12. čvc, 2019

ŘECKO: Evropská unie a tragédie Řecka – III. díl – krize & utrpení Řecka

V roce 2008 vypuká mezinárodní krize monopolního finančního kapitalismu a neoliberální ideologie Západu...

Na přelomu let 2008-2009 dosahuje deficit Řecka 15%, ale až v říjnu 2009 uveřejňuje řecký ministr financí tuto tristní bilanci, respektive, že deficit pro rok 2009 bude 12,5%. Deficit je způsobem vysokými výdaji na zbrojení, masivními daňovými úniky, byrokracií, nízkým hospodářským růstem a korupcí. „Lenost“ Řeků, či „velký sociální stát“ na tom taky mají podíl, ale zdaleka ne tak velký, jak nám mezinárodní společenství vnucovalo si myslet. Mezinárodní ratingové agentury obratem sráží hodnocení řecké ekonomiky, čímž vyvolávají sebenaplňující proroctví, protože do hůře hodnocené ekonomiky nebudou zahraniční investoři investovat a obchodovat s ní, a tím se situace ještě zhorší. Začíná éra „úsporných balíčků“. 
 
Krize se přelévá do celé Evropy a například v Česku je zneužita ke strašení Řeckem. Prakticky všechna média napříč Evropou a Evropskou unií se vrhnou do štvavého tažení proti Řekům. Ti se stávají obětním beránkem všech ekonomických a politických neduhů Evropské unie, která jim začíná prostřednictvím tzv. Trojky – Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu – ordinovat brutální léčbu „úsporných balíčků a opatření“. Řecko není schopné posílit export znehodnocením své měny, protože už svou měnu nemá. Má Euro, které diktuje Řecku prostřednictvím Německa, co bude dělat. Přijímá se 14 úsporných balíčků, jejichž důsledkem je hlad, sebevraždy, vysoká nezaměstnanost, bída mezi důchodci, nárůst podpory neonacismu a krajní levice. Syriza posiluje, Zlatý úsvit posiluje, nezaměstnanost dosahuje 27% (2013) a ještě dnes je 18% (březen 2019). Řecké HDP je na úrovni z roku 2002. 31% lidí žije v chudobě, nebo sociálním vyloučení. Až 20,000 Řeků ročně končilo jako bezdomovci na ulicích. Rok za rokem. V roce 2015 každý pátý Řek neměl dost peněz na jídlo. Během protestů v roce 2010 byli zabiti tři lidi. Kdyby se to stalo v Polsku, Maďarsku, v Česku, Evropská unie by vyhlásila válku těmto zemím, ale protože se to stalo na protestech proti Evropské unii a jejím cílům, přešla to. Kromě výše uvedených tragédií, úsporná opatření zapříčinila i vznik ekonomických paradoxů. 
 
Jedním z takových paradoxů je, že v důsledku úsporných opatření došlo k extrémnímu nárůstu dluhu k hrubému domácímu produktu z 126% v roce 2009 na 183% v roce 2016. Jak je tohle možné? Vždyť úsporná opatření naordinovaná velkolepou Trojkou, tohle měla zvrátit, ne? Měla, ale to by nesměla zničit řeckou hospodářskou produkci, podniky, snížit ekonomický růst, ekonomickou aktivitu obyvatelstva a koupěschopnost. Tento paradox vedl, až k naprosto, v dějinách Mezinárodního měnového fondu snad absolutně unikátní situaci. MMF vydal omluvu týkající se podcenění dopadů úsporných opatření na řeckou ekonomiku a vyzval Evropskou komisi a Evropskou centrální banku k omezení drastických škrtů naordinovaných Řecku, s tím, že k růstu se nelze proškrtat. MMF to vyslal jako signál pádu neoliberální ekonomie, a zároveň jako projev snahy o zastavení pokračujících škod. Merkelová a německý ministr financí Schauble, ale řekli ne. 
 
Řecko bude šetřit, i kdyby mělo hlady pomřít. Šetřit a privatizovat. Čím více národního majetku a národních podniků rozprodá… pokud možno do rukou německých podnikatelů a korporací… tím lépe. I tady ve svých zvěrstvech uspěli. V rámci úsporných a privatizačních opatření muselo Řecko rozprodat národní infrastrukturu, včetně všech letišť a důležitých přístavů. A skutečně je rozprodalo. Soluňský přístav byl prodán Němcům, helénské národní loděnice byly prodány arabským a německým podnikatelům, mezinárodní letiště v Chanii, na Rhodu, v Soluni, na Kosu a Korfu vlastní frankfurtská společnost, národní plynárenská společnost byla prodána Italům, Španělům a Belgičanům, řecké telekomunikace nakoupil německý Telekom a řecké železnice Italové. Řecko se stalo levným krámem s druhořadným šuntem rozprodávaným, či spíše rozdávaným, za nicotné ceny. Nyní k samotné Syrize a její vládě. Syriza triumfovala ve volbách v roce 2012 a završila triumf v lednu 2015, kdy zformovala koaliční vládu s nacionalistickým uskupením ANEL. Syriza byla vnímána řeckým národem jako protest proti brutálním represím a teroru ze strany Evropské unie, jako nástup nekonformní, nesystémové a nezkorumpované strany. Pod vedením ministra financí Varoufakise odmítlo Řecko další úsporná opatření a privatizace. Na začátku července 2015 proběhlo v Řecku referendum o úsporných opatřeních. 
 
Referendum bylo okamžitě odsuzováno a haněno napříč Evropou, média a elity burcovaly k hlasování pro přijetí nového úsporného balíčku a kritizovala řeckou vládu, byly uveřejňovány průzkumy, že Řekové budou hlasovat pro přijetí balíčku. Jean Claude Juncker burcoval do zbraně proti Řecku, Rada Evropy odsoudila řecké referendum, Evropská komise postavila referendum tak, že Řekové budou hlasovat o tom, zda chtějí setrvat v EU a taky vyhrožovala. Nakonec Řekové, doufaje, že se tím zachrání a zasadí ránu německé ekonomické okupaci, hlasovali jasnou většinou 61% proti přijetí balíčků.
 
Co následovalo, to snad nemělo v historii politiky a politické praxe obdoby. Absurdita ad absurdum! Řecká vláda získala obrovský politický kapitál, popularitu a uznání mezinárodní veřejnosti, národních konzervativců i levicových kritiků EU a byl jí uvolněn obrovský prostor na bojišti s Trojkou jen, aby následně při vyjednáváních sesadila svého ministra financí a akceptovala ještě horší a brutálnější balíček úspor. Je, až s podivem, kolik voličů Syrize navzdory tomu, zůstalo. 13. července 2015 přijala vláda Syrizy a parlament Řecka onen drastičtější balíček úspor. A celý svět to sledoval se spadlou čelistí. 
 
Konec III. dílu. 
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 12.7.2019