POVÍDKA PRO DNEŠEK

16. zář, 2018
2045...
 
Sedím v prázdné místnosti, před stolem, s okovy na rukou a na nohou. Chladná kovová
místnost s velkým zrcadlem, zpoza něhož jsem nejspíše sledována. Proti mně zatím nikdo nesedí, ale z chodby se blíží kroky. Trochu mi to připomnělo ten den, kdy jsem byla provdána za emíra, aletentokrát asi nedopadnu stejně dobře. Ne, nedopadnu. Kroky patří upravenému muži ve světlemodré košili se zjevem úředníka.
 
Jsem překvapena. V jeho očích není nenávist, vztek, zášť, či odpor. Vše, co bych u bezvěrce
čekala. Spíše naprostý chlad, dokonalá vyrovnanost a klid. Na stůl hodí objemnou složku a posadí se naproti, zatímco ho doprovázela, ještě dvojice samopalníků, kteří mi stojí za zády.
„Jsem kapitán Gustav Kiili, protipartyzánská a protiteroristická sekce vojenského
zpravodajství. Předpokládám, že nebudete popírat svou identitu.“
 
„Proč by? Máte vzorky DNA, fotografie a svědectví zrádců a dezertérů. Nemám, jak se
skrývat.“
 
Důstojník se usměje a opře v židli. „Zvláštní, že říkáte zrádci a dezertéři. Oni říkají něco
podobného o Vás, milá Ellen al-Rišwan.“
 
„Prosím?“
 
„Vaše zastupující velitelka Diana al-Hawí k nám přeběhla, ale to víte. Ovšem asi nevíte,
proč.“
 
„Protože je slabá ve víře.“
 
„Protože viděla Vaše pokrytectví a zbabělost. Před třemi týdny, když naše vojska
osvobozovala Porýní, byla jste vyzvána velkovezírem, abyste vedla rozsáhlým sebevražedný útok černých vdov a sirotků. Všechny jste poslala na smrt, ale když měla přijít řada na Vás… vestu s trhavinami, kterou jste se měla Vy odpálit, jste narvala na malou holku a poslala ji proti našim tankům. Zničila tank, zabila tři naše vojáky a sebe výbušninami, které měli zabít Vás. Diana to viděla a v tom momentě ztratila víru v islám. V to Vaše jedovaté náboženství, které přivedlo miliardy lidí do šílenství a milióny na jatka.“
 
Gustav otevírá složku a vytahuje listy papírů. „Podle vyšetřování vojenského zpravodajství
jste přímo zodpovědná za smrt dvou tisíc žen a dětí a 8 tisíc vojáků armády Konfederace. Jste
zodpovědná za zničení stovek tanků a obrněných vozů, šesti základen a banskobystrického
průmyslového střediska,“ zuří kapitán, ale zase se uklidní. „Nicméně Diana nám řekla o plánu Saif. Prý jste se inspirovala nacisty a jejich plánem Werwolf. Po porážce Vašich armád a ústupu zahájit teroristickou a partyzánskou činnost v týlu nepřítel na širokém měřítku. Bombové útoky proti vojenským cílům, průmyslovým objektům, proti nemocnicím, školám, proti úřadům, hackerské útoky, atentáty, systematická resistence formovaná z trosek armády vdov, sirotků a přeživších džihádistů,“ důstojník si povzdychne. „Pokud jde o mě, jste naprosto odporný pytel lidských sraček. Ne, to bych křivdil všem pytlům sraček. Vy jste horší. Abyste zlomila naši morálku, nechala jste provádět bombové útoky na školky, školy a nemocnice v týlu, aby naši lidé žili v nepřetržitém strachu. Při bombovém útoku v Tartu zahynul můj synovec. Bylo mu pět let. Vracel se ze školky. Byl to útok provedený černými vdovami, takže Vám je asi jasné, že jste jen odporná svině, kterou bych nejraději oběsil na vlastních střevech. Jsem sice příbuzný oběti, ale v první řadě jsem loajální důstojník Konfederace, a proto Vám předkládám návrh na dohodu.“
 
Překvapením nadzdvihnu obočí. „Ano, je to tak. Vojenské zpravodajství předpokládá, že
kvůli plánu Saif mohou umřít tisíce a tisíce dalších lidí, vzhledem k Vaší zbabělosti, zákeřnosti a bezpáteřnosti především ženy a děti. Tomu chceme předejít, i za cenu toho, že odložíme stranou naši pomstu. Poskytnete nám informace o plánu Saif, rozmístění teroristických štábů, skrýší, principy fungování plánu Saif na venkově a ve městech, seznam velitelů, hierarchii velení, dlouhodobé a krátkodobé plány a priority a další informace nutné k zabránění uskutečnění plánu Saif. Diana tyto informace nemá, ale Vy ano. Výměnou za ně obdržíte doživotní trest vyhnanství v trestanecké kolonii bez možnosti předčasného propuštění.“
 
Vyprsknu smíchy. „Co je tohle za dohodu?“
 
„Odmítněte a dostanete trest smrti.“
 
„Pokud mě popravíte, zemřu jako mučednice a dostanu se do ráje.“
 
„To těžko. Věšíme na provazech nasáklých prasečí krví.“
 
Trhnu sebou. Takže je to pravda. Mysleli jsme, že je to fake news, že je to hoax šířený
nepřátelskou propagandou, ale zdá se, že skutečně klesli, až tak hluboko. „Je taky možné, že Vás popravíme, až po tom, co Vás předhodíme Vašim vlastním souvěrcům, kterým řekneme, že jste je zradila a podrazila.“
 
„Kde je ta trestanecká kolonie?“
 
„Ostrovy Vormsi v baltském moři,“ kapitán mi podává popsanou listinu a propisku. Je to
dohoda. Raději si ji pročtu a zhluboka se nadechnu. Podepisuji.
 
„Plán Saif začal být připravován po zničující porážce, kterou jsme utrpěli na pražské a
gdaňské frontě. Když se pak do války zapojily Spojené státy americké, Latinskoamerická koalice a Australasijská federace na Vaší straně, a když Rusové vyhlásili embargo na obchod s Panislámskou aliancí, bylo jasné, že už naše pozice je neudržitelná. Od porážky u Prahy a Gdaňsku bylo vyčleněno několik tisíc černých vdov a sirotků. Ty jsme rozdělili do skupin podle měřítka jeden náš bojovník na sto tisíc obyvatel dané země Konfederace. Na Českomoravskou republiku připadá sto dvacet bojovníků, na Polsko čtyři sta padesát, na Slovensko osmdesát a tak dále. Plán Saif je rozdělen na týlové zabezpečení, tedy skupiny působící na venkově, zajišťující zásobování, výcvik a přípravu útoků a bojové skupiny určené pro operace ve městech. Bylo určeno, že použijeme nejnepravděpodobnější místa, kde by mohli naši bojovníci operovat, sdružovat se a kontaktovat se.“
 
„A to jsou?“
 
„Vinárny, hospody, pivnice, ale i gay bary a podobně. Tam, kde byste je nikdy nehledali.
Většina bojovníků je navíc naverbována z konvertitů, či z řad potomků smíšených manželství, takže rasová profilace Vám moc nepomůže. Jmenné seznamy jsme zničily při ústupu našich jednotek. Venkovní štáby jsou určeny do starých hájoven, do lesních zemljanek, do jeskyní a na jiná obtížně přístupná místa. Pracovat mají s pomocí provizorních výbušných zařízení, krátkých střelných zbraní a granátů. Zacílení bude různé, podle optimálních podmínek. Budou útoky na nemocnice, na školy, na obchody, letiště a další místa. Kromě toho tři hlavní jednotky, jedna v Polsku, jedna v Maďarsku a jedna na Moravě, disponují termickou špinavou bombou. Je obohacená o iridium a thorium a má ničivější účinky, zasáhne větší oblast radiací. Potom, ještě existuje zvláštní operace, mise Jawmuddín, Soudný den. Pokud by hrozilo, že dojde k zničení celého povstaleckého hnutí, tak se hnutí bude soustředit na jediný cíl. Útok na jadernou elektrárnu s cílem vyvolat termální explozi prostřednictvím kontaktu roztaveného jádra reaktoru se zásobami vody a tím vodíkem. Výsledná exploze by podle expertů z Istanbulu, kteří tento plán pro nás připravovali, zničila vše v okruhu třiceti kilometrů a
zamořila by vše v okruhu tří tisíc kilometrů od epicentra výbuchu.“
 
„Dobrý bože.“
 
„Ale toho se bát nemusíte. Když jsem Vám to prozradila, už to nezvládnou,“ povzdychnu si.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 16.9.2018
9. zář, 2018

Rok 2037...

Před pěti lety jsem se vdala. Po pěti letech jsem ovdověla. Jak bylo očekáváno, můj manžel -   věřitel padl při dobývání Salcburku. S ním zařvalo deset tisíc našich svatých mudžahídů, ale město jsme nakonec získali.

Bylo to velkolepé vítězství, po kterém trojmořští psi ztratili poslední baštu v západních Rakousech. Se smrtí mého manžela nezemřel jen dluh velkoemíra, ale i má role, coby paní harému a domu. Nyní jsem paní černých vdov, které se pod mým vedením srocují k útoku. Útok armády pozůstalých, armáda pozůstalých, ano, to je přesný termín, když se otočím a dívám ke cvičišti, kde jsou ženy a sirotci po mudžáhidech vyzbrojováni, cvičeni a opásáni trhavinami.

Cítím obrovskou pýchu, nadšení a zadostiučinění, že budu moci vést odvetu za smrt našich svatých mučedníků v boji proti Trojmoří. Poslední baště bezbožných psů, poslední baště ateistů, křesťanů a židů.

„Viděla si tohle?“ ptá se mě čtrnáctiletá Diana. Patří mezi nejmladší, nejspolehlivější a
nejodvážnější černé vdovy. Připojila se k nám teprve nedávno jako vdova po padlém benátském emírovi.

Podává mi papír, na kterém je moje fotografie a text.

Ellen al-Rišwan, vůdkyně černých vdov, věk: 20-25 let, výška asi 170 centimetrů, světlá pleť,
konvertitka, teroristka a verbířka. Do džihádu naverbovala přes tisíc dívek a dětí, zodpovědná za teroristické útoky v týlu, za bombový útok na brněnské nádraží, za sebevražedné útoky v Ostravě, Opavě, proti průmyslovým a obchodním centrům v Krakově, Vratislavi a Trenčíně. Zřídila síť výcvikových center pro vdovy a sirotky. Extrémně nebezpečná!!!
V současné době se nachází na jihozápadní frontě, nejspíše poblíž Benešova. Odměna za
zabití: 200,000$, odměna za zajetí: 1,000,000 $.

„Jen milión dolarů? Moc si mě necení ti mizerové,“ syčím s úšklebkem. „Jak to vypadá
s další jednotkou?“ „Dokončena. Sedmnáct žen, třináct sirotků. A měla si pravdu. Máme zprávy od emírů, pašů i vezírů, všechny jsou shodné. Obrana Trojmoří na mnoha místech kolabuje, když proti obráncům pošleme ozbrojené sirotky. Nejlépe se osvědčili sedmiletí a osmiletí sirotci.“

„Skutečně?“

„Ano. Nyní dobýváme Háje z jednoho směru a Smíchovské nádraží na druhé straně řeky. Od
stanice Lihovar ustoupilo padesát dobře zakopaných a opevněných vojáků, když jsme proti nim poslali sirotčí rotu.“

Dál se usmívám. „Skvělá práce. Nová jednotka bude přiřazena k útoku na pravobřežní Prahu.“

„Rozkaz.“

Před třemi desítkami shromážděných bojovnic a sirotků přednáším velkolepý a skvostný
projev. Jasně vysvětluji naší boží povinnost odvety, která nám zajistí cestu do ráje, pod ochranou Alláha a Proroka. A že jen čisté duše věrné svatému Koránu mohou obstát v boji s nevěřícími, se zrádci a zločinci, s bezbožníky.

Než padne večer, jednotka je zničena. Podle zprávy, kterou jsem dostala, všechny vdovy a
sirotci jsou mrtví, ale podařilo se jim urputně bojovat nedaleko Podolí. Já se tak blízko k frontové linii rozhodně nehodlám přiblížit. Nejsem blázen. Mě Alláh odmění tím, kolik pro něho zahubím bezbožníkům rukami svých mučednic.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 9.9.2018


 

 

26. srp, 2018

Rok 2032. Uplynuly dva roky od doby, kdy jsem byla provdána za emíra Hamida al-Rišwana, bohatého velmože, otrokáře a pána Molenbeeku...

Rok ode dne, kdy jsem mu porodila dvojčata, syny a pár měsíců od smrti první manželky Aiši, na jejíž místo nastoupila, ještě žárlivější a nesnesitelnější Danya.
 
Ta mě naprosto nenávidí, i protože jsem mu porodila Hakima a Ahmeda, zatímco ona mu dala jen dcery. Její prvenství vycházející z věku se tak otřáslo a já stoupám v žebříčku oblíbenosti u mého milovaného emíra. Její ponížení se projevilo i tím, že jí dal zahalit do burky, zatímco já už nemusím nosit nikáb, stačí hidžáb. A dokonce mohu mít vlastního eunucha, což se prý emírovým ženám, tak rychle nepoštěstí získat.
 
Jistě, jsou tu ještě dvě manželky, ale jedna je neduživá Kara, kterou emír používá jen
k bičování a trýznění a druhá je Safia, která je neplodná a pouze se stará o domácnost, vaří, vyšívá a uklízí. K ničemu jinému ty dvě nejsou dobré.
 
Z patra sleduji Danyu, jak dohlíží na ty své malé hnusné čarodějnice, zatímco stojím na
vysoké terase emírova paláce na okraji Bruselu. Palác je obklopen zahradami a rozlehlými pozemky, kde se pachtí otroci a emírovi nevolníci. Spousta stromů, zeleně, keřů, trávy a květin, příjemné místo na pohled. Uklidňující, jen přerušované pár cestičkami.
 
Ráda chodím na terasy našeho paláce, odkud mohu sledovat moře. Z Bruselu jsme se
odstěhovali po posledním povstání křesťanů, které skončilo desetitisícovým masakrem, stanným právem a zničením poloviny města. Polovina města jsou trosky a druhá polovina se změnila na továrny, fabriky a zbrojovky pro armádu Spojených evropských emirátů a její turecké spojence. Nemělo cenu tedy zůstávat v tak ohavném, rozpadlém a jedovatém místě, jako je Brusel.
 
„Danya je opět těhotná,“ šeptá mi eunuch, který kdysi býval studentem genderových nauk.
 
Dnes už je to dospělí kleštěnec, prohnaný, ambiciózní a dychtící po moci v novém světovém řádu islámu. Mě si vybral, protože jsem mladá, protože jsem krásná, a protože pro mě má emír slabost.
 
„Pokud vrhne syna, může tě oslabit.“
 
„Pochopitelně. Zatím dala emírovi na krk jen tři věna pro budoucí manžele, tři hrozby, že
přijde o majetek v dědictvích. Já mu dala dva syny.“
 
„Neměla bys zase otěhotnět?“
„Počkám, co se jí narodí.“
„A když se narodí chlapec?“
 
„Narodit se může, ale přežít nemusí,“ řekla jsem s úsměvem. Já budu první emírovou
manželkou, já budu vládnout jeho harému, jeho otrokům a jeho majetku.
 
I eunuch se usmívá. „Proč mám takový pocit, že bych tě nikdy neměl nasrat?“ pak sebou
trhne. Z dálky je slyšet dupot a funění. Povědomá znamení, že se blíží náš zavalitý a špinavý manžel, který tak rád chodí v kvádrech, které mu nepadnou a s prošoupanými boty, ověšen zlatými šperky, které si nakoupil za prodej otroků. Opět ho doprovází suita všemožných drábů a strážců, křičí, ale není mu rozumět, vzteká se, pak slyším nadávky.
 
Danya udělá další z řady svých hloupostí. Přiběhne k němu, aby ho uklidnila, aby zmírnila
jeho vztek, ale on si vybije vztek na ní. Jedna facka, druhá facka, rána do oko a Danya raději ustoupí. Emír pokračuje v něčem, co je snad rychlou chůzí a drápe se po schodech na terasu. Já se bát nemusím. Vztek si vybil na Danye a po vyšplhání tuctu schodů bude strašlivě unavený.
 
„Danyo, přebíráš domácnost. Jde se do války.“
„Do války?“ předstírala jsem překvapení a hrůzu, přestože jsem věděla, že je jen otázka času,
kdy válka vypukne.
 
„Nejvyšší šúra evropské islámské revoluce oznámila, že během týdne vyhlásíme válku
Trojmoří. Apeninský a iberský emirát už přechází na válečné hospodářství, aby z týlu zásobovali frontová vojska, zatímco já…“ povzdychne si emír. „Franský velkoemír Qazím mě jmenovala velitelem vojsk, které zaútočí na Rakouskou konfederální republiku. On ví, že nejsem voják, že jsem obchodník, právník, úředník… přesto mě tam chce nahnat.“
 
„Chce tě tam nahnat, protože ti dluží padesát biliónů nových eur. Nechce ti je splatit. Padesát
biliónů je sice pakatel, ale bojí se, že si to budeš chtít vybrat v protislužbě. Je to zmetek.“
Zpráskaný pes svěsí hlavu a chystá se jít do války.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 26.8.2018
19. srp, 2018

Odstín II., rodina. 2029

S rámusem jsem za sebou zabouchla dveře, ani jsem se nezula a běžela do obýváku.V ruce
jsem měla obálku s vyrozuměním ze střední školy, zda jsem přijata. Akorát jsem ze sebe strhla černý nikáb, pod kterým jsem byla strašlivě zpocená a zapařená v tom horku, které je venku a hned jsem se jala otevřít dopis. Roztrhla jsem obálku a dopis vyndala. Úplně se mi třásly ruce a celá jsem se klepala nedočkavostí a touhou zjistit, kolikátá jsem se umístila při přijímačkách na obchodní školu.

Drahá Ellen,

S radostí Vám oznamuji, že Šúra vzdělání a pokroku Spojených islámských emirátů Evropy
definitivně dospěla k rozhodnutí osvobodit ženy od dalšího zbytečného oboru vzdělání, který jim nepřísluší. Na základě toho, Obchodní akademie Harúna al-Rašída ukončila přijímání žen do nových ročníků. Berte to jako poctu, že jste mezi prvními zamítnutými, a tím i osvobozenými ženami, které už se nebudou muset účastnit tohoto vzdělávání.
Přikládám seznam dalších oborů, které Šúra vzdělávání a pokroku uzavřela ženám:
Konzervatoře, střední a vyšší odborné zdravotní školy, osmiletá a šestiletá gymnázia,
průmyslové školy a všechna střední odborná učiliště.

Podepsán: ředitel Mahmúd al-Mráwí.

Je to pro mě zklamání. Věděla jsem, že to přijde. Věděla jsem, že Šúra dělá jen to nejlepší
pro ženy a dívky, a že mé ambice po vzdělání mi jen ubližují, ale stejně jsem doufala, že budu aspoň mezi posledními studentkami obchodní akademie. Co se dá dělat. Posledních deset let na vlastní oči vidím, jak nový islámský světový řád dělá vše, co je v jeho silách, aby nám pomohl, aby pomohl našim ženám a dívkám. Nemocnice nám proplácí vaginální obřízky, nemusíme se už bát autonehod, protože nemůžeme mít auta, nemusíme se bát venku násilníků a úchylů, protože nás vždy a všude doprovází naši muži, tedy pokud nejsme provdané. Jen tehdy máme možnost opustit domov. Jakmile se provdáme, muž nad námi získává moc, kterou mu dal Alláh prostřednictvím svého Proroka. Kamenování už nemusí schvalovat emíři, či místní velmoži, ale stačí rozhodnutí šariatských tribunálů, což nám dost ulehčilo situaci. Islám nás chránil před hříchy a amorálností staré šovinistické, rasistické a sexistické společnosti.

Posadila jsem se do křesla a pokusila se usnout. Chtěla jsem si odpočinout od toho zklamání,
jen tak jsem se tam uvelebila, ale odpočinku mi nebylo dopřáno. Místo toho jsem uslyšela rachot klíčů ve dveřích. Dost silný, aby mě probral. Mnu si oči a vstávám. Od chodby se nese otcův hlas.

„Ujišťuji Vás, že budete navýsost spokojení.“
„To se uvidí, až jí uvidím,“ odpověděl chraplavý ženský hlas.
V mžiku jsem sebrala nikáb a narvala ho na sebe, ruce složila pod pasem a opatrně hleděla
k zemi. „Bude tu do hodiny.“

„Kde vůbec je?“
„V madráse studuje Prorokovo zjevení, dejž mu věčný klid.“
„Proč mi lžete? Pozval jste mě sem, vyhověla jsem Vaší žádosti a Vy mi lžete do očí? Vaše
dcera bude muset být velice krásná, abych svolila ke svatbě.“
„Ale…“

„Moji lidé vědí, že Vaše dcera pracuje na brigádě v samoobsluze. Ještě jedna lež a je s Vámi
utrum.“

„Omlouvám se.“

Slyšela jsem blížící se kroky a rychle zmuchlala a schovala odpověď ze školy. Do obýváku
vešel můj utahaný otec a nějaká žena, také v nikábu. Stará, vrásčitá a s hrozivým pohledem v očích.

Můj otec byl překvapen mou přítomností, ale tato žena na sobě nedala nic znát.
„Přišla si dřív?“ diví se otec.

„Pochopitelně, že přišla dřív. Běžela, aby si přečetla odpověď ze školy, že?“ vytřeštím oči.
„Mutawwa má oči a uši všude, má milá. Sundej si nikáb a svlékni se. Chci vidět, jak vypadá dívka, kterou mi tvůj otec nabízí za spolumanželku.“

„Spolumanželku?“

„Jsem Aiša al-Rišwan, manželka bruselského zastupujícího emíra. Je ti 16 let, jsi obřezaná,
zatím panna, chodíš po brigádách, ale proč? Měla bys být doma a učit se nazpaměť Korán,“ vyzvídá žena, zatímco ze sebe sundávám nikáb a opatrně se svlékám.

„Moje rodina je konvertitská. Platíme daň konvertitů. Je sice nižší, než džizíja, ale stejně
jsme na tom špatně.“

„Proto chcete svatbu? A co věno? Máte na věno? Nebo si myslíte, že kvůli téhle zrzohlávce
odpustíme věno.“

„Ovšemže věno máme. O to se nemusíte bát.“

„Hmm,“ odfrkne žena, zatímco tam stojím nahá. Prochází okolo mě, prohlíží si každý
kousek mého těla, hledá chybičky, prohlíží si nedokonalosti i dokonalosti, hodnotí mě jako dobytek na výstavbě.

Tak jsem se stala ženou místního emíra. Tak začal můj nový život.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 19.8.2018


 

29. čvc, 2018

Odstín I., školka. 2020.

Vzpomínám, jak jsme seděli v kroužku. Před námi byla vysoká a urostlá žena v modrých
šatech, s křiklavě růžovými nehty a s hustým černým knírem. Usmívala se, držela v ruce obrázkovou knížku, kterou jsme dostali na čtení domů, a my jí se zaujetím poslouchali.

Vysvětlovala nám, do jak skvělého nového světa jsme se narodili, v jak skvělém světě žijeme. Ve světě, kde už nevládne bílá vrstva heterosexuálních mužů, kde osoby identifikující se jako ženy, takové zkomolené tvary používala.

Varovala nás, že v zaostalých a neprogresivních východních národech stále vládnou zastaralé tradice, že tam je šovinismus, rasismu, sexismus a heterosexismus, že tam je patriarchát, krutý útisk LGBT hnutí, že tam vládnou pravicoví kontrarevolucionáři, zejména v obávané 7. Republice. O té se téměř nemluvilo, ne od doby, kdy se dostala do čela rodícího se Trojmoří. A když už se o ní mluvilo, tak v nejhorších souvislostech a těmi nejhoršími popisy.

Od tohoto varování kníratá žena rychle odešla k ukázkám z obrázkové knížky, která nám
vysvětlovala vše. Vysvětlovala dokonale, všestranně, logicky a přirozeně, že heterosexualita je
nepřirozený důsledek patriarchátu, že je vlastně vymyšleným konstruktem, který nemá žádné
opodstatnění, že naše těla se sami od sebe přizpůsobí novým osvíceným pořádkům. Vysvětlovala, že budoucnost patří menšinám, a že útisk většiny je vlastně symbolickým zadostiučiněním za útisk mnoha menšin.

Dalším důležitým ponaučením bylo, že budoucnost je dokonale barevná, a proto je povinností našich osob identifikujících se jako ženy, brát si islámské muže, a je povinností našich osob identifikujících se jako muži, zůstat sami a bezdětní. Jen tak bude dosaženo dokonale vyvážené a korektní společnosti.

Kníratá žena vysvětlovala, že vlastně není ženou, ale že se identifikuje s „aerogenderem“, že
její pohlaví je ovlivňované veškerým okolím, neustále proměnlivé, živelné, a že už od dětství byla „genderpunk“, vzdorující odporným konvencím staré tradiční společnosti. Kromě toho nám vysvětlila, proč je dobré, aby osoby identifikující se jako ženy a dívky, včetně mě, šly na vaginální obřízku. Prý tak lépe zapadneme do budoucí pokrokové společnosti, která už přijala myšlenky a vznešené postoje „Nového lidu“, jak nazývala uprchlíky a migranty.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 29.7.2018