10. lis, 2018

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: Bílá hora, chyby Čechů, triumf Germánů

Není sice kulaté výročí, ale za připomenutí stojí...

Je to právě 398 let od porážky českého národa na Bílé hoře. Byla to situace, kdy se zástupci českého národa dopustili celé řady chyb, které vycházeli především z nadšení a zbrklosti, stejně jako z odporu proti katolické nadvládě germánských císařů, nejprve Matyáše Habsburského a poté Ferdinanda II. Habsburského. Ten byl navíc radikálním jezuitou, který neuznával právo nejen na autonomii, či národnostní svobody, ale ani na vyz nání, což dokázal i tím, že nechal nůžkami roztrhnout Rudolfův majestát, který českému lidu přiznával právo na svobodu víry.

Právě působení Matyáše i Ferdinanda nakonec zažehlo v českých stavech, a to nejen protestantských, ale i mezi vlasteneckými částmi katolíků, ohnisko národně osvobozeneckého povstání, které mělo osvobodit naší zemi. Dva roky trvající vzpoura však skončila strašlivým krachem, terorem a represemi. Pojďme se podívat, proč se tak stalo.

Elitářství stavů.

Prvním problémem stavů bylo, že se nezaměřili na celonárodní vzpouru. Místo toho začali boje tím, že verbovali žoldnéřská vojska. V českém národu stále plál oheň husitství, ale nechtěli ho využít, nebo se ho báli. Považovali se za lepší, než ostatní a místo vybudování národní lidové armády, začali verbovat žoldácká vojska, k tomu bez jednotného vedení a velení.

Nejednota.

Samotné protestantské vyznání stavů bylo nejednotné. Část se řadila k luteránům, část ke kalvinistům. Tyto spory se přenášely i do vedení války a správy země, která byla podřízena stavovskému Direktoriátu, jenž měl vládnout, dokud nebude zvolen nový král. S tím souvisí i plán stavů změnit České království v konfederované státy. V konfederaci pěti států, Čech a zrovnoprávněných „vedlejších zemí“, tedy Markrabství moravské, Vévodství slezské, Vévodství opavské a Markrabství dolnolužické v čele s voleným králem bez dynastických práv.

Špatný král.

Aby toho nebylo málo, stavy vybraly cizáka králem, místo našince. Tím cizákem byl Fridrich Falcký, posměšně zvaný „Zimní král“, představitel kalvínské větve hnutí odporu vůči Habsburkům. Fridrich byl příliš líný, než aby se snažil zužitkovat své vztahy s protestantskými mocnostmi Nizozemskem a Anglií. Tím navíc způsobili křivdu Janu Jiřímu Saskému, jehož državy byly bohaté, přímo sousedící s českými zeměmi, a který byl luterán. Křivda nakonec přiměla Jana Jiřího, aby úplně přešel na stranu katolíků.

Porážka na Bílé hoře znamenala konec husitství na dlouhou dobu, systematické drancování, Třicetiletou válku, pustošení naší země germánskými katolíky, pálení knihy, zabití, či vyhnání desetitisíců nejlepších Čechů a představitelů našeho národa a lidu. Revize bitvy na Bílé hoře přijde, až s dlouho očekávaným a vytouženým pádem Habsburského mocnářství v roce 1918.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 10.11.2018