NÁZOR ČTENÁŘE

10. led, 2018

Když se blíží volby, noviny se plní různými výsledky průzkumů veřejného mínění. Je pravdou, že řada těchto výzkumů je záměrně zavádějících. Existují ale i průzkumy, které se snaží o objektivitu. A právě tyto průzkumy se velmi často zmýlí, přičemž pravděpodobnost omylu je přímo úměrná počtu hlasujících (tj. množství dat) a nepřímo úměrná počtu výsledků (volených představitelů). Jak je to možné, když v jakýchkoli jiných oblastech statistiky platí úměry opačně?

Kdykoliv se blíží jakékoliv volby, noviny se plní různými výsledky průzkumů veřejného mínění. Je pravdou, že řada těchto výzkumů je záměrně zavádějících (a např. jakákoliv šance Jiřího Drahoše na zvolení prezidentem vyplývá primárně z novináři neustále omílaného tvrzení, že Drahoš má „největší šanci porazit Zemana“; stejně tak Emanuel Macron se stal francouzským prezidentem primárně jako „jediný muž se šancí porazit Le Penovou). Existují ale i průzkumy, které se snaží o objektivitu. A právě tyto průzkumy se velmi často zmýlí, přičemž pravděpodobnost omylu je přímo úměrná počtu hlasujících (tj. množství dat) a nepřímo úměrná počtu výsledků (volených představitelů). Jak je to možné, když v jakýchkoli jiných oblastech statistiky platí úměry opačně?
 
Nejsnáze detekovatelná chyba je samozřejmě na úrovni výběru respondentů, o nevyváženosti průzkumů, které sbírají data jen v rámci jedné lokality (např. Praha), jedné věkové skupiny (např. lidé 20-30 let), ev. jediné sociální skupiny (třeba vysokoškolští studenti humanitních oborů). Ale o tom psát nechci, o tom už se psalo mnohokrát.
 
Chyba, o kterou mi v tomto textu jde, jsou nevhodně pokládané otázky. Ať už otázky pokládané návodně, tedy tak, aby měly potenciál změnit finální odpověď respondenta, tak (a to zejména) otázky nejednoznačné, na něž může respondent odpovědět poctivě, a výsledek přesto nebude odpovídat pravdě. Tyto otázky jsou totiž chybné v premisách, jejich autoři do nich obtiskují svůj světonázor a diví se, že někdo s jiným světonázorem tuto otázku přečte a interpretuje jinak, jiný význam tedy bude mít i jeho odpověď.
 
Jako modelový exemplář si beru server https://volebnikalkulacka.cz, jako názorové východisko si beru nevyhraněné konzervativní názory (s plným vědomím, že při jiných zvolených názorech by odpovědi vypadaly jinak a bylo by jiné i zkreslení). Na uvedeném serveru jsou prezentována jednoduchá tvrzení, respondent odpovídá na otázky „Ano/Ne/Nevím“. Otázky, u kterých lze zvolit jednoznačnou odpověď, z výčtu vynechávám.
 
Otázka 1: Má existovat možnost celostátního referenda vypisovaného na základě petice.
Nejsou stanoveny podmínky referenda – odpovědi jsou tudíž bezcenné. Odpovídám „Ano“ (protože hlas lidu by měl mít možnost zaznít, když volení představitelé selhávají). Stejně dobře bych ale mohl zvolit i „Ne“ (protože referendum vyhlásitelné kýmkoliv a o čemkoliv považuji za chybu), případně „Nevím“ (protože formulace otázky neumožňuje zaujmout jednoznačné stanovisko).
 
Otázka 4: V ČR se má platit eurem.
Odpověď na tuto otázku je mnohem složitější, než aby se mohla vejít do pouhého Ano/Ne. Jednak se můžeme ptát „Qui bono?“, tedy „Komu to prospěje“; platba eurem by jednoznačně prospěla obchodníkům, obchodujícím se státy EU, a zaměstnancům. Prvním by odpadla nutnost převádět peníze a počítat si vysoké marže pro případ zhoršení převodního kurzu, druzí by byli v bezpečí před umělým oslabováním koruny, resp. zvyšováním inflace. Zároveň ale euro znamená hlubší integraci do EU, a ta se současnými způsoby neřešení migrační krize sotva někomu pomůže. Odpovídám tedy „Nevím“; čímž při vyhodnocování tato otázka bude považována za nedůležitou, ačkoliv je pro mne-respondenta ve skutečnosti velmi důležitá.
 
Otázka 5: Státy EU mají řešit otázky týkající se azylu a uprchlictví jednotně a koordinovaně.
Inu, co s tím? Samozřejmě, že ano; ochrana společných hranic jinak než jednotně a koordinovaně smysl nedává. Dávám tedy „Ano“, přestože podtitul otázky ve skutečnosti žadoní o podporu uprchlických kvót, která je pro mne nepřijatelná. Moje pravdivá odpověď je tak poprvé v přímém rozporu s významem, který jí bude přikládán.
 
Otázka 6: Místo ČR je v jádru EU.
Opět čistě emotivní otázka; bezcenná, protože pod jádrem EU si lze představit jak pozitivní, tak negativní jevy. Znamená to spíš, že chce respondent dostávat německý plat, nebo že chce mít španělskou míru nezaměstnanosti mladých? Znamená to, že chce mít francouzské sociální jistoty, nebo německou cenzuru mediálního prostoru, včetně sociálních sítí a soukromých konverzací? Dávám „Nevím“.
 
Otázka 13: Provozovatelé velkých sociálních sítí mají mít povinnost smazat výhrůžky násilím nebo "falešné zprávy".
Tady přituhuje. Samozřejmě by bylo vhodné mazat falešné zprávy (jako třeba ty o tom, že očkování způsobuje autismus). Samozřejmě, že by bylo vhodné mazat výhrůžky násilím. 
Jenže taková sociální síť nemá dost lidí, kteří by mohli ověřovat pravdivost informací a automatizovaný program nepozná reálnou výhrůžku násilím od přátelské nadsázky typu „Jestli zase přijdeš pozdě, zabiju tě ;)“. Navíc selektivní mazání pouze některých falešných zpráv a pouze některých výhrůžek je de facto zneužitím moci. A co teď s tím? Dávám „Ne“, s vědomím, že jakkoliv jde o v principu dobrý nápad, realizace by měla pro svobodu slova fatální důsledky.
 
Otázka 15: ČR má více podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie
Jednoznačně ano. Ovšem...
- nepřichází v úvahu dotovat pěstování řepky, resp. biopaliv, protože devastují ornou půdu
- nepřichází v úvahu vykupovat elektřinu vyrobenou pomocí solárních panelů do běžné sítě, protože výkyvy devastují rozvodnou síť (šly by použít třeba na stanicích pro dobíjení elektromobilů)
- nepřichází v úvahu jakkoliv podporovat výstavbu takových větrných elektráren, které jsou schopné zabít svými vrtulemi ptáka, protože tyto elektrárny zabíjejí převážně chráněné dravce.
Dávám tedy „Ano“, přestože v současné době využívané „obnovitelné zdroje energie“ přírodě víc škodí, než ji chrání, a jsem jednoznačně proti nim.
 
Otázka 17: V restauracích má být nadále zakázáno kouření.
Jakkoliv v ideálním světě by zákaz kouření nebyl nutný, protože nekuřáci by si prostě chodili do nekuřáckých podniků, je pravdou, že v podniku, který staví primárně na podávání jídla, nemá kouř co dělat. Takže na takto položenou otázku i přes osobní výhrady nakonec odpovím „Ano“. 
Nikdo už se mě ale nezeptá, zda má být kouření zakázáno i v barech, hospodách, nálevnách, výčepech, krčmách, hudebních klubech... tedy všech těch místech, kde primárním cílem není podávat jídlo a jakýkoliv důvod zakazovat plošně kouření tak padá. Možná v předtuše toho, že pak by byla nevyhnutelná odpověď „Ne“.
 
Otázka 20: K zajištění důchodů je nutné nadále zvyšovat věk odchodu do důchodu i nad 65 let.
Otázka nevhodná, ptá se na nutnost, ne na vhodnost. Nutnost přitom někdo bez ekonomického vzdělání a křišťálové koule neodhadne; také je otázkou, nač zvyšovat hranici odchodu do důchodu, když i lidé nad 50 obvykle těžko shánějí práci a lidé nad 60 ve většině případů nebudou moc výkonní (a ti, kteří ano, obvykle pracují i aniž by museli). Dávám „Nevím“.
 
Otázka 21: Minimální hrubá mzda má být nejméně 14 000 Kč měsíčně
Opět bezcenná otázka, vždy bude záležet na inflaci. Tak třeba v Turecku bylo možné za jeden USD ještě v roce 2004 koupit 1 600 000 tureckých lir. Byli proto turci bohatší? Dávám opět „Nevím“.
 
Otázka 30: Projekt elektronické evidence tržeb (EET) se má zrušit či omezit
EET, kdyby bylo provedeno správně (anonymizovaná data, dobrovolná účast; ev. Účast povinná až od dostatečně vysokého obratu) by bylo užitečným nástrojem, šetřícím náklady státu i podnikatelům. V současné podobě je to paskvil, který jen škodí. Otázka se ale neptá na možnost přepracování, navrhuje pouze omezení nebo zrušení. Dávám tedy „Ne“, ačkoliv jsem odpůrcem EET.
 
Otázka 33: Handicapované děti se mají většinově vzdělávat odděleně od nehandicapovaných
Tady je problém v definici handicapovaného dítěte a v množství. Inkluze několika málo mentálně zdravých dětí s fyzickým potižením do jinak zdravé třídy je prospěšná, a to i v případě, že jde o děti hluchoněmé nebo nevidomé. Inkluze dětí s poruchami chování, učení, s těžkými poruchami autistického spektra nebo s mentálním postižením je škodlivá jak pro znevýhodněné dítě, tak pro zbytek třídy. Jejich inkluze v množství převyšujícím 1-2 znevýhodněné na celou třídu je pak zvěrstvo, hraničící se zločinem. Otázka ovšem není položena tak, aby podobné rozlišení umožňovala. Opět tedy dávám „Nevím“, ačkoliv na tuto problematiku mám velmi vyhraněný názor, podložený navíc osobní zkušeností.
 
Otázka 35: Prezident Havel byl lepším prezidentem než prezident Klaus
S Klausem bych se patrně shodl více. Úkolem prezidenta ČR nicméně není reálně vládnout, ani líbit se doma, ale poskytovat PR služby za hranicemi, a ty poskytoval lepší Havel. Odpovídám proto „Ano“, ač nepatřím mezi Havlovy příznivce.
 
Prosím. Celá jedna třetina otázek položených tak, že umožňují i opačnou interpretaci, než kterou jejich autor zjevně zamýšlel. Jak se to odrazí na jeho spolehlivosti, o tom můžeme jen spekulovat. Poučení je nicméně jednoduché – nevolte podle průzkumů, nevolte podle emocí. Volte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
 
Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 10.1.2018
 
zdroj:
 

 

30. pro, 2017

Doba Jediů je pryč, vládne první řád a rebelové prohrávají na všech frontách… Stejně jako rytíře Jedi, i bílé heterosexuální může čeká nevyhnutelný pád. Multikulti už dostihlo i naše hrdiny...

Projděme si postavy a souvislosti:

Muži běloši:

Kaylo Ren, degradovaný kapitán X-wingu, odemykač zámků, generál Prvního řádu, Luke Skywalker.

Kaylo Ren - největší zklamání záporáka, hoch co se stále „hledá“ a neví, jestli jít cestou dobra nebo zla, ale dává sestře naději a tím jí ubližuje a dostává do nebezpečí.

Degradovaný kapitán X-wingu – Nechtěl jen čekat na to, až flotile dojde palivo a budou snadným terčem pro První řád. Rozhodl se konat a chtěl zničit sledovač na lodi, aby mohli uniknout. Nicméně plán selhal a nakonec se ukázalo, že to byly ženy, kdo měly od začátku pravdu a jedna se i obětovala aby zachránila evakuaci rebelů.

Odemykač zámků – Klasický podrazák. Získal důvěru a pak své přátele prodal pro svůj prospěch ve stylu otrokářů, protože otrokářství je přeci výmysl bílých můžu a kolonizátorů…

Generál Prvního řádu – záporák jak se sluší a patří, ještě k tomu podrazák...

Luke Skywalker – Symbol, že věk bílých heterosexuálních můžu je pryč a nastupuje nový řád…

Rasistický obsah: !!!

Zásadní momenty:

Finn (černoch) se letí obětovat pro dobro po tom, co to zbabělec degradovaný kapitán otočí, ale ještě než stihne svoje kamikadze dokončit, narazí do jeho lodi asiatka, aby ho zachránila před jistou smrtí.

Při své záchraně zemře, ale stihne Finna políbit. Znemožnila záchranu města, ale obětovala svůj život za záchranu přítele a to je hlavní. Bohužel nebudou žádné míšené děti… V téměř každé scéně důsledně dodržována diverzita: běloch, černoch, asiat… a dokolečka dokola. A teď paměť selhala, takže dál už radši ani nevím...

Autor: Gaius Nekorektus, Praha, ČR, 30.12.2017


 

27. pro, 2017

Neomarxisté se snažili a snaží stále o diskreditaci jejich označení, a odvedení pozornosti od spojitosti se svou totalitní ideologií, vždy když pravda začne vycházet najevo. Okolnosti a způsoby se různě s dobou proměňují. 

Tato informace může opět něco naznačovat: "Nová buržoazie: Josef Skála Neomarxistou? - Podle moderátora ČT 24, je místopředseda KSČM Josef Skála Neomarxista... Jak k tomu názoru přišel už nesdělil. Když pominu to, že neomarxisté brání establishment, milují EU a jde povětšinou o spratky z korporátních rodin, tak marně přemýšlím, co má s tímhle Skála společného... (autor: TGM, Praha, ČR, 21.12.2017)"

Moderátor je buď neznalý, nebo jedná záměrně.  

Víme že, tradiční obrana a jedna z taktik kulturního marxismu během dlouhodobé revoluce je, ty, kteří odhalí, pochopí a mluví o neomarxismu, označit za šiřitele konspiračních teorií (dokonce i pomlouvačně za duševně nemocné), že pojem neomarxismus je vymyšlený konzervativní pravicí a ultrapravicí, a že je to jen (nic neříkající, záměrná) nálepka; pomíjejí, že cíle a metody kulturního marxismu či Nové levice jsou popsány v dílech jejich představitelů. Kritici neomarxismu jsou dehonestováni, umlčováni, jen aby jejich záměr, ony metody a cíle, nebyly před širokou veřejností odhaleny (což vesměs levicová média čile činí, tzn. mlčí, a nikdo z novinářů o tom kompetentně a pravdivě nehovoří). Ono umlčování a skrývání pravých záměrů je pochopitelně jen potvrzením typického znaku, který je shodný všem revolucionářům. 
Další obranou je, že neomarxismus se týká jen jakých si změn klasického Marxova učení ve sféře ekonomické teorie (to bylo a možná ještě je např. na wikipedii, kde některá hesla jsou pod kontrolou aktivistů kulturněmarxistické levice - svého času jsem to mírně a nenápadně narušil). 

A tak se zdá, že v zoufalství přišli s další taktikou kolem neomarxismu, tj. mlžit a sami začít nálepkovat tímto pojmem někoho jiného (a odvést pozornost), a sice právě "marxisty-leninisty" či ortodoxní marxisty (přitom pro ně byl neomarxismus revizionismem; leninisté jsou původně ideoví protivníci kulturních marxistů (tj. neomarxistů), jež chtěli kapitalismus zlikvidovat chytřeji než bolševici, nenásilně a postupně, začít nejdříve narušením a likvidací kořenů západní kapitalistické kultury, které komunisti až tolik nenarušili, resp. zachovali- rodinu, národ, vlast). 

A s tím souvisí a bude souviset urputná snaha souhrnný pojem neomarxismus zdiskreditovat, takže sami neomarxisté, např. ve formě levicových liberálů, jím budou takticky falešně nálepkovat ostatní z levice. Skuteční neomarxisté budou tvrdit, že jsou takto označování neprávem, nesprávně a nemají s tím nic společného, a že neomarxisté, resp. marxisté, jsou přece v řadách komunistů, což oni jako liberálové a pravičáci jimi nejsou a být nemohou, tedy těmi marxisty. Samozřejmě používání původní taktiky zůstává v platnosti také. 

Jinou, nenápadnou formu manipulace předvedla pomatená Alexandra Alvarová, "odbornice na propagandu", v knize Průmysl lži (vyd. 2017, na str. 206, v kap. 18. Konspirátoři): "Filosofické a ideové terče: ... sociálně ohleduplná politika a filosofie (bez ohledu na skutečný obsah, vše je oštemplováno jako NEOMARXISMUS)". Buď nic nechápe, nebo záměrně uvádí čtenáře v omyl (mylných a zideologizovaných neobjektivních tvrzení je kniha plná, vedle popisů propagandistikých metod). Neslyšel jsem, že by někdo samotnou ohleduplnou sociální politiku označoval za neomarxismus, ovšem platí, že ohleduplnou sociální politiku může provádět (a proč by neprováděla), jakákoli politická strana, včetně té jejíž ideologie je neomarxistická, nebo té, která slepě a nevědomě, cíle této ideologie plní. 

Tímto sice nikdo neobhajuje komunisty leninského typu, ale je zajímavé, že v mnoha problémech současného světa se - východoevropští - komunisté shodnou s konzervativní pravicí (tzn. v odstranění civilizačně destruktivního neomarxismu a nápravě jeho zkázy). Uvědomme si, že po pádu komunistických centrálně plánovaných režimů, ve východní Evropě, přetrvávající marxismus na Západě do budoucna již nenabízí nic, žádnou lepší vizi společnosti, snad jedině "nějakou neurčitou, více sociálně spravedlivou, rovnostářštější, multikulturně namíšenou či jednolitou "humanitní" společnost jednotného globálního lidstva" (volně cituji a doplňuji dle A.Tomského), ale ve skutečnosti se jim daří realizovat jen destrukci fungující svobodné a demokratické společnosti, a celé euroamerické civilizace. 

Kdo záležitosti kolem dlouhodobého působení kulturního marxismu (tj. neomarxismu) na všechny sféry společnosti nepochopí (jako např. A. Alvarová), pak nedovede rozlišovat ani ve vícerozměrných a mnohavrstvých zájmech Ruska, které jsou jistě odlišné a jdou proti mnohým zájmům evropským či americkým, ale zároveň, jak ukazují (pokud se potvrdí) poslední události kolem aktivit Sorose a jeho nadací proti volbě M. Zemana, je snaha V. Putina, pokud jde o neomarxismus, shodná uvnitř Ruska i v zahraničí, totiž omezení a zastavení jeho vlivu, resp. jeho úplná eliminace ze světové politiky, a minimálně v tomto zřejmě je Putinův zájem, ač se někomu třeba nemusí líbit, shodný s konzervativní pravicí, Trumpem či AltRight (a také zdánlivě paradoxně s příznivci s. J. Skály). 
 
Autor: Nezard, Praha, ČR, 27.12.2017
 
26. pro, 2017

Politická korektnost, neolevicové smýšlení, sluníčkářství či ze řetězu utržená pravdoláska... Je spousta nadávek, spousta pejorativ, a také spousta článků o tom, co je na tom špatného, a proč je to špatné. Ale jsou vánoční svátky – zkusme se tedy místo odsuzování zamyslet nad tím proč se určité zhoubné vzorce myšlení vůbec vyskytují.

Mě k tomuhle zamyšlení přivedl Filip (jméno změněno). Filip je příklad klasického sluníčkáře – uprchlíky vítá, islám mu nevadí, humanitární cíle jsou všechno, co nejhlubší integrace do EU je jediná a nejlepší cesta... a ano, kdokoliv s ním byť v náznaku nesouhlasí, je pro něj nácek a xenofob (pokud jde o islám) nebo aspoň buran a idiot (jde-li o cokoliv jiného).

Teď, nedávno, jsem byl svědkem diskuse, ve které se docela angažoval. Diskuse probíhala ohledně tzv. alternativních odměn a tvrzení, že firmy udělají lépe, když budou zaměstnance odměňovat jinak než finančně. Vlastně totéž téma, o kterém pojednával článek na idnesu, z nějž cituji: „Mladí zaměstnanci, takzvaní mileniálové, zase ocení víc než stravenky či firemní mobil třeba zaplacenou dovolenou, drobný dárek, který si chtěli dlouho koupit, nebo pochvalu před celým kolektivem.“

Diskuse se samozřejmě nesla na hraně výsměchu („Pochvala lepší než prachy, to zrovna,“) a zdravého rozhořčení. A Filipův hlas v ní zazníval jako hlas jednoho z mála obhájců obyčejných pochval.
„Mně třeba peníze navíc nemotivujou,“ nechal se slyšet. „Ale za těch deset let, co pracuju v ČT, mě někdo pochválil tak třikrát? A tak pětkrát jsem byl v titulkách? A věř tomu, že kdo má práci takovou, jako já, tak prostě občas potřebuje mít pocit, že na jeho práci někomu záleží. Vědomí, že pro zaměstnavatele nejsi jen jedno pitomé kolečko v soukolí, ale cenná investice, je mnohem důležitější než prachy navíc. Samosebou ne, když pracuješ v Babišově drůbežárně, ale jakmile je tovoje práce alespoň trochu kreativní (ve smyslu, že při ní je třeba opravdu přemýšlet), peníze navíc nefungují.“

Jakou práci že Filip má? Pracuje v ČT, jako střihač. Dobrý střihač, dobrý profesionál svého řemesla, tak dobrý, že často pracuje na živých vysíláních. Práce je to náročná zejména na soustředění a všudypřítomný je stres. Práce je to také dobře placená i v kontextu Prahy – pro obyčejného dělníka ve zbytku republiky je jeho plat málem pohádkový. A v neposlední řadě je to osamělá práce. Živých přenosů se nedělá zas tak moc, většinu živého vysílání tvoří relace Dobré ráno s ČT, která začíná v 5:59. Což znamená, že ty dny, které Filip pracuje na Dobrém ránu, musí být v práci nejpozději v pět, vstávat nejpozději ve čtyři. V době, kdy zaměstnanci v běžném směnném provozu mívají obědovou pauzu, Filip končí a jde domů. Nebo kamkoliv – má volné odpoledne, večer pro něj nicméně končí vlastně hned po večerníčku, kdy musí jít spát, aby byl ráno připravený.

Filip je sám. Sehnat partnerku by mu nedělalo větší problémy, je zámožný, pohledný i inteligentní. Problém je spíš v tom, že kromě kolegyň, s nimiž má striktně profesionální vztahy, moc žen nepotkává. Nemá jak se socializovat. Téměř nepije alkohol, nemůže si dovolit večerní vysedávání po hospodách kvůli práci. Prakticky nechodí na koncerty, do kina leda na odpolední představení, před lety lovíval studentky po čajovnách, ale teď už je na to starý. Jeho pracovní vytížení mu nicméně dost efektivně brání si partnerku udržet, i když nějakou najde.
„Kdybych byl dělník ve fabrice, tak mi stačí třináctý plat a pivko po práci s chlapama ze směny,“ pokračoval Filip. „A asi bych si říkal, jaký jsou ti mileniálové kokůtci, když od práce chtějí i to, aby je nesrala a měli z ní dobrý pocit. Ale víš jak... Finanční odměna je fajn, ale celkově jsem veškeré finanční bonusy – třeba poukázky na rekreaci, příspěvky na jídlo, příspěvky k platu na dopravu – vždycky považoval za lacinou hozenou kost bez dlouhodobého dopadu na můj život.“

Jaký dlouhodobý dopad, ptáte se? Filip se přece o nic nestará, nemá hlad, není mu zima, nebojí se, z čeho splatí hypotéku a je tak dobrý profesionál, že se ani nemusí bát, že přijde o práci. Tak co mu chybí?

Tady někde je jádro problému. Chybí mu společnost, protože kvůli práci nestíhá mít přátele. Chybí mu pocit seberealizace, protože ačkoliv pracuje v kreativní profesi, naplňuje cizí představy, nerealizuje ty svoje. Chybí mu pocit uznání, protože kolegové jeho práci za ty roky už berou jako samozřejmost. Chybí mu pocit, že někam patří – ale jak se zařadit mezi ty, kteří na rozdíl od něj řeší přízemní starosti typu „kde mají co ve slevě“, protože berou poloviční plat a živí rodinu, takže počítají každou korunu? Tím spíš, že to, že někdo má nižší plat, než on, Filip automaticky považuje za osobní neschopnost dotyčného. Jeho slovy: „Reálně, proč vrážet prachy do lidí, u kterých to k žádné změně výkonu nepovede a nikam se už moc neposunou?“

Podpora různých neziskovek mu nahrazuje to, co nemá. Rodinu. Lidi, kteří by ho měli rádi. Domácího mazlíčka, chcete-li. Když v uprchlických táborech rozdává ze svých přebytků zakoupené jídlo a ošacení, pocit, že pro někoho dělá svět lepším místem, je pro něj nejsilnější drogou.

Podobný příběh je za naprostou většinou tzv. sluníčkářů a vítačů. Celý rok jim vyčítáme to či ono – odložme nepřátelství alespoň na vánoce. Většina z těch lidí je hluboce nešťastná. A to, že vzývají „pravdolásku“ je jednoduchým důsledkem toho, že jak pravdy, tak lásky, se jim v osobním životě zoufale nedostává.

Takže ještě jednou – Veselé vánoce & Nový rok 2018!

A mír, pravdu & lásku všem.

Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 26.12.2017


 

29. lis, 2017

V USA, kde člověk musí byt politicky korektní i v posteli, aby ho náhodou partnerka nezažalovala, že ji pojmenoval jinak, než si přála, už se objevuje přirozený důsledek tohoto jevu - vznikají uzavřené a zpoplatněné terapeutické skupiny, kde lidé platí za povolení být půl hodiny upřimní.

Jste politicky nekorektní? Gratulujeme. Už jen touto skutečností děláte něco pro své zdraví.

To není vtip. V USA, baště politické hyperkorektnosti, se objevil nový druh diagnózy. Jde primárně o pocity úzkosti, deprese a emoční odtažitosti, pramenící z pocitu nepochopení a nedůvěry. A protože americká psychoterapie je – podobně jako např. advokacie – světovou špičkou, dokázala odhalit důvod a nabídla terapii šitou na míru.

Důvodem je nezbytnost paranoidně sledovat jeden každý svůj čin, aby náhodou někomu nepřipadal politicky nekorektní. Terapie spočívá primárně v tom, že se lidé scházejí v uzavřené společnosti – a chovají se upřímně. Tedy politicky nekorektně. Nemusejí se bát žaloby za sexuální obtěžování, když pochválí kolegyni halenku. Nemusí se bát žaloby za rasismus a odsouzení širokého okolí, když o někom řeknou, že je černý. Předpokládám, že terapeut je na místě primárně od toho, aby se nekorektnost nezvrhla v násilí či otevřené projevy nenávisti, ale dokud tohle nehrozí, jen se baví posloucháním rasistických vtipů a košilatých historek. A lidem to prokazatelně prospívá.

Podle webu druna.cz slaví terapie nekorektností velké úspěchy. Po jejím nasazení „se životní situace [klientů] začala proměňovat. Namísto smíření se objevovala radost. Začínali být spokojenější se svými intimními a přátelskými vztahy. Cítili mnohem více chuti do života a dokonce mizely i jejich sexuální dysfunkce.“

Inu, kdo by to byl řekl, že? Ale nevěšte hlavu, tyto kurzy již nejsou jen výsadou bohatých Američanů. Slovutný terapeut upřímnosti, Sebastian James, přijíždí s víkendovým seminářem upřímnosti do Česka. A nabízí kurzy. Pod záštitou centra Druna, které se specializuje na všelijaké alternativní medicínské přístupy, jógu, čakry a podobně. Lze tedy předpokládat, že jeho publikem budou primárně lidé, pro něž se již vžilo označení sluníčkáři – tedy lidé do morku kostí posedlí politickou korektností. Docela by mě zajímalo, jak budou reagovat na kurzy, které slibují výlet do „světa, kde se můžete volně projevovat bez ohledu na to, co by to mohlo způsobit.“

Přesně toho světa, který v zájmu jakéhosi vyššího dobra tak systematicky ničí.

Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 29.11.2017

Zdroj:

http://www.druna.cz/radikalni-uprimnost