10. led, 2018

NÁZOR ČTENÁŘE: Tomáš Straka: Volební kalkulačka (aneb Kreativní statistika II)

Když se blíží volby, noviny se plní různými výsledky průzkumů veřejného mínění. Je pravdou, že řada těchto výzkumů je záměrně zavádějících. Existují ale i průzkumy, které se snaží o objektivitu. A právě tyto průzkumy se velmi často zmýlí, přičemž pravděpodobnost omylu je přímo úměrná počtu hlasujících (tj. množství dat) a nepřímo úměrná počtu výsledků (volených představitelů). Jak je to možné, když v jakýchkoli jiných oblastech statistiky platí úměry opačně?

Kdykoliv se blíží jakékoliv volby, noviny se plní různými výsledky průzkumů veřejného mínění. Je pravdou, že řada těchto výzkumů je záměrně zavádějících (a např. jakákoliv šance Jiřího Drahoše na zvolení prezidentem vyplývá primárně z novináři neustále omílaného tvrzení, že Drahoš má „největší šanci porazit Zemana“; stejně tak Emanuel Macron se stal francouzským prezidentem primárně jako „jediný muž se šancí porazit Le Penovou). Existují ale i průzkumy, které se snaží o objektivitu. A právě tyto průzkumy se velmi často zmýlí, přičemž pravděpodobnost omylu je přímo úměrná počtu hlasujících (tj. množství dat) a nepřímo úměrná počtu výsledků (volených představitelů). Jak je to možné, když v jakýchkoli jiných oblastech statistiky platí úměry opačně?
 
Nejsnáze detekovatelná chyba je samozřejmě na úrovni výběru respondentů, o nevyváženosti průzkumů, které sbírají data jen v rámci jedné lokality (např. Praha), jedné věkové skupiny (např. lidé 20-30 let), ev. jediné sociální skupiny (třeba vysokoškolští studenti humanitních oborů). Ale o tom psát nechci, o tom už se psalo mnohokrát.
 
Chyba, o kterou mi v tomto textu jde, jsou nevhodně pokládané otázky. Ať už otázky pokládané návodně, tedy tak, aby měly potenciál změnit finální odpověď respondenta, tak (a to zejména) otázky nejednoznačné, na něž může respondent odpovědět poctivě, a výsledek přesto nebude odpovídat pravdě. Tyto otázky jsou totiž chybné v premisách, jejich autoři do nich obtiskují svůj světonázor a diví se, že někdo s jiným světonázorem tuto otázku přečte a interpretuje jinak, jiný význam tedy bude mít i jeho odpověď.
 
Jako modelový exemplář si beru server https://volebnikalkulacka.cz, jako názorové východisko si beru nevyhraněné konzervativní názory (s plným vědomím, že při jiných zvolených názorech by odpovědi vypadaly jinak a bylo by jiné i zkreslení). Na uvedeném serveru jsou prezentována jednoduchá tvrzení, respondent odpovídá na otázky „Ano/Ne/Nevím“. Otázky, u kterých lze zvolit jednoznačnou odpověď, z výčtu vynechávám.
 
Otázka 1: Má existovat možnost celostátního referenda vypisovaného na základě petice.
Nejsou stanoveny podmínky referenda – odpovědi jsou tudíž bezcenné. Odpovídám „Ano“ (protože hlas lidu by měl mít možnost zaznít, když volení představitelé selhávají). Stejně dobře bych ale mohl zvolit i „Ne“ (protože referendum vyhlásitelné kýmkoliv a o čemkoliv považuji za chybu), případně „Nevím“ (protože formulace otázky neumožňuje zaujmout jednoznačné stanovisko).
 
Otázka 4: V ČR se má platit eurem.
Odpověď na tuto otázku je mnohem složitější, než aby se mohla vejít do pouhého Ano/Ne. Jednak se můžeme ptát „Qui bono?“, tedy „Komu to prospěje“; platba eurem by jednoznačně prospěla obchodníkům, obchodujícím se státy EU, a zaměstnancům. Prvním by odpadla nutnost převádět peníze a počítat si vysoké marže pro případ zhoršení převodního kurzu, druzí by byli v bezpečí před umělým oslabováním koruny, resp. zvyšováním inflace. Zároveň ale euro znamená hlubší integraci do EU, a ta se současnými způsoby neřešení migrační krize sotva někomu pomůže. Odpovídám tedy „Nevím“; čímž při vyhodnocování tato otázka bude považována za nedůležitou, ačkoliv je pro mne-respondenta ve skutečnosti velmi důležitá.
 
Otázka 5: Státy EU mají řešit otázky týkající se azylu a uprchlictví jednotně a koordinovaně.
Inu, co s tím? Samozřejmě, že ano; ochrana společných hranic jinak než jednotně a koordinovaně smysl nedává. Dávám tedy „Ano“, přestože podtitul otázky ve skutečnosti žadoní o podporu uprchlických kvót, která je pro mne nepřijatelná. Moje pravdivá odpověď je tak poprvé v přímém rozporu s významem, který jí bude přikládán.
 
Otázka 6: Místo ČR je v jádru EU.
Opět čistě emotivní otázka; bezcenná, protože pod jádrem EU si lze představit jak pozitivní, tak negativní jevy. Znamená to spíš, že chce respondent dostávat německý plat, nebo že chce mít španělskou míru nezaměstnanosti mladých? Znamená to, že chce mít francouzské sociální jistoty, nebo německou cenzuru mediálního prostoru, včetně sociálních sítí a soukromých konverzací? Dávám „Nevím“.
 
Otázka 13: Provozovatelé velkých sociálních sítí mají mít povinnost smazat výhrůžky násilím nebo "falešné zprávy".
Tady přituhuje. Samozřejmě by bylo vhodné mazat falešné zprávy (jako třeba ty o tom, že očkování způsobuje autismus). Samozřejmě, že by bylo vhodné mazat výhrůžky násilím. 
Jenže taková sociální síť nemá dost lidí, kteří by mohli ověřovat pravdivost informací a automatizovaný program nepozná reálnou výhrůžku násilím od přátelské nadsázky typu „Jestli zase přijdeš pozdě, zabiju tě ;)“. Navíc selektivní mazání pouze některých falešných zpráv a pouze některých výhrůžek je de facto zneužitím moci. A co teď s tím? Dávám „Ne“, s vědomím, že jakkoliv jde o v principu dobrý nápad, realizace by měla pro svobodu slova fatální důsledky.
 
Otázka 15: ČR má více podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie
Jednoznačně ano. Ovšem...
- nepřichází v úvahu dotovat pěstování řepky, resp. biopaliv, protože devastují ornou půdu
- nepřichází v úvahu vykupovat elektřinu vyrobenou pomocí solárních panelů do běžné sítě, protože výkyvy devastují rozvodnou síť (šly by použít třeba na stanicích pro dobíjení elektromobilů)
- nepřichází v úvahu jakkoliv podporovat výstavbu takových větrných elektráren, které jsou schopné zabít svými vrtulemi ptáka, protože tyto elektrárny zabíjejí převážně chráněné dravce.
Dávám tedy „Ano“, přestože v současné době využívané „obnovitelné zdroje energie“ přírodě víc škodí, než ji chrání, a jsem jednoznačně proti nim.
 
Otázka 17: V restauracích má být nadále zakázáno kouření.
Jakkoliv v ideálním světě by zákaz kouření nebyl nutný, protože nekuřáci by si prostě chodili do nekuřáckých podniků, je pravdou, že v podniku, který staví primárně na podávání jídla, nemá kouř co dělat. Takže na takto položenou otázku i přes osobní výhrady nakonec odpovím „Ano“. 
Nikdo už se mě ale nezeptá, zda má být kouření zakázáno i v barech, hospodách, nálevnách, výčepech, krčmách, hudebních klubech... tedy všech těch místech, kde primárním cílem není podávat jídlo a jakýkoliv důvod zakazovat plošně kouření tak padá. Možná v předtuše toho, že pak by byla nevyhnutelná odpověď „Ne“.
 
Otázka 20: K zajištění důchodů je nutné nadále zvyšovat věk odchodu do důchodu i nad 65 let.
Otázka nevhodná, ptá se na nutnost, ne na vhodnost. Nutnost přitom někdo bez ekonomického vzdělání a křišťálové koule neodhadne; také je otázkou, nač zvyšovat hranici odchodu do důchodu, když i lidé nad 50 obvykle těžko shánějí práci a lidé nad 60 ve většině případů nebudou moc výkonní (a ti, kteří ano, obvykle pracují i aniž by museli). Dávám „Nevím“.
 
Otázka 21: Minimální hrubá mzda má být nejméně 14 000 Kč měsíčně
Opět bezcenná otázka, vždy bude záležet na inflaci. Tak třeba v Turecku bylo možné za jeden USD ještě v roce 2004 koupit 1 600 000 tureckých lir. Byli proto turci bohatší? Dávám opět „Nevím“.
 
Otázka 30: Projekt elektronické evidence tržeb (EET) se má zrušit či omezit
EET, kdyby bylo provedeno správně (anonymizovaná data, dobrovolná účast; ev. Účast povinná až od dostatečně vysokého obratu) by bylo užitečným nástrojem, šetřícím náklady státu i podnikatelům. V současné podobě je to paskvil, který jen škodí. Otázka se ale neptá na možnost přepracování, navrhuje pouze omezení nebo zrušení. Dávám tedy „Ne“, ačkoliv jsem odpůrcem EET.
 
Otázka 33: Handicapované děti se mají většinově vzdělávat odděleně od nehandicapovaných
Tady je problém v definici handicapovaného dítěte a v množství. Inkluze několika málo mentálně zdravých dětí s fyzickým potižením do jinak zdravé třídy je prospěšná, a to i v případě, že jde o děti hluchoněmé nebo nevidomé. Inkluze dětí s poruchami chování, učení, s těžkými poruchami autistického spektra nebo s mentálním postižením je škodlivá jak pro znevýhodněné dítě, tak pro zbytek třídy. Jejich inkluze v množství převyšujícím 1-2 znevýhodněné na celou třídu je pak zvěrstvo, hraničící se zločinem. Otázka ovšem není položena tak, aby podobné rozlišení umožňovala. Opět tedy dávám „Nevím“, ačkoliv na tuto problematiku mám velmi vyhraněný názor, podložený navíc osobní zkušeností.
 
Otázka 35: Prezident Havel byl lepším prezidentem než prezident Klaus
S Klausem bych se patrně shodl více. Úkolem prezidenta ČR nicméně není reálně vládnout, ani líbit se doma, ale poskytovat PR služby za hranicemi, a ty poskytoval lepší Havel. Odpovídám proto „Ano“, ač nepatřím mezi Havlovy příznivce.
 
Prosím. Celá jedna třetina otázek položených tak, že umožňují i opačnou interpretaci, než kterou jejich autor zjevně zamýšlel. Jak se to odrazí na jeho spolehlivosti, o tom můžeme jen spekulovat. Poučení je nicméně jednoduché – nevolte podle průzkumů, nevolte podle emocí. Volte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
 
Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 10.1.2018
 
zdroj: