14. bře, 2018

NÁZOR ČTENÁŘE: Akademici na stráži za evropské hodnoty

Začátkem března se na půdě Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci uskutečnila konference s názvem “Ideologie gender” pořádaná Národním centrem pro rodinu. Na první pohled nenápadná konference lákala hosty na to ukázat rizika a negativní dopady genderové ideologie, která dle organizátorů usiluje o smazání rozdílů mezi mužem a ženou a ne o deklarovanou rovnoprávnost.
 
Tímto zaměřením konference (vybočujícího zcela z hlavního proudu akademického mainstreamu) zvedla ze židle některé „pokrokové“ akademiky a donutila je vystoupit z poklidu svých univerzitních pracovišť. Pomyšlení, že bude na jejich domácím hřišti vykládána verze odcizující se koncepci feministického běsnění, v nich vyvolalo nebývalou „hysterii“ volající po cenzuře na akademické půdě. Svoji averzi k takto pojatému tématu pak přišli sami na konferenci přednést, což probudilo emoce vzbuzující střet mezi lidmi bojujícími za obranu našich tradičních kulturních hodnot a těmi, kteří na ně chtějí rezignovat a aktivisticky je přetvářet. 
 
Vzdor za obranu křesťanských hodnot
 
Sympaticky vyhlížející konference zahájená úvodním slovem olomouckého arcibiskupa neměla v univerzitních prostorech žádnou viditelnou mediální propagaci. Byla ojedinělou a dnes tolik potřebnou kritikou feminismu a celkově současné západní společnosti, která se odvrací od konceptu tradiční rodiny. V průběhu dne se u řečnického pultu vystřídala řada řečníků z řad filozofů, teologů a řádových sester, kteří svými vystoupeními byli povzbudivým osvěžením v době despotické a rádoby vědecké devalvace rodinných základů. Tito přednášející poukazovali na negativní vliv radikálního konstruktivismu, který způsobuje destabilizaci pohlavních identit, čímž jsou ničeny záruky tradiční a generacemi osvědčené výchovy dítěte. V souvislosti s tím pak přednášející uvedli svůj strach o indoktrinaci mladistvých, kdy vyjádřili obavu z vlivu úzké skupiny „vyvolených“, která prostřednictvím politicky kontaminovaného a ideově jednosměrného vzdělávání získá větší vliv na vývoj společnosti než demokratická většina. Srdnatě tak hájili svůj kladný vztah ke kulturním tradicím tvořící společenskou sounáležitost a rezolutně odmítli další společenskou degeneraci, která je dílem zla kulturního marxismu.
Z každého příspěvku byla cítit snaha nezahnat křesťanský pohled na dnešní problémy do kouta a učinit tak první krok k tomu, aby na univerzitním prostředí hlasitě zazněla opoziční stanoviska na čím dál více se radikalizující feministickou agendu. Zvlášť silná iniciativa byla patrna ve snaze přednášejících zabránit potlačování náboženských hodnot, v ukrajování svobody a společenského řádu s cílem odmítnout současný světonázor vedoucí k nové totalitě.
 
Boj o duši studenta
 
Poklidný průběh konference ovšem narušilo bojovné vystoupení několika akademiků (mluvících i za zbytek svých kolegů z katedry), kteří přišli osobně vyjádřit před publikem svůj nesouhlas s konáním této akce na akademické půdě (!). Dle obvyklého „revolucionářského“ mustru nálepkovali řečníky fóra za jakési „zpátečníky“, kteří si podle jejich názoru neuvědomují, že pohlavní identity jsou údajně prokázaným sociálním konstruktem. Obsah tohoto sdělení zvěstoval jejich „osvícenou“ potřebu vymezit se vůči obsahu konference. Jako obzvlášť alarmující působil moment, kdy tito zástupci katedry poukazovali na společensky závažný problém, v němž dle nich takovéto pojetí ideologie gender je označení, které je v celé Evropě využíváno jako hlavička pro informační kampaň s cílem zpochybnit hodnoty občanské společnosti a demokracie. Dle jimi prezentovaného názoru je průvodním jevem této kampaně snaha vzbudit strach ve společnosti a pocit ohrožení tím, že se staví účelově za obranu tradičních hodnot. Za závažné viděli také to, že skupiny operující s tímto pojmem napadají akademické svobody a rozdmýchávají boj proti sexuálním menšinám, čímž ještě více ozřejmili svoji náklonnost k modernímu proletariátu (majoritou „utlačeným“ menšinám). Takto cíleně podaná slova jasně evokovala souhlas s tlakem EU na některé z hlavního evropského proudu vybočující národní státy. Z úst těchto akademiků zaznělo poselství, neříkající nic jiného, než že kriticky odmítavé pojetí feministické koncepce je kolaborantstvím proti Evropské unii a jejím hodnotám. Tato snaha znepřístupnit opoziční pohled na univerzitní půdě je ryzím projevem politické korektnosti, tedy nepřípustnou snahou o cenzuru, jejímž cílem je zřejmě názorová uniformita a měla by být tedy v rámci svobodného vědeckého diskurzu razantně odmítnuta (zvláště v „měkkých“ vědách).
 
Zdroj jejich nelibosti lze zřejmě hledat také v tom, že obsah konference není v mnohém kompatibilní s ohlášenými plány univerzity v podobě tzv. „terénních univerzit“. Ty totiž budou v průběhu letošního roku vysílat studentské „misionáře“, aby vyváželi do „postižených“ regionů, kde občané vykazují anti-pokrokové vidění světa, „kvalitní“ informace o prospěšnosti migrace, či o dosud neviděných benefitech plynoucích z členství v Evropské unii. Už sama tato idea „vzdělávat“ (výstižněji řečeno převychovávat) spoluobčany s jiným smýšlením je ukázkou toho, že pouze jejich politický názor je ten správný a jediný. Tento plán spolu se snahou cenzurovat konferenci je další viditelný pokus o to, aby si jistá část akademiků udržela monopol na to co se smí a co nesmí učit či přednášet. Lze se tedy domnívat, že zřejmě nechtějí přijít o svůj cenný materiál, o studenta, který by svým aktivismem přetvářel svět?
Mají indoktrinovaní studenti ještě naději?
 
Není se proto zřejmě čemu divit, když dnešní studenti tak silně slyší na lákání evropských elit do nového rovnostářského světa. Situace v ovlivňování mladých lidí není zatím každopádně není v tak hrozivém stádiu jako například v Americe, kde studenti v rámci některých oborech mají za úkol na seminářích identifkovat kulturní vzorce ve svém jednání (například vliv jejich kultury, rodiny, náboženství) a v dalším kroku si k nim najít „pokrokovou“ alternativu a ty původní vzorce ve finále ze svého já nemilosrdně za přítomnosti zbytku třídy zlikvidovat. Zesilující iniciativy některých českých akademiků jsou proto výstražným signálem, že i u nás jsou tací, kteří již jeví známky horlivé politické zaujatosti a projevují touhu být hlídacím psem „progresivistických hodnot“ nad současnou mládeží a zametají tím cestu unijní unifikaci. Nicméně je potěšující vidět, že ne všichni členové univerzity schvalují kontaminaci výuky levicovými utopiemi. To, že tuto konferenci vedení Cyrilometodějské fakulty umožnilo je toho pozitivním důkazem, za který mu patří v dnešní době nemalý dík.
 
Mám-li na závěr uvést ještě trochu optimismu, přestože naši studenti ukazují svými volebními preferencemi proevropský a tradicemi opovrhující postoj, možná to budou právě ony terénní univerzity, které studentům při kontaktu s reálnými občany a ve styku se zdravým lidským rozumem otevřou oči v momentě, kdy uvidí onen obrovský kontrast reality s akademickou abstrakcí a levicovým utopismem. Pokud ovšem budou mít dostatek síly, ochoty a odvahy ten rozdíl chtít vidět, protože mohou mít strach poznat pravou realitu. Myslím si, že se budou podvědomě bránit tomu, že jim bude zbořen jejich ideální svět, který jim byl vybudován během jejich šťastného a pohodového studentského života.
  
Autor: Petr Hlávka, Praha, ČR, 14.3.2018