9. zář, 2018

POVÍDKA PRO DNEŠEK: Odstín IV., Černá vdova

Rok 2037...

Před pěti lety jsem se vdala. Po pěti letech jsem ovdověla. Jak bylo očekáváno, můj manžel -   věřitel padl při dobývání Salcburku. S ním zařvalo deset tisíc našich svatých mudžahídů, ale město jsme nakonec získali.

Bylo to velkolepé vítězství, po kterém trojmořští psi ztratili poslední baštu v západních Rakousech. Se smrtí mého manžela nezemřel jen dluh velkoemíra, ale i má role, coby paní harému a domu. Nyní jsem paní černých vdov, které se pod mým vedením srocují k útoku. Útok armády pozůstalých, armáda pozůstalých, ano, to je přesný termín, když se otočím a dívám ke cvičišti, kde jsou ženy a sirotci po mudžáhidech vyzbrojováni, cvičeni a opásáni trhavinami.

Cítím obrovskou pýchu, nadšení a zadostiučinění, že budu moci vést odvetu za smrt našich svatých mučedníků v boji proti Trojmoří. Poslední baště bezbožných psů, poslední baště ateistů, křesťanů a židů.

„Viděla si tohle?“ ptá se mě čtrnáctiletá Diana. Patří mezi nejmladší, nejspolehlivější a
nejodvážnější černé vdovy. Připojila se k nám teprve nedávno jako vdova po padlém benátském emírovi.

Podává mi papír, na kterém je moje fotografie a text.

Ellen al-Rišwan, vůdkyně černých vdov, věk: 20-25 let, výška asi 170 centimetrů, světlá pleť,
konvertitka, teroristka a verbířka. Do džihádu naverbovala přes tisíc dívek a dětí, zodpovědná za teroristické útoky v týlu, za bombový útok na brněnské nádraží, za sebevražedné útoky v Ostravě, Opavě, proti průmyslovým a obchodním centrům v Krakově, Vratislavi a Trenčíně. Zřídila síť výcvikových center pro vdovy a sirotky. Extrémně nebezpečná!!!
V současné době se nachází na jihozápadní frontě, nejspíše poblíž Benešova. Odměna za
zabití: 200,000$, odměna za zajetí: 1,000,000 $.

„Jen milión dolarů? Moc si mě necení ti mizerové,“ syčím s úšklebkem. „Jak to vypadá
s další jednotkou?“ „Dokončena. Sedmnáct žen, třináct sirotků. A měla si pravdu. Máme zprávy od emírů, pašů i vezírů, všechny jsou shodné. Obrana Trojmoří na mnoha místech kolabuje, když proti obráncům pošleme ozbrojené sirotky. Nejlépe se osvědčili sedmiletí a osmiletí sirotci.“

„Skutečně?“

„Ano. Nyní dobýváme Háje z jednoho směru a Smíchovské nádraží na druhé straně řeky. Od
stanice Lihovar ustoupilo padesát dobře zakopaných a opevněných vojáků, když jsme proti nim poslali sirotčí rotu.“

Dál se usmívám. „Skvělá práce. Nová jednotka bude přiřazena k útoku na pravobřežní Prahu.“

„Rozkaz.“

Před třemi desítkami shromážděných bojovnic a sirotků přednáším velkolepý a skvostný
projev. Jasně vysvětluji naší boží povinnost odvety, která nám zajistí cestu do ráje, pod ochranou Alláha a Proroka. A že jen čisté duše věrné svatému Koránu mohou obstát v boji s nevěřícími, se zrádci a zločinci, s bezbožníky.

Než padne večer, jednotka je zničena. Podle zprávy, kterou jsem dostala, všechny vdovy a
sirotci jsou mrtví, ale podařilo se jim urputně bojovat nedaleko Podolí. Já se tak blízko k frontové linii rozhodně nehodlám přiblížit. Nejsem blázen. Mě Alláh odmění tím, kolik pro něho zahubím bezbožníkům rukami svých mučednic.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 9.9.2018