29. čvc, 2019

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: EVROPA: ČESKO: Vzestup, pád & konec sociální demokracie...

Vzestup, pád a zánik sociální demokracie: SocDem do roku 1989 

První ze tří velkých krizí sociální demokracie, ale nastává velice záhy. Z rozkazu Komunistické internacionály, oportunistický stoupenec Rakousko-Uherska a ruského bolševismu Šmeral, rozbíjí v září 1920 sociální demokracii. Utrhne revoluční frakce, které žádají drastické ekonomické změny, masivní znárodňování a vládu sovětů. Vše vyvrcholí „bojem o Lidový dům“, kdy komunistická frakce sociálních demokratů obsadí sídlo sociální demokracie a je z něho vyhnána zásahem policie a armády, načež dochází ke generální stávce, nepokojům a násilnostem iniciovaným komunisty. Výsledkem je pád vlády Tusara tvořené sociálními demokraty, agrárníky, národními socialisty a nestraníky a nástup úřednické vlády. Ve volbách 1925 sociální demokraté ztratili polovinu hlasů a 45 poslanců. Komunisté získávají 900 tisíc hlasů a jsou druzí za agrárníky.
 
Sociální demokracie se částečně obrodila po bolševizačním sjezdu KSČ, kdy Šmeral už nebyl potřeba, a tak ho Gottwald sesadil z funkcí a přetvořil KSČ na prodlouženou ruku Sovětského svazu v Československu. Tehdy se část komunistů vrátila k sociální demokracii a ta opět posílila ve volbách 1929. Přesto se umístila na druhém místě, s 13% a 39 mandáty v extrémně roztříštěném parlamentu. Zasedla ve vládách v období hospodářské krize a během let 1929, až 1935 držela v různých kabinetech pozice spravedlnosti, školství, zásobování, sociální péče a železnic. Byla i ve vládách Milana Hodži, kde měla i pozici zdravotnictví. V období před rokem 1938 podporovala Benešovu naivistickou koncepci zahraniční politiky založené na milých slovech a respektování smluv, takže výsledkem byla ztráta bezpečnosti a ochrany Československa. Podpořila, ale květnovou manifestaci  na podporu mobilizace a po září 38 odešla do prvního londýnského exilu. 
 
Za okupace Německem byla sociální demokracie aktivní v odbojových organizacích i exilu. Řada sociálních demokratů byla popravena během heydrichiád. Po válce nastává druhá, téměř smrtící krize, která málem popravila sociální demokracii jako politickou stranu. Sociální demokracie je infiltrována NKVD a má slabé vedení shromážděné okolo Bohumila Laušmana, zatímco stoupenci SSSR získávají podporu kolem premiéra „Košické“ prosovětské vlády Zdeňka Fierlingera. Ten byl sice z vedení vyloučen, ale udržel si značný vliv, který pak využil k získání sociálních demokratů pro komunisty. Laušman a další sociálně demokratičtí ministři vlády premiéra Gottwalda nerezignovali.
 
Později emigroval a s Blažejem Vilímem zakládal exilovou sociální demokracii. Nakonec byl unesen StB, otráven a zabit na Ruzyni v roce 1963. A až na krátké období roku 1968, kdy se skupina opozičních sociálních demokratů pokusila o obnovení sociální demokracie, se v této etapě naší historie s ČSSD nic neděje. Fierlinger totiž násilím sloučil ČSSD s KSČ, za což si udržel pozici místopředsedy vlády, ministra průmyslu a předsedy Národního shromáždění. Pouze v roce 1968 Fierlinger vystoupil proti sovětské okupaci, ale tím sociální demokracie mizí ze scény a přežívá v exilové emigraci.
 
Konec II. dílu.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 29.7.2019