3. pro, 2017

DĚJINY OKEM ALTRIGHT: ZLOČINY DEKOLONIZACE - MACIAS NGUEMA

Zločiny dekolonizace: Macias Nguema.

Jakkoliv 7. Republika zastává právo národů na sebeurčení, tím spíše právo českého národa na sebeurčení od nadvlády eurosvazu, tak nejsme nekritickými zastánci tohoto práva. Uvědomujeme si, že je řada míst, kde právo národů na sebeurčení a nezávislost selhalo na tom, že tamější národy nedokáží svou nezávislost uchopit a správně vést. Právě v tomto článku poukážeme na zločiny dekolonizace, nikoliv kolonizace. Na zločiny, které se staly v důsledku pádu starých impérií, zejména Britského impéria. Již jsme to naťukli skrze Zimbabwe a jeho osvobozeneckého vládce Mugabeho, ale nyní přecházíme k jinému případu, ještě křiklavějšímu a děsivějšímu. Tím je Rovníková Guinea.

Oproti většině Afriky, Rovníková Guinea nespadala ani pod francouzské, ani pod britské koloniální državy. Sousedila s německými, portugalskými a belgickými koloniemi, ale byla územím španělského impéria. Španělská Guinea byla rozvíjející se zemědělskou ekonomikou s vysokým hrubým domácím produktem na hlavu a druhým nejvyšším příjmem na hlavu v subsaharské Africe. Měla poměrně solidní síť zdravotních a sociálních zařízení a efektivní koloniální správu. Slabinou byl pouze dlouhodobý a akutní nedostatek pracovní síly, protože patřila mezi nejméně lidnaté oblasti Afriky. Ve 30. letech tam žilo pouze 100 tisíc lidí.

Roku 1945 v poválečné euforii, 5. Panafrický kongres stanovil za cíl dekolonizaci a osvobození koloniálních držav. Ve španělské Guinei se to podařilo roku 1968, kdy odtamtud odešly trosky španělského impéria, v té době pod vládou Francisca Franca. Roku 1968 byly vyhlášeny první demokratické parlamentní a presidentské volby, ve kterých hlavními kandidáty byli Francisco Macías Nguema za stranu Lidová idea Rovníkové Guineje, a někdejší koloniální správce a premiér Bonifacio Ondó Edu za Hnutí národní jednoty. Vyhrál Macías Nguema a s jeho nástupem začala vláda teroru a vražd, jakou si málokdo dokázal představit.

Macías Nguema byl neúspěšným úředníkem, který nedokázal složit zkoušky. Jeho otec byl zaříkávač, který byl zabit během nepokojů španělskými úředníky. Nguemova matka později spáchala sebevraždu a nechala po sobě 10 (slovy deset!!!) sirotků. Nguema se stal později starostou Mongoma a od roku 1964 byl vicepremiérem prozatímní autonomní vlády. V říjnu 1968 se Nguema stává presidentem Guineje. V květnu 1971 slučuje všechny vládní a mocenské instituce pod svou správu. Od října 1971 zavádí trest smrti za ohrožení vlády a presidenta. O rok později slučuje všechny politické strany do Sjednocené národní dělnické strany a stává se přesvědčeným marxistou. V červenci 1973 se nechává prohlásit doživotním presidentem a vyhlašuje definitivně vládu jedné strany a jednoho muže.

Zvláštním dekretem z března 1975 nechal zakázat soukromou výuku a vzdělávání jako podvratné. Jeho moc se opírala o Sjednocenou národní dělnickou stranu, kmen Esangui, ke kterému náležel a paravojenské mládežnické oddíly „Mládež na pochodu s Macíasem“. Celá jeho vláda byla anti-intelektuální, ale bohužel v tom nejhorším slova smyslu. Nechával zavřít téměř všechny školy, zakázal nošení brýlí jako symbol intelektuálství (souběžně se svými kambodžskými soudruhy) a zakázal slovo „intelektuál“. Všechny vysokoškolsky vzdělané lidi dal zabít nebo vyhnat. Dále zakázal rybolov, protože nechtěl, aby z jeho marxistického ráje lidé utíkali. Nařídil všem obyvatelům poafričtit si jména a vzdát se koloniálních jmen. Dal zabít guvernéra Národní banky a zlaté rezervy přesunout do svého domu a ve stejnou dobu nechal pozabíjet nigerijské sezónní dělníky, čímž definitivně odřízl Guineu od zbytku světa. Té se začalo přezdívat „Dachau Afriky“. S tím souvisí i fakt, že Nguema nechal zřídit koncentrační tábory.

Macías nechal sám sebe zbožštit, prohlásil se „Jedinečným zázrakem“ a vyhlásil, že má
nadpřirozené schopnosti, díky kterým dokáže uzdravovat lidi. Proto dospěl k závěru, že nemocnice jsou zbytečné a všechny je nechal uzavřít a lékaře vyhnat ze země. Výsledkem samozřejmě byla humanitární katastrofa. V souvislosti se svými nadpřirozenými schopnostmi vyhlásil taky, že dokáže ovládat elektřinu a uzavřel elektrárny a zničil elektrické rozvodny v zemi. Jeho šílenství bylo umocňováno psychedelickými látkami, které požíval. Roku 1978 vyhlásil státní heslo „Není jiného boha, než Macíase Nguemy!“

Data Světové banky hovoří o tom, že od Nguemova nástupu k moci do jeho pádu bylo zabito nebo vyhnáno přes 100,000 Guinejců, kteří tehdy představovali 47% veškeré populace. Jiná čísla dokonce hovoří o 150,000 vyhnaných a zabitých. Mezi oběťmi byli dvě třetiny guinejských poslanců a zastupitelů a dokonce 10 ministrů jeho vlastní vlády. Špičkou ledovce se stala událost z Vánoc 1975, kdy Macías Nguema nechal na národní stadion nastoupit tisíce diváků a před ně postavil 150 zatčených nepřátel, které nechal za hraní vánočních koled, postřílet kulometem obsluhovaným vojáky v kostýmech Santa Klause.

Na začátku roku 1979 Nguema definitivně zešílel, když dal povraždit část vlastní rodiny a
nejbližších spolupracovníků. Vedení státu, armády, kmenový náčelníci a zbytek rodiny dospěli
k závěru, že Nguema přišel o rozum a jeho vláda už je nesnesitelná. Pučisté podporovaní zbytky opozice dosadili do svého čela Nguemova synovce Theodora, který sice velel popravčím četám a byl dozorcem v koncentračním táboře a vojenským guvernérem, ale byl vnímán jako mnohem snesitelnější alternativa svého šíleného strýce.

3. srpna 1979 došlo k povstání guinejských ozbrojených sil a opozičních skupin. Nguema shromáždil trosky svých stoupenců, ale ti ho nakonec opustili a on musel uprchnout do lesů, kde byl 18. srpna zadržen vojenskými jednotkami.

Poměrně zajímavou dohru představuje soud s Nguemou. Prokurátor žádal pro Nguemu trest smrti za genocidu, masové vraždy, zpronevěru státního majetku, zradu a porušování lidských práv. Pro dalších 5 činitelů režimu chtěl třicetiletá vězení a pro 4 osoby jednoroční vězení. Vojenský tribunál nakonec rozhodl mnohem přísněji, než chtěl samotný prokurátor. Nguema byl odsouzen k 101 trestům smrti, společně s ním bylo odsouzeno k smrti dalších 6 režimních předáků a zbytek dostal mezi čtyřmi, až čtrnácti lety vězení. Poprava se udála týž den a Macías Nguema byl podle svědků vyrovnaný, klidný a se vším smířený.

Režim Macíase Nguemy byl stejně nepřátelský vůči vzdělanosti a rozvoji jako Pol Potův režim, byl stejně inspirovaný levicí a kolektivismem jako Pol Potův a nacistický režim a byl proporcionálně, ještě vražednější, než nacistický režim. Z 300 tisíc obyvatel Guineje bylo přímo zabito 80 tisíc osob.

Jestli si myslíte, že to byl exces, ze kterého už se Guinea oklepala, tak se mýlíte. Theodor Nguema vládne od pádu svého strýce, až do dnešních dní. Proslýchá se o něm, že je kanibal, soustavně rozkrádá zisky z ropného bohatství, které bylo objeveno v Guineji, jako vůdce Demokratické strany Rovníkové Guineje dal demokraticky zlikvidovat zbytky opozice. Jeho země je v troskách, ekonomicky funguje, ale guinejský lid z toho nemá nic, není tam dostatek investic, vše je rozkrádáno, HDP na hlavu je vysoké, ale jen díky ropě a Theodor má, některé manýry podobné svému strýci, jako vlastní zbožštění, přesto už aspoň masově nevraždí vlastní obyvatelstvo.

Takhle to dopadá, když se moci chopí nezodpovědní fanatici a marxističtí populisté. Takhle by v mokrých snech neolevičáků vypadala ideální společnost. Bez rozumu, bez bohatství, rovnost v chudobě a šílenci u moci.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 3.12.2017