3. lis, 2019

NÁZOR ČTENÁŘE: "Za jinak stejných podmínek"

Za jinak stejných podmínek; aneb Kreativní statistika IV.
 
(polemika s Petrem Hamplem)
 
Milé děti. 
Už tu dlouho nebyl příklad práce s kreativní statistikou – a zatím všechny takovéto příklady směřovaly proti mainstreamovým médiím, nebo politickokorektním agitátorům. V zájmu vyváženosti je ovšem zapotřebí postupovat nestranně a tu a tam upozornit i na chybu u lidí, kteří stojí mimo mainstream.
 
Článek Petra Hampla „Která strana má nejhloupější voliče“ je nádherný příklad argumentačního faulu od autora, s nímž bych se dost možná na lecčems shodl. Tady ovšem šlápl evidentně vedle, a to na tak mnoha úrovních, že to prostě bez povšimnutí nechat nejde. Nebo – což je podstatně horší možnost – se možná k užívání argumentačních faulů snížil vědomě? 
 
Zaprvé, ohání se výzkumem a neuvádí zdroje. Jako absolvent vysoké školy by měl vědět, jakým způsobem se citují výzkumy. Nedodá-li platnou citaci, sotva ze jeho tvrzení brát v potaz. Ale o tom to není; třeba ten výzkum existuje, možná je dokonce i pravdivý, a autor na citaci jen zapomněl, že. Krom toho, toto tvrzení nesouvisí s logikou, a proto se jím zabývat nemusíme.
 
Zadruhé, jeho tvrzení pracuje s tzv. přeskokem, či jak to nazvat. Zkrátka na základě jednoho atributu jedné skupiny lidí v určitém kulturním prostředí (průměrná inteligence jistého typu feministek – překvápko, i feminismus má několik různých, radikálně názorově odlišných, odvětví) usuzuje na vlastnosti zcela jiné skupiny lidí ve zcela jiném kulturním prostředí (český volič). Logika této paralely je totožná s logikou ve starém vtipu o dvou policistech: 
„Máš doma akvárko?“ 
„Ne.“ 
„No tak to jsi buzerant.“
 
Zatřetí, aby tento naprosto očividný nedostatek logiky zamaskoval, Hampl žongluje kvantifikátory. Jde mu to, to se musí nechat. 
 
Tak třeba takticky vynechává zmínku o tom, z jakého kulturního prostředí příslušný průzkum pochází (pravděpodobně z USA – téměř určitě ze severoatlantického civilizačního okruhu, kde již ženy jsou s muži plně rovnoprávné). V těchto zemích, kde má boj za rovnoprávnost žen dlouhou tradici a důležitých met již bylo dosaženo, se lidé k feminismu často utíkají jako k berličce, kterou nahrazují svou vlastní nedostatečnost. V zemích, kde je oč bojovat a feministkám či feministům hrozí velmi tvrdé postihy (jako jsou např. islámské země, ale i Rusko) se naopak k tomuto názorovému směru hlásí pouze lidé velmi vnitřně silní a vysoce inteligentní. Zkrátka, je to jako tvrdit „Jediná látka plave, a to dřevo“ a zanedbávat všechny ostatní látky, které plavou (technicky vzato „plovou“) taky
 
Hampl také z nepopiratelného tvrzení „někteří příznivci feminismu jsou neolevicovými aktivisty“ změnou kvantifikátorů vyrábí tvrzení „všichni příznivci feminismu jsou neolevicoví aktivisté“. Logika totožná s tvrzením: „Dřevo plave a kachna taky plave, takže kachna je vyrobená ze dřeva.“
 
Hampl také zcela ignoruje možnost, že jednotlivé části tzv. neolevicové agendy může zastávat i člověk, který levicové postoje nevykazuje. Např. ekologie a péče o klima hospodařením v krajině je bytostně konzervativní názor; stejně tak na popírání klimatické změny člověk nemusí být pravičák, ale nutně musí být idiot (z řec. Idiotés = člověk, zpravidla nevzdělaný, který se stará pouze o vlastní prospěch a ignoruje zájmy společenství). Logika totožná s tvrzením „existuje pouze jeden druh kachny – a to dřevěná.“
 
Hampl také ignoruje rozličné důvody, proč lidé volí politické strany. Je evidentní, že k Pirátům přešli určití levicoví extrémisté, poté, co svým neskrývaným extrémismem potopili volební šance Strany Zelených. Zároveň je ale nepopiratelné, že levicoví extrémisté tvoří menšinu i mezi samotnými Piráty, a natož mezi jejich voliči. Mezi voliče Pirátů se totiž počítají, namátkou 
- lidé, které zklamala Top 09 
- lidé, které zklamala ODS 
- lidé, které zklamali Svobodní 
- mladí voliči, kterým Starostové a nezávislí nepřijdou dost akční a cool 
- lidé, kteří dávají přednost viditelné činnosti před systémem „spousta řečí a skutek utek“
 - lidé, kterým vadí opovrženíhodná, protizákonná činnost Andreje Babiše a kteří Pirátům věří, že tohoto nejhoršího veřejného nepřítele, jakému kdy Česká Republika čelila, dostanou tam, kam patří.
 
Většina těchto voličů smýšlí pravicově. 
 
Top 09 ztratila většinu voličů nikoliv pravicově-konzervativním elitářstvím, na kterém byla původně založena, ale naopak příklonem k nadnárodní levici a tzv. „eurohujerství“. Tito voliči příklonem k Pirátům rozhodně nezačali smýšlet levicově, jen nemají koho jiného volit. 
 
ODS ztratila většinu příznivců kvůli korupčním kauzám, souvislostem s organizovaným
zločinem a problematickým osobám typu Ivan Langer a Mirek Topolánek. Tito pravicoví voliči se
už zvolna k ODS vrací, mnoho z nich ale zůstává u Pirátů, protože „nové ODS“ zatím nevěří.
 
Svobodní zklamali téměř všechny, kdo je kdy podporovali, svojí totální neakceschopností a paradoxně velmi autoritářským vedením strany v podobě Petra Macha. Od Svobodných byl odliv lidí k Pirátům dlouhodobý, a to nejen v rovině voličstva, ale i v rovině politiků jako takových. Rozhodně kvůli přechodu pod jinou vlajku nezačali smýšlet levicově – jen nemají koho jiného volit.
 
Starostové a nezávislí jsou silní zejména na venkově, s mladým městským publikem neumí komunikovat, protože o dobrých věcech, které dělají nepíšou na sociální sítě. Voliče mají středové, i z obou stran spektra – stejně tak mladí, kteří se rozhodují mezi Starosty a Piráty, zdaleka nejsou jen levicoví. Sem patří i pragmatici, kteří zase rádi vidí činnost. Bez ohledu na politickou orientaci, jediné dvě strany, které viditelně více dělají, než řeční, jsou právě Piráti a Starostové.
 
A konečně, s Hamplem rád budu souhlasit, že mít pravicové či konzervativní názory v prostředí amerického školského systému vyžaduje vyšší inteligenci (neboť student tyto názory musí skrývat, nechce-li mít problémy; nebo musí být schopen čelit problémům dostatečně inteligentně, aby nebyl vyhozen). Takže podobný výzkum nemůže být reprezentativní už sociologicky. Ale pořád ještě je tam i statistický faul. Pointa je tato: Jestliže zkoumáme takto malý vzorek respondentů, o kterých víme, že jsou zastoupeni nestejným dílem a zároveň že se nacházejí poblíž horní hranice spektra IQ, pak skupina, která má méně participantů, se pravděpodobně umístí v průměru lépe, než skupina, která má více participantů. A to z toho prostého důvodu, že u každého dalšího příchozího člena je pravděpodobnost, že bude mít IQ stejné nebo nižší než průměr členů skupiny vyšší, než že bude mít IQ vyšší (a tím pádem skupině zvedne průměr). Hamplovo tvrzení „ne-feministé na vysokých školách jsou v průměru inteligentnější než feministé na vysokých školách“ je tudíž ekvivalentní s tvrzením „feministů je na vysokých školách víc“. 
 
Celkove tvrzení Hamplova článku tedy zní: „Jestliže volíte Piráty, pak jste levicoví aktivisté. Jestliže jste levicoví aktivisté, pak jste feministé. A jestliže jste feministé, tak jste hloupí a nebudu se s vámi bavit.“ Logika bezchybná, že? Identická s logikou z Monty Pythonova Svatého Grálu: „Jestliže váží jako kachna, tak plave. Jestliže plave, je ze dřeva. Jestliže je ze dřeva, je to čarodějnice a upálíme ji.“
 
Za čtvrté, kupodivu ale ani toto mnohaúrovňové pošlapání elementární logiky není tím nejhorším faulem, kterého se Hampl v textu dopouští. Tím faulem je totiž věta „za jinak stejných podmínek“. Předpokládám, že drahý čtenář má potuchu o Gaussově křivce – tedy že mnoho vlastností (včetně inteligence) je v populaci rozděleno nerovnoměrně, stylem „10% velmi nízká hodnota, 10% velmi vysoká hodnota, zbytek někde mezi.“
 
Stejně tak by čtenáři mělo být jasné, že pouhých cca 2000 lidí není pro podobné výzkumy reprezentativní vzorek. 
 
A konečně, s Hamplem rád budu souhlasit, že mít pravicové či konzervativní názory v prostředí amerického školského systému vyžaduje vyšší inteligenci (neboť student tyto názory musí skrývat, nechce-li mít problémy; nebo musí být schopen čelit problémům dostatečně inteligentně, aby nebyl vyhozen). Takže podobný výzkum nemůže být reprezentativní už sociologicky. Ale pořád ještě je tam i statistický faul.
 
Pointa je tato: Jestliže zkoumáme takto malý vzorek respondentů, o kterých víme, že jsou zastoupeni nestejným dílem a zároveň že se nacházejí poblíž horní hranice spektra IQ, pak skupina, která má méně participantů, se pravděpodobně umístí v průměru lépe, než skupina, která má více participantů. A to z toho prostého důvodu, že u každého dalšího příchozího člena je pravděpodobnost, že bude mít IQ stejné nebo nižší než průměr členů skupiny vyšší, než že bude mít IQ vyšší (a tím pádem skupině zvedne průměr).
 
Hamplovo tvrzení „ne-feministé na vysokých školách jsou v průměru inteligentnější než feministé na vysokých školách“ je tudíž ekvivalentní s tvrzením „feministů je na vysokých školách víc“. 
 
A tady se konečně dostáváme k tomu faulu. Věta „za jinak stejných podmínek“ je samozřejmě pravdivá, ale je použitá zavádějícím způsobem. Ano, pokud náhodně vyberete malou skupinu anti-feministek a (v témže prostředí) velkou skupinu feministek, a zároveň všichni členové těchto skupin budou mít nadprůměrné IQ, téměř vždy dostanete výsledky, naznačující, že antifeministky jsou inteligentnější. Výsledky budou tím přesvědčivější, čím více bude průměrné IQ zkoumané skupiny vzdáleno od průměrného IQ běžné populace. To ovšem je pouze matematickou vlastností daného postupu, a nikoliv vlastností řečené názorové skupiny; konečně, pokud byste tentýž postup (velká skupina feministek, malá skupina antifeministek) zopakovali mezi inteligenčně podprůměrnými lidmi, dojdete k přesně opačným výsledkům. Ba naopak: abychom došli ke stejným výsledkům, tj. aby i mezi podprůměrně inteligentními lidi vycházely feministky jako ty hloupější, muselo by jich být v této skupině méně... Což Hampl sám naznačuje.
 
Jaké důsledky by to mělo pro celkový pohled, to ať si domyslí čtenář sám. („Antifeministek je méně než feministek mezi nadprůměrně inteligentními a více mezi podprůměrně inteligentními; která z těch dvou skupin je tedy chytřejší?“) Naštěstí už výzkum, ze kterého Hampl vycházel je pofidérní, nespolehlivý a zkoumající úzkou skupinu lidí – jinak by se Hamplovi mimoděk podařilo prokázat opak svého vlastního tvrzení. Hampl totiž z věty „za jinak stejných podmínek“ chybně vyvozuje, že antifeministky jsou inteligentnější vždy a všude. Jinými slovy, na základě výzkumu nedostatečného statistického vzorku za specifických podmínek usuzuje na obecnou příčinnou souvislost dvou parametrů, mezi nimiž ve skutečnosti existuje stěží korelace, natož kauzalita.
 
Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 3.11.2019