BOSNA & HERCEGOVINA

9. říj, 2018

O víkendu proběhly i volby do presidentské rady Federace Bosny & Hercegoviny na Balkáně. I jimi se budeme zabývat, ale nejprve se podívejme, jak to tam vlastně funguje...

Federace Bosny & Hercegoviny je rozdělena do dvou států. Republiky Srbské a Federace Bosny & Hercegoviny. Republiku Srbskou obývá především srbská menšina, zatímco Bosnu & Hercegovinu obývají Chorvaté a Bosňáci, Slované, kteří přijali islám během osmanské tyranie. V čele státu stojí předsednictvo tří presidentů – srbského, bosňáckého a chorvatského. Právě tito tři presidenti byli nyní voleni.
 
Za Bosňáky vyhrál Šefik Džaferović, zástupce Strany demokratické akce, která je provázána
s režimem Bakira Izetbegoviče, a jejíž zakladatel, Bakirův otec Alija, byl za Druhé světové války nacistickým vojákem Waffen-SS a členem muslimských jednotek SS. Právě bosňácká kandidátka byla nejroztříštěnější, když Šefik obdržel 37% hlasů, na druhém místě se umístil socan Bećirović s 33% hlasů a na třetím místě liberál Radonćić s 12% hlasů. Další tři kandidáti si rozdělili 15% hlasů.
 
Chorvatským presidentem Bosny se stal Željko Komšić za proevropskou Demokratickou
frontu, který získal 51% hlasů. Na druhém místě skončil Dragan Čović, další prozápadní liberální konzervativec s 37% hlasů a třetí místo obsadila do třetice liberálně-konzervativní Diana Zelenika s 6% hlasů. Chorvatských hlasů bylo taky v absolutních číslech vůbec nejméně. Zatímco Bosňáků se zúčastnilo 468 tisíc a Srbů 579 tisíc, Chorvatů jen 343 tisíc.
 
Srbským presidentem byl nakonec zvolen a to s největší podporou 53% hlasů, Milorad
Dodik, který má za poradce i srbského filmového režiséra Emira Nemanju Kusturicu. Radikálně konzervativní socialista a patriot, který posledních osm let úspěšně vládl Republice Srbské. Zatímco zbytek Bosny byl zmítán nepokoji, bídou a úpadkem, Milorad Dodik dokázal dobře a
spravedlivě vládnout srbským územím, udržet pořádek a provést úspěšné ekonomické reformy.
 
V Republice Srbské trvá jen 23 dní si založit podnik, zatímco ve zbytku Bosny je to v řádu měsíců a má jedno z nejnižších zdanění v regionu. Proto taky s přehledem vyhrál. Na druhém místě skončil dosavadní, liberálně-konzervativní a prozápadní president Mladen Ivanić s 42% hlasů. Za Srby kandidovali jen 4 kandidáti a dva z nich si rozebrali 95% hlasů, což ukazuje na politickou stabilitu a jednotu srbského národa v rámci Bosny a Hercegoviny.
 
Nová presidentská rada Federace převezme svou úlohu v listopadu a věříme, že Milorad
Dodik bude dobře hájit zájmy srbské menšiny, a pokud bude úspěšný, možná se mu podaří osvobodit Republiku Srbskou z bosensko-hercegovinského systému, který je pozůstatkem Havlova humanitárního bombardování, dohod Clintona a Jugoslávské války.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 9.10.2018

 

 
 
 
 
 
10. led, 2018

Režisér a srbský patriot Emir Nemanja Kusturica získal ocenění "Řád Republiky srbské vlajky se zlatou korunou" za práci a mimořádné zásluhy v poválečném vývoji Srbské republiky. Vyznamenání bylo uděleno v den výročí vzniku Republiky Srbské v Bosně & Hercegovině.

Emir Nemanja Kusturica vyznamenání převzal z rukou prezidenta Republiky Srbské Milorada Dodika. Ve svém projevu zdůraznil význam pravoslavného Srbska jako obránce evropské kultury před rozpínajícím se Islámem, jak v minulosti, tak i dnes.

 "To je - historicky řečeno -  neustálý tlak, kterým srbský národ trpí od francouzské revoluce. Naše sjednocení je nejtěžším úkolem malého národa, ale pozitivní je, že když jsme pod tlakem, je to snadnější, než kdyby byl kolem nás normální svět.

Mám rád Republiku Srbskou, protože jen tady vyvolává svoboda, pravda a spravedlnost odezvu. Srbové jsou jediní lidé v tomto prostoru,  pro které má svoboda opravdovou cenu. V posledních 200 letech se Srbům dělo jenom to nejhorší. Republika Srbská znamenala 25 šťastných let. Ať žije dlouho, hodně dlouho.“

Autor: TGM, Praha, ČR, 10.1.2018

Zdroj:

 
16. lis, 2017

Po mnoha letech relativního klidu a problematického, byť nějakého soužití mezi bosenskými Srby a muslimskými Bosňáky, se nyní opět objevují střety, které jsou důsledkem provokativních prohlášení současného bosenského vůdce Bakira Izetbegoviće.

Ten opět vyhlásil snahu o to, aby Bosna uznala nezávislost Kosova. Na dotaz, zda Bosna a Hercegovina uzná nezávislost Kosova odpověděl Izetbegović jasně, že „Ano“, a že doufá, že se to stane v nejbližší době. Přilévá tak opět olej do ohně národních rozporů mezi Srby a Bosňáky. Bylo by dobré se podívat na to, kdo je Izetbegović, jaká je minulost jeho rodiny, a jaká je situace v Bosně a Hercegovině.

Nejprve k samotné Bosně.

Ta je federací rozdělenou podle národnostního klíče na srbskou, chorvatskou a bosňáckou. Bosňáci jsou Slované, kteří během osmanské okupace přijali islám. Podle mírových dohod je vedení Bosny a Hercegoviny děleno do trojčlenného presidentství, kdy každý z hlavních národů má svého zástupce. Izetbegović je právě zástupcem Bosňáků a je nástupcem svého otce Aliji. Bosna a Hercegovina je dělená i ekonomicky. Zatímco srbská část je prosperující, s rostoucím hospodářstvím a relativně přátelským prostředím pro podnikání, v bosenské oblasti se výrazně rozšířena korupce, trvá doslova stovky dní, než si můžete založit živnost, či podnik a bosenské oblasti jsou postižené největší chudobou.

Bakirův otec Alija se narodil v roce 1925 do rodiny zchudlé muslimské aristokracie. Alija získal sekulární vzdělání, ale zůstal věrný islámským tradicím. Za druhé světové války se přidal k hnutí Mladých muslimů a následně vstoupil do divize SS Handschar, která byla přednostně složená z muslimských vojáků. Stovky jejích členů později bojovali proti židovskému národu v Izraeli. Alija vystudoval právnickou fakultu, ale po druhé světové válce byl zatčen a tři roky vězněn komunisty.

V roce 1970 vyhlásil „Islámskou deklaraci“. Alija se v deklaraci snažil dát islámu západní nádech, ale podle obžaloby mu šlo o to islamizovat Bosnu a Hercegovinu a ustanovit tam Islámský stát Bosny. Řada tezí navíc souzněla otevřeně s šáriou, například zákaz alkoholu, pornografie a prostituce. V dubnu 1983 byl Alija zatčen s dalšími muslimskými předáky a ve vězení zůstal do roku 1988. Hned po propuštění založil „Stranu demokratické akce“, která se deklaruje jako islámsko-konzervativní. V prvních svobodných volbách získala SDA třetinu hlasů a ovládla řadu důležitých míst. V únoru 1992, když se hroutila Jugoslávie, pokusil se portugalský diplomat José Cutileiro předejít občanské válce na Bosně vytvořením trojnárodnostního kantonálního státu.

Vůdce Chorvatů Mate Boban a vůdce Srbů Radovan Karadžić souhlasili, z počátku souhlasil i Alija, ale ten na radu amerického velvyslance Warrena Zimmermana ustoupil od plánu a začala tak občanská válka na Bosně. Roku 1993, když už válka naplno probíhala, dorazilo do Bosny na dva tisíce mudžahídů, mnoho z nich ve spojení s Usámou bin Ládinem, kteří bojovali na straně bosenských muslimů. Bosenský generál Sakib Mahmuljin později vypověděl, že mudžahídi poslali Aliju Izetbegovićovi dar v podobě 28 hlav uřezaných Srbům. Izetbegović jejich podporu přijal a tito džihádisté se stali podhoubím pro současný islámský fundamentalismus v Bosně. Mnoho z nich později zase odešlo, ale jejich wahhábistická ideologie zůstala.

V říjnu 2002 Alija umírá na srdeční slabost a moci se fakticky ujímá jeho syn Bakir. Nyní zpět k současnosti. Navzdory jasnému vyjádření bosenského ministra zahraničí, že Kosovo nebude uznané, a ani se o tom nebude uvažovat, Bakir Izetbegović deklaruje, že Srbové „tohle prohrají“. Nepřímo vyhrožuje, že pokud by se Srbové chtěli trhnout od Bosny, tak udělá „vše proto, aby ubránil, co získali v letech 1992-1995 a co získali Daytonskou dohodou“.

Dokonce i někdejší americký velvyslanec v Srbsku William Montgomery odsoudil Bakirova prohlášení jako nebezpečná. Vůdce Srbů na Bosně Milorad Dodik se jasně nechal slyšet, že nedopustí uznání Kosova. Srbské síly jsou nyní roztříštěné neshodami mezi pravicovými nacionalisty ze Srbské demokratické strany a levicovými nacionalisty Milorada Dodika z Aliance nezávislých sociálních demokratů, ale věříme, že v takto závažném tématu budou schopni se Srbové sjednotit pod společným bojem za ochranu svých národních a historických zájmů. 

Autor:  Herakleios Stalker, Praha, ČR, 16.11.2017