17. zář, 2019

NÁZOR ČTENÁŘE: Opravdu stojí ambice jednoho muže za risk znesvěcení pomníků tisíců padlých legionářů

Muže, jehož otec se na jejich budování jako velvyslanec jistě podílel a tak lépe než kdokoliv jiný ví, jakého úsilí a finančních prostředků v řádu desítek milionů korun stálo zachovat důstojnou památku lidem, kteří padli a skutečně nemají důvod být v té zemi oslavováni jako hrdinové?

Tomáš Garrigue Masaryk byl president Osvoboditel. Bez přispění Československých legií by měl obnovení naší národní nezávislosti s Benešem a Štefánikem mnohem obtížnější. Před sto lety vrcholily v dalekých sibiřských končinách boje našich legionářů. Byli donuceni bojovat proti bolševikům, kteří, vázaní podmínkami Leninovy brestlitevské kapitulace vůči Německu, bránili jejich evakuaci do Vladivostoku a společně s propouštěnými německými a rakouskými zajatci představovali pro naše legionáře závažnou hrozbu. Legie proto byly nuceny svést v závěru 1. sv. války a během ruské občanské války mnoho bitev. Jen na území Ruska tak máme přes čtyři tisícovky padlých československých vojáků, řádově vice než v legiích italských nebo francouzských. Jejich těla jsou pohřbena na nejrůznějších místech Povolží, na Urale a podél Transsibiřské magistrály. Někde jejich hroby a pomníčky nepřežily dekády Sovětského svazu, kdy byli českoslovenští legionáři, hanlivě Sověty přezdívaní “Běločeši”, označováni za vrahy a nepřátele. Jinde přežily a na mnoha místech jsou ve spolupráci českého ministerstva obrany, Československé obce legionářské a ruských úřadů (opravdu) hroby obnovovány a je zvelebováno jejich okolí. Děje se tak na základě mezistátní smlouvy, která obě strany zavazuje o svoje válečné hroby a památníky pečovat a chránit je. V některých ruských městech místní úřady kladou obnovování československých pomníků odpor, známým příkladem je například povolžská Samara. V takových případech česká strana argumentuje tím, že my svoje smluvní povinnosti plníme a o ruské vojenské memoriály příkladně pečujeme.

Bohužel, o tento pádný argument nás nyní připravil starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, který si ve snaze se zviditelnit energicky vyšlápl na pomník sovětského maršála Ivana Koněva. Možná tím u některých voličů získá sympatie, ale cenou za to jsou škody, které tím napáchá na hrobech našich padlých v Rusku. Celá kauza, a zejména emotivní projev Ondřeje Koláře, který vyvrcholil rozhodnutím pomník odstranit, byly široce medializovány u nás i v Rusku. Nyní budeme Rusům těžko vymlouvat, že se nesnažíme přepisovat historii a odstraňovat připomínky obětí, které za naše osvobození přinesli jejich předkové.

Naši legionáři byli pro Rusko spíš okupanti než cokoliv jiného a jejich hroby rozhodně nejsou nadšeně vítány. Přesto nám dovolují jejich památku důstojně uctít způsobem dojednaným mezinárodní smlouvou. Nezpochybňujme to. Nestojí to za to.

Autor: Jana Marková, Mladá Boleslav, ČR, 17.9.2019

Zdroj:

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=3623873357626609&set=a.546535752027067&type=3&theater