23. úno, 2018

STŘEDNÍ EVROPA: NĚMECKO: Je to počátek něčeho velkého! Merkel muss weg!

“Asi za hodinu akce skončila. Někdo nahlas volá, že za chvíli přijedou autobusy, které nás odtud dostanou. To je důležité, pro naši ochranu. Jinak by se mohlo stát, že nás napadnou ti řvouni, pravděpodobně mezi nimi militantní “antifašisté”, tedy bojovníci sociálních demokratů, tedy v poslední době vlastně přesněji řečeno i CDU."

Jeden můj přítel už mě předem upozornil, že nejnebezpečnější je cesta tam a zpátky. V žádném případě nás nesmějí poznat, protože to ještě nejsme pod policejní ochranou a Antifa nejraději napadá jednotlivce nebo menší skupiny. O pár minut později mašírujeme odhodlaně pod přísnou policejní ochranou - kolem nás nespočitatelné množství policistů. Ale nejdeme k autobusům, jak se brzy ukáže. Ukazuje se, že jdeme ke stanici metra. Pár minut předtím se mnozí policisté rozběhli tím směrem. Předpokládám, že nám jistí cestu. Opravdu, stojí teď vpravo a vlevo a vlastně nás hlídají. 

Zleva se zase ozývá křik. Nahlas, plný agresivity. Tušíme, co by s námi udělali, kdyby tady nebyly jednotky policie včetně vodního děla. Mám chuť zakřičet “Pryč s Merkel!” ale neodvážím se. Možná by to bylo příliš nebezpečné, ještě ty řvouny víc provokovat. Ale někteří z nás provolávají “Nejsme agresivní a co jste vy”, ale velmi rychle zase ztichnou. Když už jsme skoro u metra, najednou někdo zavolá “Pozor, hážou kameny!” Teď jde všechno velmi rychle. Někdo nás začne postrkávat, ať si pospíšíme. Najednou někdo trefí, asi kamenem, jednu přítelkyni, která se mě předtím pevně chytila. Naštěstí je tak nabalená, že spíš připomíná Michellinskou figurku. Kamen ji totiž trefil přimo do prsou. “Tam mám ještě tlustou šálu”, říká, “ale stejně to bolí”. Takže to někdo musil vystřeli pomocí Karacho. Jdeme teď velmi rychle po schodech do metra. Tady jsme v bezpečí. A zase policie, všude jsou policisté.

Řekli nám, že nás metrem odvezou z nebezpečí a že další policisté jedou za námi dalším metrem.  Nastoupí potom všichni společně do dalšího metra, které nás odveze pryč. Další stanicí budeme jen projíždět, říkají. Aby nás dostali pokud možno co nejdále od SA jednotek CDU. Povídáme si  mezi sebou o tom, co jsme dnes zažili. Je to “surreální” říká jedna kamarádka. “Celé je to úplně surreální”. Ano je, myslím si. Vystihla to přesně.

Ale lidé sbírají odvahu. A je jich čím dál víc, kteří se odváží. Tihle řvouni, pomalovávači domů, zastrašovači ostatních, kteří napadli ženu s dítětem jen proto, že držela nad hlavou cedulku “Merkel muss weg” (Pryč s Merkel), to si občané této země nenechají líbit. Vznikne hnutí,  které přijde ze střední třídy této společnosti. Občanská společnost povstane. Nejdřív v Hamburku a potom v celém Německu. Ve městech na severu i na jihu, na západě i na východě. Rozšíří se z Hamburku dál. Hamburk je jen začátek. Uta Ogilvie to začala. Děkujeme ti, Uto. Jsme s tebou. Stojíme na tvojí straně. Už nikam nepůjdeme. Bude nás čím dál víc. Tohle je začátek něčeho opravdu velkého!"

Autor: Jürgen Fritz, Německo, TGM, Praha, ČR, 23.2.2018

zdroj: