30. pro, 2018

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: Emil Hácha – nejtragičtější z presidentů

Málokdo představuje v historii našeho národa tak tragickou figurku, kterou dějiny ohýbaly všemi směry, jako je postava Emila Háchy, právníka a president II. republiky a protektorátního „státního“ presidenta. Nedávno uběhlo 80 let od nástupu Emila Háchy do pozice presidenta Druhé „okleštěné“ republiky, která byla zmrzačená Mnichovskou zradou. Ve funkci presidenta pak zůstal, až do roku 1945.

Emil Hácha se narodil v roce 1872 do středostavovské úřednické rodiny v Trhových Svinech. V Českých Budějovicích absolvoval gymnázium a v roce 1895 dokončil práva na Univerzitě Karlově. Od roku 1898 působil u místodržícího v Praze a o čtyři roky později se oženil s Marií Klausovou. Byl dvorním radou Správního soudního dvora ve Vídni a po vyhlášení svobodného Československa se stal členem Nejvyššího správního soudu. Celá jeho kariéra byla provázána s advokacií a soudnictvím. Nikdy nebyl kariérním politikem, nikdy nebyl propojen s žádnou politickou stranou, byl modelovým úředníkem a soudcem. Proto taky, až do osudného roku 1938 je znám jen v souvislosti se soudnictvím.

Roku 1938 selhal celý svět tváří tvář nacistickému zlu. Hitler uchvátil československé pohraničí, s vydatnou podporou Francie a Velké Británie, a taky díky zbabělosti Edvarda Beneše. Ten, aby dovršil svou hanebnou úlohu, abdikoval, jmenoval na své místo Emila Háchu a odešel do vyhřátého britského exilu. Aby toho nebylo málo, už na začátku roku 1938 zemřela manželka Emila Háchy a v té době 66 letý muž byl čím dál tím slabší k tomu čelit historickému tlaku.

30. listopadu 1938 byl Emil Hácha jmenován presidentem Česko-Slovenské republiky. Už v březnu následujícího roku se mu stát rozpadl pod rukami, když Hitler získal na svou stranu slovenské luďáky v čele s kolaborantem a zrádcem Jozefem Tisou. Nejhorší den pro Háchu nastává 14. března 1939, kdy je přinucen odjet do Berlína na jednání s Hitlerem. Tam Háchovi vyhrožují nacističtí pohlaváři. Hermann Göring slibuje, že srovná Prahu se zemí. Během vyjednávání se fyzicky zhroutil a omdlel. Musel být přiveden k vědomí, a teprve poté podepsal dohodu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Když se pak měl vrátit do Prahy, Hitler neváhal a opět presidenta Háchu ponížil. Nechal zastavit Háchův vlak, předjel ho a jako první přicestoval do Prahy, kde pak českého presidenta Háchu vítal on, Hitlera, na Pražském hradě.

V období Protektorátu byl Hácha v nejhorší z možných pozic. Bojoval za přežití českého politického a kulturního národa, i když byl pak haněn jako kolaborant a zrádce. Hácha proti Hitlerovi a německé politice v Čechách aktivně vystupoval. Kritizoval germanizaci, podával stížnosti k říšskému protektorovi Konstantinu von Neurathovi, zasazoval se za propuštění vězněných českých studentů a na rozdíl od různých herců, novinářů, intelektuálů a umělců, Hácha odmítl složit slib věrnosti Hitlerovi.

K tomu nechal vytvořit Národní souručenství, formálně kolaborantskou organizaci podobnou pozdější Národní frontě, ale tajně spolupracující s odbojem a udržující existenci českých kulturních a národních tradic v Protektorátu. Nacisté později dokonce provedli čistky v N. s., jak moc organizaci nedůvěřovali.

V září 1941 přijel do Prahy Reinhard Heydrich, aby nahradil slabého Konstantina von Neuratha a stal se zastupujícím říšským protektorem. Heydrich rozpoutal vlnu teroru a vražd, dal popravit stovky vězněných Čechů, aby potlačil a zlomil morálku odboje. Po likvidaci Reinharda Heydricha odbojem a parašutisty už nemohl Hácha nic dělat a byl odstaven na poslední kolej. Moc nad naší zemí převzal z větší části sudetský Němec Karl Hermann Frank a z menší části kolaborant Moravec.

Emil Hácha byl donucen odsoudit atentát na Heydricha, následně se stal ikonou „vlastenectví“ v rámci Protektorátu a nacisté uspořádali státní oslavu Háchových 70. narozenin. Hácha dokonce obdržel dar od Hitlera, Mercedes, ve stejné době, kdy nacisté vyvražďovali české vesnice a čeští umělci hajlovali v Národním divadle.

V té době už Hácha trpěl arteriosklerózou a byl den ode dne slabší. Ani pád nacismu a Protektorátu neznamenal konec jeho útrap. 13. května 1945 byl Emil Hácha uvězněn na příkaz komunistického ministra vnitra Václava Noska a držen ve vězeňské nemocnici na Pankráci, kde ho z dalšího martýria vysvobodila, až smrt 27. června 1945.

Hácha nebyl kolaborant, ani hrdinný odbojář. Byl obětí nejhoršího období minulého století. Ale dokud to šlo tak bojoval.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 30.12.2018