10. čvn, 2018

POVÍDKA PRO DNEŠEK: Exodus

17. říjen 2020.
 
Typické anglické počasí odpovídalo komisařově náladě, když se svým řidičem jel ulicemi
Leedsu, na středostavovské předměstí, na to, které je na opačné straně města. Už několikátý den prší
a už několikátý měsíc je komisařova nálada, čím dál tím horší. V ruce drží všemožné zprávy, které má
a Giriš ho mezitím veze do krizové oblasti, do centra sociální a kulturní krize, jak se tomu dneska
v oficiálních výpisech říká. Komisař odkládá zprávy a sleduje míjející domky, jak opouští přelidněné
centrum Leedsu a dostávají se na vylidněnější předměstí.
 
Čím dál více domků zde má nápis „NA PRODEJ“, nebo jsou prostě jen opuštěné, vylidněné.
Lidé odsud odjíždí do Irska, nebo do východní Evropy.
„Pane komisaři,“ ozve se Johny ze zadní sedačky a velitel sebou trhne. „Proč tam vlastně
jedeme? Neříkal jste sám, že už…“
„Jo, říkal, ale tady do toho je prý zapojen český velvyslanec. Tohle nemůže ani naše policie
jen tak zamést pod koberec.“
„Český velvyslanec se na tomhle podílel?“ vyhrkne mladíček.
„Český velvyslanec právě stojí ve dveřích a brání Pakošům obsadit ten dům. Tak je do toho
zapojen.“
„Aha.“
„Tenhle dům,“ řekne snědý Giriš a ukáže do ulice, kde je srocení lidí a policejní zátarasy.
„Sakra. Co tu ti levičácký zmrdi chtějí?“
„Co asi, chránit své pakistánské soudruhy,“ řekne naštvaný Giriš. Ten jako Ind má
s Pákistánci dost nevyřízených účtů.
„Giro, zůstaň zatím tady. Možná, že ti parchanti budou zase hrát němé, tak tě pak zavolám,
abys překládal.“
„Jasan, komisaři. Buďte opatrný,“ potvrzuje Giriš a zastaví u chodníku.
 
Komisař v černém kabátě a Johny v modré uniformě vylézají ven, do deštivého počasí, do
větru a hnusu, který na ně padá. Komisař obdivuje odhodlání a bojovnosti ultralevičáků, kteří jsou
schopni dát dohromady, tak rychle demošku a jít uprostřed nejhnusnějšího počasí všechny otravovat.
Horší je, že tahle svoloč nyní obklopuje dvojici pancéřovaných aut obsazených pákistánskými a
bangladéšskými migranty.
 
Policisté odtahují zátarasy a umožní komisaři a jeho mladičkému kolegovi vstoupit. Prochází
okolo policistů, prodírají se skandujícím davem s duhovými a pestrobarevnými vlajkami, který na ně
řve, že jsou rasisté a náckové, několikrát do nich dokonce strčí, a to vše, jen aby nakonec procházeli,
kolem partičky migrantů, kteří nejsou dalek toho je rozstřílet. Navíc si prohlídne pickupy, na kterých
Pákistánci přijeli. Je mu jasné, že jsou naložené zbraněmi a střelivem, ale nemůže nic dělat. Může jen
projít vrátky hlídanými skupinou policistů a jít po úhledném chodníčku protínajícím pečlivě zastřižený
anglický trávník.
 
Dostává se mu překvapivého zjištění. Ve dveřích domu nestojí jen český vyslanec Potměšil a
otec zdejší rodiny, ale i ten potížista Rawádí. Imám, kterého nenávidí celá muslimská komunita a
ultralevičáci. Před pár měsíci byl zatčen za uveřejnění seznamu radikálních imámů na stránkách
Britské vlastenecké ligy.
 
„Komisaři,“ pokyne na důstojníka jeho excelence, český velvyslanec.
„Pane Potměšile.“
„Pane komisaři,“ řekne Rawádí a přiloží si dlaň na prsa.
„Imáme. Můžete mi říct, co se tu sakra děje? Nic přesnějšího jsme od Vás nedostali. Jen to,
že se tu ukrývá nějaká dívka.“
 
„Mohu, Vaše excelence?“ požádá Rawádí o slovo a velvyslanec se jen opře o futra dveří.
„Martina Vančurová si před pár lety vzala, navzdory varováním své rodiny, a dokonce i mým vlastním
varováním, Liana Rašída. Dokonce konvertovala k islámu, přestože jsem jí od toho důrazně odrazoval.
Islám není náboženství pro Východoevropany, je to bojové náboženství Arabů, Turků a Íránců, ale o
to teď nejde. Martina byla čtyři roky u al-Rašída. Dokonce mu dala dítě. Nyní se ovšem rozhodla
utéct. Zjistila, že al-Rašíd je zapleten nejen do pašování drog, ale co je mnohem horší, do dětské
prostituce a sňatků nezletilých.“
Komisař se otočí a dívá se na vřískající demonstranty, i na nasupené Pákistánce. „Utekla od
něho?“
„Nejdříve mi zavolala, abych jí zařídil útěk. Už šest let organizuji útěky žen od jejich
muslimských manželů. Proto se mě taky mí souvěrci šestkrát pokusili zabít.“
„Šestkrát? Hlásil jste jen dva útoky.“
„A proč bych hlásil ty ostatní, když je policie skartuje?“ taky pravda, pomyslí si komisař.
„Co se dělo dál?“
„Dal jsem Martině auto a vyzvedl její dítě ze školky. Měl jsem štěstí, že tamější ultralevicové
asistentky mě neznají. Když viděli imáma, byly nadšením bez sebe, a že jestli mohu uspořádat
přednášky na podporu islámu mezi dětmi. Odkýval jsem jí to, vzal Michalku a dovezl jí sem,
k Martininým rodičům. Stačila půlhodina a objevila se tu tahle tlupa ozbrojenců.“
„Nejsou ozbrojení.“
„Když jim přišli neomarxisti na pomoc, tak schovali zbraně. V kufru mají kanystry benzínu na
podpálení domu, několik brokovnic a automatickou pušku, aspoň, co jsem viděl, ale mohou toho tam
mít víc.“
„Vy jste, ale nevolal na policii, že?“
„Pochopitelně, že ne. Policie už dnes není od ochrany britských občanů, ale na ochranu
nepřizpůsobivých menšin.“
„Nepatříte Vy sám do té menšiny?“
„Jsem snad já nepřizpůsobivý? Platím daně, dodržuji zákony, co dodržuji, dokonce je
pomáhám vymáhat lépe, než britská policie.“
„Omlouvám se. Co se dál stalo?“
„Zavolali mě,“ promluví Potměšil. „Imám zavolal přímo na velvyslanectví, že chtějí zdejší
radikálové unést jednu z našich občanek a napadnout českou rodinu. Informoval jsem prezidenta a
ten dal svolat krizový štáb vlády. Už minule Vám jasně řekl, že jestli, ještě jednou migranti napadnou
českou rodinu, či nějakého Čecha unesou, bude to mít hodně nepříjemné následky pro Británii. Vláda
zatím jedná, ale během pár minut zavolají. President je dost rozhodný v těchto záležitostech.“
„Chápu. Výhružky. A co podle Vás mám dělat? Když nechám rozehnat tuhle demonstraci,
přijdu o práci. Když se pokusím ochránit tu dívku, roztrhají nás…“
„Šariatští komisaři.“
„Kdo?“ vyhrkne komisař na imáma a ten ukáže k Pákistáncům.
„Dělí se na víc kast. Ti s kratšími vousy a ve sportovních hadrech jsou pouliční rváči, drogový
dealeři, násilníci, dělají špinavou práci. Ti v bílých rouchách a s plnovousy jsou zdejší šariatští komisaři
zodpovědní za správu a ovládnutí těchto čtvrtí. V téměř každém britském městě už existují šariatské
výbory určené k postupnému ovládnutí měst.“
 
„Do háje. No a, když té dívce nepomohu, Česko znárodní britské podniky a vyzve své
východoevropské spojence k embargu na Británii. Tohle je trochu moc na jednoho…“
Ozvou se výstřely. Všichni se otočí a vidí, jak Pákistánci nabíhají k autu, kde sedí Giriš,
zatímco levičáci skandují a povzbuzují je v řádění. „Sakra!“ zakřičí komisař a běží s Johnym přes
trávník a přeskočí nízkou zídku. Pákistánci mezitím střílejí na neprůstřelná skla policejního auta. Giriš
pootevře dveře a snaží se opětovat palbu. Jednoho zasáhne do ramene a dalšího do krku, ale sám
schytá kulku přímo do dlaně. S křikem zase zaleze do auta.
 
„Ani hnout! Odložte zbraně!“ křičí komisař a nejbližší z Pákistánců se otočí, s brokovnicí
v ruce. Komisař už jen vidí záblesk a slyší ohlušující výstřel, po kterém všechno zčerná.
„… došlo v pozdních hodinách v Leedsu. Počet obětí dosáhl dvanácti. Kromě velvyslance
Josefa Potměšila, imáma Mahmúda Rawádího, policejního komisaře a celkem pěti zasahujících
policistů, zemřela i česká rodina. Martina Vančurová, Radim Vančura, Štěpánka Vančurová a dcera
Martiny Vančurové, Radka. Oběti na straně Pákistánců nejsou známé. Podle vyjádření
Demokratického antifašistického svazu Malé Británie je smrt výše uvedených jen malou daní za
uklidnění sociálního a kulturního napětí. Konzervativní vláda premiérky Junové se odmítla zatím
vyjádřit. Labouristé vyjádřili pochopení pro celou situaci a Liberální demokraté tvrdí, že za incident
může intervence českého velvyslance. Nyní ke zprávám ze Sýrie. Turecká vojska opět prolomila…“
President vypíná televizi a mne si tvář. Ostatní ministři jen tak sedí a střídavě se na sebe
dívají. „Myslím, že nastal čas ke stavbě hraniční zdi a k zahájení operace Exodus. Jak vysoké budou
náklady, pane ministře?“
 
„Deset miliard, pokud se nechají evakuovat všichni naši občané,“ odpovídá ministr
zahraničí.
„Co naši spojenci?“
„Polsko a Maďarsko souhlasí se zahájením sankcí proti Velké Británii. Polsko vyzve své
občany k opuštění Británie a Maďarsko si předvolalo britského velvyslance. Rakušané stále balancují,
mají tam hodně investic, ale spíše se přidají. Slováci už zahájili sankce.“
„Ministryně financí.“
 
„Mám zde připravený zmocňovací dekret k znárodnění britských podniků a zrušení všech
britských investic. Pro Brity to nebude žádná velká ztráta, ale jde o to gesto.“
„Pochopitelně. Až bude operace Exodus dokončena, přistoupíme k dalším krokům. Svolejte
vlády Visegrádu. Asi už je nutné pokročit v přípravě Trojmořské konfederace.“
„Ano, pane presidente,“ přisvědčí ministr zahraničí.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 10.6.2018