26. čvc, 2019

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: EVROPA: ČESKO: Vzestup, pád & konec sociální demokracie...

Vzestup, pád a zánik sociální demokracie: Počátky...
 
I když chronologicky by bylo vhodnější napsat první díl o britských labouristech, tak vzhledem k současné situaci v České republice, a vzhledem k tomu, že je to naše domovina, napíšeme první z dílů série o historii a pádech socialistických stran,
právě o české, respektive československé sociální demokracii. Tento článek taky bude nejdelší, protože mapuje celou historii.
 
ČSSD, při započítání existence exilové vedení v Londýně během komunistické vlády, kdy jiné partaje kolaborovaly s komunistickým režimem, je nejdéle existující politickou stranou na našem území. Byly i starší strany, ale všechny zanikly, nebo se sloučily.
 
Sociální demokracie datuje svůj vznik do roku 1878, kdy vznikla jako česká a slovanská frakce uvnitř rakouské sociální demokracie. Zakladatelem této frakce by žurnalista, básník a anarchista Josef Boleslav Pecka. Jako plnohodnotná
strana se sociální demokracie ustavila v roce 1893 pod názvem Českoslovanská (nejde o chybu) sociálně demokratická  strana dělnická. V této době sociální demokracie přijímala „austromarxismus“, verzi rakouského marxismu, která opomíjela národní cítění slovanských dělníků a žádala pouze autonomní ústupky v národnostní otázce, místo
jasné vymezení českého historického národa. To vedlo v roce 1897 k odštěpení skupiny pěti vlasteneckých socialistů, kteří se stali zakladateli České strany národně sociální.
 
Mezitím socialisté formovali své struktury – odborové organizace, družstevní hnutí, dělnické a levicové noviny a žurnály, tělovýchovnou jednotu, a pronikali napříč českou společností v Rakousko-Uhersku. Naplno se úspěch projevil ve volbách 1907, kdy se umístila v českých zemích na druhém místě za konzervativně nacionalistickými agrárníky a získala 389 tisíc hlasů. Na počet mandátů druhá, v absolutních číslech prvnív českých zemích a třetí v celoříšském srovnání (před ní byli už jen rakouští křesťanští sociálové a sociální demokraté). V posledních svobodných volbách před nástupem mašinérie První světové války a vojenské diktatury v Rakousko-Uhersku kandidovala ČSSDSD rozdělena na dvě frakce – vlastenecké autonomisty a prorakouské centralisty, kteří se pak vrátili do lůna rakouské sociální demokracie. Autonomisté zvítězili, a i když měli o 100 tisíc hlasů více, na mandáty prohráli a umístili se opět za agrárníky.
 
Od roku 1914 do roku 1917 měl velký vliv na stranu Bohumír Šmeral, politický oportunista nejhoršího kalibru, velký stoupenec Rakousko-Uherska i ruského bolševismu, podle toho, jak se mu to hodilo. Až do roku 1917 byla sociální demokracie českoslovanská loajální rakouskému režimu, a i podle doktríny II. Internacionály podporovala válečné akce. Řadoví i exiloví sociální demokraté se postavili proti Šmeralovi a za Masaryka, podporovali formování legií a požadavky silné autonomie, i nezávislosti. V září 1917 byl Šmeralův vliv eliminován a vedení převzali vlastenečtí socialisté.
 
Socialisté se připojili k Tříkrálové deklaraci v lednu 1918, která žádala autonomii pro český národ v mocnářství. Deklarací vystoupili čeští poslanci proti hraběti Czernínovi (prastrýc místopředsedy TOP09 Tomáše Czernína), v té době proněmeckému ministrovi zahraničí, který odmítl výzvy k jednání o autonomii a nezávislosti podrobených národů Rakousko-Uherska. Po deklaraci českých poslanců se sociální demokraté připojili k exilovému Národnímu výboru. V září 1918 byla ustanovena Socialistická rada, v říjnu sociální demokracie uspořádala generální stávku proti válce a za nezávislost.
 
Socialista Vlastimil Tusar tehdy informoval národního poslance Aloise Rašína o chystané kapitulaci rakousko-uherských vojsk na všech frontách a Alois Rašín začal s dalšími představiteli exilu připravovat definitivní vyhlášení nezávislosti. Den poté, 28. října, vypukla národní revoluce a převrat v Praze, do jehož čela, se kromě jiných, postavil i sociální demokrat František Soukup. Ten byl mezi „Muži 28. října“. 
 
V prozatímní vládě Československa, získali sociální demokraté spravedlnost, školství a sociální péči. V rámci Revolučního národního shromáždění získali 54 zástupců a pozici předsedy shromáždění. Prosincoví sjezd z roku 1918 sloučil českoslovanské sociální demokraty se slovenskými sociálními demokraty. V této době vliv sociální demokracie nadále sílí a stává se dominantní politickou stranou nového československého státu.
 
To potvrzují volby roku 1920, kdy sociální demokraté získávají 74 mandátů a s 25,7% jsou na prvním místě. Navíc jim z třetího místa s 11,3% supluje německá sociální demokracie v Československu.
 
Konec I. dílu.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 26.7.2019
 
Zdroj: