13. led, 2018

DĚJINY OKEM ALTRIGHT: Zločiny dekolonizace: Tragédie Haiti

Saint-Domingue a Haiti. Dva naprosto odlišné světy, dva odlišné příběhy, dvě odlišné éry, jedna a téže země. Saint-Domingue dnes známe jako Haiti.

Kdysi to bývala karibská kolonie Francie. Stala se jí v roce 1625. Už předtím byla kolonií Španělska a narazil na ní i samotný Kryštof Kolumbus při svých objevitelských cestách do zámoří. Saint-Domingue se pod francouzskou vládou za éry Ludvíka XV., stala „Perlou Karibiku“, či „Perlou Antil“. Možná by se dalo říct, ještě vzletněji, že byla perlou v koruně francouzského impéria a jinak se skutečně nazvat nedala.

Patřila mezi nejbohatší a nejvyspělejší oblasti světa. Byla výkladní skříní obchodu, luxusu, hospodářského rozvoje a prosperity, o jaké se tehdy snilo i v New Yorku nebo jiných důležitých městech nově vzniklých USA. Byly tam luxusní hotely, velkolepá města a žilo tam 30 tisíc francouzských kolonistů a 500 tisíc dovezených Afričanů. Z Saint-Domingue se vyváželo 72 miliónů liber hnědého cukru a 51 miliónů liber bílého cukru. Území o velikosti Havaje, či Belgie produkovalo více cukru a tabáku, než všechny kolonie Britské západní Indie dohromady. Roku 1685 vydal francouzský král Ludvík XIV. zákonný předpis na ochranu otroků proti špatnému zacházení. Je sice pravda, že vymáhání tohoto zákoníku vázlo a kolonisté to s tresty na otrocích docela přeháněli, ale na druhou stranu se ukáže, že pád otrokářství a koloniální nadvlády nepřinese Saint-Domingue, respektive Haiti nic jiného, než bídu a utrpení.

Násilnosti, které navíc rozpoutali vzbouření otroci, byly rasistické a šovinistické, vedené proti bělochům. Mackandal, vzbouřený otrocký vůdce a voodoo zaříkávač, dokonce žádal vyvraždění všech bělochů na Saint-Domingue. Otroci pak pozabíjeli 6,000 francouzských civilistů, včetně žen a dětí. A to přestože, právě Saint-Domingue v té době mělo velice bohatou a z kolonií západní polokoule dokonce nejpočetnější vrstvu osvobozených otroků a míšenců, kteří měli práva a postavení. Saint-Domingue dokonce převzalo neworleanský systém, kdy běloch, který si vzal černošku, jí musel poskytnout svobodu a jejich dětem vzdělání a zabezpečení. Mnoho takových potomků se dokonce stalo otrokáři, tedy nebyla to jen doména bílých, ale i míšenců. Před pádem kolonie dokonce míšenci vlastnili třetinu plantáží a čtvrtinu otroků.

Roku 1791 vypuká Haitská revoluce, která je přímým důsledkem Francouzské revoluce, a přestože francouzský revoluční režim se snaží udržet koloniální panství, zatímco roajalisté zákeřně zneužívají otrockých nepokojů, je to právě chyba francouzských revolucionářů, že se Haiti odtrhlo. Španělsko a Francouzská republika společně s otrokáři se snažila udržet pořádek a prosperitu na Haiti, ale místo toho vypukl chaos a občanská válka.

K moci se v roce 1801 dostává černošský osvobozenecký vůdce Toussaint Louverture, který ale velice rychle zjistí, že zdejším lidem nelze vládnout jinak než bičem a okovy, a tak formálně ruší otroctví, ale obratem vrací své nové podané (protože se prohlašuje králem) zpátky na plantáže, aby tvrdě pracovali. Po dvou letech je svržen a zabit francouzskými expedičními oddíly. Po porážce francouzských jednotek se k moci dostává Jean-Jacques Dessalines, který se prohlásí haitským císařem Jakubem I. a rozpoutá éru teroru a vražd proti bělochům a míšencům. Cílem je etnicky vyčistit Haiti ve prospěch černochů a nastolit rasovou diktaturu. Jsou zabíjeni i Francouzi sympatizující s haitskými obyvateli a osvobozenými otroky. Eskadry smrti jdou dům od domu a vraždí na potkání. Těla žen a dětí jsou rozsekávána na kusy. Popravovalo se navíc noži a bajonety, nikoliv střelbou, aby oběti nebyly varovány. Masakr byl navíc systematicky cílen na ženy a děti, aby se zabránilo vzniku nové generace Francouzů a míšenců na Haiti. Celkem bylo během masakru povražděno přes 5,000 mužů, žen a dětí.

Někteří historici se dnes snaží vyvrátit rasový charakter této čistky tím, že Dessalines ušetřil polské vojáky, některé německé kolonisty, lékaře a kněží, ale všechno to bylo, jen z pragmatických důvodů a v případě Poláků a Němců, protože přeběhli k povstalcům. V naprostém rozporu k tomuto omluvačství je prohlášení Dessalinova sekretáře Boisronda-Tonnerra, který řekl, že „Pro vyhlášení nezávislosti si uděláme z kůže bělocha pergament, z jeho lebky kalamář, z jeho krve inkoust a z jeho bajonetu brk!“

Jiný příběh hovoří zase o tom, jak Jean Zombi, od jehož jména odvozuje slovo „zombie“, míšenec a radikální povstalec, přímo na ulici zastavil, jakéhosi bělocha, svlékl ho do naha a na schodech presidentského paláce ho ubodal dýkou před řadou svědků.

Dessalines nakonec skončil špatně. Po dvou letech svého císařského panování byl lynčován, vláčen ulicemi a nakonec mu za jásotu davu byla rozseknuta hlava mečem. Jeho nástupci se, ještě snažili udržet neformální otrokářství a nevolnictví, takže chvíli Haiti prosperovalo, ale nakonec šlo vše do kytek. Nastala éra, kdy se střídali v čele Haiti dlouholetí diktátoři a krátce vládnoucí presidenti. V průběhu tří let mělo dokonce Haiti čtyři presidenty. Všechno završila éra presidentů Duvalierů v letech 1957, až 1986, kteří přivedli Haiti do víru korupce, bídy, rozvratu a totálního ekonomického úpadku.

O dnešní situaci na Haiti, kdysi perle francouzského impéria, svědčí i fakt, že patří mezi státy chudší, než řada afrických zemí, a že ani dnes, po 8 letech, se Haiti stále nevyrovnalo se zemětřesením z roku 2010 a neustále přežívá na humanitární pomoci. Tak to dopadne, když vyvraždíte lidi, kteří vědí, jak spravovat stát. Tak to dopadne, když jste vášnivými stoupenci dekolonizace.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 13.1.2018