24. úno, 2018

NÁZOR ČTENÁŘE: Svět je plný paradoxů

Svět je plný paradoxů. Můžeme nad nimi nevěřícně kroutit hlavou, němě žasnout nebo je převracet do uchopitelné roviny pochopení...
 
Volební systém s poměrným přepočítáváním voličských hlasů je u nás přibližně patnáct let a nikdy se výrazně ve veřejnoprávním médiu nebo na politickém kolbišti nerozebírala jeho nespravedlnost vůči menším stranám a politickým subjektům. Velcí hráči si byli jistí svými procenty a systém jim plně vyhovoval tak, jak byl nastavený. Standartní strany, tvářící se jako vyprofilované doleva nebo doprava, ochotné kdykoli ustoupit ze svých vyhraněných pozic, to všechno pro blaho občanů, ale zejména pro blaho své. Pouze pár týdnů před parlamentními volbami jsem zaznamenal kritiku tohoto systému na Parlamentních listech, ale větší odezva nepřišla ani od jedné z hlavních stran. Předpokládal se nízký volební výsledek SPD, Realistů, Svobodných a ap., takže byl volební systém pro velké hráče výhodný. 
 
Volby ovšem zamíchaly karty jinak a velké strany se propadly. ČSSD, ale zejména Lidovci, TOP 09 a Starostové těsně prolezli. Jejich reakce, zejména Starostů by byla možná úsměvná, pokud by nešlo o tragikomickou situaci. Nářek nad nespravedlností vůči jednotlivým hlasům voličů připomínal pláč nad hrobem demokracie a navrhovali revizi volebního systému.
 
Ale právě stejní lidé nemají sebemenší problém se ztrátou hlasů jednotlivých národních států při unijním hlasování. Vždyť přehlasováním dojde nejen ke špatném přepočtu, ale především absolutní ztrátě voličských hlasů , v případě ČR , ke ztrátě deseti milionů voličských hlasů. A to je v pořádku ? Tito občané daného státu ztratí , i když prostřednictvím svých politických zástupců,právo být slyšet, moci ovlivňovat zákony a směrnice a , řídit své životy a osudy své země. 
 
Nedávné vyjádření p. Junkera o nutnosti jednomyslné zahraniční politiky všech států EU , aby se urychlila akceschopnost a zvýšila pozice unie v mezinárodní politice je podobnou absurditou. Výroky na půdě Evropského parlamentu i vrcholných představitelů EU na podporu Palestinců a směřované proti výsostnému státu Izrael, dávají tušit směr kolektivní zahraniční politiky . Pozice našeho státu je zcela odlišná. Oprávněně ČR podporuje stát Izrael a vidí v něm blízkého spojence . Přesto se většina našich politických stran, zejména provázaných v pomyslném demokratickém bloku, ohání nutností být prounijní, v tzv. rychlejším proudu a těsném semknutí , i když to znamená popřít veškeré prvky naší diplomacie a názorů v zahraniční politice. A paradoxně ti, kteří Evropskou unii kritizují, dostávají nálepky fašistů, nacistů a populistů. Není spíše antisemický postoj Evropské komise nebo Evropského parlamentu, pokud nechá vystoupit za řečnický stolek bývalou palestinskou teroristku a na palestinské území proudí peníze od daňových poplatníků EU ? Podobný paradoxní postoj má vedení EU vůči USA na čele s prezidentem Trumpem. Místo , aby se inspirovalo jeho postojem k migraci a bezpečnosti země, pokrytecky nařeďuje národní státy migrací , která oslabuje a zatěžuje ekonomický rozvoj celé Evropy. Přitom neuběhlo tolik roku od velké ekonomické krize, kdy na prvním místě byly rozpočty, škrty a úspory ve všech evropských státech. Dnes, jako zázrakem, nikoho výdaje nezajímají a stamiliony euro , které spolkne migrace a navýšení činnosti tajných služeb a bezpečnostních složek nejsou problémem. Bez ohledu na ekonomickou pozici skutečných občanů EU, tedy těch, kteří platí daně a vytvářejí hodnoty.
 
Nežijeme opravdu ve světě velkých paradoxů ? 
SPD Tomio Okamury deklaruje občanské referendum, přímou demokracii , vystupuje proti náboženské ideologii, která směřuje přímo proti demokracii a svobodě, což potvrdil i Evropský soud, ale přesto je ze všech stran nálepkována jako extrémistická a populistická. 
Žádný z těchto kritiků nespecifikoval ten extrémismus, prostě proto, protože argumenty schází. A proto bylo nutné , aby DVTV zalovilo v kalných vodách a nachytalo pana Okamuru , kdy v nekomfortní situaci, kdy viditelně zápolil s nemocí, vyslovil pár vět, které lze překroutit a využít proti němu. A paradoxně právě Lidovci, kteří potřebovali od sebe odstrčit téma předraženého výkupu vepřína v Letech, aktivně vystoupili ze zástoupným problémem oplocení tábora, ke kterému se snaživě přidávali ostatní tzv. demokratické strany. Tak průhledná hra, ale nikde žádný novinář s nabroušeným husím brkem a kalamářem, který by na tyto paradoxy upozornil. Jistě, vadí jim možnost referenda o vystoupení z EU, ale uvědomují si na základě posledních výroků Merkelové a Junkera , že aniž bychom po Czechxitu vysloveně toužili, neomarxistické vedení EU nám v podstatě nedává jinou možnost? 
 
A pro odlehčení trochu poezie -
 
Marx je váš vůdce
a Allah vaše zbraň 
studenti s vědci se tlačí v jedné řadě
Ó, Bože můj,
teď naši zemi chraň,
když herci si hrají, že rozumějí vládě.
Obtloustlá žena a muž co knihy váže,
společně s pijanem, jenž bez chlastu se rosí,
nám o solidaritě a poslušnosti káže,
zatímco naši nejchudší, marně o příspěvky prosí.
 
Autor: Petr Stuchlík, Želechovice nad Dřevnicí, ČR, 24.2.2018