exJUGOSLÁVIE

23. lis, 2017

Haagský tribunál, či taky známý jako Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) vynesl opět další rozsudek, který představuje dvojí metr spravedlnosti. V Haagu totiž, když jste Chorvat, nebo Bosňák, tak platí presumpce nevinny. Když jste Srb, platí presumpce viny. Tímto způsobem funguje myšlení a způsoby haagského tribunálu vítězů. Není to tribunál usilující o spravedlnost pro oběti, ale tribunál usilující o potrestání srbského národa za jeho snahu o udržení své národnosti a státní integrity.

Včera 22. 11. 2017 vynesl ICTY rozsudek nad generálem Ratko Mladićem. Srbským vojevůdcem a patriotem, který vedl Jugoslávskou lidovou armádu a srbská vojska v době krvavých událostí Jugoslávské občanské války. Generál Mladić byl viněn z genocidy a vyhlazování, za což dostal doživotní vězení. Jak víme, Slobodan Milošević dokonce dostal trest smrti, když byl ve své cele zasebevražděn na příkaz ICTY a za ICTY stojících zločineckých skupin. Miloševičovi neprokázal soud nic. Generál Radovan Karadžić dostal 40 let vězení. V případě Mladiće a Karadžiće jde primárně o události kolem Srebrenického masakru, který se islámské vlivové skupiny snaží přetvářet na genocidu.

Srebrenice byla brutálním masakrem s cca 8,000 povražděnými muslimskými muži, ale nebyla to genocida. Genocida spočívá v systematickém vraždění veškerého obyvatelstva, zatímco ve Srebrenici bosensko-srbské jednotky na příkaz generálů Mladiće a Karadžiće nechali oddělit ženy a děti, které byly poslány do uprchlických táborů, od dospělých bojeschopných mužů, kteří byli potom vyvražděni. Odmítáme a odsuzujeme toto vraždění, ale zároveň chceme poukázat na dvojí metr a na fakt, že bylo důsledkem brutálních násilností páchaných muslimskými milicemi.

Ze 48 lidí odsouzených u ICTY byly tři čtvrtiny Srbové. Toto chování ICTY evokuje myšlenku, že hlavními zločinci byli Srbové, ale je to lež. Skutečnými zločinci stojícími za rozpadem Jugoslávie a občanskou válkou byl Západ pod vedením Billa Clintona a Madelein Krvavé Řeznice Albrightové, která je hanbou českého národa a taky exilové skupiny podporující separatismus a terorismus v Jugoslávii.

Udála se celá řada zvěrstev a zločinů, která nebyla potrestána, nebo byla potrestána naprosto směšně, či úplně ignorována. Předehrou k srebrenickému masakru bylo drancování a vraždění v bosensko-srbských oblastech, které páchala vojska Násira Oriće, bosňáckého velitele. Ve vesnici Kravica bylo povražděno 11 srbských civilistů a desítky zajatých vojáků bosensko-srbských jednotek. V Bjelovaci bylo povražděno 109 srbských civilistů, z toho 54 žen a 12 dětí! Celkově se počet obětí Orićových jednotek dosahuje, až 2,000 civilistů, včetně stovek žen a dětí. Bosensko-muslimské jednotky vraždily bezohledně. Orić nebyl za toto vraždění souzen, bylo mu přisuzováno zničení několika vesnic a kruté zacházení se srbskými zajatci. Dostal 2 roky vězení, z čehož si celou dobu odseděl ve vazbě a byl obratem propuštěn.

Od května 1992 do dubna 1993 docházelo k vyvražďování bosenských muslimů rukami
jednotek chorvatské armády a tzv. Chorvatské obranné rady. Jen ve vesnici Ahmići chorvatské oddíly pozabíjely na 120 civilistů. Dario Kordić, bosensko-chorvatský vůdce, byl poslán na 25 let do vězení. Navzdory závažnosti a navzdory špatnému chování ve vězení si odseděl, jen 13 let. Tihomar Blaškić, chorvatský generál za válečné zločiny odsouzený k 45 letům vězení, trest snížen na 9 let, již na svobodě, měsíc po snížení propuštěn z vězení. Bratři Kupreskićové, Zoran Marinić, Dragan Papić, Pero Skopljak a Ivan Šantić byli zproštěni obvinění.

Naprostou frašku v souvislosti s Chorvaty představoval soud s generálem Gotovinou.
Generál Ante Gotovina byl obviněn z povraždění 324 srbských civilistů a deportace 90,000 dalších Srbů z jejich domovů. Během operace Bouře dal Gotovina povraždit celkem 600 srbských civilistů. Evropská unie na nátlak Velké Británie a Holandska pozastavila proces přijetí Chorvatska do doby, než bude generál Gotovina, který byl na útěku a navštívil během svého útěku i Českou republiku, zatčen. 7. prosince 2005 zatkli španělské speciální jednotky generála Gotovinu v Madridu. Gotovina byl u tribunálu shledán vinným z 8 z 9 bodů obžaloby a odsouzen k 24 letům vězení. Podal odvolání a politické síly zapracovaly v jeho prospěch. Podpora Chorvatů pro vstup do EU spadla na 23% a popularita Gotoviny dosahovala 88%. 16. listopadu 2012 byl Gotovina osvobozen u odvolacího soudu. Byl to šok, ale EU potřebovala, aby byl Gotovina propuštěn a Chorvatsko se připojilo jako další spolková země. Gotovina se viny zbavil tím, že byla přiřčena v té době už 13 let mrtvému chorvatskému presidentu Franjo Tudmanovi.

Soudnictví opět selhalo. I prokurátorka Carla del Ponte, která byla členkou ICTY vyjádřila šok nad rozsudkem. Podobně zhrozena byla v případě propuštění Násira Oriće. Carla del Ponte byla taky jedna z mála, která veřejně prohlásila, že římsko-katolická církev pomáhala chorvatským válečným zločincům a chorvatská katolická církev vyjadřovala podporu generálu Gotovinovi. Od roku 2016 se připravuje oslavný film o Gotovinovi jménem „Generál“. Chorvatské ministerstvo obrany propůjčí tvůrcům filmu veškerou potřebnou techniku zdarma a chorvatský herec Goran Višnjić se nabídl, že bude hrát generála Gotovinu zadarmo. Od května 2015 je Gotovina členem „Rady vnitřní bezpečnosti“, která je poradním orgánem chorvatské vlády.

Haagský tribunál je tribunálem Evropské unie a Clintonovi administrativy nad srbským lidem a srbskými vojáky. A zde jsou další příklady dvojího metru tohoto soudu vítězů. 68% zadržených jsou Srbové. Ze všech zadržených a vězněných Srbů dostal milost, jen náčelník generálního štábu jugoslávské lidové armády Momčilo Perišić. Vazební cely jsou označovány jako „Haag Hilton“, vzhledem k vybavenosti a komfortu. Vojslav Šešelje, bosenskosrbský politický předák byl násilím krmen, když držel hladovku. Srbové byli odsouzeni k celkovému trestu 1150 let vězení, ne-srbští zločinci, kteří se dopouštěli zločinů na Srbech, byli odsouzeni dohromady k 55 letům.

A tím se tento článek teprve dostává k obžalobě proti válečným zločinům spáchaným NATO. Za tyto zločiny nebyl nikdo souzen, ani krvavá Albrightová. Teroristické bombardování Jugoslávie si, jen v Srbsku a na Kosovu vyžádalo 5,700 obětí z řad civilistů. Při obraně islámských teroristů a separatistů byl zničen majetek v hodnotě 30 miliard dolarů. 60 civilistů zemřelo při bombardování autobusu u Lužane. 16 civilistů bylo zavražděno NATO při bombardování budovy srbské televize. Bombardování bohatého provinčního města Novi Sad způsobilo ekologickou katastrofu zničením ropných rafinérií. NATO jako jeden z cílů zvolilo bombardování ministerstva školství. 21. dubna 1999 NATO bombardovalo srbský uprchlický tábor u Gjakova. Pět srbských uprchlíků bylo zabito. O šest dní později bylo zavražděno 20 civilistů při prvním bombardování Surdulice, podruhé byla Surdulice bombardována na konci května 1999. Tehdy NATO rozbombardovalo nebezpečné vojenské cíle – domov důchodců a sanatorium, kde celkem zavraždilo 23 civilistů. Nutno říci, že občas stříleli i do vlastních řad. U Koriše se NATO podařilo pozabíjet 100 albánských uprchlíků. V květnu 1999 bylo NATO zavražděno 16 srbských civilistů při použití zakázaných kazetových bomb u Niše. Asi nejslavnějším válečným zločinem NATO na Srbech bylo bombardování vlaku u Grdelice, kde bylo zabito 60 civilistů. NATO později uveřejnilo videozáznam, podle kterého se mělo dokázat, že vlak jel příliš rychle a ukázalo se, že videozáznam byl 4,7x zrychlený.

NATO se ke zločinům nepřiznalo, sem tam se omluvilo, ale vždy řeklo, že minimalizovalo ztráty, a že si za to Srbové mohou sami. NATO nijak nereagovalo na zvěrstva albánských separatistů. Nereagovalo na masakrování srbských žen a dětí paravojenskými jednotkami UČK. V listopadu 1999 kosovští separatisté postříleli 80 srbských civilistů, včetně těhotných žen poblíž Gnjilane. Na islámský ikonoklasmus, který měl vymazat tisíciletou přítomnost Srbů na Kosovu se taky nereagovalo. NATO nechránilo srbské civilisty, srbské kulturní dědictví a jen Srby bombardovalo. Ke cti České republice slouží, že se do tohoto zločineckého tažení nezapojila, a že čeští vojáci, většinou bojovali s albánskými teroristy spíše, než se srbskými vojáky a civilisty. Na příkladu ICTY opět vidíme, že spravedlnosti se u soudů člověku nedostane, protože soudy slouží vládám a elitám, nikoliv obětem a spravedlnosti.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 23.11.2017