31. bře, 2018

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: Kruciáty, aneb jak to skutečně bylo

Nedávno jsme demystifikovali téma otroctví a otrokářství v průběhu historie a nyní se
vrhneme na další téma, další historickou epochu, která je podobně opředená mýty, polopravdami, či otevřeným lhaním. Tím jsou kruciáty, neboli křížové výpravy. Podívejme se na to, jak skutečně probíhaly, proč k nim došlo, kdo byli skutečné oběti těchto výprav, a jaké oběti jsou zveličované.

Téma křížových výprav je dnes totiž často levicí zneužíváno k dehonestaci katolické církve a jejích dějin. Uvidíme, ale že pravda okolo křížových výprav je o dost jiná, oproti tomu, co se dozvídáte z učebnic dějepisu a z levicových masmédií.

Křížové výpravy začaly v roce 1095, ale jejich původ byl starší. Během 11. století zahájily
turkické kmeny, dosud žijící v islamizované střední Asii, tažení na Anatolii a Kavkaz. Ty byly tehdy součástí mohutného Byzantského impéria, které lze považovat zpětně za první linii obrany proti islámu. Byzantský císař Romanos IV. Diogenes se pokusil v bitvě u Manzikertu, roku 1071, zastavit islámskou turkickou invazi do Anatolie, ale jeho armáda byla poražena a on sám padl do zajetí. Invazi vedl turkický vojevůdce Alp Arslan.

Nutno dodat, že Byzancie byla pod útokem muslimů už od začátku islámu. Oslabena
justiniánským morem a persko-římskými válkami, stala se snadnou obětí prvních chalífů, kteří
uchvátili území Izraele, Sýrie, Egypt a severní Afriku, Irák a další teritoria Byzancie a ohněm a mečem tam šířili islámskou věrouku. Statisíce pravoslavných křesťanů žijících v okupovaných oblastech, byli utiskováni, nuceni platit náboženskou daň a byli soustavně terorizováni a zastrašováni, nuceni ke konvertování na islám, jejich identita byla potlačována a stali se obětí bezuzdné islámské diktatury, kterou nastolil Mohammed, Abu Bakr, Umar, Uthman a Alí.

Roku 1095 zavítala delegace byzantského císaře Alexia I. na církevní synod do Piacenzy,
aby získala podporu římsko-katolické církve pro obranu Byzancie proti pokračující agresi islámu.Synod a papež Řehoř VII. souhlasili. Byla to tehdy naděje pro překonání katolického a pravoslavného schizmatu církve.

Hned na začátek došlo k vypravení dvou křížových výprav najednou. Lidové křížové
výpravy a První křížové výpravy. Lidová křížová výprava byla divoce vedená, špatně organizovaná a fanatická tlupa 40,000 chudáků a žebráků sesbíraných z celé Evropy, zejména z Francie, Německa a Čech. S vyhlazením této kruciáty neměl turkický vládce Kilič Arslan v zásadě žádné problémy. Téměř všichni dobrovolníci byli zabiti, nebo prodáni do otroctví. Během střetu přišli Turci o 50 mužů, zatímco Lidová křížová výprava o 17,000 mužů.
Už tehdy se ukázalo, že muslimové nebudou rozhodně jediný proti, kterým povedou katolíci
křížové výpravy, jak se to dnes snaží levičácká propaganda prezentovat. Lidová křížová výprava se totiž stavila v Porýní, kde cestou povraždila 12,000 Židů.

Skutečná První křížová výprava probíhala od roku 1095, kdy se shromáždila křižácká
armáda, do roku 1099, kdy křižáci osvobodili Jeruzalém z islámské okupace. Při tom porazili vojska turkických vládců, fatímovský a abbásovský chalífát a další místní islámská panství. Křižákům se navíc podařilo získat pro Byzancii zpět část jejích ztracených území a uvolnit tlak, který turkické hordy vyvíjely na tuto perlu orientu.

Tehdy vzniklo Království jeruzalémské, které vydrželo, až do roku 1187, kdy bylo dobyto
slavným islámským vojevůdcem Salah ad-Dinem (Saladin).

Křížové výpravy na blízký východ a proti muslimům končí rokem 1272, kdy jsou křižáci
definitivně poraženi muslimy a ti si tak zajišťují triumfální nadvládu nad blízkým východem,
ohrožovanou jen křesťanskými Mongoly a přetrvávající, až do dnešních dní.

Nyní se, ale podívejme na ostatní křížové výpravy, na to, že jich bylo mnohem více, že se
dopustily řady chyb a prohřešků, že trvaly mnohem déle, že zdaleka nebyly vedené, jen proti
muslimským státům, které se jimi dnes ohánějí.

Překvapivě nejhorší a nejstrašlivější masakr z rukou křižáků nezažili muslimové, jak Vám
dnes tvrdí levice, ale pravoslavní křesťané, když roku 1204 Čtvrtá křížová výprava, která vůbec nebyla směřována proti islámu, vpadla do Konstantinopole a povraždila tam desetitisíce lidí, celé město vydrancovali, rozvrátili přilehlá území a prohlásili je falešným Latinským (vzdoro)císařstvím. Tím katolická církev pohřbila jakoukoliv naději na překonání schizmatu a navíc podlomila moc první obranné linie Evropy proti islámu, Byzancie. Křižáčtí okupanti rozvrátili byzantskou administrativu, hospodářství a surovinové zdroje, což vedlo k trvalému úpadku, a i když pravoslavní město v roce 1261 osvobodili, Byzancie už nikdy nedosáhla své někdejší slávy a moci. Trochu to připomíná chování dnešní Evropské unie vůči Státu Izraeli. Ten je taky první obrannou linií Evropy a Evropská unie proti němu vede systematické antisemitské tažení.

Roku 1147 katolíci vedli Vendskou křížovou výpravu, která byla zaměřena proti pohanským
Slovanům a jejich Obodritské konfederaci. Slovanské kmenové státy byly přinuceny přijmout
katolictví a dodnes tito Slované přežívají v germánském područí.

Další křížovou výpravou proti nemuslimům byla albigenská křížová výprava v jižní Francii.
Tam došlo k neuvěřitelnému masakru téměř jednoho miliónu albigenských křesťanů. Ta se udála ve 13. století a ve stejném století došlo k dvěma křížovým výpravám do Švédska, k rozsáhlé „Livonské“ křížové výpravě do Pobaltí, Pruské křížové výpravě, kterou spoluřídil Přemysl Otakar II., k Aragonské křížové výpravě vedené mezi samotnými katolíky, Litevské křížové výpravě a všechny tyto výpravy byly nakonec završeny protihusitskými křížovými výpravami v 15. století. Těch bylo dokonce rovnou pět!

Co tedy říct o křížových výpravách? Zaprvé, jsou součástí naší historie. Zadruhé, dopustily
se strašlivých zločinů na pravoslavných křesťanech, na pohanech, na Židech a na albigenských.
Zatřetí, byly důsledkem expanze islámu. K těmto křížovým výpravám, ať už na Blízký východ, či do jiných oblastí, by nedošlo, kdyby islám nedal spouštěč v podobě své agresivní dobyvačné nátury.

Co musíme udělat, je poučit se z těchto křížových výprav. Všichni jsme Evropané
s evropskou identitou a evropskými tradicemi a kulturou. Nesmíme proti sobě vést války, protože to byly právě křížové výpravy, a zejména ta vedená proti Byzancii, které otevřely cestu muslimům k dominanci. Naopak, vždy když se spojili Evropané všech vyznání a smýšlení, dosáhli jsme velikých vítězství, ať už v bitvě u Poitiers, kde křesťanské a pohanské armády pod vedením Karla Martela zničily islámská vojska, či v bitvě u Vídně, kde katolíci a protestanti společně vedení Jane III. Sobieskim, zahnali Turky a zachránili evropskou civilizaci před islámem. Muslimové tedy rozhodně nebyli, kdovíjakými oběťmi křížových výprav. Křížové výpravy byly tragickou etapou, kterou inicioval islám, a která byla nasměrována především proti Evropanům samotným.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 31.3.2018