19. srp, 2018

POVÍDKA PRO DNEŠEK: Pět odstínů chalífátu - Odstín II.

Odstín II., rodina. 2029

S rámusem jsem za sebou zabouchla dveře, ani jsem se nezula a běžela do obýváku.V ruce
jsem měla obálku s vyrozuměním ze střední školy, zda jsem přijata. Akorát jsem ze sebe strhla černý nikáb, pod kterým jsem byla strašlivě zpocená a zapařená v tom horku, které je venku a hned jsem se jala otevřít dopis. Roztrhla jsem obálku a dopis vyndala. Úplně se mi třásly ruce a celá jsem se klepala nedočkavostí a touhou zjistit, kolikátá jsem se umístila při přijímačkách na obchodní školu.

Drahá Ellen,

S radostí Vám oznamuji, že Šúra vzdělání a pokroku Spojených islámských emirátů Evropy
definitivně dospěla k rozhodnutí osvobodit ženy od dalšího zbytečného oboru vzdělání, který jim nepřísluší. Na základě toho, Obchodní akademie Harúna al-Rašída ukončila přijímání žen do nových ročníků. Berte to jako poctu, že jste mezi prvními zamítnutými, a tím i osvobozenými ženami, které už se nebudou muset účastnit tohoto vzdělávání.
Přikládám seznam dalších oborů, které Šúra vzdělávání a pokroku uzavřela ženám:
Konzervatoře, střední a vyšší odborné zdravotní školy, osmiletá a šestiletá gymnázia,
průmyslové školy a všechna střední odborná učiliště.

Podepsán: ředitel Mahmúd al-Mráwí.

Je to pro mě zklamání. Věděla jsem, že to přijde. Věděla jsem, že Šúra dělá jen to nejlepší
pro ženy a dívky, a že mé ambice po vzdělání mi jen ubližují, ale stejně jsem doufala, že budu aspoň mezi posledními studentkami obchodní akademie. Co se dá dělat. Posledních deset let na vlastní oči vidím, jak nový islámský světový řád dělá vše, co je v jeho silách, aby nám pomohl, aby pomohl našim ženám a dívkám. Nemocnice nám proplácí vaginální obřízky, nemusíme se už bát autonehod, protože nemůžeme mít auta, nemusíme se bát venku násilníků a úchylů, protože nás vždy a všude doprovází naši muži, tedy pokud nejsme provdané. Jen tehdy máme možnost opustit domov. Jakmile se provdáme, muž nad námi získává moc, kterou mu dal Alláh prostřednictvím svého Proroka. Kamenování už nemusí schvalovat emíři, či místní velmoži, ale stačí rozhodnutí šariatských tribunálů, což nám dost ulehčilo situaci. Islám nás chránil před hříchy a amorálností staré šovinistické, rasistické a sexistické společnosti.

Posadila jsem se do křesla a pokusila se usnout. Chtěla jsem si odpočinout od toho zklamání,
jen tak jsem se tam uvelebila, ale odpočinku mi nebylo dopřáno. Místo toho jsem uslyšela rachot klíčů ve dveřích. Dost silný, aby mě probral. Mnu si oči a vstávám. Od chodby se nese otcův hlas.

„Ujišťuji Vás, že budete navýsost spokojení.“
„To se uvidí, až jí uvidím,“ odpověděl chraplavý ženský hlas.
V mžiku jsem sebrala nikáb a narvala ho na sebe, ruce složila pod pasem a opatrně hleděla
k zemi. „Bude tu do hodiny.“

„Kde vůbec je?“
„V madráse studuje Prorokovo zjevení, dejž mu věčný klid.“
„Proč mi lžete? Pozval jste mě sem, vyhověla jsem Vaší žádosti a Vy mi lžete do očí? Vaše
dcera bude muset být velice krásná, abych svolila ke svatbě.“
„Ale…“

„Moji lidé vědí, že Vaše dcera pracuje na brigádě v samoobsluze. Ještě jedna lež a je s Vámi
utrum.“

„Omlouvám se.“

Slyšela jsem blížící se kroky a rychle zmuchlala a schovala odpověď ze školy. Do obýváku
vešel můj utahaný otec a nějaká žena, také v nikábu. Stará, vrásčitá a s hrozivým pohledem v očích.

Můj otec byl překvapen mou přítomností, ale tato žena na sobě nedala nic znát.
„Přišla si dřív?“ diví se otec.

„Pochopitelně, že přišla dřív. Běžela, aby si přečetla odpověď ze školy, že?“ vytřeštím oči.
„Mutawwa má oči a uši všude, má milá. Sundej si nikáb a svlékni se. Chci vidět, jak vypadá dívka, kterou mi tvůj otec nabízí za spolumanželku.“

„Spolumanželku?“

„Jsem Aiša al-Rišwan, manželka bruselského zastupujícího emíra. Je ti 16 let, jsi obřezaná,
zatím panna, chodíš po brigádách, ale proč? Měla bys být doma a učit se nazpaměť Korán,“ vyzvídá žena, zatímco ze sebe sundávám nikáb a opatrně se svlékám.

„Moje rodina je konvertitská. Platíme daň konvertitů. Je sice nižší, než džizíja, ale stejně
jsme na tom špatně.“

„Proto chcete svatbu? A co věno? Máte na věno? Nebo si myslíte, že kvůli téhle zrzohlávce
odpustíme věno.“

„Ovšemže věno máme. O to se nemusíte bát.“

„Hmm,“ odfrkne žena, zatímco tam stojím nahá. Prochází okolo mě, prohlíží si každý
kousek mého těla, hledá chybičky, prohlíží si nedokonalosti i dokonalosti, hodnotí mě jako dobytek na výstavbě.

Tak jsem se stala ženou místního emíra. Tak začal můj nový život.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 19.8.2018