18. lis, 2018

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: Století od první velké germánské agrese!

Musím poděkovat kancléřce Angele Merkelové, jejíž stupidita mě přesvědčila, kromě toho, že je sté výročí, napsat tento článek...

Z kancléřky totiž vypadla perla, kterou by měl, někdo tesat do kamene, ale k tomu později. V těchto dnech je to právě sto let od skončení První světové války, kdysi nazývané jako „Velká válka“. První z dvou obrovských germánských agresí dvacátého století. Válka, která zabila, či zmrzačila třicet miliónů vojáků a sedm miliónů civilistů, přivedla k moci bolševismus, který byl spratkem císařského Německa, ale taky osvobodila slovanské národy z germánského područí.

Nyní k naší, všemi milované, říšské kancléřce Angele Merkelové. Ta prohlásila, že izolace mezi jednotlivými státy vedla k První světové válce. I pro žáka základní školy je tohle přímo skvostná perla. Faktem je, že k První světové válce vedla naopak obrovská provázanost evropských států, ať už dynastická příbuznost britského, německého a ruského královského dvory, či obrovský, až obludný konglomerát paktů a smluv, spojeneckých dokumentů a závazků mezi evropskými státy. Merkelová to řekla v předvečer svých výzev na vytvoření „evropské armády“, armády hájící zájmy eurosvazových elit, která by sice zabránila válce v Evropě, ale nejspíše by nás nahnala do války s Ruskem.

Nejprve Rakousko zahájilo agresi proti Srbsku. Rusko jako spojenec a ochránce pravoslavných národů vyrazil na pomoc Srbsku. Německo, které bylo spojencem Rakouska, vyrazilo do války proti Rusku. Následně vyhlásilo Německo válku Francii, vpadlo do Belgie, kterou znásilnilo brutální okupační správou, a v důsledku toho Velká Británie vyhlásila na základě spojenectví válku Německu. Už existence termínů „Trojdohoda“ a „Centrální mocnosti“ ukazuje na provázanost, nikoliv izolaci států.

Válka, o které se většina lidí domnívala, že skončí během pár měsíců, se protáhla na čtyři
roky. První rok války se nesl v duchu srbského tažení, zapojení Ruska, drancování Belgie a naštěstí neúspěšného pokusu o dobytí Francie Německem.

V roce 1915 se Rusům dařilo zatlačit Turky, kteří v odvetě za svou neschopnost a za úspěchy ruské armády, povraždili 1,500,000 Arménů. Na východní frontě, ale Rusové ustupovali a byli v těžké a neúspěšné defenzivě. Se stabilizací východní fronty začalo císařské Německo podporovat bolševiky, zejména financemi a pomáhalo jim dostat se z exilu zpět do Ruska. Na západě se Němci zasekli ve Francii a na jihu válčilo Rakousko s Itálií.

Rok 1916 se nesl ve znamení dvou velkých bitev. Bitvy o Verdun a Brusilovovi ofenzivy. Obě dopadly porážkou Centrálních mocností a obě byly strašlivě krvavé. U Verdunu padlo 300,000 vojáků obou stran a dvakrát tolik bylo zmrzačeno, nebo zraněno. Brusilovova ofenziva zničila většinu vojenských kapacit Rakousko-Uherska na východní frontě a vedla ke smrti, či zranění 2,300,000 vojáků. Horší bylo, že se Rusům nepodařilo vytěžit z tohoto vítězství žádné trvalejší výsledky. Ale podařilo se zastavit boje u Verdunu, protože se Němci museli soustředit na východní frontu.

V roce 1917 padla carská vláda v Rusku a byla nahrazena liberálně-demokratickou
Prozatímní vládou. Ta s pomocí německých agentů Lenina a Trockého padla v listopadu 1917 a Rusko ukončilo bojové akce na východní frontě, tedy hned potom, co odevzdalo Němcům obrovská území v rámci nechvalně známého „Brestlitevského míru“.

Důležitým mezníkem roku 1917 bylo zachycení tzv. Zimmermanova telegramu, který navrhoval Mexiku vyhlásit válku Spojeným státům americkým a získat jižní státy USA pod svou moc. Německo chtělo zahájit úplnou ponorkovou válku v Atlantiku, což by mohlo vyprovokovat reakci USA. Té chtěl německý ministr zahraničí Arthur Zimmerman zabránit tajnou dohodou s Mexikem, které by napadlo USA a vázalo tak Američany na sebe, výměnou za zbraně a munici. Ironií je, že právě tato iniciativa přiměla Američany vstoupit do První světové války proti Německu, když jim Britové předali rozluštěný telegram.

Děsivé zvěrstvo předvedli Němci během Třetí bitvy u Ypru, známé jako bitva u Passchendale. Kromě jatek v podobě stovek tisíc mrtvých bez dopadu na válečná tažení, Německo použilo chemický bojový plyn yperit, který oslepil tisíce vojáků.

Situace se v této době začíná stávat neudržitelnou i pro Centrální mocnosti. Vyvázání z války na východní frontě nastává, až v březnu 1918. Bolševická vláda na příkaz Německa měla odzbrojit naše legionáře, ale neuspěla, takže mnoho německých sil bylo i dál vázáno na východní frontu, kvůli přítomnosti legií. Německá „Jarní ofenziva“ na západní frontě skončila po prvotních úspěších velkou porážkou a ústupem německých sil. V červnu byla rozdrcena rakouská armáda na Piavě. Druhá bitva na Marně trvající od července do srpna 1918 skončila opět ničivou porážkou Německa a 14. srpna 1918 nařídil císař Vilém zahájit mírová jednání.

Podpora bolševismu se začala Německu vracet jako bumerang, když v říjnu 1918 došlo ke stávkám a vzpourám v Německu, mezi vojáky a dělníky. 3. Listopadu povstali němečtí námořníci v Kielu. O den později revolucionáři obsadili Kiel. 7. Listopadu revoluce dobyla Hannover, Frankfurt nad Mohanem, Mnichov a donutila bavorského krále k abdikaci. V zemi se rozšířila generální stávka a město za městem obsazovali „sověty“. 9. Listopadu revoluce smetla i samotného císaře Viléma II., který abdikoval, a vládu převzali sociální demokraté.

Už v říjnu padlo Rakousko-Uhersko, Turecko bylo poraženo, stejně jako Bulharsko, které bylo spojencem Centrálních mocností a 11. listopadu podepsalo Německo příměří v Compiégne.

Nyní k důsledkům války, a především k tragickým událostem Versaillské mírové smlouvy. Tato mírová smlouva, ve skutečnosti „příměří na dvacet let,“ podle slov francouzského maršála Ferdinanda Focha, byla od začátku fatálním omylem. Místo využití jedinečné šance na rozpuštění sjednoceného Německa, zejména díky tomu, že padli všechny vládnoucí dynastie všech německých království a vévodství, se západní liberální a kabinetní diplomacie vedená Francouzi zaměřila jen na to, jak nejvíce ekonomicky vydrancovat Německo. Místo rozbití Německa na dvě desítky neškodných státečků, a tím i zabránění Druhé světové válce, akorát si Francouzi museli vybíjet mindráky na sjednoceném Německu.

A dnes nám opět sjednocené Německo hrozí válkou, válkou proti Rusku, válkou proti nám samotným, válkou proti národním státům pod taktovkou internacionalistické globalizace. Ještě, že éra Merkelové končí. Jen doufejme, že nenastoupí nic horší… nic, co by nás přivedlo do Třetí světové války.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 18.11.2018