10. bře, 2019

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: Andrew Jackson: Učitel Bannona & Trumpa!

Právě nyní je to 190 let ode dne, kdy nastoupil jeden z nejvýznamnějších, nejschopnějších a nejambicióznějších presidentů USA do své funkce, byl jim Andrew Jackson, morální, intelektuální a politický předchůdce a učitel Steve Bannona a Donalda J. Trumpa. Muž, který výrazně pozvedl Spojené státy americké, rozšířil jejich území a přivedl je k prosperitě a ekonomické soběstačnosti, kterou už poté nikdy nezažili...

Andrew Jackson se narodil v roce 1767, dvanáct let před Americkou revolucí. Jeho rodiče byli skotští Irové a presbyteriáni. Pocházel z Waxhawské usedlosti na hranicích Jižní a Severní Karolíny. Během Americké války za nezávislost jeho bratři i on bojovali za věc Americké revoluce, i protože oblast, kde bydleli se stala dějištěm masakru spáchaného britskými vojáky. Jeho nejstarší bratr Hugh padl v bitvě u Stono Ferry a jejich matka přiměla Andrewa a jeho druhého staršího bratra, aby se účastnili cvičení koloniální domobrany, která bo jovala p roti britské nadvládě. Oba pak sloužili jako vojenští poslové. Na nemoci a vyčerpání pak v průběhu války zemřela i matka a jeho druhý bratr.

Po válce pendloval různými místy, pracoval jako sedlař, získal základní vzdělání a oženil se s Rachel Donelsonovou, se kterou byl, až do její smrti roku 1828. Od roku 1794 spolupracoval s právníkem Johnem Overtonem v otázce dohod o indiánských územích. Po přestěhování do Nashville se stal chráněncem guvernéra a senátora William Blounta. Roku 1796 se stal poslancem místního ústavodárného konventu a členem Demokraticko-republikánské strany USA, která byla tehdy dominantní politickou silou. Šlo o agrárně, konfederálně a popu listicky orientovanou republikánskou stranu, ze které vzešla pozdější Republikánská i Demokratická strana.

V průběhu své rané politické kariéry se Jackson stal vlastníkem plantáží a otroků, obchodníkem a majitelem podniků v Tennessee. Dohromady vlastnil 425 hektarů půdy, kde se pěstovala bavlna. Politická a obchodní kariéra byla přerušena během dvou válek. Britsko-americké války roku 1812 a Creek War roku 1813. V lednu 1813 Jackson zformoval dobrovolnické oddíly o síle 2,071 mužů, kteří vyrazili na pomoc americké armádě do New Orleans, bránit oblast, nedávnou získanou koupí od Francouzů, před útokem Britů a Indiánů. Boje a taky ústup dobrovolníků byl vel ice náročný. Mnoho vojáků onemocnělo, nebo bylo zraněno a Jackson se svými důstojníky tehdy nabídli své koně raněným. V bitvě u Talladega dosáhl Jackson velkého vítězství nad indiánskými kmeny. Závěrečné vítězství přišlo v březnu 1814, kdy Jackson a spojenci z řad několika indiánských kmenů definitivně porazili tisícovku kríkských Indiánů. Do New Orleansu se dostal 1. prosince 1814, aby se střetl s britskými oddíly. Pro obranu New Orleansu sestavil alianci s místními francouzskými pašeráky a dal dohromady vojenské jednotky složené z Indiánů a Afroameričanů. 5,700 Jacksonových vojáků a spojenců bojovalo proti 8,000 Britům vedeným generálem Edwardem Pak enhamem. Bitva skončila drtivou porážkou Britů. Američané měli 62 mrtvých, raněných a nezvěstných. Britové přišli o 2,034 vojáků a důstojníků, včetně generála Pakenhama. Bitva byla krvavým koncem stejně krvavé války.

27. února 1815, Jackson obdržel „Poděkování Kongresu“ a Zlatou kongresovou medaili. Obdivovatel Americké revoluce a konzervativec Alexis de Tocqueville napsal, že bitva u New Orleans připravila Jacksona na nástup do presidentského úřadu. Jackson, ještě krátce pokračoval ve vojenské kariéře během tzv. První seminolské války, ale brzy se začal připravovat na vrchol politické kariéry. Jeho vojenská kariéra byla definitivně ukončena těžkým zraněním, kdy byl zasažen dvěma kulkami. Během své rekonvalescence se začal zabývat korupcí v administrativě presidenta Monroa, stejně jako nárůstem moci, již tehdy téměř všemocné Druhé banky USA, kterou nesnášel a obviňoval z ekonomických krizí. Jackson odmítl kandidaturu na guvernéra, ale místo toho přijal kandidaturu na presidenta USA. Volby roku 1824 prohrál díky americkému volebnímu systému. Získal sice o skoro 40 tisíc hlasů více, než vítěz a o 11% více, ale John Quincy Adams získal důležité volitele a stal se presidentem na jedno období. Až v roce 1828 Andrew Jackson zvítězil, když rekordně porazil Adamse a získal 56% hlasů a 178 volitelů proti 83. Před presidentskými volbami Adamsovi stoupenci obviňovali Jacksona z bigamie a útočili na jeho manželku Rachel. Jackson odpálkoval útoky tím, že Adams si nechal za státní náklady pořídit biliároví stůl a navíc měl ruskému caru Alexandrovi I poskytnout mladou dívku jako prostitutku. Útoky proti Rachel Jacksonové zhoršili její zdraví, a i když se dožila vítězství svého manžela ve volbách, zemřela dva týdny po zvolení, a Jackson Adamsovi nikdy neodpustil jeho špinavou volební kampaň.

Jackson vyhrál i kongresové volby, kde jeho Demokratická strana porazila Adamsovu „Národní republikánskou stranu“, v době, kdy Republikáni byli ještě levičáci.

Jackson a administrativa

Jackson, předobraz Donalda Trumpa, volal po silné národní demokracii bez vměšování bank, finančníků a tzv. nezávislých soudů. Aktivně vystupoval proti dominantnímu postavení Nejvyššího soudu USA a usiloval o zrušení sboru volitelů. Sestavil technokratický kabinet s minimální účastí politiků a velkou účastí odborníků, obchodníků, podnikatelů a selfmademanů.

Reformoval státní správu a rozjel velkou protikorupční kampaň. Zavedl systém „rotování úřadů“, aby docházelo k časté výměně úředníků a politických manažerů. Během prvního mandátu byla zhruba pětina úřadů obměněna.

Během Jacksonova presidentství došlo taky k vzniku dvou nových států USA, a sice Arkansasu (1836) a Michiganu (1837).

Jackson a zahraniční vztahy

Jackson byl v zahraniční politice velice aktivní.

Zpočátku došlo k zhoršení vztahů mezi USA a Francií, protože v Napoleonských válkách poražená Francie odmítala platit reparace americkému námořnictvu za škody a ztráty, byť USA nebylo přímým účastníkem války. Americký ministr zahraničí van Buren ohodnotil francouzsko-americké vztahy za zoufalé, ale americký ministr pro Francii William C. Rives formáln uspěl při jednáních s Francouzi a vymohl odškodné ve výši 5 miliónů tehdejších dolarů. Odškodné, ale nebylo na příkaz francouzského krále a vlády vyplaceno a Jackson oznámil přípravu obchodních sankcí vůči Francii. Tuto výhružku brali Francouzi jako urážku, ale Jackson se odmítnul omluvit. Jackson vysvětlil všechny otázky a sporné body smlouvy a Francie nakonec, v únoru 1836, reparace zaplatila.

Kromě americko-francouzských vztahů došlo k normalizaci a prohloubení vztahů i s Dánskem, Portugalskem a Španělskem. Se Siamem, Británií, Tureckem, Ruskem a Španělskem byly uzavřeny obchodní dohody. Dohoda mezi Siamem a USA byla první dohodou mezi USA a asijskou zemí. Americký export do zahraničí se zvýšil o 75%, zatímco import o 250%. Neuspěl pouze v otázce Číny a Japonska a v boji proti vlivu Velké Británie v Latinské Americe.

V jižním pohraničí USA došlo k válce Texasu o nezávislost na Mexiku. Texasanům se podařilo porazit mexickou armádu a centrální vládu, a i když Republika Texas, ještě nebyla začleněna do USA, tak roku 1837 získala uznání od presidenta Jacksona.

Jackson a Indiáni

Dramatickým bodem Jacksonovi kariéry byla územní expanze Spojených států amerických do řídce zalidněných a nevyužívaných oblastí Severní Ameriky, kde bylo jen pár tisíc Indiánů. Jackson si uvědomoval, že zdejší kmeny nejsou schopny hospodařit na širých pláních, ani využívat nerostné bohatství těchto území, a chtěl to změnit, proto začal prosazovat zákony na vystěhování Indiánů a jejich přesídlení.

Po řadě soudních a územních sporů, při kterých americké soudy vycházely vstříc Indiánům, a nikoliv Američanům, Andrew Jackson přistoupil k drastické akci, kterou dal jasně na vědomí, že mu nejde o názory, nějakých soudců, ale o prospěch amerického lidu, byť tyto akce patří mezi nejkontroverznější a nejspornější v době jeho působení.

Roku 1830 Andrew Jackson podepsal „Indian Removal Act“, na jehož základě bylo zřízeno území „Indiánského teritoria“, kam mělo dojít k přesunu domorodého obyvatelstva z Georgie, Alabamy, Tennessee, Mississippi a Floridy. Indiáni odmítající přesídlení byli donuceni a do roku 1847 bylo přesunuto 50 tisíc Indiánů a zemřelo zhruba 4-8 tisíce z nich. Spojené státy americké tak získali 100 tisíc kilometrů čtverečních území.

Jackson a bankovní systém

Jackson po celou dobu svého působení vedl nepřetržitou válku s americkými bankami, zejména s The Second Bank of America. Obviňoval je z intrikaření, snahy ovládnout ekonomiku, nespravedlností a křivd, které působí. Kritizoval jejich snahu získat dominanci při vytváření a krytí peněz (fiat currency) a úročené z těchto peněz. Jackson prosazoval bezúročné vydávání dolarů a výdej dolarů bude řízen Kongresem USA, čímž bude zajištěna nepřímá kontrola amerického lidu nad bankovním a finančním systémem USA. Jackson poukazoval i na f akt, že „Druhá banka Ameriky“ byla fakticky vlastněna neamerickými akcionáři a investory. V roce 1832 Jackson nařídil přesun všech vládních vkladů z The Second Bank of America do státních bank. V lednu 1835 Spojené státy americké splatily poslední pohledávku, kterou měly. Poprvé a naposledy v historii USA nastalo období, kdy USA bylo bez dluhů, a dokonce nahromadilo rekordní sumu 35 miliónů dolarů jako přebytek. Ten byl následně rozdělen mezi státy USA. Tento stav se podařilo udržet, až do finanční paniky roku 1837.

Roku 1836 Andrew Jackson porazil The Second Bank of America, když se mu podařilo zabránit prodloužení její licence a tím fakticky zavření. Jackson už v této době varoval před současným institutem FED jako centrální banky. Varoval, že skupina jednotlivců bez dozoru vlády by získala kontrolu nad příjmy a pracovní silou většiny lidí.

Když Jackson zemřel, na jeho hrob byl vytesán epitaf: „Zabil jsem tu banku!“

Jackson a ekonomika

Jackson se podílel na systému „Internal Improvements“, dlouhodobě populární politice vnitřních státních investic do infrastruktury a rozvoje hospodářství, do stavby silnic a cest, kanálů, zavlažování a dalších zařízení. Kromě projektů týkajících se národní obrany a národní ekonomiky, ale odmítal zasahování do práv jednotlivých států skrze tuto politiku. Zároveň se, ale byl zastáncem rozvoje „National Road“, dodnes používané tisíc kilometrů dlouhé silnice z Cumberlandu na Potomaku do Vandalie v  Il linois.

Došlo k výraznému zvýšení příjmů z daní a obchodu díky zlepšení infrastruktury a silnic, což se promítlo na dramatickém růstu americké ekonomiky v této době.

Jackson a pokusy o atentát

Na Jacksona došlo k dvěma pokusům o atentát.

První byl odplata za protikorupční kampaň, když byl Jackson fyzicky napaden Robertem B. Randolphem, který přišel o své místo, kvůli defraudacím.

Druhý z rukou nezaměstnaného malíře bytů Richarda Lawrence, který se pokusil zastřelit presidenta 30. ledna 1835, když se Jackson vracel z jednoho pohřbu. Lawrence na Jacksona vytáhl pistoli a chtěl vystřelit, ale deštěm provlhlá zbraň nevystřelila. Vytáhl i druhou a ta taky nevystřelila. Jackson vytáhl rákosku a začal Lawrence bít hlava nehlava, dokud nebyl odzbrojen Jacksonovými společníky. Rákoska se ukázala být efektivnější v tehdejší době, než pistole. Lawrence byl zavřen na psychiatrii, protože, kromě jiného, prohlašoval, že je dávno zesnulý král Richard III a vlastnil anglické statky a USA mu dluží velké sumy.

Jackson a jeho hodnocení

Roku 1836, Jackson, věren své tezi, že americký president by měl sloužit jen dvě funkční období, odmítl novou nominaci a navrhl místo sebe svého vicepresidenta Martina van Burena. Ten s přehledem porazil všechny kandidáty liberálních Whigů.

Jackson měl velice dynamickou a bojovnou náturu, která mu pomohla jako presidentovi stát se jiným presidentem v historii USA, který všechny své sliby splnil bezezbytku. Byl přirovnáván k sopce, měl velice málo trpělivosti a spoustu temperamentu, kterým dokázal zastrašit své nepřátele. Odvolával se na Boha a jeho Prozřetelnost, která mu mnohokrát zachránila život, dle jeho názoru. Ve své době patřil mezi velmi vysoké, ale i velmi hubené lidi. Měl metr osmdesát pět a vážil asi šedesát kilo. V důsledku válečného zranění a nevyjmuté ku lky z&nb sp;těla trpěl těžkými bolestmi hlavy a břicha, třásl se a trpěl dávivým kašlem.

Mnoho historiků a politologů se nemůže nad Jacksonem shodnout. Jedni ho titulují jako progresivistu, populistu, předchůdce New a Fair Dealu, jiní za muže, který stranil bohatým a utiskoval chudé. Je to, co člověk, to názor. Důležité je jeho vnímání americkou veřejností a dědictví, které Spojeným státům americkým zanechal v podobě reformované a konsolidované státní správy, rozvinutých zahraničních vztahů, územní expanze a vnitřního rozvoje. O tom, jak je nenáviděn mezi progresivní a novou levicí svědčí fakt, že bývalý ministr financí Baracka Obamy, Jack Lew, chtěl nechat nahradit Jacksonův portrét na dvacetidolarové bankovce portrétem jisté Harriet Tubmanové, která měla být abolicionistkou 19. Století a Jackson měl být dán na obrácenou stranu bankovky. To se naštěstí nestalo díky vítězství Donalda J. Trumpa, Jacksonova pokračovatele. Andrew Jackson je považován za 7. nejlepšího presidenta USA v historii.

Na závěr, Andrew Jackson zemřel 8. června 1845 ve věku 78 let na zástavu srdce, když pobýval ve své domovině na plantáži v Hermitage. Pohřben byl také v Hermitage, na rodinném hřbitově.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 10.3.2019