18. srp, 2018

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: Polská republika slaví 100 let

Před sto lety skončila První světová válka. S jejím koncem byla celá řada národů osvobozena z germánského, osmanského a ruského jha. Nyní se podíváme na jeden z těchto národů, který je pro budoucnost svobodné Evropy národních států jedním z nejdůležitějších. Na Polskou republiku a podíváme se i do její historie, která je úzce provázaná s českým státem...

Slované vládnou polským zemím už více než 1500 let. Před téměř 1100 lety vznikl kmen
Piastovců, který se stal otcovským kmenem polského národa. Roku 966 došlo k nejdůležitější
z událostí polských dějin. Polský kníže Měšek si vzal za ženu Doubravku, dceru velkého českého
knížete Boleslava I. Vzít si dceru českého knížete bylo tehdy takovým počinem, že se Měšek zřekl pohanství a přijal křest. Syn Měška a Doubravky, Boleslaw Chrabrý, se stal prvním polským králem a sjednotitelem polského státu.

Od počátku se germánští císaři Svaté říše římské vměšovali do českých a polských
záležitostí, vedli proti našim státům války, ale uspěli jen částečně. Polské království se sice rozpadlo,ale polský národ se udržel. V třináctém století zažil polský národ tři nájezdy Mongolů. První dva skončily zdrcujícím vítězstvím cizích hord, třetí byl odražen polským velkovévodou Leškem II. Roku 1300 získal polský trůn český král Václav II. a roku 1306, jeho syn Václav III. vyrazil do Polska ubránit pro Čechy polskou korunu, ale v Olomouci byl zavražděn habsburskými přisluhovači.

Polsko se opět sjednotilo v silné království, tentokrát pod vládou Kazimíra III. Velikého,
který do země pozval pronásledované Židy, pozvedl polskou kulturu a jednotu všech tří stavů polské země, založil Univerzitu v Krakově a na Krakovském kongresu se pokusil sjednotit evropské krále proti Turkům. Zúčastnil se obou středověkých visegrádských setkání, která položily základ současnému Visegrádu.

Co se nepodařilo Kazimíru Velikému, ubránit Evropu před Turky, se podařilo Janu III.
Sobieskému v roce 1683. Zvolený král tehdejší evropské velmoci, Korunní republiky království
polského a velkovévodství litevského, Polsko-litevské unie, rozdrtil se svými okřídlenými husary
Turka u Vídně a na dlouhá staletí tak zvrátil islámskou expanzi do Evropy, rozdrtil osmanská vojska a v konečném důsledku tím polský národ a polské vojsko přivodili zhroucení Osmanského impéria ve 20. století.

Od roku 1772 evropské mocnosti, zejména germánská protestantská Pruská říše, Rakouské
císařství a Carské Rusko, usilovali o rozbití jednoty a moci Polsko-litevské unie. Přes veškeré snahy polských stavů, odvahu polského národa a vzdor, bylo Polsko do roku 1795 třikrát děleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Největší části dostalo Rusko a Prusko. Rakousko jen část Slezska.

Tehdy se polský lid upnul ke katolické víře jako své ochránkyni proti rusifikaci a
germanizaci. Katolictví bylo postaveno do obrany Poláků proti německému protestantství a ruskému pravoslaví. Snahy o obnovu Polska, zejména během Napoleonova tažení a podpora Poláků Napoleonovi, přišli vniveč.

Až 11. listopadu 1918 je Polsko osvobozeno. Toho dne opouští Varšavu německá vojska. Do
roku 1921 musí Poláci bojovat o nezávislost a suverenitu svého území proti vnějším i vnitřním
nepřátelům. Proti bolševikům a Němcům, proti ukrajinským separatistům, ale i proti polským
etnonacionalistům, kteří chtějí polské Polsko, i kdyby to měl být prťavý státeček. Vůdce Polska Jozef Pilsudski chtěl obnovit Polsko-litevskou unii jako mnohonárodnostní a suverénní federaci, která by bránila Evropu před Německem a Ruskem.

Od roku 1926 do roku 1935 Pilsudský plně vládl Polsku a vedl zemi k blahobytu a národní
ochraně, jednotě a bezpečnosti.

23. srpna 1939 podepisuje nacistické Německo a Sovětský svaz dohodu, na jejímž základě
napadnou a opět budou dělit Polsko. 31. srpna 1939 nacisté zorganizují Gliwický incident jako
rozbušku ke spuštění války. Od počátku je německé tažení vedeno se strašlivou brutalitou, Polsko je drcené ze všech stran, Varšava vybombardovaná, do 6. října je Polsko okupováno sovětskoněmeckými jednotkami a polská vláda přechází do exilu. Během Druhé světové války se polské území stane srdcem nacistického holocaustu Židů. Milióny Židů, kteří do té doby žili v Polsku, budou systematicky vyvražděni.

Přesto Poláci vytrvají v hrdinském odporu, zorganizují mohutné povstání ve Varšavě, při
kterém hned na začátku Němci postřílí 50 tisíc polských civilistů, budou nepřetržitě sabotovat
nacistické okupační síly a snažit se o osvobození své země od nacismu a uchránění před sovětským režimem.

Na základě Jaltské dohody je Polsko „posunuto“. Východní Polsko anektuje sovětský režim,
který navíc postupně dosazuje loutkovou vládu v Polsku, a východní části nacistického Německa jsou předány polskému národu.

Ve stejné době se daří ukončit teror a vraždění páchané ukrajinskými banderovci, kteří do
roku 1945 pozabíjeli skoro sto tisíc Poláků ve Volyni a Haliči. To zavdalo záminku SSSR pro další
upevňování vojenské a bezpečnostní moci nad Polskem a polským teritoriem.

V Polsku probíhají podobné procesy jako v Československu, taky znárodňování, ale
kolektivizace dopadne díky mocné síle polského rolnictva a statkářů neúspěchem. Roku 1955 vzniká Varšavský pakt jako aliance prosovětských a sovětských vojenských sil. O rok později umírá polský premiér a generální tajemník polských komunistů, agent NKVD, Boleslaw Bierut. V červnu téhož roku propukají v Poznani nepokoje polských dělníků proti tvrdým pracovním podmínkám v komunistických továrnách, ale jsou potlačeny.

V roce 1968 bohužel Polsko participovalo na sovětské invazi do Československa, když
vyslalo tisíce vojáků na podporu invaze. Na protest se ovšem, dlouho před Palachem, upálil Ryszard Siwiec, přímo na varšavském stadionu.

I během této doby, nejen rolnictvo, ale taky katolická církev vede odpor proti proruskému
režimu. Vyvrcholením vzdoru katolictva proti rusifikaci a ruské nadvládě je zvolení Karla Wojtyly novým papežem v roce 1978.

Roku 1980 vznikají „nezávislé“ odbory Solidarita vedené Lechem „Bolkem“ Walesou,
jejichž činnost vede k vyhlášení mimořádného stavu a nastolení vojenské diktatury generála
Jaruzalského v roce 1981. Tento režim vydržel, až do roku 1989, kdy po jednáních a dohodě s opozicí byla ukončena vláda Polské sjednocené dělnické strany a vzniklo nové demokratické Polsko.

Do roku 2005 Polsko experimentovalo s liberální parlamentní demokracií. Právě tehdy
zvítězilo Právo a spravedlnost, které drtivě porazilo zkorumpovaný postkomunistický Svaz
demokratické levice. Již tehdy začalo Právo a spravedlnost hovořit o vzniku Čtvrté polské republiky. Ta má nahradit současnou upadající, soudcokratickou a postkomunistickou, liberální Třetí republiku, která je bastardem komunistické Druhé republiky.

Po zradách a podrazech spáchaných liberální Občanskou platformou proti Visegrádu,
nakonec došlo k opětovnému triumfu národní pravice, když v roce 2015 zvítězilo s přehledem Právo a spravedlnost nad bezprávým a nespravedlností. Vláda Beaty Szydlo, nyní Mateuše Morawieckého, presidenta Andrzeje Dudy a s morální a politickou podporou Jaroslawa Kaczynského, přetváří Polsko k lepšímu. Pod jejich vedením se posilují polské tradice a obrana národa. „Morawieckého plán“ výrazně zlepšuje ekonomický stav země, která má v současné době vysoký růst HDP, růst životní úrovně a nízkou nezaměstnanost. Současná vláda provedla důležité ústavní a soudní reformy, které mají posílit moc centrální vlády, stejně jako ukončit éru vlády postkomunistické byrokracie. Dalším důležitým počinem je omezení moci téměř všemocných univerzitních rad, které se stávají, podobně jako v Česku a na západě, výspou neomarxistické a neoliberální levice. Současná polská vláda je dále spoluiniciátorem myšlenky Trojmoří, které předestřel Andrzej Duda a chorvatská presidentka Kolinda Grabar-Kitarović. Právě současné Polsko hostilo druhý summit Trojmoří i za přítomnosti presidenta Donalda J. Trumpa. Duda je navíc téměř nejpopulárnějším presidentem Polska v historii s 72%
kladných ohlasů na jeho presidentství.

Současné předvolební průzkumy jen potvrzují to, že Poláci už nechtějí žít v minulosti
kleptokracie a soudcokracie. Právo a spravedlnost by dostalo 42% hlasů, zatímco Občanská platforma zhruba 16% hlasů, liberální proevropské hnutí Nowoczesna 3%, konzervativně národní Kukiz 11%, polští lidovci 4%, socani 6%, Korwinova pravice 3% a ultralevicový Razem asi 1,7%. To vše navzdory totální politické a mediální mašinérii, kterou proti našim polským bratřím vedou instituce EU a jejich veřejnoprávní média.

Nyní jen zbývá, aby reformy a změny v Polsku pokračovaly, a aby všelidové referendum
ukončilo nadvládu zkorumpované Třetí republiky a přineslo novou historickou etapu v podobě Čtvrté republiky, tak jako my Češi potřebujeme naší 7. Republiku.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 18.8.2018