nedehonestuje nijak samotné migranty. Jestli toto není šikana, tak už nevím, co jiného by šikanou mohlo být.

Chování policie a médií tak vytváří jasně definovanou skupinu občanů, ke které se bude přistupovat jinak než k ostatním. Vzniká tady skupina občanů s menšími právy. Každá totalita má takové skupiny. Lidi, na které se navádí hněv společnosti, propaganda je ukazuje jako méněcenné a systematicky je jim upíráno právo na spravedlnost. Za tichého souhlasu „lepších“ lidí, kteří dělají vše proto, aby se nějakým nešťastným způsobem neocitli ve skupině méněcenných. Mlčí se k jejich buzeraci na sociálních sítích, mlčí se k jejich pomlouvání v médiích a jejich systematickému špinění, mlčí se k jejich problémům v zaměstnání a k omezování v jejich podnikání. Jsou méněcenní, proto se tolerují jejich menší práva. Ústava neústava.

Chápu, když lidé mlčí čím dál častěji proto, aby si nedělali problémy, protože mají malé děti nebo velké hypotéky. Ale není to správné a každého demokrata by to mělo přimět k aktivitě. K obraně spravedlnosti a práva. K obraně ústavních pořádků, které nejvíce svým mlčením porušují ti, kteří mají demokracie plné huby. Typicky naši „umělci“. Jsou to jen tupí ubožáci, kteří svým chováním přispívají k zavádění totalitních praktik. Demokracie totiž není a nemůže být skutečnou demokracií, pokud jejích výhod mohou využívat jen „schválení“ občané. Pokud existuje skupina lidí s menšími právy – a několik takových skupin tu máme – nemáme demokracii.

Na začátku totality vždy stojí nespravedlivá ostrakizace nepohodlných. Dnes to jsou někteří politici (především SPD a KSČM), lidé, co mají rádi Ortela, lidé, co nemají rádi islám, lidé, co kritizují farmaceutické firmy, lidé, co kritizují gender a LGBT aktivismus. Ti všichni mají prokazatelně umenšená svá práva a požívají statusu méněcenných občanů. Za ohromujícího mlčení těch, kteří by mohli nástup korporátní totality zastavit. Stejně jako mlčeli ti, kteří přehlíželi první lavičky, na které si nesměli sednout Židé…

Autor: Eva Hrindová, Olomouc, ČR, 21.8.2019

Zdroj:

https://www.evahrindova.cz/od-dvojiho-metru-ke-gulagum