ZÁPADNÍ EU CHALÍFÁT

25. bře, 2019

V Nizozemí, bezprostředně po teroristickém útoku v Utrechtu, proběhly volby do provinčních rad dvanácti provincií. Tyto volby přinesly konsolidaci národně konzervativních a globalisticko-liberálních stran uvnitř Nizozemí, přinesly jasnou diferenciaci a vyostření rozdělení nizozemské společnosti...

Absolutním vítězem voleb je národně konzervativní strana obhajující principy přímé demokracie, odchod Nizozemska z EU, omezení imigrace a posílení obrany, Fórum pro demokracii. Strana FvD získala 86 členů provinčních rad z 570 členů. Strana, která vznikla v roce 2016, smetla stávající politické spektrum a politickou oligarchii.

Druhé místo zaujala Lidová strana pro svobodu a demokracii, liberální, internacionalistická a proevropská strana. Ta oslabila z 89 na 80 členů rad, ale udržela si většinu svých pozic.

Proimigrační, proevropská a dokonce turecké členství v EU obhajující strana Křesťansko-demokratického apelu ztratila 15 provinční poslanců a propadla se z 89 na 74 poslanců.

Velké vítězství získala Zelená levice, proimigrační, multikulturní a republikánská strana, která posílila už v předchozích parlamentních volbách. Zelená levice se vyhoupla z 30 na 60 provinčních poslanců.

Proevropští liberální socialisté ze Strany práce přišli o 10 poslanců a klesli na 53 poslanců.

Poraženým, i když ve prospěch Fóra pro demokracii, je Strana pro svobodu Geerta Wilderse. Ztratila 25 provinčních poslanců a propadla se na 41 poslanců.

Bolestivý pád postihl liberálně zelenou stranu Demokraté 66. Proevropská a proimigrační strana přišla o 27 poslanců a zažila pád z 67 na 40 poslanců.

Ještě horší ztrátu zažila rovnostářská Socialistická strana, která přišla o 35 poslanců a skončila se stejným počtem.

Mírně euroskeptická a křesťansko-sociální strana Křesťanská unie posílila z 29 poslanců na 31 poslanců a za ní se umístila ekologická strana orientovaná na práva zvířat Strana pro zvířata s 20 poslanci. Centristická strana zastupující seniory 50PLUS získala 17 poslanců a konzervativně křesťany orientovaná Reformní politická strana přišla o 4 poslance a skončila se 14 poslanci. Pro-turecky orientovaná levicová strana Denk, šířící propagandu v nizozemských mešitách a bagatelizující arménskou genocidu, získala 3 poslance. Provinční strany, něco na způsob Starostů a nezávislých v nizozemském provedení, získali 15 poslanců. Zbylé poslance získala společná kandidátka Křesťanské unie a Reformní politické strany v Severním Brabantu.

Výše uvedené výsledky voleb jsou pro nás důležité hned z několika důvodů. Zaprvé, ukazuje se, že v Nizozemsku nastupují dvě důležité síly, které budou rozhodovat o osudu a směřování země. Národně konzervativní Fórum pro demokracii a levicově liberální Zelená levice. Nizozemí má na výběr mezi konzervativní a meritokraticky orientovanou stranou FvD, která si cenní lidí a občanů podle jejich zásluh, aktivit a prospěchu, bojující proti politickým kartelům a levicovou stranou, která povede Nizozemsko nejhorším možným směrem.

Druhý důvod, proč jsou tyto volby důležité, je, že jde o indikátor budoucích voleb. V roce 2021 se budou konat parlamentní volby, pokud se do té doby nizozemská vláda při nějaké příležitosti nezhroutí. Podle průzkumů se FvD dotahuje na druhé místo, ale je nutné brát v potaz, že nizozemské průzkumy veřejného mínění jsou velice pochybné a často se mění. Přesto vnímáme vzestup FvD jako naději pro Nizozemsko, byť je možné, že už je příliš pozdě.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.3.2019

Zdroj:

https://forumvoordemocratie.nl/

 


 

20. led, 2019

S blížícím se odchodem Británie a formování suverénních bloků jako je Visegrád 4 a jeho spojenectví s Itálií a Rakouskem, se začíná čím dál tím více ukazovat i jiný trend a to je trend tandem, kdysi rozdělené Franské říše...

Před dvanácti sty lety se rozdělila Franská říše na Východofranskou a Západofranskou. Na německou a francouzskou část. Nyní, pod vedením Macrona a Merkelové, si tyto dvě ničivé hordy, staletí proti sobě válčící, opět padají do náruče a to v podobě II. Elysejské smlouvy, také nazývané jako Smlouva z Cách.

Původní Elysejská smlouva o přátelství a spolupráci mezi Německem a Francií byla podepsána v roce 1963. Jejími signatáři byl francouzský president Charles de Gaulle, premiér Georges Pompidou a ministr zahraničí de Murville za Francii a kancléř Konrád Adenauer a ministr zahraničí Gerhard Schroder (shoda jmen s pozdějším premiérem za SPD) za Spolkovou republiku Německo.

Tato smlouva se oficiálně zabývala otázkami bezpečnosti, vyřešení vztahů a jejich normalizaci, zabývala se prioritami vzdělávání a rozvoje, ale skutečným cílem smlouvy ze strany Francie bylo omezit vazby mezi Německem a Spojenými státy americkými. De Gaulle vnímal Západní Německo jako vazala USA a do určité míry měl pravdu, protože smlouva byla Bundestagem přijata, až s doplňkem, že oba státy budou usilovat o posílení vazeb s USA. Stalo se tak na nátlak americké diplomacie.

22. ledna 2019 má být při příležitosti 56. výročí podepsána nová smlouva. Ta už se podepisuje za jiných okolností. Za okolností, kdy je Evropa díky EU v rozkladu, pod tlakem migrantských vln, za situace, kdy se pod tlakem prezidenta USA Donalda J.Trumpa oba státy, Německo a Francie, odřízli od Spojených států amerických. Nová smlouva z Cách, má jen potvrdit pokračující trend, že z Evropské unie se stává tandem Francie-Německo a jejich protektoráty. Má k tomu dojít skrze politická rozhodnutí a dohody, skrze propojení infrastruktury, skrze posílení hospodářských vazeb, skrze propojení sociálních služeb, tohle vše bude obsaženo v nové smlouvě.

Paříž, kromě jiného, podpoří nárok Berlína na stálé křeslo v RB OSN. Pomineme-li fakt, že OSN je zbankrotovaná a islamizovaná organizace a to, že Německo jako strůjce II. světové války nemá stálé místo v Radě bezpečnosti OSN je jasným stanovením toho, kdo válku začal, a kdo jí prohrál. Pokud Berlín získá místo v RB OSN, bude to další revize výsledků II. světové války a Francouzi tomu nadšeně tleskají. Asi se jim okupace Německem líbila.

Nyní je, proto více než kdy jindy nutné podpořit hnutí Žlutých vest a jejich boj proti Macronovi, protože jen pád jeho režimu může zabránit pokračujícímu historickému revizionismu, obnově Velké franské říše a posílení fransko-německé moci nad Evropskou unií. Pokud padne Macron, Merkelová, či její nástupnice, přijdou tak o strategického partnera a smlouva z Cách se stane jen tím, čím má být. Toaletním papírem.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 20.1.2019


 

5. pro, 2018

Allons enfants de la Patrie. Le jour de gloire est arrivé! Contre nous de la tyrannie...

Autor: TGM, Praha, ČR, 5.12.2018, Zdroj: PI-NEWS.NET

27. lis, 2018

Francie je od nástupu Emanuela Macrona zmítána řadou nepokojů, ať už ze strany ultralevicových sluníček, pro které je Macron příliš malým vítačem, nebo ze strany odborů, kvůli jeho neoliberální politice zaměřené proti Francouzům, ale nikoliv proti migrantům, anebo nyní, ze strany obyčejných Francouzů, kteří se bouří proti zvedání cen benzínu a jiných paliv ve Francii...

Za normálních okolností bych se za bouřící se Francouze nejspíše nepostavil, tím spíše, že při poměru cen a platů jsou na tom v otázce pohonných hmot mnohem lépe, než my. Jejich benzín je sice dražší, než náš, ale při mnohem vyšších platech ve srovnání s našimi. Nicméně, důvod, proč Macron rozhodl o zvýšení cen benzínu je důvodem, proč se za ně postavit. Kdyby šlo o ekonomické opatření, kvůli neúnosnému sociálnímu státu, tak budiž, ale v tomto případě jde o projev ekoterorismu.

Ceny benzínu ve Francii meziročně stoupli o 22% a svůj podíl na tom má právě francouzská vláda, která se rozhodla zvýšit daň z benzínu, aby šikanovala normální Francouze, aby je přinutila koupit si ekologicky šetrná, ale nesrovnatelně dražší a nákladnější auta, proto aby mohla francouzská vláda drtit svůj národ pod praporem falešné cesty k ekologické záchraně planety.

Výsledkem zvyšování daní jsou mnohatisícové protesty s dvěma mrtvými a asi 630 zraněnými, většinou demonstranty. Protesty zasáhly i zámořské departmenty Francie, zejména ostrov Réunion, kde Macron nařídil nasazení armády k ukončení nepokojů. Kdyby snížil daně a vzdal se své neoliberálně-zelené agendy, ukončil by je mnohem lépe, ale on ne. On s radostí zpustoší svou zem.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 27.11.2018


 

3. čvn, 2018

"Svět se mění a my také. Ve světě a v Evropě fouká nový vítr," prohlásila Le Penová o změně názvu strany z původního názvu Národní fronta (FN) na Národní sdružení (RN)...

Co na to zakladatel Front National?

Bývalý šéf FN Jean-Marie Le Pen označil nový název za zradu, "ostudné mazání identity" strany a nejdrsnější ránu, jakou kdy strana od svého vzniku v roce 1972 dostala. Le Pen byl šéfem FN téměř 40 let. Skončil v roce 2012, kdy jej nahradila jeho dcera Marine Le Penová. Změnu odsouhlasilo v referendu na 80% členů strany. Front National jich má na 50 tisíc.

Rozpad jedné politické rodiny

Front National tak jak jsme ji znali, končí. Otec zakladatel J.M.Le Pen ve svém věku (20. června oslaví 90 let) už jen sleduje, jak se jeho strana pod vedením jeho dcery mění (vztahy obou dvou jsou na bodě mrazu). Neteř a vnučka Marione Marechál-Le Pen se z politiky stáhla a ve straně je sice členkou, ale už bez aktivity. Otevírá však v Lyonu politickou akademii, která bude národně-konzervativní a spolupracovat na ní zjevně bude i s novým předsedou Francouzských Republikánů...

Autor: TGM, Praha, ČR, 3.6.2018

Zdroj:

http://www.novaburzoazie.com/437885056/5602860/posting/z%C3%A1padn%C3%AD-chal%C3%ADf%C3%A1t-eu-francie-front-national-se-m%C4%9Bn%C3%AD

http://www.novaburzoazie.com/437885056/5747667/posting/z%C3%A1padn%C3%AD-chal%C3%ADf%C3%A1t-eu-francie-sm%C4%9B%C5%99uje-marion-mar%C3%A9chal-le-pen-k-republik%C3%A1n%C5%AFm

https://www.facebook.com/MarineLePen/videos/2190758317607147/