exJUGOSLÁVIE

11. bře, 2020

Poslední Jugoslávský prezident, zemřel 11. března 2006 v cele v Haagu...

Měl jsem tehdy službu v brněnské redakci TV Nova. Byla sobota a po páteční trošku veselejší noci, jsem šel spát rovnou do redakce. Ráno mě probudila zpráva v televizi, která byla puštěná v newsroomu. Miloševič zemřel. A hned se střídali různí politologové (už tehdy na ČT 24) a říkali, že to byl zločinec atd...
 
Takže oficiální fakta:
 
Milošević byl dne 1. dubna 2001 v souladu s mezinárodním zatykačem, který byl vydán ještě během bombardování Jugoslávie, zatčen. Zatýkání trvalo celkem 7 hodin. Dne 28. června 2001 byl poté rozhodnutím jugoslávské vlády č. 37/2001 vydán Mezinárodnímu tribunálu v Haagu.
 
Soudní proces s Miloševićem začal v únoru 2002 pro obvinění z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, spolu s dalšími srbskými, muslimskými a chorvatskými generály.
 
Dne 11. března 2006 byl nalezen ve své cele mrtev. Dle oficiální zprávy Haagu byl příčinou infarkt myokardu. Infarkt jako příčinu smrti potvrdili i ruští lékaři. Bývalý prezident byl 18. března 2006 pohřben ve svém rodném městě Požarevac na pozemku rodinné usedlosti.
 
Dne 24. března 2016 vynesl soud rozsudek nad Bosenskosrbským předákem Radovanem Karadžićem. Ve více než dvouapůltisícistránkovém rozsudku zmínil také otázku viny samotného Slobodana Miloševiće. Tato zmínka je některými vykládána jako jeho zproštění viny, jiní takový výklad mírnili.
 

Teď reálná fakta:

Miloševič nebyl soudem v Haagu za nic odsouzen, protože mu za celých 5 let nebyla prokázáno absolutně nic. Slovo, že soud něco zmínil, nemá žádnou právní váhu. To, že mu za celou dobu nebylo nic prokázáno a hromada důkazů se ukázala být falešnými, vypovídá jasně o jeho plné nevině. Jenže politicko-mediální poptávka zněla: "Miloševič je vinnen", je to arcilotr atd... 

Mezinárodní soud v Haagu, byl soudem, který neměl žádnou právní ani morální hodnotu. Pokud by jím chtěl být, neodsuzoval by hlavně Srby a nepropouštěl by muslimy a Chorvaty, u kterých bylo plno jasných a přímých důkazů válečných zločinů a genocidy, viz chorvatský generál Ante Gotovina. Ten vedl tzv. operaci "Bouře", přímo s leteckou podporou NATO. Při ní bylo vyhnáno z tzv. Republiky Srbská krajina na 250 tisíc Srbů a zabiti ti, kteří zůstali. Gotovina byl napřed po dlouhém ukrývání na ostrově Tenerife zatčen a následně odsouzen soudem ke 24 letům vězení, aby byl po roce věznění v roce 2012 soudem v Haagu osvobozen a propuštěn...

Pokud by měla být sjednána spravedlnost, musel by soud v Haagu soudit i NATO, jejího někdejšího šéfa Javiera Solanu, prezidenta USA Billa Clintona a krvavou ministryni zahraničí USA, Madeleine "Madlu" Albrightovou. Za zločiny válečné, proti lidskosti, používání nepovolených zbraní (pumy s odlehčeným uranem) útoky na civilní cíle (železnice, nemocnice, školy atd...)

Válka v bývalé Jugoslávii, byla tragedií, která se nese v tomto prostoru od nepaměti. Rozpínající se Islám v Bosně a odstředivé tendence Ustašovců v Chorvatsku i některé Srbské aktivity, které Srbům neslouží zrovna ke cti, jsou sudem střelného prachu. Nicméně podpora tehdejších vůdců Západní Evropy, právě těmto chorvatským a muslimským tendencím, byli tím hlavním knotem jenž ji v 90. letech zažehl. Jsou prokázána porušování zbrojního embarga Německem, které vyzbrojovalo jak Chorvaty, tak muslimy. Stejně tak jasně přiznaná podpora Chorvatům a muslimům ze strany NATO, které spáchalo na území bývalé Jugoslávie nespočet válečných zločinů...

Pokud si mám vybrat v tomto sporu nějakou stranu, volím stranu Srbskou, protože po staletí brání naši civilizaci proti Islámskému světu zla a několikrát podpořila i naši věc, jak v roce 1938, tak v roce 1968 a jsem rád, že se Srbům za bombardování z roku 1999 omluvil i americký prezident Donald Trump a i náš prezident Miloš Zeman, který vyznamenal srbského patriota a slavného režiséra Emira Nemanja Kusturicu...

Autor: TGM, Praha, ČR, 11.3.2020


 

10. úno, 2019

Před 35 lety se konaly v Jugoslávském Sarajevu 14. zimní olympijské hry. Byly to první zimní olympijské hry v socialistické zemi tehdy rozděleného světa. Jugoslávie však byla de facto spíše státem neutrálním a "nezúčastněným"...

Hry byly velkou výhrou maršála Tita (i když se jich už nedožil a zemřel 4 roky před jejich konáním), prezidenta Jugoslávie, kterému se z ní od konce 2. světové války podařilo vybudovat na Moskvě nezávislou zemi. Titův "komunismus" byl zcela jiného druhu než třeba u nás v Československu. Lidé mohli podnikat, mít živnosti, studenti mohli studovat v západní Evropě. Příkladem je režisér Emir Kusturica, který sice studoval v ČSSR v Praze na FAMU, ale mohl jezdit s Jugoslávským pasem do někdejšího "Západního Berlína", kde kupoval knížky a desky, které byly v ČSSR zakázané a vozil je k nám. Dělníci i řemeslníci mohli jezdit vydělávat na západ. Díky tomu Jugoslávie ekonomicky rostla a bohatla. Stavějí se v té době nové domy, silnice, nemocnice, školy atd...

Jugoslávie se prostě vymykala systému Stalina i Brežněva, dělala si věci po svém a i západ ji bral jako rovnocenného partnera. Skoro 7 let trvaly přípravy od doby, kdy bylo Sarajevo zvoleno jako hostitel v květnu 1978. Sarajevo tehdy zvítězilo před japonským městem Sapporo a švédským Goteborgem. Nepsaným sloganem bylo, že Jugoslávie a Sarajevo, vás přivítá se širokým a upřímným srdcem, se svými horami a zasněženími poli.

Je třeba připomenout, že legendární lyžař Jure Franko, se v Sarajevu stal prvním Jugoslávcem, který získal medaili na zimních olympijských hrách, a maskot byl vlček Vucko, vytvořený slovincem Jožem Kufru, o 35 let později, zůstává symbolem Sarajeva.

Her se zúčastnilo 1 272 sportovců z 49 zemí a více než 4 500 reportérů z celého světa o nich informovalo. Disciplíny ZOH byly: alpské lyžování, boby a sáňkování, lední hokej a bruslení, biatlon, nordické lyžování a skoky na lyžích.
 
Dnes je areál ZOH 1984 v Sarajevu jen smutnou vzpomínkou, kterou poničili boje ve válkách v 90.letech, kdy se Jugoslávie krvavě rozpadala...
 
Autor: visegradlive.com, Bosna & Hercegovina, TGM, Praha, ČR, 10.2.2019
 
Zdroj:
 

https://www.visegradlive.com/na-danasnji-dan-pre-35-godina-pocele-olimpijske-igre-u-sarajevu/?fbclid=IwAR1rDNkOApwbab4L28a5jy5aACwtGBBMEIcuEOAw7sBo6amlcujPns2N_5I

23. lis, 2017

Haagský tribunál, či taky známý jako Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) vynesl opět další rozsudek, který představuje dvojí metr spravedlnosti. V Haagu totiž, když jste Chorvat, nebo Bosňák, tak platí presumpce nevinny. Když jste Srb, platí presumpce viny. Tímto způsobem funguje myšlení a způsoby haagského tribunálu vítězů. Není to tribunál usilující o spravedlnost pro oběti, ale tribunál usilující o potrestání srbského národa za jeho snahu o udržení své národnosti a státní integrity.

Včera 22. 11. 2017 vynesl ICTY rozsudek nad generálem Ratko Mladićem. Srbským vojevůdcem a patriotem, který vedl Jugoslávskou lidovou armádu a srbská vojska v době krvavých událostí Jugoslávské občanské války. Generál Mladić byl viněn z genocidy a vyhlazování, za což dostal doživotní vězení. Jak víme, Slobodan Milošević dokonce dostal trest smrti, když byl ve své cele zasebevražděn na příkaz ICTY a za ICTY stojících zločineckých skupin. Miloševičovi neprokázal soud nic. Generál Radovan Karadžić dostal 40 let vězení. V případě Mladiće a Karadžiće jde primárně o události kolem Srebrenického masakru, který se islámské vlivové skupiny snaží přetvářet na genocidu.

Srebrenice byla brutálním masakrem s cca 8,000 povražděnými muslimskými muži, ale nebyla to genocida. Genocida spočívá v systematickém vraždění veškerého obyvatelstva, zatímco ve Srebrenici bosensko-srbské jednotky na příkaz generálů Mladiće a Karadžiće nechali oddělit ženy a děti, které byly poslány do uprchlických táborů, od dospělých bojeschopných mužů, kteří byli potom vyvražděni. Odmítáme a odsuzujeme toto vraždění, ale zároveň chceme poukázat na dvojí metr a na fakt, že bylo důsledkem brutálních násilností páchaných muslimskými milicemi.

Ze 48 lidí odsouzených u ICTY byly tři čtvrtiny Srbové. Toto chování ICTY evokuje myšlenku, že hlavními zločinci byli Srbové, ale je to lež. Skutečnými zločinci stojícími za rozpadem Jugoslávie a občanskou válkou byl Západ pod vedením Billa Clintona a Madelein Krvavé Řeznice Albrightové, která je hanbou českého národa a taky exilové skupiny podporující separatismus a terorismus v Jugoslávii.

Udála se celá řada zvěrstev a zločinů, která nebyla potrestána, nebo byla potrestána naprosto směšně, či úplně ignorována. Předehrou k srebrenickému masakru bylo drancování a vraždění v bosensko-srbských oblastech, které páchala vojska Násira Oriće, bosňáckého velitele. Ve vesnici Kravica bylo povražděno 11 srbských civilistů a desítky zajatých vojáků bosensko-srbských jednotek. V Bjelovaci bylo povražděno 109 srbských civilistů, z toho 54 žen a 12 dětí! Celkově se počet obětí Orićových jednotek dosahuje, až 2,000 civilistů, včetně stovek žen a dětí. Bosensko-muslimské jednotky vraždily bezohledně. Orić nebyl za toto vraždění souzen, bylo mu přisuzováno zničení několika vesnic a kruté zacházení se srbskými zajatci. Dostal 2 roky vězení, z čehož si celou dobu odseděl ve vazbě a byl obratem propuštěn.

Od května 1992 do dubna 1993 docházelo k vyvražďování bosenských muslimů rukami
jednotek chorvatské armády a tzv. Chorvatské obranné rady. Jen ve vesnici Ahmići chorvatské oddíly pozabíjely na 120 civilistů. Dario Kordić, bosensko-chorvatský vůdce, byl poslán na 25 let do vězení. Navzdory závažnosti a navzdory špatnému chování ve vězení si odseděl, jen 13 let. Tihomar Blaškić, chorvatský generál za válečné zločiny odsouzený k 45 letům vězení, trest snížen na 9 let, již na svobodě, měsíc po snížení propuštěn z vězení. Bratři Kupreskićové, Zoran Marinić, Dragan Papić, Pero Skopljak a Ivan Šantić byli zproštěni obvinění.

Naprostou frašku v souvislosti s Chorvaty představoval soud s generálem Gotovinou.
Generál Ante Gotovina byl obviněn z povraždění 324 srbských civilistů a deportace 90,000 dalších Srbů z jejich domovů. Během operace Bouře dal Gotovina povraždit celkem 600 srbských civilistů. Evropská unie na nátlak Velké Británie a Holandska pozastavila proces přijetí Chorvatska do doby, než bude generál Gotovina, který byl na útěku a navštívil během svého útěku i Českou republiku, zatčen. 7. prosince 2005 zatkli španělské speciální jednotky generála Gotovinu v Madridu. Gotovina byl u tribunálu shledán vinným z 8 z 9 bodů obžaloby a odsouzen k 24 letům vězení. Podal odvolání a politické síly zapracovaly v jeho prospěch. Podpora Chorvatů pro vstup do EU spadla na 23% a popularita Gotoviny dosahovala 88%. 16. listopadu 2012 byl Gotovina osvobozen u odvolacího soudu. Byl to šok, ale EU potřebovala, aby byl Gotovina propuštěn a Chorvatsko se připojilo jako další spolková země. Gotovina se viny zbavil tím, že byla přiřčena v té době už 13 let mrtvému chorvatskému presidentu Franjo Tudmanovi.

Soudnictví opět selhalo. I prokurátorka Carla del Ponte, která byla členkou ICTY vyjádřila šok nad rozsudkem. Podobně zhrozena byla v případě propuštění Násira Oriće. Carla del Ponte byla taky jedna z mála, která veřejně prohlásila, že římsko-katolická církev pomáhala chorvatským válečným zločincům a chorvatská katolická církev vyjadřovala podporu generálu Gotovinovi. Od roku 2016 se připravuje oslavný film o Gotovinovi jménem „Generál“. Chorvatské ministerstvo obrany propůjčí tvůrcům filmu veškerou potřebnou techniku zdarma a chorvatský herec Goran Višnjić se nabídl, že bude hrát generála Gotovinu zadarmo. Od května 2015 je Gotovina členem „Rady vnitřní bezpečnosti“, která je poradním orgánem chorvatské vlády.

Haagský tribunál je tribunálem Evropské unie a Clintonovi administrativy nad srbským lidem a srbskými vojáky. A zde jsou další příklady dvojího metru tohoto soudu vítězů. 68% zadržených jsou Srbové. Ze všech zadržených a vězněných Srbů dostal milost, jen náčelník generálního štábu jugoslávské lidové armády Momčilo Perišić. Vazební cely jsou označovány jako „Haag Hilton“, vzhledem k vybavenosti a komfortu. Vojslav Šešelje, bosenskosrbský politický předák byl násilím krmen, když držel hladovku. Srbové byli odsouzeni k celkovému trestu 1150 let vězení, ne-srbští zločinci, kteří se dopouštěli zločinů na Srbech, byli odsouzeni dohromady k 55 letům.

A tím se tento článek teprve dostává k obžalobě proti válečným zločinům spáchaným NATO. Za tyto zločiny nebyl nikdo souzen, ani krvavá Albrightová. Teroristické bombardování Jugoslávie si, jen v Srbsku a na Kosovu vyžádalo 5,700 obětí z řad civilistů. Při obraně islámských teroristů a separatistů byl zničen majetek v hodnotě 30 miliard dolarů. 60 civilistů zemřelo při bombardování autobusu u Lužane. 16 civilistů bylo zavražděno NATO při bombardování budovy srbské televize. Bombardování bohatého provinčního města Novi Sad způsobilo ekologickou katastrofu zničením ropných rafinérií. NATO jako jeden z cílů zvolilo bombardování ministerstva školství. 21. dubna 1999 NATO bombardovalo srbský uprchlický tábor u Gjakova. Pět srbských uprchlíků bylo zabito. O šest dní později bylo zavražděno 20 civilistů při prvním bombardování Surdulice, podruhé byla Surdulice bombardována na konci května 1999. Tehdy NATO rozbombardovalo nebezpečné vojenské cíle – domov důchodců a sanatorium, kde celkem zavraždilo 23 civilistů. Nutno říci, že občas stříleli i do vlastních řad. U Koriše se NATO podařilo pozabíjet 100 albánských uprchlíků. V květnu 1999 bylo NATO zavražděno 16 srbských civilistů při použití zakázaných kazetových bomb u Niše. Asi nejslavnějším válečným zločinem NATO na Srbech bylo bombardování vlaku u Grdelice, kde bylo zabito 60 civilistů. NATO později uveřejnilo videozáznam, podle kterého se mělo dokázat, že vlak jel příliš rychle a ukázalo se, že videozáznam byl 4,7x zrychlený.

NATO se ke zločinům nepřiznalo, sem tam se omluvilo, ale vždy řeklo, že minimalizovalo ztráty, a že si za to Srbové mohou sami. NATO nijak nereagovalo na zvěrstva albánských separatistů. Nereagovalo na masakrování srbských žen a dětí paravojenskými jednotkami UČK. V listopadu 1999 kosovští separatisté postříleli 80 srbských civilistů, včetně těhotných žen poblíž Gnjilane. Na islámský ikonoklasmus, který měl vymazat tisíciletou přítomnost Srbů na Kosovu se taky nereagovalo. NATO nechránilo srbské civilisty, srbské kulturní dědictví a jen Srby bombardovalo. Ke cti České republice slouží, že se do tohoto zločineckého tažení nezapojila, a že čeští vojáci, většinou bojovali s albánskými teroristy spíše, než se srbskými vojáky a civilisty. Na příkladu ICTY opět vidíme, že spravedlnosti se u soudů člověku nedostane, protože soudy slouží vládám a elitám, nikoliv obětem a spravedlnosti.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 23.11.2017