8. pro, 2019

3MOŘÍ: Bývalé státy Rakouské monarchie & "stalinisté" z Východu ničí myšlenku kosmopolitní EU

Švýcarský Neue Zürcher Zeitung am Sonntag vydal komentář Maximiliána Zecha, který se zabývá střední a východní Evropou...

Napřed k autorovi komentáře. Není to žádné natvrdlé sluníčko. Například jeho dřívější komentáře se zastávají kritiků islámu a požadují zachování svobody slova. Též kritizují bezbřehý liberalismus dneška.

Národní & kulturní bohatství, jako obrana, před jakoukoliv celosvětovou ideologií

Zech se dívá do historie států střední & východní Evropy a popisuje na nich, proč se tyto státy nechtějí vzdát národní identity a kultury. Píše, že to byla mnohdy jediná ochrana pro národy, které patřily pod Rakousko - Uherskou monarchii, později pod Německou III. říši či Sovětský svaz. Jak známo, monarchie tyto vlastenecké aktivity nepodporovala, stejně jako nacistická III. říše nebo Sovětský svaz ve svém počátku. Marx i Lenin chtěli celosvětovou vlast pro dělníky. O tom, že šlo o Němce, Čechy, Poláky atd., nebyla v klasickém marxismu řeč. Změnil to až Stalin ve "Velké vlastenecké válce" Sovětů proti Němcům. Tento směr potom fungoval až do pádu komunismu ve Východním bloku. Všechny tehdejší sovětské satelity, Československo, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, atd., sice byly v područí Moskvy a komunistické ideologie, zároveň ale podporovaly myšlenku vlastního národa. Byla to v podstatě myšlenka antikomunistická, protože komunismus nezná národ, zná jen dělníka.

90 léta 20. století

Po pádu komunismu začátkem 90 let, se střední a východní Evropa snažila dohnat západní Evropu po všech směrech, a to i ve směru zapomenutí na národní myšlenku. EHS, potom ES a následně EU ( = Evropský svaz) měla být jedna velká vlast, bez ohledu na národnost. Jenže právě s tím mají státy střední a východní Evropy historickou zkušenost, a to zkušenost negativní. Likvidace jejich národního a kulturního dědictví pro ně znamená likvidaci samotnou. Kosmopolitní multikulturní svět, který mezitím budovali na západě, jim značně připomíná doby, kdy jejich země neprosperovaly. A nejde jen o prosperitu ekonomickou. Formu volného trhu a svobodného podnikání tyto země přijaly, ovšem už vystřízlivěly z toho, že vše ze "západu", je skvělé a potřebné.

Paradox konzervativně-národní pravice & národní socialisté

Paradoxem stran v Polsku, Maďarsku, ale i Česku nebo na Slovensku je to, že v Polsku jde o pravici, stejně jako v Maďarsku, ale jejich politika národovecká. Je v podstatě pokračováním revolucemi z roku 1989 zpřetrhané politiky "národních komunistů", což ale neznamená, že by to byli komunisté. Jen se prostě přirozeně vrací k modelu, který střední & východní Evropa preferuje. V Česku nabídl miliardář Babiš mix pravice, národovectví, levice a konzervatismu, okořeněno liberalismem, který je ovšem ryze český a EU do toho nemá co mluvit. Na Slovensku zase se Smer posunul od původní socdem strany prozápadního střihu k národovecko-konzervativně sociálním hodnotám.

Varování už v roce 1992

V roce 1992 historik a odborník na východní Evropu Gerhard Wettig varoval před zaváděním nadnárodních hodnot Západu do střední a východní Evropy:

„Bez, nebo dokonce proti národnímu principu, nelze ve střední a východní Evropě navázat funkční ani trvalý řád. Je proto důležité nasměrovat národní smýšlení pozitivním a konstruktivním směrem."

Na Západě to však nepochopili, nebo nechtěli chápat...

Autor: Maximilián Zech, Curich, Švýcarsko, TGM, Praha, ČR, 8.12.2019

Zdroj:

https://nzzas.nzz.ch/wissen/wie-linke-heimatliebe-rechte-parteien-im-osten-erfolgreich-macht-ld.1526792