NÁZOR ČTENÁŘE
Zemřel Karel Gott. Ale o tom psát nechci. V určitém slova smyslu je to škoda, ale měl svůj věk a všichni lidé jednou umřou. Včetně umělců...
Což nemá vyznít neuctivě, naopak. I nejrůznější angažovaní strážci nejvyšší morálky před Mistrem smekají klobouk. Ostatně, vlastně musí. Úcta k muži, který dokázal oslovit miliony lidí v celé střední Evropě, a to navíc napříč třemi generacemi, je jaksi povinná, i pokud jste vy sami jeho hudbu neměli v oblibě. A je to tak správně. A přece někteří kverulují...
Je to zvláštní druh lidí, ti kritici, kteří vždycky vědí, jak se mají ostatní chovat. Vždy vědí, co jedině má říkat veřejně známá osobnost, slavný sportovec či zpěvák. Jaké má mít názory, na koho se usmívat a s kým si ani ruku nepodat. Zkrátka, jak se chovat v situacích, do nichž se oni sami nikdy nedostanou. Jako by sláva odlidšťovala. Jako by pověst zbavovala práva na vlastní názor, aťsi hloupý, menšinový nebo potrhlý...
Tihle kritici jsou dost často z těch, kteří taky nejlíp vědí, jak by se mělo zacházet s penězi. A zejména jak by s penězi, které ti kritici nikdy mít nebudou, měli zacházet bohatí lidé, kteří si je vydělali. A myslím poctivě vydělali, bez dotací a daňových úniků. Zkrátka, ti kritici, kteří budou horovat dnem i nocí za nové a vyšší daně, protože oni přece umí s penězi zacházet nejlépe...
Ti náčelníci dobrých mravů, líbezní darmopilové a marnojedky, proutkaři pohlaví a aranžéři davů...
Citace není náhodná. Ve stínu zpráv o odchodu Karla Gotta téměř zaniká zpráva o dalším tažení proti Jaromíru Nohavicovi. Patrně když je třeba zatnout zuby a velebit zesnulého nejslavnějšího zpěváka v zemi, hodí se si aspoň zchladit žáhu na druhém nejslavnějším českém zpěváku a nejlepším písničkáři. Znovu vytahovat jeho vynucenou spolupráci s StB, dost možná i jako pomstu za to, že když vyšla najevo, nekonal pokání dosti okázale, nebo že se nestal hlasatelem Jediných Správných Názorů...
Ale o tom možná jindy. Pro dnešek jen tolik: I umělci jsou lidé. Někdy citliví a mravní, jindy zas hrubiánští a zpustlí, někteří zpívají pro davy a jiní jen kolemjdoucím, někteří do své tvorby vtělují své ideály a jiným jde hlavně o peníze... Zkrátka jsou to jen lidé. A světe div se, kvalita jejich tvorby v nejmenším nesouvisí s tím, jak mravný byl jejich život a jak sveřepé bylo jejich politické zacílení. A stejně jako Karel Gott se nestal po podpisu anticharty o nic horším zpěvákem, ani Nohavicovy texty nemají o nic menší hloubku jen proto, že pod nátlakem vypovídal na StB.
P.S.:
Nevím jak vy, ale když vezmu v úvahu, jak obvykle vypadá tvorba ideologicky správně orientovaných
umělců s čistým morálním profilem... nemohu se zbavit dojmu, že u řady z nich je onen čistý morální profil a ideologická orientace tím nejcennějším, co mají.
Zkrátka,
soudíte-li umění, netahejte do toho politiku. Škodili byste v první řadě sami sobě, přišli byste o spoustu zajímavých děl; ale pokud je váš ideologický zápal dostatečný, dost
možná i svému okolí. Konečně, kam to může dotáhnout průměrný mazal, který namísto poctivé umělecké tvorby začal dbát o čistotu ideologie, nám už historie ukázala.
Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 5.10.2019
Zdroj:
NÁZOR ČTENÁŘE: Opravdu stojí ambice jednoho muže za risk znesvěcení pomníků tisíců padlých legionářů
Muže, jehož otec se na jejich budování jako velvyslanec jistě podílel a tak lépe než kdokoliv jiný ví, jakého úsilí a finančních prostředků v řádu desítek milionů korun stálo zachovat důstojnou památku lidem, kteří padli a skutečně nemají důvod být v té zemi oslavováni jako hrdinové?
Tomáš Garrigue Masaryk byl president Osvoboditel. Bez přispění Československých legií by měl obnovení naší národní nezávislosti s Benešem a Štefánikem mnohem obtížnější. Před sto lety vrcholily v dalekých sibiřských končinách boje našich legionářů. Byli donuceni bojovat proti bolševikům, kteří, vázaní podmínkami Leninovy brestlitevské kapitulace vůči Německu, bránili jejich evakuaci do Vladivostoku a společně s propouštěnými německými a rakouskými zajatci představovali pro naše legionáře závažnou hrozbu. Legie proto byly nuceny svést v závěru 1. sv. války a během ruské občanské války mnoho bitev. Jen na území Ruska tak máme přes čtyři tisícovky padlých československých vojáků, řádově vice než v legiích italských nebo francouzských. Jejich těla jsou pohřbena na nejrůznějších místech Povolží, na Urale a podél Transsibiřské magistrály. Někde jejich hroby a pomníčky nepřežily dekády Sovětského svazu, kdy byli českoslovenští legionáři, hanlivě Sověty přezdívaní “Běločeši”, označováni za vrahy a nepřátele. Jinde přežily a na mnoha místech jsou ve spolupráci českého ministerstva obrany, Československé obce legionářské a ruských úřadů (opravdu) hroby obnovovány a je zvelebováno jejich okolí. Děje se tak na základě mezistátní smlouvy, která obě strany zavazuje o svoje válečné hroby a památníky pečovat a chránit je. V některých ruských městech místní úřady kladou obnovování československých pomníků odpor, známým příkladem je například povolžská Samara. V takových případech česká strana argumentuje tím, že my svoje smluvní povinnosti plníme a o ruské vojenské memoriály příkladně pečujeme.
Bohužel, o tento pádný argument nás nyní připravil starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, který si ve snaze se zviditelnit energicky vyšlápl na pomník sovětského maršála Ivana Koněva. Možná tím u některých voličů získá sympatie, ale cenou za to jsou škody, které tím napáchá na hrobech našich padlých v Rusku. Celá kauza, a zejména emotivní projev Ondřeje Koláře, který vyvrcholil rozhodnutím pomník odstranit, byly široce medializovány u nás i v Rusku. Nyní budeme Rusům těžko vymlouvat, že se nesnažíme přepisovat historii a odstraňovat připomínky obětí, které za naše osvobození přinesli jejich předkové.
Naši legionáři byli pro Rusko spíš okupanti než cokoliv jiného a jejich hroby rozhodně nejsou nadšeně vítány. Přesto nám dovolují jejich památku důstojně uctít způsobem dojednaným mezinárodní smlouvou. Nezpochybňujme to. Nestojí to za to.
Autor: Jana Marková, Mladá Boleslav, ČR, 17.9.2019
Zdroj:
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=3623873357626609&set=a.546535752027067&type=3&theater
V posledních dnech se v Česku docela dost řeší přechylování ženských příjmení. Z mediálního pokrytí se až zdá, že jiné téma není důležité,
"-ová" a "ne-ová" zastínily dokonce i kauzu Čapí Hnízdo...
Je třeba vyzvednout obětavou práci našich novinářů, kteří dnem i nocí pracují na zajištění
objektivních informací. Zejména Rádio Wave, které cílí na nejmladší, a proto má v popisu práce se jakékoliv ideologické náplni vyhýbat, tento úkol
plní na výbornou. V této náročné terénní reportáži (https://wave.rozhlas.cz/jazyk-hluboce-ovlivnuje-nase-mysleni-a-pohled-na-svet-rika-lingvistka-anna-8075275) vyzpovídali řadu náhodných lidí "z ulice" na téma, co si myslí o přechylování
a výsledky jsou jednoznačné: Většina náhodně vybraných chodců je proti. A je nepochybně jen náhoda, že většina oněch chodců - a vlastně všichni, kdo jsou proti přechylování - je, nebo donedávna
byla studenty FAMU, a aktivně se hlásí k nové levici...
Autor: Tomáš Straka, Praha, ČR, 15.9.2019
Skutečný důvod, proč Koněv musí být odstraněn ?
Zapomeňte na ideologické půtky mezi pražskou kavárnou na jedné straně a vlastenci a komunisty na straně druhé. Zapomeňte na velkohubá prohlášení Ondřeje Koláře o ruských trollech. Všechno je to jen stafáž, která má za cíl zakrýt něco mnohem horšího.
Již v roce 2006 vznikl projekt, který předpokládá stavbu podzemních garáží právě v místě pomníku maršála Koněva, na náměstí Interbrigády. Tento projekt není mrtvý. Potvrdil to sám Ondřej Kolář v rozhovoru pro Český rozhlas. Lze se tedy domnívat, že hysterie kolem pomníku maršála Koněva byla vyvolána právě kvůli tomu, aby pomník ustoupil podzemním garážím.
Výstavba podzemních garáží by zřejmě zlikvidovala i velkou část parku na náměstí Interbrigády. Praha by tak přišla o další kus zeleně.
Důkazy:
Rozhovor Ondřeje Koláře pro Český rozhlas, kde se zmínil o podzemních garážích:
Technický výkres chystaných podzemních garáží:
Ve čtvrtek 12. září v 10:00 se bude před radnicí Prahy 6 konat demonstrace za zachování pomníku maršála Koněva.
Radnice Prahy 6 se nachází na adrese Československé armády 601/23. Mezitím můžete napsat svůj názor starostovi: starosta@praha6.cz
Autor Lev Bronstein, Praha, ČR, 7.9.2019
Nové komentáře