30. čvn, 2019
DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: František Čuba – průkopník jiné doby
Před pár dny, 28. června 2019, ve věku 83 let zemřel František Čuba. Jméno havlisty nenáviděné a zatracované, konzervativní levicí a lidmi hledajícími alternativu k
monopolnímu korporátnímu kapitalismu zase opěvované, agronom, ekonom, bývalý senátor a bývalý blízký spolupracovník pana presidenta Miloše Zemana...
Muž, který proslavil zapadlé Slušovice a přeměnil je v bohaté velkoměsto, se narodil nedaleko Slušovic ve zlínské vesnici Březová dne 23. ledna 1936. V Rožnově
pod Radhoštěm vystudoval střední školu a v 60. letech promoval na Vysoké škole zemědělské v Praze, kde vystudoval provozně-ekonomickou fakultu. Jako agronom působil v JZD Březůvky, než se přesunul do
JZD Slušovice. Působil jako vedoucí zemědělského odboru Okresního národního výboru.
Pak přichází významný rok 1963, kdy odchází
do Slušovic a přebírá tam vedení. Čubův způsob řízení práce, hospodaření v rámci JZD Slušovice, jeho mentalita aplikovaná do praxe, to vše je velice typické
pro zlínský baťovský kraj. Ač sám se přímo Baťou neinspiroval, řada prvků, které převzal do řízení podniku, byla baťovská. Využívaje vzdálenosti Slušovic od mocenských
center vládnoucích elit v Praze, Brně a Bratislavě, chopil se této unikátní možnosti a zavedl řadu opatření, která vedla k drastickým změnám v rámci JZD Slušovice a k zvýšení
výkonnosti.
Jedno z prvních opatření bylo větší odstupňování platů. Omezil platové rovnostářství ve prospěch vyšších platů pro
aktivní a iniciativní pracovníky a pro výše postavené zaměstnance, aby se tak předešlo demotivaci, která vládla v jiných socialistických podnicích. Čuba věřil, že
„… každý člověk je k práci přinucen, anebo INSPIROVÁN.“
Zavedl systém čtyř motivačních prvků – seberealizace, radost z práce, strach a existenční
prvek. Za neschopnost, přehmaty, chyby a lenost se nebál vyhazovat, či přeřazovat do nižších funkcí. Za pracovitost a iniciativnost štědře odměňoval. On sám si prý nikdy nevzal dovolenou a veškerý
svůj čas, osobní i rodinný život, podřídil rozvoji Slušovic.
JZD Slušovice rozdělil do „mikrostruktur“, dnes nazývaných jako Strategic Business Unit.
Jednotlivé závody a oddělení JZD Slušovice byly odděleny a motivovány k soutěživosti i spolupráci. Každý jednotlivý pracovník Slušovic měl podíl na jejím řízení prostřednictví
schůzí a postavení podobné akcionáři soukromé firmy, ale o to větší měl i povinnosti a závazky vůči družstvu. Podnik tak byl založen na technokracii a meritokracii.
JZD Slušovice expanduje do zemí východního i západního bloku a do neutrálních států. Mělo své hospodářské projekty v Kanadě, Francii, Itálii, Egyptě, Vietnamu,
kde chtěl zahájit těžbu drahých kovů a kaučuku. Spolupracovali na testování aut s Audi, vyváželi vlastní osobní 8bitové počítače řady TNS a roku 1989 (někdy se uvádí 1990) navštívil
Slušovice i současný americký president Donald J. Trump, který tou dobou pobýval na Moravě, odkud pochází část presidentské rodiny. Tehdy přespával v hotelu vybudovaném
JZD Slušovice a setkal se i s Františkem Čubou.
Dalším důležitým krokem byla expanze JZD z klasické potravinářsko-zemědělské výroby na obory s vysokou přidanou
hodnotou a velice pestrým sortimentem produkce. K potravinám a zemědělské produkci se tedy přidal i odvětví chemického průmyslu a biochemie, elektroniky a elektrotechniky, bankovnictví v podobě vlastní
družstevní banky a pojišťovny, kybernetika, stavební a strojní inženýrství, služby (rekreace, dostihy), autodoprava, letecká doprava (vlastní letiště) a jiné.
Do velké míry docházelo k ignorování centrálního plánování. Čuba a JZD Slušovice plán jaksi taksi plnili, ale prostřednictvím decentralizace a samostatného řízení.
Manažeři měli být nezávislejší, stanovit sami strategický plán, cíle a postupy, zodpovídat za ně, naplnit je a podle toho být i odměněni. Což bylo mimochodem velice podobné v SSSR
zavržené Libermanově ekonomické reformě, která usilovala o decentralizaci a převedení odpovědnosti a autonomie na manažery státních podniků.
Sociální stránka
Slušovic pak spočívala v tom, že firma se plně starala o své zaměstnance, postavila školky a školy pro jejich děti, zajistila jim infrastrukturu pro dopravu do práce (mj. čtyřproudou silnici do Zlína),
zajistila zdravotní a sociální pojištění, které bylo efektivní. Zároveň, ale nebylo jednoduché dostat se do JZD Slušovice. Celá řada lidí byla odmítnuta, a
řada z nich začala pro svůj vlastní neúspěch Slušovice nenávidět a donášet na ně StB i Havlovi.
Dnes jsou ze Slušovic trosky. Čím to, že podnik, který měl
obrat 7 miliard Kčs a čistý zisk 830 miliónů Korun a 7000 zaměstnanců, padl? Nepřežil ekonomickou transformaci? Kdepak. Ta ještě ani nezačala, když Václav Havel a jeho parta vytáhla po vzoru minulého
režimu do svaté války proti Slušovicím. Již před rokem 1989 byla situace Slušovic na vážkách.
Část komunistických předáků Slušovice
otevřeně nenáviděla, Čuba je šikanován a nucen projít VUML, jinak by přišel o předsednictví JZD Slušovice, do JZD jsou infiltrováni agenti StB, včetně zřízení celého nového
oddělení StB zaměřeného jen na Slušovice v rámci Zlína. Do Slušovic bylo přivedeno i přes sto lidí vyhozených z KSČ, kteří, ale byli kompetentní a pracovití odborníci.
Do řad nepřátel Slušovic se postupně přidal i Gustav Husák.
Ještě větší nenávist se rozdmýchává mezi disentem. Chartista Stanislav Devátý útočí
ze všech sil na Slušovice a interpeluje proti nim. Václav Havel přednáší nechvalně proslulý projev v srpnu 1990 o „temných nitkách ze Slušovic“, které mají
prorůstat československým potravinářským průmyslem. Slušovice byly vyšetřovány pro dovoz embargované elektroniky, byla vyšetřována banka JZD Slušovice a Stanislav Devátý, ještě
proti Slušovicím burcuje v televizi. Petr Pithart jako jeden z mála se nepřipojil k tomuto tažení a odsoudil posedlost disidentů Slušovicemi. Rozjela se série vyšetřování a výslechů,
jak z 50. let, kdy byl Čuba celkem 80krát vyšetřován, vždy bez výsledku. Hovořilo se o „vraždách ve Slušovicích“, ale i to byla fake news.
Všechno končí
na začátku 90. let, kdy pod politickým a ekonomickým tlakem jsou Slušovice násilně rozděleny do menších soukromých podniků, které krachují. Čuba ztrácí vedení
a odchází do ústraní. Slušovice jako obec od té doby stagnují. V roce 1998 byl František Čuba odsouzen na rok vězení s tříletou podmínkou za to, že zřizoval soukromá
konta v družstevní bance pro nečleny družstva, ale po odvolání byl zproštěn obvinění. V roce 1999 se účastnil tvorby dokumentu Roberta Sedláčka o Slušovicích, a pak na dlouhou dobu odešel
pryč. V roce 2012 zvítězil z posledního místa kandidátky a dostal se do zastupitelstva Zlínského kraje. Roku 2013 se stal poradcem presidenta Zemana. V senátních volbách 2014 porazil
matadorku sociální demokracie Gajduškovou, když v druhém kole získal 54% hlasů a stal se senátorem za Zlínský kraj. Od roku 2016 se zhoršoval jeho zdravotní stav a v roce 2018
rezignoval na pozici senátora.
Kdysi plná čtyřproudovka ze Zlína do Slušovic zeje prázdnotou, a zatímco mezi lety 1970
– 1990 se počet obyvatel Slušovic zvedl z 1360 na 2760, od roku 1990 do současnosti stoupnul jen na 2907 a stagnuje. České potravinářství je zničené nekvalitním zahraničním dovozem, nemáme
potravinovou soběstačnost, ale hlavně, že byly zničeny Slušovice.
Byl to průkopník v jiné době, který se nedokázal ubránit pravdoláskařství a nastupujícímu
liberalismu. Odpočívejte v pokoji, pane předsedo.
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 30.6.2019
Nové komentáře