27. pro, 2017

NÁZOR ČTENÁŘE: Neomarxisté se snaží zdiskreditovat pojem neomarxismus novou fintou

Neomarxisté se snažili a snaží stále o diskreditaci jejich označení, a odvedení pozornosti od spojitosti se svou totalitní ideologií, vždy když pravda začne vycházet najevo. Okolnosti a způsoby se různě s dobou proměňují. 

Tato informace může opět něco naznačovat: "Nová buržoazie: Josef Skála Neomarxistou? - Podle moderátora ČT 24, je místopředseda KSČM Josef Skála Neomarxista... Jak k tomu názoru přišel už nesdělil. Když pominu to, že neomarxisté brání establishment, milují EU a jde povětšinou o spratky z korporátních rodin, tak marně přemýšlím, co má s tímhle Skála společného... (autor: TGM, Praha, ČR, 21.12.2017)"

Moderátor je buď neznalý, nebo jedná záměrně.  

Víme že, tradiční obrana a jedna z taktik kulturního marxismu během dlouhodobé revoluce je, ty, kteří odhalí, pochopí a mluví o neomarxismu, označit za šiřitele konspiračních teorií (dokonce i pomlouvačně za duševně nemocné), že pojem neomarxismus je vymyšlený konzervativní pravicí a ultrapravicí, a že je to jen (nic neříkající, záměrná) nálepka; pomíjejí, že cíle a metody kulturního marxismu či Nové levice jsou popsány v dílech jejich představitelů. Kritici neomarxismu jsou dehonestováni, umlčováni, jen aby jejich záměr, ony metody a cíle, nebyly před širokou veřejností odhaleny (což vesměs levicová média čile činí, tzn. mlčí, a nikdo z novinářů o tom kompetentně a pravdivě nehovoří). Ono umlčování a skrývání pravých záměrů je pochopitelně jen potvrzením typického znaku, který je shodný všem revolucionářům. 
Další obranou je, že neomarxismus se týká jen jakých si změn klasického Marxova učení ve sféře ekonomické teorie (to bylo a možná ještě je např. na wikipedii, kde některá hesla jsou pod kontrolou aktivistů kulturněmarxistické levice - svého času jsem to mírně a nenápadně narušil). 

A tak se zdá, že v zoufalství přišli s další taktikou kolem neomarxismu, tj. mlžit a sami začít nálepkovat tímto pojmem někoho jiného (a odvést pozornost), a sice právě "marxisty-leninisty" či ortodoxní marxisty (přitom pro ně byl neomarxismus revizionismem; leninisté jsou původně ideoví protivníci kulturních marxistů (tj. neomarxistů), jež chtěli kapitalismus zlikvidovat chytřeji než bolševici, nenásilně a postupně, začít nejdříve narušením a likvidací kořenů západní kapitalistické kultury, které komunisti až tolik nenarušili, resp. zachovali- rodinu, národ, vlast). 

A s tím souvisí a bude souviset urputná snaha souhrnný pojem neomarxismus zdiskreditovat, takže sami neomarxisté, např. ve formě levicových liberálů, jím budou takticky falešně nálepkovat ostatní z levice. Skuteční neomarxisté budou tvrdit, že jsou takto označování neprávem, nesprávně a nemají s tím nic společného, a že neomarxisté, resp. marxisté, jsou přece v řadách komunistů, což oni jako liberálové a pravičáci jimi nejsou a být nemohou, tedy těmi marxisty. Samozřejmě používání původní taktiky zůstává v platnosti také. 

Jinou, nenápadnou formu manipulace předvedla pomatená Alexandra Alvarová, "odbornice na propagandu", v knize Průmysl lži (vyd. 2017, na str. 206, v kap. 18. Konspirátoři): "Filosofické a ideové terče: ... sociálně ohleduplná politika a filosofie (bez ohledu na skutečný obsah, vše je oštemplováno jako NEOMARXISMUS)". Buď nic nechápe, nebo záměrně uvádí čtenáře v omyl (mylných a zideologizovaných neobjektivních tvrzení je kniha plná, vedle popisů propagandistikých metod). Neslyšel jsem, že by někdo samotnou ohleduplnou sociální politiku označoval za neomarxismus, ovšem platí, že ohleduplnou sociální politiku může provádět (a proč by neprováděla), jakákoli politická strana, včetně té jejíž ideologie je neomarxistická, nebo té, která slepě a nevědomě, cíle této ideologie plní. 

Tímto sice nikdo neobhajuje komunisty leninského typu, ale je zajímavé, že v mnoha problémech současného světa se - východoevropští - komunisté shodnou s konzervativní pravicí (tzn. v odstranění civilizačně destruktivního neomarxismu a nápravě jeho zkázy). Uvědomme si, že po pádu komunistických centrálně plánovaných režimů, ve východní Evropě, přetrvávající marxismus na Západě do budoucna již nenabízí nic, žádnou lepší vizi společnosti, snad jedině "nějakou neurčitou, více sociálně spravedlivou, rovnostářštější, multikulturně namíšenou či jednolitou "humanitní" společnost jednotného globálního lidstva" (volně cituji a doplňuji dle A.Tomského), ale ve skutečnosti se jim daří realizovat jen destrukci fungující svobodné a demokratické společnosti, a celé euroamerické civilizace. 

Kdo záležitosti kolem dlouhodobého působení kulturního marxismu (tj. neomarxismu) na všechny sféry společnosti nepochopí (jako např. A. Alvarová), pak nedovede rozlišovat ani ve vícerozměrných a mnohavrstvých zájmech Ruska, které jsou jistě odlišné a jdou proti mnohým zájmům evropským či americkým, ale zároveň, jak ukazují (pokud se potvrdí) poslední události kolem aktivit Sorose a jeho nadací proti volbě M. Zemana, je snaha V. Putina, pokud jde o neomarxismus, shodná uvnitř Ruska i v zahraničí, totiž omezení a zastavení jeho vlivu, resp. jeho úplná eliminace ze světové politiky, a minimálně v tomto zřejmě je Putinův zájem, ač se někomu třeba nemusí líbit, shodný s konzervativní pravicí, Trumpem či AltRight (a také zdánlivě paradoxně s příznivci s. J. Skály). 
 
Autor: Nezard, Praha, ČR, 27.12.2017