25. pro, 2018

POVÍDKA PRO DNEŠEK: Interview budoucnosti

Interview budoucnosti, část I., 17. březen 2020.

Stále tomu nemůže uvěřit. Připadá si jako ve snu. Když jí to Richard prvně řekl, téměř šla do mdlob. I on sám byl překvapen. Nebyl překvapen, že si vybral je, ale že si vybral přímo ji. Nejmladší a nejméně zkušenou reportérku a moderátorku jejich televize. Dvacetiletá holčina, která dostala nyní fantastickou, neuvěřitelnou příležitost vést rozhovor s vítězem voleb a zvoleným presidentem republiky.

A přece nyní stojí v jeho kanceláři, zatím prázdné. Opatrně přejíždí prsty po pracovním stole a dívá se ven z okna. Okolo sídla jejich hnutí je shromážděn slavící desetitisícový dav. Monika se tím davem musela proplétat i se svým kameramanem, ale soukromá ochranka hnutí jim nakonec pomohla dostat se dovnitř.

„Myslíš, že přijde?“ pochybuje Jan, který připravuje kameru.

„Bylo by divné, kdyby nepřišel,“ namítá Monika a cítí, jak se jí potí ruce. Rychle vytahuje kapesník a utírá si je. „Zatím vše připrav, může tu být kdykoliv.“

Ani se moc nespletla. Už za pár okamžiků uslyší blížící se kroky a dveře do pracovny se otevřou. Monika se téměř napřímí do pozoru, a stále má pocit, že se musí štípnout, když vidí vstoupit zvoleného Presidenta. Usměvavý čtyřicátník se šedivějícím strništěm na tváři, jde hned vstříc mladé novinářce. On sám působí mladě, když je oblečen jen do džínů a bílé košile.

„Monika Lišková?“

„Pane presidente. A toto je můj kolega Jan.“

„Presidente,“ potřesou si rukou.

„Těší mě. Kde se mám posadit?“

„Jak chcete Vy.“

„Chtěl bych to spíše uvolněnější. Posaďme se do křesílek,“ vybídne President novinářku a usadí se. Jan otáčí kameru k dvojici a naposledy kontroluje paměť v kameře.

„Můžeme točit, pokud chcete,“ hlásí.

„Ještě než začneme, chtěla bych Vám, pane Presidente z celého srdce poděkovat, že jste mi poskytl takovouto příležitost. A taky se chci zeptat…“

„Proč?“ odtuší President s úsměvem. „Kromě toho, že jste pohledná a máte příjemný hlas, tak protože jste mladá a nová ve své branži, nezkažená. Chci Vám otevřít cestu k ještě větším úspěchům. Rozhovor se mnou jako zvoleným presidentem republiky je velký úspěch pro každého novináře, ale pro začínajícího novináře… to je bomba. Staří novináři už takové úspěchy nepotřebují.“

„Děkuji, pane presidente. Můžeme začít?“ president přikývne a Monika si odkašle, zatímco Jan zapíná natáčení na kameře. „Pane presidente, televize PF24 Vám gratuluje k obrovskému vítězství, kterého jste dosáhl Vy, jako kandidát své hnutí a k vítězství Vašemu hnutí. Národní radikální liga dosáhla velkého vítězství. Tyto volby byly velice unikátní, neboť došlo k střetu jen dvou relevantních sil. Národní radikální ligy a Demokratického bloku, sjednoceného volebn&ia cute;ho hnutí tvořeného liberálně demokratickými a pro-evropskými stranami, ovšem i s podporu jednoho krajně pravicového uskupení. Stranou zůstali jen komunisti, ale ti už se do sněmovny nedostali. Takže to byly volby všichni proti Vám. Přesto, NRL získala 59% hlasů při volební účasti 76% voličů. Demokratický blok získal 17% hlasů. Držíte tak 152 poslanců a tím nejen pohodlnou většinu, ale i úplnou ústavní většinu. Čemu připisujete vítězství Národní radikální ligy?“

President se zamýšlí nad odpovědí. „Asi tomu, že tyto volby byly i referendem. Náš lid dostal na výběr. Podpořit Demokratický blok zbankrotovaných a zkorumpovaných elitářů, kterým nikdy nešlo o žádné ctnosti, žádnou morálku, respekt, úctu, o vlastenectví a vlast, kteří žili ze socialistického přerozdělování a zbohatlictví a námi, jako stranou, respektive hnutím, které chce tyto elitářské pořádky zvrátit. Neříkám, že pro mnoho lidí to byla volba ve stylu, že volili menší zlo, či zlo, které ještě nezkusili. Je jasné, že velká část našich voličů dříve volila, některou ze stran Demokratického bloku. Demograficky a sociologicky to není možné vyloučit. Ve většině případů to jsou, ale lidi, kteří byli soustavně klamáni a zklamáváni volenými zastupiteli.“

„Parlamentní volby do Poslanecké sněmovny a presidentské volby se konaly souběžně. V presidentských volbách jste s rekordní účastí 82% voličů obdržel celkem 75% hlasů. Kandidát Demokratického bloku získal jen 4% hlasů. Čím si vysvětlujete takový propad u samotného kandidáta Demokratického bloku?“

„Vybraný kandidát už, kdysi kandidoval. Neúspěšně proti Miloši Zemanovi. Je to kandidát vytříbených, srozumitelných a určitě velice konkrétních názorů a odpovědí, ale to, že baví lidi svým nevím, na to nemám názor a podobně, to mu patrně nestačilo. Zatímco v parlamentních volbách se volilo podle idejí, v presidentských podle osobností a můj konkurent nebyl osobnost hodná presidentského úřadu.“

„Už nyní dává Národní radikální liga vcelku otevřeně najevo, že jdete vstříc presidentskému systému v naší zemi. O Vašem kandidátovi na premiéra není téměř nic známo, drží se v ústraní a všeho všudy jen vyřizuje poštu, zatímco Vy, presidentský kandidát a zvolený president, jste všude přítomen. Na tiskových konferencích, pořádáte rozhovory, vedl jste projevy na všech předvolebních parlamentních mítincích. Podle všeho ani není jasné, zda Josef Beran bude premi é rem republiky. Prý o tom rozhodnete Vy. Stává se Česká republika presidentským systémem?“

„Národní radikální liga to deklarovala vždy jako svůj cíl. V zásadě jde jen o završení faktického vývoje v celé naší společnosti. V historii naší země byl málokterý president pasivní osobností, jen tím pokladačem věnců, jak se říká. Nejsme v Německu, abychom měli vykleštěného presidenta. Tradice silných presidentů v naší zemi vychází z vnitřního monarchického cítění našeho národa.“

„Myslíte Rakousko-Uhersko?“

„Ne, ne, ne, ne, vůbec ne. Rakousko-Uhersko byla cizí nadvláda, která nás drancovala, vyžírala nás zevnitř. Byla to monarchie, ale monarchie německojazyčná, nikoliv česká. Tomáš Garrigue Masaryk byl králem nově zrozeného Československa.“

„Chcete monarchii?“

„Ne. Monarchie už je přežitek minulosti. O to neusilujeme. Způsobilo by to více škody než užitku. Chceme presidentskou republiku a využijeme našeho postavení v parlamentu k dosažení tohoto cíle.“

„Parlament, ale není jen Poslanecká sněmovna. Strany Demokratického bloku stále drží dvě třetiny senátorů. Před rokem proběhly senátní volby a NRL získala hned při první kandidatuře 11 senátorů, ale to Vám nestačí. Ani s podporou osmi nezávislých senátorů.“

„Prozatím půjdeme cestou faktického stavu. Jako president mám z ústavy právo účastnit se jednání vlády a nebudu zastírat, že jim hodlám předsedat. Nebudu se ohlížet na senát, ani na ústavní soud. Tyto dvě instituce v naší historii několikrát žalostně a tristně selhali. Ústavní soud naposledy, když se pokoušel přimět vládu ČR o přijetí migračního paktu, senát, když chtěl zažalovat bývalého premiéra,“ president pokrčí rameny. „Nehodlám na senát a soud brát ohled, a oni proti mně nemohou za současné s ituace z asáhnout. Nicméně, nebudeme to lámat přes koleno. Dokud nezískáme více křesel v senátu, povedeme naši politiku především v linii kvalitativních reforem v mezích současné ústavy a zákonných pořádků.“

„Například? Co můžeme od Vaší vlády očekávat jako první?“

Konec I. dílu.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.12.2018