NÁZOR ČTENÁŘE

17. srp, 2018
Milé děti. Je tu třetí díl vašeho oblíbeného nepravidelného občasníku o mediálních klamech – tedy způsobech, jakými sdělovací prostředky mohou ani jednou nezalhat, ale přesto neříkat pravdu...
 
Dnešní úvaha byla napsána již před nějakým časem, nicméně ne dost rychle, aby byl aktuální článek, který ji inspiroval – a zapadla. A zapadlá zůstala až do chvíle, kdy se v článku Hospodářských novin v rubrice „Neklidná zóna Jana Bartáčka“ objevil článek, srovnávající českou kulturu a islám prostřednictvím svědectví o náhodném setkání mladé, dobře oblečené muslimky a dědečka v nátělníku a sandálech. 
 
Nebudu se pobuřovat nad ostentativní autorovou islámofilií, či pohrdáním lidmi, kteří jeho názory nesdílejí. Byť s nimi osobně nesouhlasím, autor má na tyto názory právo. Má právo je zastávat, má právo je publikovat. Přesto je tento článek něčím, co vůbec nemělo vyjít – a pokud ano, tak ne v seriózním a tištěném médiu. Ale vraťme se k pojmu „spin“.
 
Tak tedy. Média, chtějí-li být brána vážně, musí psát pravdu. Je-li to které médium přistiženo při lži, automaticky klesá jeho kredibilita. Doba ovšem zároveň nahrává rychlým, snadno vstřebatelným zkratkovitým sdělením. Pokud čtenáři předložíme informaci, která je jednoduchá a ověřitelně pravdivá, čtenář obvykle nebude pátrat po pozadí událostí. Nebude se zajímat o skutečnost, která zhusta bývá komplexnější, než to, o čem si právě přečetl. Prostě přijme článek za pravdivý a na jeho základě si utvoří názor – který může být i protichůdný oproti názoru, který by si utvořil, kdyby znal celou skutečnost.
 
Takovémuto záměrně selektivnímu přinášení informací se říká spin. Tuto techniku manipulace se čtenářem či divákem ve skutečnosti využívá kde kdo, protože je účinná a dokonce jednodušší, než přinášet informace vyvážené a nezaujaté. Hotové žně má ve stranicky angažovaných médiích, protože osobní přesvědčení pisatele k ní přímo vede. Čím vyhraněnější má pisatel názor, tím pravděpodobnější je, že budou jeho články jaksi jednostranné.
 
Jak to konkrétně vypadá? Modelový příklad je jednoduchý: dejme tomu, že ministr práce a sociálních věcí (MPSV) předloží návrh změny zákonů, která by umožnila namísto vyplácení přídavků na děti pracujícím rodičům odpovídajícím způsobem snížit daně, což by vedlo k nižší administrativní zátěži a v konečném důsledku k úsporám ve státním rozpočtu. Jaké zprávy o tom přinesou jednotlivá média?
 
Neutrální média by o tomto návrhu neměla důvod informovat, protože pro běžného diváka by se nezměnilo téměř nic. Nebyl by zkrácen na penězích, jen by se změnil způsob, kterým k němu dotečou – a protože většina diváků jsou zaměstnanci, kteří si nevedou vlastní účetnictví, celá kauza je vlastně nezajímavá.
 
Pravicová média (i když... řekněme spíš „média nakloněná MPSV“) by ovšem celou kauzu vypíchla jako geniální tah: „MPSV proti byrokracii! Rodičovská sleva na daň podpoří státní rodinnou politiku a povede k zeštíhlení administrativy.“ 
To zní lépe, že? Najednou je z neslané-nemastné informace emotivní výkřik, který diváka zaujme. A navíc je to pravda.
 
Levicová média (či, řekněme, „média zaměřená proti MPSV“) by reagovala křiklavými titulky... asi takto: „Hazardní reformy! MPSV chce zrušit přídavky na děti! Stovky státních zaměstnanců přijdou o práci!“
 
I tohle je přece pravda, i tohle je emotivní, i tohle zaujme. Jen názor, který si čtenář utvoří, bude jaksi v přímém rozporu s názorem čtenáře prvního plátku. Přitom oba články jsou pravdivé a referují o té samé události...
 
Těch příkladů kolem sebe vidíme v každodenním životě bezpočet. V českém kontextu Babišova média, která svého vlastníka pochopitelně šetří, nebo Forum24, které do něj naopak nadmíru tepe. Ve světovém kontextu informace o pravicových aktivistech a prezidentu Trumpovi bývají přinášeny vesměs tak, aby je co nejvíce poškodily, zatímco informace o aktivitách nové levice bývají přinášeny tak, aby její aktivity omlouvaly. (Přirozeně až na vyhraněně pravicová média, kde je tomu naopak.) A s tím islámem...
 
Nepochybuji, že článek Jana Bartáčka je pravdivý. Celkem chápu, že muslimka z tohoto srovnání vychází sympatičtěji, než nemuslim. Jen je třeba uvědomit si, že v něm není srovnáván pouze islám a evropská kultura.
 
Je v něm srovnávána muslimka patrně z vyšší třídy (krásně oblečená, s kufříkem) s čechem zjevně z nižší třídy, patrně důchodcem (obnošené oblečení, žabky). Možná vás to překvapí, ale lidi z vyšších tříd vnímáme jako „něco víc“ než lidi z nižších tříd jaksi automaticky, pokud nás jejich chování nepřesvědčí o opaku. Každopádně ale ve většině případů jsou lépe oblečení lidé vnímáni jako přitažlivější – konečně, říká se, že „šaty dělají člověka“.
 
Je v něm srovnávána zahalená mladá žena s relativně odhaleným starým mužem. Kupodivu, mládá žena působí téměř vždy estetičtěji, než starý muž. A vkusné oblečení zakryje případné nedostatky.
 
Je v něm dokonce srovnáván tělesný pach. Opět, staří muži přirozeně páchnou více, než mladé ženy; navíc, je-li žena zcela zahalená a má-li parfémované oblečení, pach jejího potu necítíme, ať už je jakýkoliv.
 
A dokonce se v něm argumentuje kulturní úrovní, přičemž ale o muslimce se nedozvíme prakticky nic (jen že byla mladá, hezká a dobře oblečená) a o dědečkovi jen o málo více (že nemá rád islám).
 
Vynechejme ze sporu islám. Změnilo by se něco? Nebo by stále chudý, nepohledný, lehce oblečený starý muž působil méně sympaticky než mladá, krásná, bohatě oblečená žena?
 
Jenže Bartáčkův článek, štvavý a manipulativní, dělá vše pro to, aby budil emoce. Aby lid sluníčkový uznale pokyvoval, jak to zase někdo zaprděným čecháčkům natřel. Aby oni čecháčci nadávali na islamofilní sluníčka. Zkrátka, aby se obě strany již tak dost vyhroceného konfliktu utvrdily ve svých stanoviscích. 
 
A především: aby se nad tím článkem čtenář nezamyslel. Protože kdo se nad tím článkem zamyslí, vytáhne z toho zhruba tuto informaci: „Příznivce islámu byl svědkem náhodného setkání odpůrce islámu s muslimkou. Řečený odpůrce muslimku nenapadl ani neomezoval.“ 
A z toho, jak jistě uznáte, se senzace vytváří těžko.
 
+ + +
 
Z původního článku o spinu nezůstalo moc. Tak jen rychlé shrnutí toho, o čem byl:
 
Švédští vědci zjistili, že lidé, kteří jsou citlivější na tělesný pach a důslednější v osobní hygieně, mají ve většině případů konzervativnější a/nebo pravicovější názory. Studie, která toto zjistila, je co do spolehlivosti diskutabilní (pouze 200 účastníků; logicky chybné hypotézy i závěry), nicméně tento výsledek není ani překvapivý, ani nepochopitelný. Ke konzervativním názorům patří i sklon přijímat výchovou vštěpené normy slušného chování. A dbát o osobní hygienu a neobtěžovat ostatní svým pachem normou slušného chování je – přinejmenším v západní civilizaci. Pokud tedy vezmeme v úvahu, že konzervativní lidé více dbají o osobní hygienu, nepřekvapí nás, že mezi těmi, kdo dbají o osobní hygienu je více konzervativců. Tolik neutrální zpráva.
 
Levicový deník „The Guardian“ ovšem ucítil (pun intended) příležitost, jak toto zjištění převést na útok proti pravičákům – a vydal článek, tvrdící, že kdo dbá o osobní hygienu a vadí mu tělesný pach, ten je xenofob, pravičák, a podporuje autoritářské způsoby vládnutí. Jinými slovy, je to fašista a volil Trumpa...
 
Přiznám se, nepodařilo se mi najít zprávu o tomtéž výzkumu s pravicovým spinem. A tak si jen s přivřenýma očima a úsměvem na tváři mohu představovat ty palcové titulky, hrdě oznamující celému světu: 
 
„Vědci zjistili: Levičáci smrdí.“
 
Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 17.8.2018
 
Kam dál?
 
Zdroj:
 
Článek Jana Bartáčka
 
Heslo „Spin“ na wikipedii 
 
Studie o vztahu averze k tělesnému pachu a politických preferencí
 
Článek v Guardianu

 

22. čvc, 2018

„Jo, měl by ses stydět,“ řekla. „Za to, že jseš pravičák, bys v Německu ztratil práci a normální lidi by si před tebou uplivovali, a bylo by to jenom dobře. Všichni pravičáci jsou přece islamofóbní rasisti...“

 

Za normálních okolností bych v tuhle chvíli odešel. Ale byla to sympatická holka; a navíc, takhle blízko jsem se ještě k vyhraněnému sluníčkáři nedostal. Tak jsem si řekl, že přece jen zkusím diskutovat. Ale popořádku.

 

Je to už přes měsíc, ale tahle konkrétní vzpomínka v té hlavě leží a ne a ne se jí zbavit. Totiž, díky svojí práci jsem se dostal na pár dnů do jistého jihočeského města. Seznámil jsem se tam s děvčetem, jehož jméno mi už stihlo vypadnout z hlavy, takže jí říkejme třeba Anička.

Anička je od pohledu fajn holka. Je jí asi tak pětadvacet. Je docela dost chytrá, úspěšně studuje druhou vysokou školu. Jinak sympaťačka, a to málo, co jí na vzhledu chybí ke kráse, nahrazuje příjemnou osobností a srdcem na dlani. Pracoval jsem po večerech, ona vypomáhala jako dobrovolnice a v pauzách bylo možné si povídat o všem možném. A protože žijeme v době, v jaké žijeme, samozřejmě došlo i na politiku. A když jsem prohlásil, že současný mediální diskurs je nastavený tak, že se skoro stydím říct, že jsem pravičák, padla ta výše uvedená věta.

„Proč bych podle tebe přišel o práci?“ zeptal jsem se.

„Protože všichni pravičáci jsou rasisti a islamofobové,“ opáčila. „A já mám v příbuzenstvu muslima, takže vím nejlíp, jací muslimové jsou.“

„Počkej,“ já na to, „mně na rase nezáleží. Buď s tím člověkem vyjdu, nebo ne – a je mi jedno, jestli je bílej, černej, nebo puntíkatej. A islám je prostě náboženství jako každé jiné.“

Zasmála se. „No fajn, tak to jsi první pravičák, co podporuje přijímání migrantů.“

„Moment,“ zarazil jsem ji, „a na to jsi přišla jak?“

„No protože přece jenom rasisti a islamofobové jsou proti. Schválně, zkus najít jedinej argument, co nebude rasistickej.“

 

V duchu jsem obrátil oči v sloup, nicméně výzvu přijal.

„No dobře. Tak co třeba nárůst organizovaného zločinu? Když migranti přicházejí rychleji, než je možné je integrovat, tak pak vznikají uzavřené komunity – státy ve státě, to uznáš, ne? A takovéhle komunity ti vzniknou raz dva, a v závěsu s nimi i organizovaný zločin. Však s tím mají zkušenosti v Americe, ať už šlo o italskou nebo čínskou mafii, u nás v Česku byla mafie ukrajinská, ruská, notoricky známí jsou vietnamci, kteří mají pod palcem velkou část obchodu s drogami – a mluvil jsem i s jistým českým občanem, který, řekněme, „kontroverzně podniká“ ve Velké Británii... Model je to vždycky ten samý, tihle lidé seberou svoje neintegrované (a leckdy i neintegrovatelné) krajany a dají jim lepší příležitosti, než majoritní společnost, výměnou za absolutní poslušnost. A nemyslím si, že by ti tvoji migranti byli jiní.“

Zpočátku přikyvovala, pak už ne, ale neprotestovala, mlčela.

„Ale to nemusíme chodit do organizovaného zločinu. Většina z nich bude chudá – a chudoba velmi často podněcuje riskantní chování, agresivní boj o zdroje, leckdy za hranou zákona. Bezhlavé přijímání migrantů by ti automaticky zvýšilo drobnou kriminalitu, a násilnou nejspíš taky, prostě proto, že kdo je chudý, nemá moc co ztratit.“

„No proto jim musíme dát dostatečně vysoké sociální dávky,“ namítla.

„Spíš výpalné?“ ušklíbl jsem se. „Ale dobře. Jenže kolika z nich takhle pomůžeš? Zkus si jít po Praze a každému bezdomovci, kterého potkáš, dát stovku. Ti z nich, kteří si za to nekoupí alkohol, budou mít zajištěné jídlo na den – ale i kdybys jich podarovala dvě stě, nepomůžeš krátkodobě všem, dlouhodobě nikomu, a ještě budeš o dvacet tisíc chudší. Tím neříkám, že by se nemělo pomáhat, ale jenom nasypat peníze a o zbytek se nestarat – to fakt není řešení.“

Zase mlčela.

„Další věc, sexuální kriminalita.“

„Jo, tím se ohánějí všichni náckové,“ ona na to. „Abys věděl, Češi znásilňujou taky:“

„Jasně, všichni znásilňujou,“ kývl jsem. „Ale mnohem horší je to vždycky tam, kde je málo žen. Proč myslíš, že znásilňujou vojáci? Protože jsou moc dlouho spolu samí chlapi. Nebo ta znásilnění v Indii? Dlouhodobá sexuální frustrace, daná malým zastoupením žen ve společnosti a tím i malou pravděpodobností získání pohlavního styku mírovou cestou...“

„Jsi nechutnej.“

„Možná, ale kdo připlouvá na těch lodích? Ženy a děti? Nebo mladí, sexuálně frustrovaní muži?“

„To vím náhodou přesně, byla jsem pomáhat,“ řekla. „Většinou muži, občas se tam vyskytne rodina, ale většinou jsou to muži, za kterými přijede rodina, až budou zabezpečení... A vůbec, nesnaž se mě strašit, stejně většinu znásilnění provede někdo, koho ta holka zná.“

„Počkej, a na tom je něco špatného?“ usmál jsem se, pravda, poněkud cynicky. „Vždyť to akorát znamená, že je tady docela bezpečno – že je dost nepravděpodobné, že si tě někdo náhodně odchytí v noci v parku, jak se to poslední dobou stává i v tom tvém Německu...“

Nadechla se k odpovědi, ale pak si to rozmyslela.

„No a to náboženství,“ povídám.

„Jasně, teď mi budeš kázat, jak je islám špatnej...“

„Proč? Islám je jenom další abrahamovské náboženství, stejně dobré, jako lidi, kteří ho vyznávají.“

„Správně. Muslimové jsou normální lidi.“

„No, jo – jenže s vírou je ta potíž, že je fajn jen v malém množství. Však Židi taky dělali genocidy...“

„Myslíš třeba genocidu Palestinců?“

„Myslel jsem spíš knihu Makabejských. To je v Bibli... Nebo křesťani, myslíš, že křesťanští fanatici zabili málo lidí? Ale pořád to není věc náboženství, ale fanaticismu. To zlo, to jsou ti lidé, kteří věří tak tvrdě, že se s nimi nedomluvíš – oni nepotřebují argumenty, oni vědí, že mají pravdu a nikdo jim ji nerozmluví. Víš? Ale člověk, který utíká před válkou nebo i jen chudobou a není fanatik, tak bude sotva vyžadovat život podle šaríe, halal jídlo a modlitbu pětkrát denně, nezdá se ti?“

Mlčela.

„No tak co mi na to řekneš?“ zeptal jsem se po chvíli. „Řekl jsem ti hned čtyři argumenty, ani jeden nebyl ani islamofobní, ani rasistický. Ty jsi mi neřekla ani jeden...“

Podívala se na mne jako na cosi zvlášť odporného.

„Já totiž nepotřebuju argumenty. Já se s tebou vůbec nepotřebuju bavit. Já vím, že mám pravdu a nikdo mi ji nerozmluví.“

+ + +

Další rozmluvu jsem vedl s panem H. Je to Němec s českými kořeny, nicméně žijící v Německu a mluvící velmi špatnou češtinou. Rozmluva byla delší, ale poreferovat se o ní dá velmi krátce.

„Já už si normálně zrušil české občanství,“ řekl. „Tak moc jsem se styděl za to, že jsem poloviční Čech. Vy Češi, a ten váš strach z muslimů, které tady ani nemáte... Smiřte se s tím, nemůžou být všichni jenom v Německu. Nějaký strach nehraje roli, prostě se s nimi budete muset naučit žít. Já se taky naučil žít s těma, co jsou tam u nás. A že jich tam je!

A myslíš, že se mi to líbí? Že dělají hluk a bordel? A že když jdeš po ulici, a koukáš se na ně moc dlouho, nebo se podíváš na jejich holky, že ti hrozí, že ti dají přes držku? A že ženské nemůžou po setmění chodit po ulicích samy? No jasně že ne, jasně že mi to vadí. Ale proto je přece proboha nebudu vyhánět pryč. Prostě se musíme naučit s nimi žít a doufat, že i oní se naučí žít s námi.“

+ + +

No a konečně, pan J. Je to jeden z nepříliš známých, ale o to úspěšnějších Čechů – má americké občanství a za sebou dlouhou kariéru ve filmovém a televizním průmyslu. Žije v USA, do Česka se vrací na dovolené. Zpočátku si stěžoval na prezidenta Zemana, ovšem proti jeho srovnávání s Trumpem se rázně ohradil.

„Tak to prr,“ povídá. „Ano, je pravda, že USA jsou teď rozdělené, jako nikdy, co pamatuju. Ale to všechno dělají média. O politice se nemá podávat zprávy jako o sportu. Volič má být volič, ne fanoušek. Rozhodovat se pragmaticky, podle toho, co je v danou chvíli potřeba. Podívejte se, já jsem třeba liberál. Levičák, i náturou, fakt. Takže jsem volil Hillary. Ale když se podíváte, co ten Trump dělá...

Třeba jako Čecha mě mrzí jeho vztah k Evropské Unii. Jako Američanovi mi dělá starosti to, že působí jako neřízená střela. Že ráno řekne něco, a večer vám bude tvrdit něco jiného. A že je takový bezprostřední a emotivní, to také není dobrá vizitka. Ale když se podíváte na ty věci, co tvrdí dlouhodobě, vždyť to dává smysl.

Vždyť je přece pravda, že USA přichází o peníze, když jsou mezi nimi a jinými zeměmi nerovnoměrná, nebo dokonce jen jednostranná cla.

A taky je pravda, že většina EU nepřispívá dost do NATO a všechno to táhnou Američani.

A s těmi ilegály – to je to samé, jako liberál bych byl pro rozvolnění udělování víz do USA, ale hlavně ať tam ti lidi nelezou nelegálně. Víte, co to s sebou nese za kriminalitu? Rok a půl jsem žil v chudší čtvrti v New Orleans... Asi takhle, jestli se Trumpovi podaří omezit ilegální migraci, tak mu zatleskám.

Nebo jak zreformoval cla a daně, takže se přestalo americkým firmám vyplácet outsourcovat výrobu do Asie, čímž zmenšil nezaměstnanost.

Nebo mír se Severní Koreou.

Nebo že je schopný se domluvit s Putinem... Vy mladí už si nepamatujete studenou válku, my ještě jo – a je dobré, aby se šéfové velmocí zvládali domluvit, i když mají minimum společných zájmů.

No prostě, Trump se mi nelíbí,“ pan J. se rozpačitě usmál, „jednak že je republikán a jednak že je takový neotesaný a hrubý, ale jestli si povede dál tak, jako dosud, a bude kandidovat znovu, tak mu asi ten hlas dám.

Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 22.7.2018


 

17. čvc, 2018

Ani po víkendovém sjezdu pro mě není přijatelná SPD. Předkládám 10 bodů - klíčových věcí, které SPD i nadále postrádá...

1) Postrádá odborníky a profesionály, AfD, FPÖ, Lega Nord, Fidesz - všechny tyto strany vedou ekonomové, právníci, lékaři a další špičky ve svých oborech.

2) Postrádá výrazné osobnosti. Díky egocentrismu pana předsedy, který vedle sebe nesnese výrazné figury, které by mohly přitáhnout nové voliče, naopak se obklopuje obskurními figurkami, které straně spíše škodí (Rozner, Koten, Kohoutek, Volný, Levová aj.)

3) Je pouze monotematickou stranou, kromě migrace a islámu nemá žádné další atraktivní body, co by uměla prodat a kterými osloví širší voličské spektrum.

4) SPD díky absenci oněch špiček nedokáže oslovit vyšší příjmovou třídu a tím získat sponzory a peníze. Navíc díky silně neprůhlednému financování je i pro vyšší kruhy nedůvěryhodná a bez peněz politiku dělat nejde.

5) SPD má silně levicový program, čímž špatně cílí na voliče. Nejvíce zklamaných a hledajících voličů není na levé, ale pravé straně spektra.

6) Strana absolutně nevyužívá potenciál členství v MENF, kromě jedné konference nic a to je po čertech málo. Zisk 11 procent je naprosté maximum, víc už nikdy SPD nezíská, jakýkoliv zisk v budoucích volbách nad 5 procent bude úspěchem.

7) Stranou už teď cloumají obrovské nepokoje a členská základna se rozpadá, rozpad JM krajské pobočky, hromadné odchody členů v dalších krajských pobočkách.

8) Dalším zahozeným potenciálem je komunikace s voliči mimo sociální sítě. Strana je neviditelná, zcela chybí centrálně řízené debaty s občany, veřejné akce a diskuse, semináře nebo konference.

9) Naprosto nulový potenciál směrem k mladému voličstvu. AfD, Fidesz ale např.i Kotlebu hodně volili mladší lidé, jelikož základem jejich politiky je podpora mladých lidí a rodin. To zcela SPD postrádá.

10) Na závěr musím říci, že SPD je prostě slepá ulička, protože je to strana, se kterou nikdo nechce spolupracovat, ale zároveň není schopná oslovit širší spektrum voličů a také nemá snahu cokoliv na své politice změnit. Taková strana nemá z dlouhodobého hlediska šanci uspět.

Autor: Teodor Thon, Praha, ČR, 17.7.2018


 

16. čvc, 2018

Novou stínovou ministryní „proti diskriminaci“ byla jmenována členka britského parlamentu Naz Shahová. Má se starat o „ženská práva“ a „rovné příležitosti“...

Jak se uvádí v článku:

V roce 2017 potom na adresu rotherhamských obětí sexuálního zneužívání na Twitteru poznamenala, že by měly „držet pusu pro dobro rozmanitosti“.

Konec citace

Tak něco málo k případu muslimských znásilňovacích gangů v Rotherhamu, o kterých autorka uvedeného článku na idnes.cz hovoří jako o „obětech sexuálního zneužívání“

Podle šéfky vyšetřovací komise britského parlamentu, která byla naprosto otřesena výsledky svého vyšetřování – tak otřesena, že zapomněla na politickou korektnost a jinak obvyklou tupou loajalitu k režimu – a prohlásila veřejně, že takových obětí může být v Británii možná až milion. Jeden milion bílých britských dívek pohlavně zneužitých nebo znásilněných muslimskými znásilňovacími gangy.

M I L I O N  B Í L Ý C H  B R I T S K Ý C H  D Í V E K znásilněných nebo pohlavně zneužitých muslimskými gangy

Proč jste si, slečno nebo paní nebo transko nebo ono bezpohlavní (čert aby se v těch moderních osloveních vyznal, ne?), tedy proč jste si, autorko onoho článku v idnes.cz, Ditto Kotoučová, nenašla nějaké informace o těchto odporných případech?

Jeden milion bílých britských dívek a žen znásilněných a zneužívaných. To je 4 x více než odhadovaný počet obětí znásilnění během občanské války / genocidy ve Rwandě. A Vy píšete „oběti sexuálního zneužívání“ jako kdyby šlo o dvě, tři oběti. 4 x více než odhadovaný počet obětí znásilnění během občanské války / genocidy ve Rwandě. Jste sto to pochopit, Ditto Kotoučová? Jak budete psát příště třeba o Osvětimi? Jako o porušování pracovního práva a stravovacích a hygienických norem, když tam lidé umírali často z přepracování, vyčerpání a na nemoci? Co Vás naučili na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Ditto Kotoučová?

Mezi dívkami a ženami mezi 5 a 30 roky věku jde o každou desátou. Každá desátá britská bílá dívka nebo žena byla znásilněna muslimskými znásilňovacími gangy.
Některé z těch dívek byli znásilňovány přibité za jazyk k desce stolu. Některé z těch dívek byly znásilněny uraženým hrdlem lahve. V Rotherhamu to trvalo 16 let, kdy policie o všem věděla a nic – kromě zastrašování obětí - neudělala. Šestnáct let!

A co na to ministryně britského chalifátu pro „práva žen‘‘? Volně řečeno: Držte
hubu a nechte se znásilňovat přibité za jazyk k desce stolu nebo uraženým
hrdlem lahve. "Pro dobro rozmanitosti“

To, co se stalo v Rotherhamu a v dalších a dalších městech islamizované Británie
má rozměry GENOCIDY. Jakákoli civilizovaná země musí naprosto odmítnout
režim země, kde osoba veřejně schvalující otevřenou brutální genocidu na
dívkách a ženách vlastní země nejen není potrestána, ale dokonce dělá kariéru v
POLITICE.

Naz Shaová by ve slušné, civilizované zemi byla trestně stíhána pro
veřejné schvalování a propagování genocidy. Naz Shaová by ve slušné, civilizované
zemi dostala odhadem dvanáct let a doživotní zákaz být volena do
jakýchkoli volených funkcí. V islámském chalifátu, kdysi známém pod jménem
Velká Británie, je ale Naz Shaová v pohodě. Dělá kariéru. Tommy Robinson byl za
reportáž o muslimských znásilňovacích skupinách uvězněn a poslán do vězení
pověstném tím, že je ovládáno muslimskými gangy. „Britský“ šaría soud ho poslal
na smrt.

Britský režim každým dalším krokem sám sebe vyřazuje společnosti slušných,
civilizovaných zemí.

Autor: Michal Brand, Praha, ČR, 16.7.2018


 

10. čvc, 2018

Nomenklaturní aparátčíci a svoboda aneb Kdo je nepřítelem produktivní části společnosti...

V návaznosti na předchozí článek „Počkáme, až esesákům dojdou náboje“ přidávám další – jistě opět kontroverzní – úvahu, jednu obzvláště kontroverzní tezi. Nepřítelem „spodních 95%“ není super-elita. Nepřítelem nejsou „vlastníci“ celé hry. Nepřítelem jsou parazité na systému, příslušníci „nomeklaturní“ vrstvy, příslušníci polo-feudální společenské vrstvy „aparátčiků“. A mnohem spíše jde o konflikt mezi středními 80% na straně jedné, a na straně druhé „společných jednotek“ destruktivních sil spodních 10-15% (negramotní imigranti, nepřizpůsobivé a parazitické menšiny atd.) a parazitické nomenklaturní třídy.

Úředníci v Bruselu jsou na stejné straně jako nepracující doživotní příjemci sociálních dávek a jako negramotní „inženýři a doktoři“ z Nigeru. Na druhé straně stojí všichni produktivní občané – od bohatých podnikatelů přes řádně pracující a na výkon orientované zaměstnance až po talentované studenty, kteří nepíší diplomky o sociálním konstruktu menstruace a kteří nejsou budoucí žadatelé o kariéru tupého leč politicky korektního nomenklaturního aparátčika.

Tato nomenklaturní parazitická třída si mimochodem právě proto zve nelegální negramotné migranty – jako svoje spojence proti produktivní sféře společnosti, proti všem schopným, úspěšným, podnikavým, pracujícím, tvořícím hodnoty. Super-elita, vlastníci celé hry – ta neviditelná vrstva skutečně super-bohatých, ta elita, která je tak bohatá, že už ani není v žádném žebříčku Forbes, ta fakticky není nepřítelem spodních 95%. Nepřítelem jsou její „manažeři“ – hlupáci, kteří postupně ovládli mocenský aparát, neschopní „všeho schopní“ deprivanti, kteří pomalu ale jistě rozkrádají „firmu“ (civilizaci) a vedou ji k bankrotu – ne podle pokynů „akcionářů“ (majitelů hry), ale v rozporu se zájmy „akcionářů“ (majitelů hry). Žádný majitel firmy (majitel hry) nedá svým najatým manažerům pokyn „dělejte to tak blbě, až o všechno přijdu, jen se nezapomeňte při tom všem vy sami napakovat a nezapomeňte si užít pár let válení v luxusním kanclu, na mně nezáleží“. Ale přesto se právě to děje – nomenklaturní, úřednická (úřednicko-politická) vrstva „všeho schopných neschopných“ polo-pitomců, kteří navíc podlehli kolektivní stupiditě (podrobněji zde), tato viditelná leč pouze zdánlivá elita vede celou „firmu“, celou civilizaci ke krachu. Ke krachu, který ale přijde až poté, co zachová ještě po nějakou dobu pašalíky a korýtka pro tyto neschopné polo-pitomce. Ale samotné „majitele hry“ ve finále ožebračí úplně stejně, jako spodních 95%. Není rozdíl mezi upálením zaživa islámskými „bojovníky“ před vlastní vilou v Beverly Hills nebo na Hanspaulce na straně jedné, nebo na straně druhé v panelákovém 1+kk na Černém Mostě nebo v Mostě. Není rozdíl, jestli Vaše vnouče umře kvůli dementnímu inkluzovanému polo-gramotnému „doktoru chirurgie“ v luxusní nemocnici nebo v nemocnici provinční.

Sovětský Svaz ukázal naprosto jasně míru retardace společnosti po určité době fungování polofeudálních pravidel. Sovětský Svaz ukázal, kam vede odstranění konkurence – odstranění konkurence myšlenek, způsobů organizace ekonomických činností, technologií výroby, ale v nejširším smyslu i konkurence myšlenek a idejí; odstranění konkurence politiků a jejich nahrazení nomenklaturními mloky, mloky politicky korektními a navzájem zcela zaměnitelnými atd. Po určité době přestane systém fungovat – dokonce přestane fungovat i pro super-elitu. Podívejte se na současné příběhy o Bundeswehru – tato armáda nemá ani jednu provozuschopnou ponorku. Ale právě úspěšně zajistila 500 uniforem pro těhotné vojačky.Snaha Bundeswehru vést válku ekologicky pak vede k takovým trapnostem - jak z kroniky města Kocourkova - kdy německé vojenské letectvo načepuje do stíhaček palivo s vysokým obsahem biosložky, takže stíhačky pak nejsou schopny letu. Nejmodernější torpédoborec USA se nemůže plavit v teplých mořích, protože se mu přehřívají motory. Těch příkladů naprosté neschopnosti, příkladů hlouposti jak z Kocourkova nebo z Jakešova socíku bych tady mohl i s linky sepsat několik stran. Kdo zažil minulý režim, musí mít déjà vu finálních dnů reálného socíku – neschopnost všude, kam se podíváš.

Mimochodem, čím dál aktuálnější začíná být vtip: K čemu se dá přirovnat budování socialismu (EU)? Je to jako soulož mezi impotentním mužem a frigidní ženou – nahoře neschopnost, dole nezájem. Tak dlouho EU kritizovala Čínu za ne-ekologičnost, až Čína přestala dovážet z EU plastový odpad. Ten se teď nahromadil nad kritickou míru v evropských přístavech. EU to hodlá „vyřešit“ – zákazem plastových příborů, talířků, kelímků, brček a „uchošťour“ a zavedením vratných záloh na plastové lahve. EU polopitomci v tom dokonce vidí pokrok a ohromnou ekonomickou příležitost. Například v letadlech - kde jsou zakázané kovové příbory a teď po novu budou zakázané i plastové příbory - tedy budeme žrát rukama a nazveme to pokrok. To nevymyslíš. Ve Švédsku multikulturní neo-bolševici uzákonili povinný souhlas se sexem před každým takovým aktem, nejlépe písemný. Časem možná povinně notářsky ověřený.

Jsem zvědav, co budou neo-bolševici ve Švédsku dělat, až zjistí, že kterákoli žena, která dá předem písemný souhlas (například jednomu vzdělanému uprchlickému inženýru nebo doktoru věd, že?), tak taková žena pak může být následně brutálně znásilněna dvacetičlenným gangem negramotných pasáků koz – a není schopna prokázat, že s tím nesouhlasila. Nemá podepsanou kopii odvolání souhlasu, ergo - chtěla to. Vlastně ani nejsem zvědav, s čím švédští neo-bolševici následně přijdou. Vlastně to ani nechci vědět – už teď mne to děsí, jakou imbeciilitu stoprocentně předvedou. V Británii Labor party otevřeně prohlašuje, že jejím cílem je „zlikvidovat kapitalismus“. Tedy zlikvidovat ekonomickou svobodu a s tím i politickou a občanskou svobodu, protože bez ekonomické svobody nemůže být ani svoboda politická a občanská. Znovu zdůrazňuji – to, co dnes vidíme okolo sebe, není kapitalismus – je to kapitalismus neviditelně proměňovaný a částečně již proměněný na feudální systém privilegií, lén, dvorských úředníků, zákazů, příkazů, nesvobod. Soukromé podnikání začíná být složitější než za komoušů.

Naproti tomu, když budete prodávat na ulici drogy nebo dovážet (a "Suspected Paris attack mastermind's Europe ties facilitated travel from Syria") do Evropy teroristy, tak po Vás nebude nikdo nic chtít ani Vás nijak prudit. Dokonce dostanete dotaci nebo sociální dávky. Na mytí oken musíte mít EET, kontrolní hlášení, čtvrtletní hlášení DPH a další asi tak miliardu papírů a hlášení. Na prodej drog stačí nebát se policie. Policie ale stejně nahání venkovského hospodského, který bez EET prodává pivo o dvě koruny levněji a tím okradl stát o 42 haléřů na DPH, čímž zásadně ohrozil finanční stabilitu státu a čerpání dotací miliardáři na různá hnízda. EU a do značné míry celý Západ díky neschopnosti a hlouposti nomenklaturních aparátčiků vypadá čím dál více jako z kroniky města Kocourkova (kdo neznáte knihu, vřele doporučuji alespoň tento odkaz – budete mít pocit, že čtete zprávy z evropské politiky). Už mne ani nepřekvapí, pokud v brzké době vyjde směrnice EU nařizující povinně všem firmám a domácnostem chytat ve dne světlo do pytlů, aby se v noci ušetřila elektřina.

Dotované pěstování řepky je k tomu prvním krokem - s nákladem cca 2-3 litrů obyčejné nafty na výrobu jednoho litru „ekologické“ „bio-nafty“. 20 000 zákonů, nařízení a vyhlášek EU – tomu říkáte kapitalismus? To je feudalismus zkřížený s komunismem. Z obou systémů si vzal to nejhorší. Polo-feudální systém, systém, který odstranil konkurenci a zavedl privilegia, posty, pozice, dotace, státní zakázky, regulace, tisíce předpisů, nařízení, zákonů a vyhlášek, takový systém nutně prochází procesem narůstající nefunkčnosti, která končí až naprostým kolapsem. Kolapsem, kdy už takový systém není schopen zajistit solidní fungování ani pro svoji vlastní elitu, ani pro „majitele kasina“. Můžete být komunistický aparátčik v Sovětském Svazu a stejně žijete v podmínkách jako nezaměstnaná socka ze země, kde konkurence (v dané době ještě stále) funguje. Můžete být miliardář v dolarech a časem přijde doba, kdy Váš soukromý tryskáč spadne s celou Vaší rodinou, protože fungující a spolehlivý soukromý tryskáč nemůže být zajištěn v prostředí polo-feudálního systému ovládaného polo-pitomci (kteří všude navíc rozmisťují pitomce zásadně větší, než jsou sami). Pokud máte pocit, že se Vás to netýká, protože na tryskáč nemáte – tak se podívejte, jak čím dál více věcí přestává fungovat (zdravotnictví, školství, infrastrukturu atd.) a přitom za čím dál více věcí platíte dvakrát až třikrát. Platíte daně a k tomu dálniční známku a přitom dálnice vypadá jako motokrosová trať. Platíte parkovací kartu za teoretické právo zaparkovat, které ale reálně nemůžete uplatnit, protože volné parkovací místo není.

Za chvíli budete platit poplatek za právo chodit po chodníku a za právo dýchat, protože vydýchaným CO2 zvyšujete „skleníkový efekt“. Stejně nevalně po „úspěšném“ rozvrácení naší civilizace dopadne i nomenklaturní úřednická parazitická vrstva. Ta ale očividně - a psychologicky pochopitelně - dává přednost perspektivě několika let u koryta a pak „po nás potopa“. Nejlépe bych mentální stav této parazitické vrstvy charakterizoval odkazem na film „Pád třetí říše“ – v této scéně z Berlína (čas cca 1:23:17 až 1:23:53 filmu), ve kterém se již bojuje. Komu se zdá můj termín „polo-pitomci“ urážlivý - podívejte se na Junkera, Macrona, Merklovou, Tuska, Mayovou, Borise Johnsona, Štětinu, porno Jandu, Němcovou, Šlechtovou a další a další – to je plejáda lidí, kteří by se naprosto neuživili mimo nomenklaturní parazitickou vrstvu. Jejich výroky připomínají blábolení nesvéprávných. Televizní noviny se zprávami z EU nebo z naší politické scény jsou každodenní reprízou Milouše Jakeše na Červeném Hrádku.

Jak jsem řekl, nepřítelem spodních 95% není super-elita, ale nomenklaturní úřednická vrstva (ať již se nachází kdekoli – ve státním aparátu, u bruselského „dvora“, ve firmách parazitujících na systému přes státní zakázky, ve firmách neschopných ekonomicky-svobodné, konkurenční, kapitalistické soutěže apod.) I super-elita, majitelé kasina, ti skuteční majitelé kasina, jsou zásadně ohroženi stupiditou, neschopností a obojím navíc v kombinaci s kariérismem „všeho schopných zcela neschopných“ hlupáků. Majitelé kasina jsou s touto tupou neschopnou nomenklaturou v situaci velice podobné carské rodině v předvečer bolševické revoluce – car zdánlivě vše řídí, ale hru ovládají a každým krokem do katastrofy vše směřují neschopní zkorumpovaní úředníci, zlodějská, primitivní a hloupá šlechta. A carská rodina končí postřílena ve sklepě. To je ta pozitivní skutečnost – nepřítelem jsou pouze nomenklaturní aparátčici. Jak říká hrabě Šternberg v úvodní scéně Černých baronů „Já jsem feudál, buržoazie je naším společným třídním nepřítelem.“ V parafrázi – nomenklaturní byrokratická vrstva aparátčiků je náš společný nepřítel. Neomarxisté to koneckonců formulují z druhé strany, ale se stejným závěrem – podle neomarxistů „dělnická třída zklamala“ a destrukci svobodné, demokratické, kapitalistické společnosti musí provést „vyčleněné menšiny, barevní, dlouhodobě nezaměstnaní a nezaměstnatelní“.

Už chápete to nadšení neo-komoušů v Bruselu, politické sféře a neziskovkách pro dovoz milionů negramotných a NIKDY NEZAMĚSTNATELNÝCH MIGRANTŮ Z NEJZAOSTALEJŠÍCH ZEMÍ SVĚTA??? Už chápete, proč tak nadšeně multikulti neo-bolševici podporují vše, co rozkládá a ničí rodinu? Už chápete, proč rozvrací školství a proč tak nadšeně dělají vše pro to, aby se děti nenaučily nic, ale vůbec nic, kromě lásky ke krimigrantům a k Evropské Unii? Už chápete, proč multikulti neo-bolševici likvidují zvláštní školy, které dokázaly velice úspěšně naučit i mentálně postižené děti celou řadu dovedností a daly jim zažít i pocit úspěchu? Už chápete, proč multikulti neo-bolševici zavádí inkluzi, kdy celé základní školství spadne na úroveň, kterou ani neumím slušně nazvat, a navíc vytvoří dvě skupiny dětí – jednak děti mentálně zdravé a schopné, které budou nenávidět děti mentálně retardované a budou jimi pohrdat, stejně jako budou pohrdat a nenávidět celou společnost, a jednak děti mentálně retardované, které ve škole už nikdy nezažijí pocit úspěchu a budou nenávidět všechny okolo sebe i celou společnost?

Už chápete, proč multikulti neo-bolševici hlásají zároveň obdiv a úctu k nenávistné ideologii islámu a zároveň propagují homosexualitu, transgenderismus a další ODCHYLKY od normálního, standardního modelu? PROTOŽE COKOLI, JAKÝKOLI NÁSTROJ JE JIM DOBRÝ V JEJICH PLÁNU NA DESTRUKCI ZÁPADNÍ CIVILIZACE, JUDEO-KŘESŤANSKÉ CIVILIZACE S ANTICKÝMI KOŘENY A S KOŘENY V OSVÍCENSTVÍ A HUMANISMU. NENÍ ŽÁDNÁ SKUPINA PŘÍLIŠ KRIMINÁLNÍ, ABY JI MULTIKULTI NEO-BOLŠEVICI NEPŘIVÍTALI JAKO SPOJENCE VE SVÉM PLÁNU NA ZNIČENÍ LIDSKÝCH PRÁV, NA ZNIČENÍ OBČANSKÝCH, POLITICKÝCH A EKONOMICKÝCH SVOBOD.

Těch Vašich svobod, toho všeho, co Váš život dělá nesrovnatelně příjemnějším a lepším, než je život v Iráku, Afghánistánu, Bangladéši, Somálsku, Nigérii, ČADu atd. A kdo to považuje za „rasismus“ a „xenofobii“ a „neúctu k cizím kulturám“, ten ať mi dokáže opak a s celou svou rodinou se odstěhuje do kterékoli z těch jmenovaných nebo podobných zemí. Tam ať v nějaké obyčejné, nevládní, ne-cizinecké čtvrti žije se svojí rodinou – a tím ať prokáže, že moje kritika jiných civilizací a kultur je neoprávněná a nezaložená na realitě ale na údajných předsudcích. Pokud nemám pravdu, pak se mu s celou rodinou na předměstí Kábulu nebo Mogadišu bude líbit stejně nebo více, než se mu dnes líbí v neziskovce v Praze. Ale nikdo takový nebude.

Dnes je společným nepřítelem bohatých i chudých, společným nepřítelem všech produktivních, tvořivých a schopných právě byrokratická, nomenklaturněaparátčická vrstva neschopných kariéristů a parazitů. Nomenklaturně-aparátčická vrstva - od aparátčiků v politických stranách (mám na mysli všechny v politických stranách, kromě řadových členů) přes bruselské úředníky v EU i NATO, další úředníky v OSN, ve Světové bance, ve všech státních orgánech a úřadech, v myšlenkově naprosto zvrácených, ideově retardovaných „think-tancích“, v Mezinárodním měnovém fondu a všech dalších byrokratických institucích, jejichž hlavní a čím dál více už jen jediná funkce je zajistit pohodlný život pro polo-pitomce, pohodlný život pro tyto novodobé svazácké funkcionáře. O absolventech humanitních a genderových studií nebo osobách placených v neziskovkách snad ani raději nebudu mluvit.

Západní civilizace se ocitla v situaci firmy v hluboké krizi – brutální a nekompromisní výměna managementu je naprosto nevyhnutelná; její jedinou alternativou je civilizační bankrot, ve kterém všichni přijdou o všechno. Tato restrukturalizace je jak v zájmu „akcionářů“ (super-elit), tak v zájmu „zaměstnanců“ (středních 80%). A nezapomeňte, prosím: I ta nejdelší cesta se skládá z malinkatých krůčků, i ta největší změna se skládá z vlastně úplně malinkatých činů. Nezapomeňte je dělat – všechny ty malé, zdánlivě „bezvýznamné“ věci. Vždy, všude a ve všem, kde jen alespoň trochu můžete.

A nikdy nenechejte nad svojí vůlí zvítězit paralýzu „stejně tím nic nezměním, nemá to smysl“. Vždy to smysl má.

Autor: Michal Brand, Praha, ČR, 10.7.2018
 
Zdroj: