2. čvn, 2018

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: Měnová reforma – komunistický zločin proti lidskosti!

Málokterý zločin v komunistické éře byl tak hrozivý a ničivý jako právě měnová reforma.
Zatímco režim popravil stovky lidí, vraždil tisíce a v pracovních táborech desetitisíce lidí, měnová reforma spáchaná Zápotockého vládou v roce 1953 postihla třináct miliónů obyvatel Československa...

O to horší byla, že zasáhla mentalitu našeho národa, a tím se stala i zločinem proti lidskosti. Odlišný zločin to byl i v tom, že nezasáhl ničivě jen přežívající československou buržoazii, ale i samotné dělnictvo a rolníky, kterými se komunistický režim tolik oháněl.

Cílem komunistického režimu v tomto zločinu bylo zlikvidovat zbytky buržoazie,
zlikvidovat černý trh, který byl posledním volným trhem v Československu a zároveň obrat lidi o úspory ve prospěch státu a omezit tak potenciál efektivních investic obyvatelstva do ekonomiky, jinak řečeno, naučit lidi ustrnout a neprojevovat se.

Od konce Druhé světové války, až do měnové reformy, bylo všechno zboží na příděly.
Znárodněné hospodářství orientované na strojírenský a zbrojní průmysl, nedokázalo poskytnout
obyvatelům dostatek spotřebního zboží, oblečení, či elektroniky. To byl další z důvodů k provedení měnové reformy, která byla nastavena v případě mezd v režii 5:1 (za 5 starých Kčs 1 nová Kčs, ale jen u osob „nepožívajících námezdní práce“, zbytek měl poměr 50:1). Podle prvního poměru se přepočítávaly vklady lidí v bankách do 5,000 Kčs, podle poměru 6,25:1 vklady do 10,000, vklady do 20 tisíc v poměru 10:1, vklady do 50,000 v poměru 25:1 a vyšší v poměru 30:1. Představte si, že máte na kontě 300 tisíc Kč a přes noc se to změní na 10 tisíc Kč při stejné cenové hladině. Zůstatky posledních soukromých podniků se přepočítávaly v kurzu 50:1. Došlo k zrušení závazků tuzemských cenných papírů, vázaných vkladů z doby první poválečné měnové reformy v roce 1945 a řada dalších vkladů, a to bez náhrady. Vklady ve státní spořitelně klesli z 9 miliónů Kčs na 930 tisíc Kčs. Celkově bylo ukradeno téměř 50 miliard Kčs a nahrazeno 1,4 miliardami Kčs (průměrný směnný kurz byl 35:1, zatímco ceny se změnily pouze v rozmezí 10:1, až 5:1, ale například ceny spotřebního zboží se zvýšily o 14% a potravin dokonce o 27%). Komunističtí aparátčíci dostali lepší kurzy oproti ostatnímu obyvatelstvu. Většinou pod 5:1. Tím se začala hloubit propast v naší společnosti mezi Prahou a centrální vládou a zbytkem republiky.

Měnovou reformou byla dokončena likvidace soukromého sektoru a československé
hospodářství se ve své míře zestátnění dostalo na úroveň SSSR, Albánie a jiných výkladních skříní socialismu. Důsledků reforem bylo mnohem více. Československo bylo vyloučeno z Mezinárodního měnového fondu, což ještě nebyl nejhorší důsledek. Došlo k obrovskému otřesení důvěryhodností československé měny, která byla prvně poškozena už nacistickou okupací a zlikvidováním prvorepublikové Koruny československé. Asi největším důsledkem byla vzpoura dělnictva v Plzni proti této brutální krádeži. Došlo k němu 1. června 1953. Dvacet tisíc dělníků plzeňské Škodovky se vzbouřilo, když vedení Škodovky nechalo vyplatit jejich mzdy krátce po oznámení provedení reformy, tedy těsně předtím, než měla být znehodnocena reformou. Ze Škodovky se dělnické povstání rozšířilo i do dalších podniků a oblastí Plzně. Mnoho demonstrantů bylo členy KSČ, kteří byli nespokojeni s hospodářskou a finanční politikou režimu.

Demonstranti obsadili budovu plzeňské radnice, vymlátili okna, rozbili busty Gottwalda a
Stalina a nahradili je portréty Edvarda Beneše (což ovšem nebylo nic extra, Tomáš Garrigue Masaryk by byl mnohem lepší, po tom, co Beneš předvedl v předchozích letech…). Vzbouřenci obsadili budovu plzeňského soudu a městský rozhlas, neúspěšně se pokusili obsadit věznici na Borech a osvobodit politické vězně. Lidové milice a oddíly SNB ztratili během pár hodin kontrolu nad Plzní. Režim čekal, co se bude dít, kam až se povstání rozšíří, ale duch československého lidu už byl zlomen a Plzeň zůstala osamocena. Toho režim využil, obklíčil město a začal ho pacifikovat. Pohraniční stráž, Československá lidová armáda, Lidové milice, StB a vojska Ministerstva národní bezpečnosti zaútočila na Plzeň a rozpoutala krveprolití. Do večera se podařilo vládním jednotkám převzít kontrolu nad městem, kde začala řádit vládě věrná soldateska fanatických komunistických stoupenců. Herec plzeňského divadla Josef Větrovec, kupříkladu strhl bronzový pomník Tomáše Garrigue Masaryka. Z Obchodní akademie letěla v odvetě za to busta Gottwalda z okna. 200 vzbouřenců bylo zraněno a 331 perzekuováno v následných procesech. Vládní jednotky měli 48 raněných. Celkem osm tisíc
ozbrojenců potlačovalo dvacetitisícovou vzpouru.

Antonín Zápotocký následně odsoudil „kult dělníka, kterému je dovoleno vše“ a rozjel čistku
v KSČ. KSČ sice provedla určité kroky ve stylu, zlikvidujeme povstalce, a potom přijmeme jejich požadavky a nařídila částečný ústup od zbrojního a strojírenského průmyslu ve prospěch spotřebního a lehkého průmyslu, ale měnová reforma se stala nesmazatelným zločinem a ránou v mentalitě lidí žijících v komunistickém režimu. Nikdy potom, a vlastně ani dnes, už si nemohou lidé být jisti svými příjmy, a tím, že je vláda opět hromadně neokrade.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 2.6.2018