ZEMANOVINKY

9. kvě, 2018

Vážený pane velvyslanče, vážený pane prezidente Klausi, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny Parlamentu Vondráčku, vážený příteli a předsedo KSČM Filipe, dámy a pánové,

trošku mne překvapilo, proč se scházíme zde, když venku je tak krásné počasí, svítí sluníčko, je teplo a tak dále. To je špatná organizace, pane velvyslanče. Ale vážně, jak víte, veškeré své projevy začínám kritikou, protože to je dobré zahájení – jako v šachách. Agresivní zahájení.

Ale co říci? Proč jsem tu? Abych ocenil oběti těch, kteří padli na území bývalého Československa. A samozřejmě nejen na jeho území.

Víte, přátelé, druhá světová válka byla válkou rasové nenávisti. A cílem nacistického Německa bylo vyhladit v prvé řadě Židy, v druhé řadě Slovany -  Poláky, Rusy, Srby a tak dále. A nyní se setkáváme s jiným způsobem boje. Jde o náboženskou nenávist, která se snaží vyhubit všechny nevěřící. Moji ruští přátelé vědí, že já nezapomínám na Beslan, na Volgograd a na další podobné události. Tato nenávist by nás měla sjednotit v boji proti islámskému fundamentalismu a islámskému terorismu.

Samozřejmě pamatujeme i další špatné události: byla studená válka, byl rok 1968, který byl ohromnou kolektivní chybou a zločinem, k němuž je zapotřebí se přiznat. Poněvadž jen tehdy, když bude tato chyba přiznána, může být odpuštěna.

Momentálně jsem rád, že jsme se s prezidentem Putinem domluvili, že na začátku června proběhne první kolo Česko-ruského diskusního fóra. Doufám, že v rámci tohoto fóra se nám nakonec podaří otevřít i ty ruské archivy, které se týkají právě roku 1968.

To však není všechno. Jsem velmi rád, že se připravuje další zasedání tzv. Mezivládní komise pro ekonomickou spolupráci. Možná víte, že předseda české vlády, předseda Senátu Parlamentu České republiky, předseda Hospodářské komory i já jsme se veřejně vyjádřili proti tzv. ruským sankcím. Sankce totiž ničemu nepomáhají a jen zpomalují vzájemný obchod. Tuto veřejnou kritiku sankcí bych chtěl přetvořit do iniciativy České republiky v rámci Evropské unie.

Byl jsem velmi potěšen, že na poslední cestu do Ruska mne ve třech letadlech doprovázel nejvyšší počet českých podnikatelů za posledních 25 let. To je důkazem, že čeští byznysmeni mají velký zájem uzavírat vzájemně výhodné dohody s našimi ruskými partnery. Doufám, že to bude pokračovat i v budoucnu.

Vážení kolegové, samozřejmě existují i problémy. Někteří lidé se však problémy snaží řešit a někteří problémy vytvářejí. Já náležím k těm, kteří se problémy snaží řešit, což je mnohem obtížnější než naopak. Lidí, kteří celý svůj život problémy vytvářejí, je mi ale líto, protože nakonec umírají nešťastní a bez užitku pro lidstvo i naše spoluobčany.

Závěrem proto všem přeji úspěšný život a vyřešení problémů v rodině, ve společnosti a samozřejmě i v našich vzájemně výhodných vztazích. Ať žije spolupráce mezi Ruskem a Českou republikou! Ale vidím, že mi dali pouze minerální vodu. Dovolte mi proto připít i tou vodou.

Děkuji za pozornost.

Autor: Miloš Zeman, prezident republiky, rezidence velvyslance Ruské federace v ČR, 9. května 2018

Zdroj:

https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/projev-prezidenta-republiky-pri-recepci-u-prilezitosti-statniho-svatku-ruske-federace-dne-vitezstvi-14056


 

 

8. kvě, 2018

Projev prezidenta republiky při jmenování nových generálů...

Vážená paní ministryně obrany, vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny a vážení členové vlády, páni generálové,

dovolte mi, abych vám ještě jednou blahopřál k vašemu jmenování. Myslím si, že bez ohledu na to, která vláda je právě u moci, má česká armáda jednu základní linii, a ta se dá vyjádřit v několika málo bodech.

Zaprvé, zvyšování výdajů na obranu do výše dvou procent HDP, zadruhé, zvyšování početního stavu armády, zatřetí, zvláštní důraz na podporu takzvaných aktivních záloh, a konečně začtvrté, rozumný akviziční program, který bude znamenat, že nebudeme kupovat staré železo, ještě předražené, ale že budeme kupovat opravdu moderní výzbroj a výstroj. Věřím, že na těchto bodech se všichni dokážeme dohodnout.

V jednom jediném případě, který nebudu konkretizovat, jsem si všiml, že jeden z generálů má neodbytný pocit vyjadřovat se k zahraniční politice České republiky. Chtěl bych tedy upozornit, že zahraniční politika je věcí vlády, ministra zahraničí a v neposlední řadě i prezidenta republiky. Politizujících generálů bylo sice v dějinách několik, ale nikdo z nich nedopadl dobře.

Zcela závěrem mi dovolte, abych poděkoval vašim manželkám, a já se dívám, jestli je někdo z vás svobodný, páni generálové, a vidím, že manželky máte všichni.

Ještě jednou vám blahopřeji a těším se na naši společnou fotografii, která nastane asi po deseti minutách, protože, jak jsem byl informován, musíte se převléci do nových, generálských uniforem.

Hodně zdaru a hodně štěstí.

Autor: Miloš Zeman, prezident republiky, Pražský hrad, 8. května 2018

Zdroj:

https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/projev-prezidenta-republiky-pri-jmenovani-novych-generalu-7-14053


 

 

26. dub, 2018

Projev prezidenta republiky při recepci k 70. výročí nezávislosti Státu Izrael...

Excelence, dámy a pánové,

je pro mne velkou radostí, že jsem vás mohl pozvat do prostor Pražského hradu. Jak jistě víte, je to poprvé, kdy Pražský hrad hostí oslavy výročí nějakého jiného státu.

Tedy, drazí přátelé z Izraele a drazí přátelé Izraele, vítejte na Pražském hradě. Budu mluvit krátce, protože dlouhé řeči jsou nebezpečné.

Nechci zde pouze opakovat vzletné fráze o našem přátelství. Samozřejmě, toto přátelství existuje, ale to, co nyní potřebujeme, nejsou fráze, nýbrž konkrétní činy. A jeden z těchto činů tady již zazněl, a to ve Vaší řeči, vážená paní ministryně, za níž bych Vám chtěl poděkovat.

Doufám, že se nám podaří přesunout českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma ve třech krocích. Prvním krokem je otevření honorárního konzulátu, které se uskuteční příští měsíc. Prvním honorárním konzulem se stane pan Propper. Druhou fází bude, vážená paní ministryně, přesun řady institucí, jako je CzechInvest, CzechTrade, Czechtourism nebo České centrum, do Tel Avivu.

Pamatuji si setkání s Bibi Netanyahuem, který mi řekl, že pokud přesunu ambasádu do Jeruzaléma, dá mi svůj vlastní dům. Upřímně, Česká republika není tak bohatou  zemí, aby si mohla dovolit odmítnout takovou přátelskou nabídku. Úžasné. V každém případě, doufám, že Bibi splní i po čtyřech letech svůj slib. Bylo to totiž právě před čtyřmi lety, když jsem mu navrhl přesunout českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Jak vidíte, čas se pomalu naplnil.

Mimochodem, musím se silně ohradit proti nařčení, že kopírujeme Spojené státy americké. Naopak, USA napodobily moji nabídku.

Drazí přátelé, v neposlední řadě bych rád zmínil, že někteří Evropané a nejen oni kritizují tento návrh. Říkají si umírnění. Já jim říkám zbabělci. Přiznávám se, že to není příliš zdvořilé, nicméně si myslím, že je to upřímné.

Dovolte mi, abych zakončil svou řeč poslední větou ze staré židovské modlitby - příští rok v Jeruzalémě.

Děkuji.

Autor: Miloš Zeman, prezident republiky, Pražský hrad, 25. dubna 2018

Zdroj:

https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/projev-prezidenta-republiky-pri-recepci-k-70.-vyroci-nezavislosti-statu-izrael-14037


 

 

21. dub, 2018

Projev prezidenta republiky na sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy

Vážený soudruhu předsedo, milý Vojto, vážené soudružky, vážení soudruzi,

dovolte mi, abych vás pozdravil tímto starým sociálně-demokratickým pozdravem. Děkuji vám za pozvání na váš sjezd. Přijel jsem sem rád, protože si myslím, že je povinností prezidenta republiky setkávat se s každým parlamentním subjektem, který ho pozve, vyslechnout jeho názory, a naopak mu říci názory vlastní. A tak učiním i dnes. Počítejte ovšem s tím, že moje vystoupení nebude sbírka zdvořilostních frází, ale chcete-li, a já v to doufám, podmět k přemýšlení. 

Konec konců už jsem několik takových setkání absolvoval. Vyhověl jsem pozvání strany Svoboda a přímá demokracie,  přijel jsem na jejich celostátní konferenci, říkal jsem jim, že nechápu, jak je možné, že na jedné straně chtějí bojovat proti islámskému terorizmu a na druhé straně odmítají účast našich vojáků v Afghánistánu, kteří bojují proti islámskému terorizmu. Doporučil jsem jim, až tam přijedu za rok, buď ať ze svého programu vyškrtnou boj proti islámskému terorizmu a nebo vyškrnou záporné stanovisko vůči účasti v zahraničních misích. 

Pak mě pozvali sociální demokraté. Já jsem jim doporučil, aby jednali o spolupráci s hnutím ANO. Nemám dojem, že všichni byli tímto doporučením nadšeni. Kdybych jenom zavzpomínal, že jsem osm let řídil tuto stranu, všichni by nadšeně tleskali. Ale takto se rozdělili zhruba půl na půl, a citoval jsem jim slova starého sociálního demokrata z první republiky: “suchá je skýva opozice”. A dodal jsem, a není ani posolená. Zdá se, ale k tomu se ještě dostanu, že opravdu sociální demokraté začínají jednat s hnutím ANO, tak uvidíme jak to dopadne. Budu velmi rád, když jednání o vládě bude ve třech, a doufám, že k tomu i dojde. 

Pak jsem měl inaugurační projev. Očekávalo se ode mě, že  zmíním stoleté výročí nezávislosti Československa. Tito dobří lidé nevěděli, že 8. března, po uzavříení Brest-litevského míru, se válčilo na jednu frontu a německé jednotky pochodovali Francií a nezávislost byla v nedohlednu. Ale chtějte od našich politiků alespoň minimální historické znalosti. A tak místo vzpomínky, kterou samozřejmě řeknu 28. října, jsem mluvil o aktuálních politických problémech. Mimo jiné jsem se jednou větou zdvořile zmínil o Zdeňku Bakalovi a další větou neméně zdvořile o českých médiích. Důsledkem bylo pochodové cvičení vedené Miroslavou Němcovou. A proč tohle všechno říkám? Protože i dnes ne všichni budete spokojeni s mým projevem. A máte možosti tři. Tak první možnost je pochodové cvičení, ale na rozdíl od Vladislavského sálu tady nevidím příhodnou chodbu, takže by to bylo poněkud obtížnější. Druhá možnost je zapřít se do sedadel a zatnout  zuby. A třetí možnost je přemýšlet, i když Masaryk říkal, že myšlení bolí. Dovolte mi tedy, abych svoje vystoupení pojednal formou kratšího historického exkurzu. 

Ano, už se blíží téměř sto let od doby, kdy tehdejší Československo mělo první levicovou vládu. Po krátkém intermezzu vlády Karla Kramáře toto byla vláda vedená sociálním demokratem Vlastimilem Tusarem. A tato vláda mohla vést Československo levicovým směrem a uskutečnit řadu levicových reforem. Nestalo se tak. Proč? Protože se nedokázala dohodnout umírněná frakce a radikální frakce tehdejší sociální demokracie, a nakonec na to doplatily obě, protože vláda sociální demokracie skončila a nastoupila, jak dobře víte, vláda agrárníků. Jinými slovy, kdo se hádá mezi sebou, ten na to nakonec doplatí.

Ve třicátých letech klesal vliv obou těchto frakcí. Na druhé straně se mezi sebou dále hádaly. Za zvlášť hloupé pokládám, když komunisté označovali sociální demokracii  za, cituji, sociálfašisty, konec citátu. Nicméně pak to přestalo v souvislosti s koncepcí takzvané jednotné nebo lidové fronty. Bohužel, po uzavření paktu Molotov-Ribbentrop aktivita komunistů v odboji poněkud opadla, ale na druhé straně po napadení Sovětského svazu Hitlerem se obnovila, a já bych na tomto místě, chtěl vzdát úctu všem, kdo bojovali v protinacistickém odboji, ať už přežili nebo padli. Právě tento odboj byl jedním z faktorů, proč komunistická strana dostala výraznou důvěru národa a ve více méně svobodných volbách v roce 1946 se tak opět ujala vedení vlády. A teď následuje to, kvůli čemu mě možná vypískáte. Ale každý člověk má říkat svůj názor bez ohledu na to, zda očekává příznivé nebo nepříznivé přijetí. 

Soudružky a soudruzi, to, čemu říkáte vítězný únor, byl ve skutečnosti prohraný únor. A víte proč? Protože vytvořil monopol moci. A podobně jako v ekonomii, jakýkoliv monopol vede k degeneraci. Odstraňuje přirozenou soutěž, nevytváří tlak na inovace a zdokonalování se a nakopak vede k tomu, co bych nazval jakobínským terorem. Co se tedy stalo po prohraném únoru? Nejdříve justiční vraždy politických oponentů – Heliodor Píka, Milada Horáková a další. O něco později justiční vraždy komunistů. Například i Rudolfa Slánského. Jinými slovy, to nebyly deformace, přestaňme si lhát do kapsy, to nebyly ani chyby. To byly zločiny. A jako zločiny je musíme umět pojmenovat, chceme-li mluvit pravdu.  Padesátá léta skončila a nastoupila léta šedesátá. Objevila se česká filmová vlna, objevilo se něco, co Ilja Erenbug nazval táním, a co je nejdůležitější? Počátkem roku 1968 komunistická strana opět získala důvěru většiny národa, důvěru nevynucovanou, neformální a o to silnější. Ano, to byla doba pražského jara. Mimochodem, i já jsem byl vyzván, abych v té době vstoupil do komunistické strany, a rád jsem této výzvě vyhověl. Bohužel, trvalo to velmi, velmi krátce. A ti, kdo se sklonili, s výjimkou Františka Kriegela, což byl mimochodem také komunista, pod okupační mocí, ztratili důvěru národa, respektive tato důvěra byla vynucovaná a formální. Společnost byla rozdělena do čtyř kast. První kasta  straníci, druhá kasta nestraníci, třetí kasta vyškrtnutí a čtvrtá kasta vyloučení. 

Nelituji těch dvaceti let, téměř dvaceti let, protože jsem se setkal s mnoha zajímavými a mnoha čestnými a pracovitými lidmi. Nicméně společnost jako celek zaostávala. Jestliže v padesátých letech bylo mnoho lidí uvrženo do vězení nebo do koncentračních táborů, pak v době takzvané normalizace, tedy historického bezčasí, se ve skutečnosti vyřazoval obrovský potenciál naší společnosti tím, že lidé nemohli pracovat ve svém oboru, že jejich děti nemohly studovat, a že platil takzvaný negativní kádrový výběr, to znamená čím hloupější člověk, tím větší měl šanci na úspěch v získání nějaké funkce. Mimochodem, setkal jsem se na Jizerce s Lubomírem Štrougalem, a ptal jsem se ho: “Pane Štrougale, vy jste byl členem politbyra, a o vašem členctví existují dvě hypotézy. První, že jste byl nejinteligentnějším členem tohoto politbyra a druhá, že jste byl jediným inteligentním členem. Lubomír Štrougal byl zdvořilý diplomat a tak se vyhnul odpovědi.

Tím jsem svůj historický exkurz dovedl až téměř ke konci. A jaké poučení, nikoli ovšem poučení z krizového vývoje, by podle mého názoru z toho mělo vyplývat. Nenechte se manipulovat těmi, kdo provádějí často povrchní a často nenávistné analýzy minulosti. Udělejte si tuto analýzu sami. Máte ve svých řadách dostatek historiků, filozofů, právníků, politologů, ekonomů a já nevím koho ještě. A snažte se, protože mezi vašimi členy je pochopitelně mnoho členů bývalé komunistické strany a nesete tedy jistou míru spoluzodpovědnosti. Snažte se, aby tato analýza byla opravdu hluboká, a abyste ji dělali vy a nikdo jiný než vy. Jak už jsem řekl, nemělo by to být poučení z krizového vývoje, to už jsme tady jednou měli. Kdybyste chtěli nějaký provokativní název, tak bych to nazval pokání. Nevím, jestli jste viděli krásný gruzínský film s tímto názvem. Pokud ano, tak je vám úplně jasné o čem mluvím. Nezapomeňte, že pokání očišťuje. Že pokání je předstupněm odpuštění, a také předstupněm k normálnímu životu. 

U Komunistické strany Čech a Moravy jsem nikdy nepoužil slovo extremistická, ale přál bych si, abych mohl s čistým svědomím říci, že je to i starana demokratická. A condicio sine qua non je právě tato sebereflexe, tato analýza, opakuji ještě jednou, ve vlastním, ve vašem vlastním zájmu. 

Milý přátelé, protože čas se nachyluje a čekají vám jiné a další projevy, dovolte mi, abych vám závěrem především poděkoval za podporu, kterou mě většina z vás vyjádřila v prezidentské volbě. Bylo to velmi jednoduché, protože jsem byl jediný levicový kandidát. Ale i tak si toho velice vážím a ještě jednou za to upřímně děkuji.  Zadruhé, kruh se uzavírá. A jestliže se vrátíme zhruba sto let zpátky, nyní se opět rýsuje s nepominutelnou účastí komunistické strany, ale i sociální demokracie, účast levice jako celku na řízení věcí veřejných a na tvorbě vlády. Prosím, nepromarněte tuto příležitost. Neklaďte si ani přemrštěné podmínky, budete mít dost času možná čtyři roky, je aplikovat v celém vládnutí v České republice. Víte, když jsem řekl, že jsem levicový politik, a proto mě oslovil rok 68 a socialismus s lidskou tváří, chtěl bych zcela závěrem říci, že i když je to velmi nepolupární, že jsem stoupenec socialismu. Ale pozor na to, stoupenec demokratického socialismu. Takového, jako byl například v osobě Olofa Palmeho, Willyho Brandta, Françoise Mitterranda a řady a řady dalších. Není-li socialismus demokratický, není to ani socialismus. Formulace, že tady máme byrokratický socialismus byla příliš zdvořilá. Měli jsme tady pouze byrokracii, nikoli socialismus. A jestliže někdo říkal, že tady máme reálný socialismus, který by byl vykostěný právě o svoji demokratičnost a tedy ochotu a schopnost názorově se střetávat ve svobodné soutěži dalšími názorovými proudy, pak jsme opět neměli žádný reálný socialismus a takzvanou tvrdou realitu, která vedla k našemu relativnímu zaostávání.

Soudružky a soudruzi, Tomáš Masaryk kdysi napsal, že svět jde nalevo. Chtěl bych nám všem popřát, aby svět opravdu šel nalevo, ale dá to práci.

Děkuji vám za vaši pozoronost. 

Autor: Miloš Zeman, prezident republiky, Nymburk, 21. dubna 2018

Zdroj:

https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/projev-prezidenta-republiky-na-sjezdu-komunisticke-strany-cech-a-moravy-14028


 

21. dub, 2018