14. srp, 2019

DĚJINY OKEM ALTRIGHT.CZ: EVROPA: Velká Británie: Vzestup, pád & konec sociální demokracie...

Úpadek a morální kolaps labouristů...

V roce 1950 labouristé oslabují a v roce 1951 se vrací na scénu Churchill. Až do voleb 1964 labouristé oslabují. Tehdy nastupuje první sociálně liberální labouristický premiér, Harold Wilson. Legalizuje homosexualitu, rozšiřuje právo na potrat, omezuje cenzuru, ale na druhou stranu zavádí omezení pro imigraci. V roce 1968, ale rozšiřuje v rámci „Race Relations Act 1968“ práva imigrantů. Roku 1970 prosazuje rovnostářství v platech mezi ženami a muži. Británie v této době zažívá socioekonomický boom, kdy plíživá sociální liberalizace je ovšem zastírána masivním růstem příjmů, osobního vlastnictví a konzumního zboží. Zároveň, protlačoval Velkou Británii do Evropského společenství, které se později stalo Evropskou unií.
 
Po plichtě v roce 1970 odchází Wilson do ústraní a vrací se v roce 1974. Navzdory sociálním reformám, anebo díky nim, v roce 1975 dosáhla nezaměstnanost v Británii 1,000,000 nezaměstnaných. Ze zdravotních důvodů, kdy se u něho začal projevovat počínající Alzheimer, Wilson rezignoval v roce 1976 na vládní funkce. Pozici převzal James Callaghan, který byl nucen obratem požádat MMF o půjčku 4 miliard dolarů, protože Británie bankrotovala. Inflace dosahovala 20%, a teprve po roce 1978 se jí podařilo srazit pod 10%, ale nezaměstnanost už byla 1,5 miliónu. Callaghan padl v zimě 1978/1979, kdy byla Británie rozvrácena masivní generální stávkou různých profesí, mrazy, nedostatečným zásobováním a ekonomickou krizí. Neúspěšně vyjednával s generální radou Odborového kongresu a stávka pokračovala. Jako první začala stávka kamioňáků. Přidala se stávka hrobníků a popelářů. Všichni požadovali vyšší platy, na které nebyly peníze. Stávka nakonec skončila, ale smetla labouristy.
 
Volby 1979, 1983 i 1987 vyhráli konzervativci vedení Železnou lady Margaret Thatcherovou. V době jejího působení labouristé podpořili generální stávku hornictva v letech 1983, až 1984, která byla infiltrována agenty KGB. Sovětský svaz podporoval tuto stávku, která paralyzovala těžební průmysl a těžbu uhlí ve Velké Británii, aby následně mohl prodávat do Velké Británie svoje uhlí.
 
Zlom nastává v roce 1997, kdy labouristé drtivě vyhrávají volby pod vedením Tonyho Blaira. Získávají 43,2% a 418 poslanců. Nikdy předtím nezažili takovou podporu, která pramení především z Blairova charismatu a aktivního vystupování a výborného PR. Tony Blair posouvá Labour Party od starého a dělnického socialismu k novému, liberálnímu a multikulturnímu neomarxismu. Podporuje válečné akce v zahraničí, včetně bombardování Kosova. Blair dokonce, i ve srovnání s Billem Clintonem, patřil k nejextrémnějším protijugoslávským politikům, když žádal vojenskou invazi do Jugoslávie a nařídil mobilizaci 50,000 britských vojáků k přípravě invaze. Roku 2003 málem rozštěpil stranu, když podporoval válku v Iráku, proti které se postavilo 139 labouristických poslanců.
 
Blair rozšířil pravomoci policie, dnes používané proti vlastním obyvatelům, pokračoval v útocích na odbory, zavedl národní minimální mzdu, která přilákala imigraci, pokračoval v privatizaci labouristy znárodněných podniků. Tuto privatizaci zahájili už konzervativci, ale Blair jí nezastavil.
 
V červnu 1997 prosadil zákon, který imigrantům ulehčil přitáhnout ze zahraničí své rodiny, deklaroval podporu multikulturalismu, a během celého svého působení se nesnažil omezit imigraci. Naopak, on jí naplno otevřel dveře. V otázce Brexitu bojuje za setrvání v Evropské unii a je horlivým eurohujerem.
 
V roce 2007 opustil vedení Labour Party a na jeho místo nastoupil necharismatických Gordon Brown. V této době už je labouristická strana, čím dál tím více infiltrována neomarxismem a proimigračními frakcemi. Ve volbách 2010 jsou labouristé poraženi, končíce na druhém místě za Cameronem a jeho konzervativci. Pod údajně „charismatickým“ a „moderním“ Edem Milibandem porážky pokračují. Roku 2016 podporují labouristé setrvání v EU, ale už po volební porážce 2015 dochází k další změně uvnitř Labour Party.
 
Stranu převezme Jeremy Corbyn, předchůdce amerického Bernie Sanderse, představitel extrémně levicové a liberální formace uvnitř Labour Party. Ve stranických volbách, s 59%, drtivě porazil všechny své protikandidáty. Pod jeho vedením se Labour Party přiklonila k antisemitismu, ještě hlubšímu multikulturalismu, podpoře palestinských Arabů a jiným liberálním tématům. Ekonomicky je blíže starým socialistům, ale politicky, zejména v otázce multikulturalismu a sociálně liberální politiky, jednoznačně liberálním Blairovcům.
 
Corbynův antisemitismus by vydal na vlastní článek, takže jen pár bodů. Corbyn se nijak neštítil chválit Hamás a Hizballáh, které označil za své „přátele“. Roku 2011 se dokonce jako jeden z 23 poslanců, pokusil iniciovat přejmenování „Památného dne holokaustu“ na „Památný den genocidy“. Absurdní obhajobu předložil, když se přihlásil k účasti na akci organizace Jewdas, židovské antisemitské–„antisionistické“ levicové organizace, která bojuje proti Izraeli. Průzkum ze září 2018 uspořádaný mezi britskými Židy odhalil, že 85,9% považuje Corbyna za antisemitu a téměř stejné procento britských Židů kritizuje toleranci labouristů vůči antisemitismu.
 
Právě pod jeho vedením labouristé podpořili setrvání Velké Británie v EU, přestože i část labouristických voličů hlasovala pro odchod. Z počátku se zdálo, že na tom, zejména díky slabosti a neschopnosti „želatinové lady“ Mayové, labouristé uspějí. Vždyť ve volbách 2017 posílili, ale jejich zatvrzelý vzdor vůči naplnění přání britského lidu je v posledních evropských volbách oslabil. Labouristé přišli o 10% hlasů v Evropském parlamentu a poslední předvolební průzkumy ve Velké Británii jim přisuzují 20-25% hlasů oproti 40% z roku 2017.
 
Úpadek labouristů nastal i v členské základně. Ta klesla z 1 miliónu v roce 1952 na 400,000 v roce 1996 a na 200,000 v roce 2016. Částečné oživení nastalo díky Corbynově postojům a různých, ze zahraničí sponzorovaných antisemitů, na svoji stranu.
 
Nicméně, labouristická strana už je minulostí. Je labouristická jen svým jménem, ale fakticky je multikulturní, liberální, neomarxistická, proti národu i proti dělníkům.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 14.8.2019