ZÁPADNÍ EU CHALÍFÁT

14. čvc, 2019
Francie dnes slaví 230 let od pádu Bastily. Prezident Macron si na vojenskou přehlídku do Paříže pozval i vojáky z dalších zemí Evropy, aby tím ukázal, že myšlenka armády EU není mrtvá. Potlačování nepokojů, které se ve Francii dějí i když se o tom u nás nepíše, tak mají dělat cizí vojáci, kteří nejsou s Francouzi jakkoliv spjatí. Mezitím se ovšem formuje opozice a to v politické rodině Le Pen...
 
Zkorumpovaná elita Francie
 
Jacques Chirac, předseda strany UMP, poslanec, státní sekretář, ministr, starosta, premiér, prezident - obviněný ze zpronevěry, proces není doposud ukončen.
 
Nicolas Sarkozy, předseda strany UMP / Republikáni, poslanec, ministr, prezident - obviněný z korupce, proces není doposud ukončen.
 
François Fillon, předseda strany Republikáni, poslanec, premiér, kandidát na prezidenta - obviněný z korupce, proces není doposud ukončen.
 
Dominique Strauss-Kahn, předseda strany Socialistů, poslanec, ministr, starosta, generální ředitel Mezinárodního měnového fondu - Na funkci ministra financí rezignoval, když proti němu bylo zahájeno vyšetřování pro údajné falzifikování dokumentů, následovaly aféry sexuálního typu.
 
Michel Platini, fotbalista, předseda UEFA - zadržen, kvůli vyšetřování korupce při volbě MS v Kataru 2022 (Mezi podezřelými je i Claude Gueant - blízký poradce bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkózyho)
 
Nad tím vším vládne dnes Emannuel Macron, který je podle průzkumů nejmíň oblíbeným prezidentem Francie V. republiky, jaký kdy ve Francii byl. Nicméně co naplat, v Elysejském paláci bude vládnout ještě do roku 2022. Žluté vesty protestují, odbory protestují, opozice je však rozbitá. Úspěch zaznamenala někdejší Front National (dnes Národní sdružení v čele s Marine Le Pen) v Eurovolbách letos v květnu, kdy Macronovo hnutí "Republika na pochodu" porazila. Socialisté dostali v koalici s dalšími stranami jen 6,19% a je to pro ně stejně jako pro pravicové Republikány další debakl. Nicméně rušno začalo být kolem její neteře Marion Maréchal - Le Pen. Ta se v roce 2017 stáhla z politiky a založila politologickou školu pro "pravici" Institut politologických věd v Lyonu. Ze jména si odstranila příjmení Le Pen a věnovala se rozjezdu školy, kde i přednáší.
 
Pravice na dně & Marion jako její naděje
 
Za poslední dva roky se pravicová Republikánská strana (dříve UMP) dostala na absolutní dno. Všichni její poslední předsedové jsou vyšetřovaní pro podvody a korupci. Laurent Wauquiez, který stranu vedl do Eurovoleb, rezignoval, protože výsledek byl propadák. Republikání získali 8,48 % a zůstává jim tak jen 8 europoslanců, tak jako dřív. Na podzim si tak Republikáni budou volit nové vedení a tím se dostáváme k Marion Maréchal.
 
O tom, že by mohla šéfovat Republikánům se spekuluje už přes rok. Na rozdíl od "socialistické" Marine Le Pen, je prostě napravo a je konzervativní. Nekonvenuje s názory tety typu: "gayové jsou součástí našeho řádu a mělo by se jim naslouchat a to i v rodinné politice", nebo že "islám je kompatibilní s Republikou." K tomu její hospodářská politika je politikou přerozdělování, prostě socialistickou.
 
To Marion má jasno. Islám nemá ve Francii co dělat, gayové už mají vše, co si zaslouží a není potřeba je řešit, rodina je prostě muž, žena a dítě a ekonomika je pro ní prostě spojenectví domácích firem, malých živností a řemesel, tak jako ve Švýcarsku. Je proti EU, Euru a chce vrátit francouzům jejich měnu frank.
 
Mladí pravicový Francouzi přesně s tímto konvenují, takže by měla i početnou voličskou základnu, pokud by se šéfkou Republikánů stala a dále pak mezi podnikateli, živnostníky, řemeslníky atd...
 
Mezitím její otec Samuela Maréchal, založil sdružení pro pravici, zatím má sdružovat pravičáky napříč, zjevně tak chystá pro svoji dceru podpůrnou organizaci. Spekuluje se i o tom, že by Marion kandidovala proti Macronovi v prezidentských volbách v roce 2022 (ve Francii můžete kandidovat na prezidenta již od 18 let svého věku), nebo následně až v roce 2027. Letos v prosinci je jí teprve 30 let. K tomu všemu se občas vyjádří i zakladatel dynastie Le Pen, Jean Marie Le Pen. Ten má sice pošramocené vztahy se svojí dcerou Marine Le Pen, ale vychází dobře právě se svojí vnučkou Marion. Ta nedávno vystoupila v televizní debatě, kde se k politice Macrona, ale i své tety Marine výrazně vymezila a tím jen podpořila spekulace o svém návratu.
 
Ve Francii se tak schyluje k tomu, že jak na pravo, tak na levo budou obě nejsilnější strany ovládat ženy z rodu Le Pen. Uvidíme co to pro Francii bude znamenat, vypadá to, ale jako světélko naděje na konci tunelu současného marasmu...
 
Autor: TGM, Praha, ČR, 14.7.2019
 
Zdroj:
 
 
 
17. dub, 2019

My vám tu mešitu postavíme !

Autor: TGM, Praha, ČR, 17.4.2019

10. dub, 2019

Autor: TGM, Praha, ČR, 10.4.2019, zdroj: internet

25. bře, 2019

V Nizozemí, bezprostředně po teroristickém útoku v Utrechtu, proběhly volby do provinčních rad dvanácti provincií. Tyto volby přinesly konsolidaci národně konzervativních a globalisticko-liberálních stran uvnitř Nizozemí, přinesly jasnou diferenciaci a vyostření rozdělení nizozemské společnosti...

Absolutním vítězem voleb je národně konzervativní strana obhajující principy přímé demokracie, odchod Nizozemska z EU, omezení imigrace a posílení obrany, Fórum pro demokracii. Strana FvD získala 86 členů provinčních rad z 570 členů. Strana, která vznikla v roce 2016, smetla stávající politické spektrum a politickou oligarchii.

Druhé místo zaujala Lidová strana pro svobodu a demokracii, liberální, internacionalistická a proevropská strana. Ta oslabila z 89 na 80 členů rad, ale udržela si většinu svých pozic.

Proimigrační, proevropská a dokonce turecké členství v EU obhajující strana Křesťansko-demokratického apelu ztratila 15 provinční poslanců a propadla se z 89 na 74 poslanců.

Velké vítězství získala Zelená levice, proimigrační, multikulturní a republikánská strana, která posílila už v předchozích parlamentních volbách. Zelená levice se vyhoupla z 30 na 60 provinčních poslanců.

Proevropští liberální socialisté ze Strany práce přišli o 10 poslanců a klesli na 53 poslanců.

Poraženým, i když ve prospěch Fóra pro demokracii, je Strana pro svobodu Geerta Wilderse. Ztratila 25 provinčních poslanců a propadla se na 41 poslanců.

Bolestivý pád postihl liberálně zelenou stranu Demokraté 66. Proevropská a proimigrační strana přišla o 27 poslanců a zažila pád z 67 na 40 poslanců.

Ještě horší ztrátu zažila rovnostářská Socialistická strana, která přišla o 35 poslanců a skončila se stejným počtem.

Mírně euroskeptická a křesťansko-sociální strana Křesťanská unie posílila z 29 poslanců na 31 poslanců a za ní se umístila ekologická strana orientovaná na práva zvířat Strana pro zvířata s 20 poslanci. Centristická strana zastupující seniory 50PLUS získala 17 poslanců a konzervativně křesťany orientovaná Reformní politická strana přišla o 4 poslance a skončila se 14 poslanci. Pro-turecky orientovaná levicová strana Denk, šířící propagandu v nizozemských mešitách a bagatelizující arménskou genocidu, získala 3 poslance. Provinční strany, něco na způsob Starostů a nezávislých v nizozemském provedení, získali 15 poslanců. Zbylé poslance získala společná kandidátka Křesťanské unie a Reformní politické strany v Severním Brabantu.

Výše uvedené výsledky voleb jsou pro nás důležité hned z několika důvodů. Zaprvé, ukazuje se, že v Nizozemsku nastupují dvě důležité síly, které budou rozhodovat o osudu a směřování země. Národně konzervativní Fórum pro demokracii a levicově liberální Zelená levice. Nizozemí má na výběr mezi konzervativní a meritokraticky orientovanou stranou FvD, která si cenní lidí a občanů podle jejich zásluh, aktivit a prospěchu, bojující proti politickým kartelům a levicovou stranou, která povede Nizozemsko nejhorším možným směrem.

Druhý důvod, proč jsou tyto volby důležité, je, že jde o indikátor budoucích voleb. V roce 2021 se budou konat parlamentní volby, pokud se do té doby nizozemská vláda při nějaké příležitosti nezhroutí. Podle průzkumů se FvD dotahuje na druhé místo, ale je nutné brát v potaz, že nizozemské průzkumy veřejného mínění jsou velice pochybné a často se mění. Přesto vnímáme vzestup FvD jako naději pro Nizozemsko, byť je možné, že už je příliš pozdě.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.3.2019

Zdroj:

https://forumvoordemocratie.nl/

 


 

20. led, 2019

S blížícím se odchodem Británie a formování suverénních bloků jako je Visegrád 4 a jeho spojenectví s Itálií a Rakouskem, se začíná čím dál tím více ukazovat i jiný trend a to je trend tandem, kdysi rozdělené Franské říše...

Před dvanácti sty lety se rozdělila Franská říše na Východofranskou a Západofranskou. Na německou a francouzskou část. Nyní, pod vedením Macrona a Merkelové, si tyto dvě ničivé hordy, staletí proti sobě válčící, opět padají do náruče a to v podobě II. Elysejské smlouvy, také nazývané jako Smlouva z Cách.

Původní Elysejská smlouva o přátelství a spolupráci mezi Německem a Francií byla podepsána v roce 1963. Jejími signatáři byl francouzský president Charles de Gaulle, premiér Georges Pompidou a ministr zahraničí de Murville za Francii a kancléř Konrád Adenauer a ministr zahraničí Gerhard Schroder (shoda jmen s pozdějším premiérem za SPD) za Spolkovou republiku Německo.

Tato smlouva se oficiálně zabývala otázkami bezpečnosti, vyřešení vztahů a jejich normalizaci, zabývala se prioritami vzdělávání a rozvoje, ale skutečným cílem smlouvy ze strany Francie bylo omezit vazby mezi Německem a Spojenými státy americkými. De Gaulle vnímal Západní Německo jako vazala USA a do určité míry měl pravdu, protože smlouva byla Bundestagem přijata, až s doplňkem, že oba státy budou usilovat o posílení vazeb s USA. Stalo se tak na nátlak americké diplomacie.

22. ledna 2019 má být při příležitosti 56. výročí podepsána nová smlouva. Ta už se podepisuje za jiných okolností. Za okolností, kdy je Evropa díky EU v rozkladu, pod tlakem migrantských vln, za situace, kdy se pod tlakem prezidenta USA Donalda J.Trumpa oba státy, Německo a Francie, odřízli od Spojených států amerických. Nová smlouva z Cách, má jen potvrdit pokračující trend, že z Evropské unie se stává tandem Francie-Německo a jejich protektoráty. Má k tomu dojít skrze politická rozhodnutí a dohody, skrze propojení infrastruktury, skrze posílení hospodářských vazeb, skrze propojení sociálních služeb, tohle vše bude obsaženo v nové smlouvě.

Paříž, kromě jiného, podpoří nárok Berlína na stálé křeslo v RB OSN. Pomineme-li fakt, že OSN je zbankrotovaná a islamizovaná organizace a to, že Německo jako strůjce II. světové války nemá stálé místo v Radě bezpečnosti OSN je jasným stanovením toho, kdo válku začal, a kdo jí prohrál. Pokud Berlín získá místo v RB OSN, bude to další revize výsledků II. světové války a Francouzi tomu nadšeně tleskají. Asi se jim okupace Německem líbila.

Nyní je, proto více než kdy jindy nutné podpořit hnutí Žlutých vest a jejich boj proti Macronovi, protože jen pád jeho režimu může zabránit pokračujícímu historickému revizionismu, obnově Velké franské říše a posílení fransko-německé moci nad Evropskou unií. Pokud padne Macron, Merkelová, či její nástupnice, přijdou tak o strategického partnera a smlouva z Cách se stane jen tím, čím má být. Toaletním papírem.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 20.1.2019